5. Kratochvilné Kouzelnické Kejkle

Harry se točil stále rychleji, lokty těsně přitisknuté k bokům, a blikající krby, které míjel, vnímal jen rozmazaně; pak se mu začal zvedat žaludek a raději zavřel oči. Teprve když ucítil, že pomalu klesá, rozpřáhl ruce a zastavil se právě včas, aby ze sporáku v kuchyni paní Weasleyové nevypadl po hlavě."Tak co, spolkl ji?" vyzvídal Fred vzrušeně a podával Harrymu ruku, aby mu pomohl na nohy."Jo," přisvědčil Harry a vzpřímil se. "Prosím tě, co to bylo?""Speciální karamela Jazyk jako jelito," řekl Fred spokojeně. "Vymysleli jsme to s Georgem a celé léto jsme hledali někoho, na kom bychom ty karamely vyzkoušeli…"Všichni v maličké kuchyni vyprskli smíchy. Harry se rozhlédl a viděl, že Ron a George sedí u pečlivě vydrhnutého dřevěného stolu se dvěma rudovlasými mladíky, které ještě nikdy neviděl. Okamžitě si však domyslel, že to jsou Bill a Charlie, nejstarší z bratří Weasleyových."Tak co, Harry, jak to jde?" zeptal se ten, který seděl blíž, zeširoka se na něj usmál a podal mu velkou ruku; když ji Harry stiskl, ucítil pod prsty mozoly a puchýře. To musel být Charlie - ten, který v Rumunsku pracoval s draky. Byl stejné postavy jako dvojčata: menší a podsaditější, na rozdíl od Percyho a Rona, kteří byli vysocí a hubení. Měl širokou, dobromyslnou tvář ošlehanou větrem a tak pihovatou, že vypadal spíš jako opálený. Paže měl svalnaté a na jedné z nich měl obrovskou lesklou spáleninu.Také Bill s úsměvem vstal a stiskl Harrymu ruku. Svým způsobem ho překvapil; Harry o něm věděl, že pracuje pro Gringottovu kouzelnickou banku a v Bradavicích že býval primusem, a vždycky si ho představoval jako starší vydání Percyho: nedůtklivého na sebemenší přestupek proti školnímu řádu a se sklonem všem poroučet. Bill se však choval - žádné jiné slovo se pro to nehodilo - jako pohodář. Byl vysoký a dlouhé vlasy nosil vzadu stažené do koňského ohonu. V uchu měl náušnici, na které viselo cosi jako kančí zub, a svým oblečením by absolutně zapadl mezi účastníky rockového koncertu. Až na ty vysoké boty - Harry si povšiml, že nejsou ušité z obyčejné, ale z dračí kůže.Dřív než se stačili kloudně rozpovídat, něco tiše zapraskalo a vzápětí se vedle George objevil pan Weasley. Tvářil se tak rozzlobeně, jak ho Harry dosud nikdy neviděl."To nebyla žádná legrace, Frede!" rozkřikl se. "Pro všechno na světě, cos tomu mudlovskému chlapci dal?""Já jsem mu přece nic nedal," bránil se Fred a znovu se zlomyslně ušklíbl. "Mně to jen upadlo… byla to jeho chyba, že tu karamelu snědl, já mu ji nenabízel.""Jenže jsi ji upustil schválně!" zahřímal pan Weasley. "Věděl jsi, že ji sní, věděl jsi, že drží dietu -""A jak moc mu ten jazyk narostl?" vyzvídal George dychtivě."Než jeho rodiče dovolili, abych mu ho zase zmenšil, měl už ho dlouhý metr dvacet!"Harry a Weasleyovi hoši se znovu hlasitě rozřehtali."To vůbec není k smíchu!" okřikl je pan Weasley. "Právě takové chování vážně narušuje vztahy mezi kouzelníky a mudly! Polovinu svého života vedu boj proti špatnému zacházení s mudly, a mí vlastní synové…""My jsme mu ji ale nedali proto, že je mudla!" ohradil se Fred dotčeně."Jasně - dali jsme mu ji proto, že to je hajzlík, který šikanuje všechny kolem sebe," přidal se George. "Že je to tak, Harry?""Ano, je to tak, pane Weasleyi," přisvědčil Harry vážně."O to teď vůbec nejde!" vztekal se pan Weasley. Jen počkejte, až to povím vaší matce -""Copak mi chceš povědět?" ozvalo se jim za zády.Paní Weasleyová právě vešla do kuchyně. Byla to malá, buclatá ženuška s velice laskavou tváří, i když v tu chvíli podezíravě mhouřila oči."Nazdar, drahoušku Harry," usmála se na něj, jakmile ho zahlédla, potom však znovu probodla pohledem svého manžela. "Co jsi mi to chtěl povědět, Arture?"Pan Weasley zaváhal. Harry se dovtípil, že ať už se na Freda a George zlobí sebevíc, ve skutečnosti nehodlal manželce říct, co se stalo. Chvíli bylo ticho a pan Weasley na svou ženu jenom nervózně zíral. Potom se na prahu za ní objevily dvě dívky. Jedna z nich, se střapatou hnědou kšticí a dost velikými předními zuby, byla Harryho a Ronova kamarádka Hermiona Grangerová; ta druhá, drobná rudovláska, byla Ronova mladší sestra Ginny. Obě se na Harryho usmály a on se na ně zazubil také. Ginny vzápětí úplně zrudla - měla ho plnou hlavu už od jeho první návštěvy v Doupěti."Copak to je, co mi chceš povědět, Arture?" opakovala paní Weasleyová nebezpečným hlasem."Ale nic, Molly," zamumlal její manžel. "Fred a George se jenom - víš, já už jsem si to s nimi vyříkal -""Co zase provedli?" zeptala se paní Weasleyová. Jestli to má něco společného sKratochvilnými kouzelnickými kejkly -""Proč nejdeš Harrymu ukázat, kde bude spát, Rone?" zeptala se ode dveří Hermiona."Vždyť to ví," řekl Ron. "V mém pokoji, spal tam už minule -""Můžeme jít ostatně všichni," řekla Hermiona důrazně."No jasně," přisvědčil Ron, kterému to konečně došlo. Jo, my půjdeme taky," řekl George."Vy dva zůstanete tady!" vyštěkla paní Weasleyová na dvojčata.Harry a Ron vycouvali z kuchyně a spolu s Hermionou a Ginny prošli úzkou chodbou a potom zamířili vzhůru po rozviklaném schodišti, které se cikcak kroutilo do horních pater."Co jsou to Kratochvilné kouzelnické kejkle?" zeptal se Harry, když se drápali nahoru.Ron a Ginny se rozesmáli, zato Hermiona ne."No víš, když mamka u Freda a George uklízela, našla tam stoh objednávek," vysvětloval Ron pobaveně. "A dlouhé ceníky na všechny ty legrácky, co si vymysleli. Falešné hůlky a kouzelné cukroví, samé ztřeštěnosti. Bylo to úžasné; nikdy jsem netušil, že si toho tolik vymysleli…""Věčně jsme sice slyšeli, jak u nich něco bouchá, nikdy nás ale nenapadlo, že by něco mohli doopravdy vytvořit," řekla Ginny. "Mysleli jsme, že prostě jen rádi rámusí.""Jenže většina těch věcí, spíš úplně všechny, jsou dost nebezpečné," pokračoval Ron, "a oni je chtěli v Bradavicích prodávat, aby si vydělali nějaké peníze. Mamku to hrozně dohřálo. Řekla jim, že už nic takového dělat nesmějí, a všechny objednávky jim spálila… A doteď se na ně zlobí. Nedostali tolik NKÚ, s kolika počítala."NKÚ znamenalo Náležitou kouzelnickou úroveň, zkoušky, které žáci bradavické školy skládali v patnácti letech."A pak se ještě strhla ta hrozná hádka," dodala Ginny. "Mamka by totiž ráda, aby šli na ministerstvo kouzel jako taťka, ale oni jí řekli, že si chtějí otevřít obchod s žertovnými rekvizitami a že nic jiného je nezajímá."V tu chvíli se na druhém odpočívadle otevřely dveře a vyhlédla z nich něčí tvář v brýlích s kostěnou obroučkou a s velice rozmrzelým výrazem."Ahoj, Percy," řekl Harry."Nazdar, Harry," pozdravil ho Percy. "Říkal jsem si, kdo tady tropí takový rámus. Já se tu snažím pracovat - musím totiž dokončit zprávu pro náš odbor - ale je opravdu těžké se soustředit, když věčně někdo dupá po schodech jako slon.""My nedupáme," odsekl Ron podrážděně. "Prostě jen jdeme nahoru. Ovšem pokud jsme ohrozili nějaký přísně tajný program ministerstva kouzel, samozřejmě se ti omlouváme.""Na čem teď pracuješ?" zeptal se Harry."Na zprávě odboru pro mezinárodní kouzelnickou spolupráci," vysvětlil Percy nadutě. "Snažíme se stanovit normu pro tloušťku stěny kouzelnických kotlíků. Některé výrobky dovážené ze zahraničí je totiž mají o něco slabší - a počet proděravělých kotlíků se nám ročně zvyšuje skoro o tři procenta -""Tak tahle zpráva určitě způsobí ve světě převrat," mínil Ron. "Vsadím se s tebou, žeDenní věštec ji přinese na první straně - pánové, kotlíky tečou!"Percy mírně zčervenal."Samozřejmě si z toho můžeš dělat legraci, Rone," pronesl dotčeně, "ovšem pokud neprosadíme nějaký mezinárodní zákon, mohou náš trh už brzy zaplavit mělké kotlíky se dnem jako z papíru, které vážně ohrozí…""To jistě, to máš pravdu," řekl Ron a vydal se po dalších schodech nahoru. Percy hlučně přibouchl dveře svého pokoje. Harry, Hermiona a Ginny vystoupali za Ronem ještě o tři patra výš, a tam k nim dolehl křik zdola z kuchyně. Vše nasvědčovalo tomu, že pan Weasley přece jen řekl své ženě, jak to s těmi karamelami bylo.Ložnice úplně nahoře, kde spal Ron, vypadala skoro stejně, jako když tu Harry byl minule: na stěnách a na šikmém stropě byly tytéž plakáty, na kterých kroužilo vzduchem a nadšeně mávalo Ronovo oblíbené famfrpálové družstvo, Kudleyští kanonýři, v akváriu na okenním parapetu, kde tenkrát byl žabí potěr, byla teď jediná mimořádně veliká žába. Prašivka, Ronova stará krysa, už tu nebyla, místo ní však Harry uviděl malou šedou sovičku, která mu nedávno přinesla do Zobí ulice Ronův dopis. Poskakovala ve své klícce nahoru a dolů a ztřeštěně pohoukávala."Zavři zobák, Pašíku," napomenul ji Ron a protáhl se mezi dvěma ze čtyř postelí, které do jeho ložnice vměstnali. "Budou tu s námi spát i Fred a George, protože u nich v ložnici teď bydlí Bill a Charlie," vysvětlil Harrymu. "Percy má svůj pokoj jenom sám pro sebe, protože musí pracovat.""Ehm - a proč té sově říkáš Pašíku?" zeptal se ho Harry."Prostě z hlouposti," řekla Ginny. "Doopravdy se jmenuje Papušík.""Jo, a to nezní ani trochu hloupě, viď," řekl Ron uštěpačně. "To jméno jí totiž dala Ginny," vysvětloval Harrymu, "a myslí si, kdovíjak není roztomilé. Snažil jsem se to ještě změnit, ale bylo pozdě - ta sova už na nic jiného neslyší. Takže je z ní Pašík. Musím ji mít tady, protože Errola i Hermese rozčiluje. Koneckonců, mě rozčiluje taky."Papušík nadšeně kroužil po kleci a ječivě houkal. Harry znal Rona příliš dobře, než aby jeho slova bral vážně. Na Prašivku, svou starou krysu, si také neustále stěžoval, ale když si myslel, že Hermionin kocour Křivonožka mu ji sežral, nesmírně ho to naštvalo."A kde je vůbec Křivonožka?" zeptal se."Nejspíš venku na zahradě," odpověděla Hermiona. "Rád loví trpaslíky, ještě nikdy totiž žádné neviděl.""Takže Percymu se v práci líbí?" vyptával se Harry, posadil se na jednu postel a zadíval se na Kudleyské kanonýry, jak sviští z jednoho plakátu na druhý."Líbí?" opakoval po něm Ron ponuře. "Myslím, že kdyby na něj taťka nedohlédl, vůbec by nechodil domů. Je úplně posedlý. Hlavně si dej pozor, aby nezačal o svém šéfovi. Podle pana Skrka… jak jsem říkal panu Skrkovi… Pan Skrk je toho názoru… pan Skrk mi vysvětlil… Počítám, že ti dva co nejdřív oznámí, že se zasnoubili.""A jak sis užil léto?" zeptala se Hermiona. "Dostal jsi od nás balíčky s jídlem a to ostatní?" "Ano, a moc děkuji," řekl Harry. "Ty dorty mi zachránily život.""A víš něco o -" začal Ron, ale když postřehl Hermionin pohled, v polovině věty zmlkl. Harry si domyslel, že se chtěl zeptat na jeho kmotra. Ron i Hermiona stejně jako on pomáhali Siriusovi tak usilovně, aby unikl ministerstvu kouzel, že jim na něm záleželo téměř tak jako jemu. Mluvit o Siriusovi před Ginny se ovšem nehodilo; jak se mu vlastně podařilo uprchnout, věděli jen oni tři a profesor Brumbál, a nikdo jiný nevěřil v jeho nevinu."Zdá se, že se už přestali hádat," řekla Hermiona, aby nějak zamluvila tu rozpačitou zámlku. Ginny totiž klouzala zvědavým pohledem hned na Rona, hned na Harryho. "Co kdybychom zase šli dolů a pomohli vaší mamce s večeří?""Jo, to bude nejlepší," přisvědčil Ron. A tak všichni čtyři opustili jeho pokoj a seběhli dolů. Paní Weasleyová byla teď v kuchyni sama a tvářila se rozladěně.Jíst budeme na zahradě," oznámila jim, když je uviděla ve dveřích. "Sem se jedenáct lidí prostě nevejde. Děvčata, vezměte prosím ven talíře. Bill a Charlie už tam chystají stoly. A vy dva tam zanesete příbory," řekla Ronovi a Harrymu. Pak namířila hůlkou na hromadu brambor ve dřezu, ale poněkud důrazněji, než měla v úmyslu, takže se vyřítily ze slupek takovou rychlostí, až se rozlétly po stěnách a po stropě."Panenko skákavá," zabručela paní Weasleyová a zamířila hůlkou na lopatku na smetí, která okamžitě sklouzla dolů a začala jezdit po podlaze a brambory zase shrabovat. "Holomci jedni!" vybuchla najednou, zatímco vytahovala z kredence nádobí, a Harry věděl, že má na mysli Freda a George. "Nevím, nevím, jak ti dva jednou skončí, opravdu nevím. Vůbec na ničem jim nezáleží, leda snad na tom, aby nadělali co nejvíc lumpáren…"Hodila na kuchyňský stůl veliký měděný kastrol a začala v něm kroužit hůlkou; jak s ní míchala, ze špičky vytékala hustá smetanová omáčka."Ne že by snad měli v hlavě piliny," pokračovala podrážděně, odnesla kastrol na sporák a dalším máchnutím hůlkou pod ním zapálila, "ale myslí jen na hlouposti, a jestli hodně rychle nepřijdou k rozumu, dostanou se opravdu do maléru. Z Bradavic mně kvůli nim poslali víc sov než předtím u všech ostatních dohromady. Pokud takhle budou pokračovat, oba skončí před odborem nepatřičného užívání kouzel."Šťouchla hůlkou do zásuvky s příbory a ta rázem vyjela ven. Harry a Ron spěšně uskočili před několika noži, které přeletěly přes kuchyni a začaly krájet brambory, jež lopatka na smetí právě vysypala zpátky do dřezu."Nevím, kde jsme u těch dvou udělali chybu," řekla paní Weasleyová, odložila hůlku a začala vytahovat z kredence další kastroly. "Už to takhle trvá kolik let, jdou z maléru do maléru, a oni si prostě nedají - NE, UŽ ZASE - TO NE!"Zvedla totiž ze stolu hůlku a ta se s hlasitým zapištěním proměnila v obrovskou gumovou myš."Zas už jedna z těch jejich hůlek!" rozkřikla se. "Kolikrát jsem jim říkala, ať je nenechávají nikde povalovat!"Rázně popadla svou pravou hůlku, ale když se otočila, zjistila, že se jí omáčka na sporáku připaluje."Radši pojď," řekl Ron Harrymu chvatně a vytáhl z otevřené zásuvky hrst nožů a vidliček. "Půjdeme pomoct Billovi a Charliemu."Nechali paní Weasleyovou v kuchyni a vyšli zadními dveřmi na dvůr. Ušli však jen několik kroků, když se proti nim ze zahrady vyřítil Hermionin zrzavý křivonohý kocour s vysoko zdviženým ocasem, který připomínal štětku na čištění lahví, a pronásledoval něco, co vypadalo jako špinavý brambor na nožičkách. Harry okamžitě poznal, že je to trpaslík. Měřil sotva čtvrt metru a pleskal svými malými chodidly, tvrdými jako roh, jak nejrychleji mohl. Tryskem přeběhl dvůr a střemhlav se vrhl do jedné z holínek rozházených kolem dveří. Harry zaslechl, jak se ztřeštěně hihňá, když Křivonožka strčil do holínky tlapku a pokoušel se ho vytáhnout. Vtom se k nim z opačné strany domu doneslo hlasité rachtání, jako když do sebe něco naráží. Hned jak vešli do zahrady, zjistili, že ten rámus tropí Bill a Charlie: stáli tam s napřaženými hůlkami a na jejich povel se vysoko nad trávníkem vznášely dva otlučené staré stoly a prudce narážely jeden do druhého; každý z bratrů se snažil srazit stůl toho druhého dolů. Fred a George je nadšeně povzbuzovali; Ginny se velice bavila a Hermiona stála vedle živého plotu a očividně nevěděla, jestli se má smát nebo strachovat, jak to dopadne.Billův stůl s hlasitým zapraštěním zachytil bratrův a urazil mu nohu. Potom nahoře něco klaplo, a když vzhlédli, spatřili Percyho, který vystrčil hlavu z okna ve druhém poschodí."Musíte opravdu dělat takový kravál?" křikl na ně."Promiň, Percy," zašklebil se Bill. "A co dna kotlíků, už to s nimi vypadá líp?""Čím dál tím hůř," prohlásil Percy nevrle a zase okno přibouchl.Rozesmátí Bill a Charlie teď nasměrovali oba stoly bezpečně dolů a postavili je vedle sebe do trávy. Bill ještě mávl hůlkou, aby připevnil zpátky uraženou nohu, a odněkud ze vzduchu vykouzlil ubrusy.V sedm hodin večer se oba stoly doslova prohýbaly pod všemi vynikajícími jídly, které připravila paní domu, a devět Weasleyových spolu s Harrym a Hermionou zasedlo pod čistou, temně modrou oblohou k večeři. Pro Harryho, který se celé léto živil ztvrdlým pečivem a okoralými dorty, to bylo hotové blaho, a tak zpočátku spíš poslouchal než mluvil a pilně si nakládal na talíř kuřecí a šunkovou roládu, vařené brambory a salát.Na opačném konci stolu Percy zevrubně líčil otci, jak je na tom se svou zprávou o dnech kotlíků. "Slíbil jsem panu Skrkovi, že mu ji v úterý odevzdám," prohlašoval nabubřele. "To je o něco dřív, než počítal, ale já si to radši udělám s předstihem. Určitě ho potěší, že jsem ji dokončil tak rychle. Náš odbor teď totiž má strašnou spoustu práce se vším, co se musí připravit na mistrovství světa, a odbor kouzelných her a sportů nám ani zdaleka nepomáhá tak, jak bychom potřebovali. Ludo Pytloun -"Já s Ludem vycházím dobře," řekl pan Weasley mírně. "To on nám sehnal tak dobré lístky na mistrovství. Svého času jsem mu prokázal laskavost, když se jeho bratr Otto dostal do maléru kvůli sekačce na trávu s nadpřirozenými schopnostmi - ovšem podařilo se mi to ututlat.""Ano, je to docela příjemný člověk, to je pravda," prohlásil Percy přezíravě, "ale jak se vůbec mohl stát vedoucím odboru… když ho porovnám s panem Skrkem! Nedokážu si představit, že by pan Skrk přišel o některého ze svých pracovníků a nesnažil se zjistit, co se s ním stalo. Přece jsi slyšel, že o Bertě Jorkinsové už víc než měsíc nikdo nic neví? Že odjela na dovolenou do Albánie a dosud se nevrátila?""Ano, na to jsem se Luda už ptal," zakabonil se pan Weasley. "Řekl mi, že Berta se takhle neztratila poprvé - musím ovšem přiznat, že kdyby šlo o někoho z mého odboru, dělalo by mi to starosti…""Samozřejmě, Berta je beznadějný případ, to jistě," přisvědčil Percy. "Co já vím, celá léta ji překládali z jednoho odboru na druhý a starali se o ni daleko víc, než si zasloužila… ale přesto, Pytloun by se měl snažit, aby ji našel. Pan Skrk se o to osobně zajímal - Berta totiž kdysi pracovala v našem odboru a myslím, že ji měl docela rád - ovšem Pytloun se tomu pořád jen směje a říká, že se nejspíš špatně podívala do mapy a skončila v Austrálii místo v Albánii. A koneckonců," Percy působivě vzdychl a zhluboka si zavdal vína z bezových květů, "vůbec nejsme povinni hledat pracovníky z jiných odborů, v našem odboru pro mezinárodní kouzelnickou spolupráci máme i tak práce až nad hlavu. Víš přece, že hned po mistrovství světa musíme zajistit další velkou akci."Významně si odkašlal a podíval se na opačnou stranu stolu, kde seděli Harry, Ron a Hermiona. "Ty přece víš, kterou mám na mysli, otče," a mírně zvýšil hlas. "Tu přísně tajnou!"Ron chvíli koulel očima a pak zašeptal Harrymu a Hermioně: "Od té doby, kdy začal chodit do práce, dělá vše pro to, abychom se ho začali vyptávat, jaká akce to bude. Nejspíš výstava kotlíků se silným dnem."Uprostřed stolu se paní Weasleyová přela s Billem kvůli jeho náušnici, kterou si zřejmě pořídil teprve nedávno."…a ještě ten hrozný zub, co na ní máš, Bille! Copak tomu říkají v bance, prosím tě?""Mami, v bance je každému úplně fuk, co mám na sobě, jen když jim nosím hodně peněz," uklidňoval ji Bill trpělivě."A vlasy už máš jako kašpar, drahoušku," paní Weasleyová zálibně stiskla svou hůlku. "Kdybys mi dovolil, abych ti je zastřihla…""Mně se Bill takhle líbí," namítla Ginny, která seděla vedle něj. "Ty jsi strašně staromódní, mami. Vždyť je ani zdaleka nemá tak dlouhé jako profesor Brumbál…"Vedle paní Weasleyové se Fred, George a Charlie zaníceně bavili o mistrovství světa."Určitě vyhraje Irsko," Charlie huhlal, protože měl ústa plná brambor. "V semifinále Peru úplně převálcovali."Jenomže Bulhaři mají Viktora Kruma," namítl Fred."To je jejich jediný hráč, který za něco stojí, zato Irsko jich má sedm," odsekl Charlie. "Byl bych ovšem uvítal, kdyby postoupila Anglie. Ta to opravdu prošvihla.""A co se stalo?" zeptal se Harry dychtivě. Víc než jindy teď litoval, že v Zobí ulici byl tak odříznutý od kouzelnického světa. Famfrpál totiž upřímně miloval: už od prvního ročníku v Bradavicích byl chytačem v družstvu nebelvírské koleje a vlastnil Kulový blesk, jedno z nejlepších závodních košťat na světě."Prohrála s Transylvánií tři sta devadesát k deseti," vysvětlil Charlie truchlivě. "Na to se prostě nedalo koukat. Wales prohrál s Ugandou, a Skoty úplně rozstřílelo Lucembursko."Než se pustili do posledního chodu (domácí jahodové zmrzliny), pan Weasley vykouzlil svíce, které ozářily setmělou zahradu, a když dojedli, poletovaly už nízko nad stolem můry a vlahý vzduch voněl travou a zimolezem. Harry se opravdu báječně najedl a cítil se naprosto pohodově, když teď pozoroval několik trpaslíků, kteří se ztřeštěně pochichtávali, uháněli mezi růžovými keři a Křivonožka jim byl v patách.Ron se opatrně rozhlédl kolem stolu, aby se ujistil, že celý zbytek rodiny je plně zaujat řečmi, které se vedly, a pak se úplně potichu zeptal: "Tak co - máš nějaké zprávy od Siriuse?"Hermiona se k nim otočila a natahovala uši."Jo," šeptl Harry, "poslal mi dva dopisy. Vypadá to, že je v pořádku. Předevčírem jsem mu zase napsal. Možná mi ještě odpoví, co budu tady."Naráz se mu vybavilo, proč vlastně Siriusovi psal, a málem už se Ronovi a Hermioně svěřil, že ho znovu bolela jizva na čele, i s tím snem, který ho probudil… Nechtěl jim však dělat starosti právě teď, když si sám připadal tak šťastný a klidný."Podívejte se, kolik je hodin," řekla znenadání paní Weasleyová a dívala se na své náramkové hodinky. "Už byste měli být v posteli, všichni, jak tu sedíte. Musíte vstávat hned za svítání, abyste to na mistrovství stihli. Harry, jestli mi dáš svůj seznam, zítra ti na Příčné ulici nakoupím všechno do školy. Ostatním nakoupím taky; po mistrovství světa už možná nebude čas, posledně se to protáhlo na pět dnů.""Juj - doufám, že tentokrát potrvá taky tak dlouho!" prohlásil Harry nadšeně.Já tedy doufám, že ne," řekl Percy svatouškovsky. "Když si představím, jak by vypadala má složka s došlou poštou, kdybych celých pět dnů nebyl v práci, jímá mě hrůza.""Ano, někdo by ti do ní zase mohl podstrčit dračí trus, viď, Percy?" nadhodil Fred."To byl vzorek hnojiva z Norska!" ohradil se Percy a celý zrudl. "To nebylo nic osobního!""Ale bylo," pošeptal Fred Harrymu, když vstávali od stolu. "Ten jsme mu poslali my."