8. Snapeův Triumpf

Harry nemohl pohnout jediným svalem. Ležel na podlaze pod neviditelným pláštěm, cítil, jak mu z nosu teče horká krev a smáčí mu celý obličej, a naslouchal hlasům a krokům z chodbičky za dveřmi. Nejdřív ze všeho ho napadlo, že někdo přece určitě musí překontrolovat všechna kupé, než vlak odjede zpátky. Okamžitě si ale sklíčeně uvědomil, že i kdyby někdo do kupé doopravdy nakoukl, stejně by ho neviděl ani neslyšel. Jedinou jeho nadějí zůstávalo, že někdo přece jen vejde dovnitř a zakopne o něj.Ještě nikdy k Malfoyovi necítil tak strašlivou nenávist jako teď, kdy tady ležel ve směšné poloze jako na záda převrácená želva a žaludek se mu zvedal z krve, jež mu kapala do otevřených úst. Jak se mohl sám dostat do takhle pitomé situace… V chodbičce doznívaly kroky posledních opozdilců, všichni už se hemžili na temném nástupišti venku. Slyšel zvuky posouvaných kufrů a navzájem se překřikující hlasy.Ron s Hermionou si určitě budou myslet, že z vlaku vystoupil bez nich. Až dojedou do Bradavic, zaujmou svoje místa ve Velké síni a rozhlédnou se po nebelvírském stolu, uvědomí si konečně, že tam Harry není, ale to už bude on sám nepochybně v polovině zpáteční cesty do Londýna.Pokoušel se vydat nějaký zvuk, alespoň třeba zabručet, ale vůbec se mu to nedařilo. Potom si vzpomněl, že někteří kouzelníci, jako třeba Brumbál, umějí kouzlit beze slov, a zkusil přivolávači kouzlo na hůlku, která mu vypadla z ruky. Znovu a znovu v duchu vyvolával Accio hůlka, ničeho ale nedocílil.Měl dojem, že slyší šum stromů, které rostly kolem jezera, a vzdálené houkání něčí sovy, nezaznamenal však sebemenší známku probíhajícího pátrání (trochu měl na sebe za tuhle naději vztek) ani třeba hlasy, jež by se polekaně vyptávaly, kam se poděl Harry Potter. Celým tělem se mu rozlil pocit beznaděje, když si představil, jak testrálové táhnou vzhůru ke škole kolonu kočárů, a v duchu slyšel tlumený smích z kočáru, v němž jede Malfoy a vykládá svým zmijozelským kumpánům, jak se s Harrym vypořádal.Vlak sebou škubl a Harry se převalil na bok. Teď se místo do stropu díval zespodu na zaprášená sedadla. Podlaha se pod ním začala otřásat, když se lokomotiva s hlasitým rachotem probudila k životu a zabrala. Spěšný vlak odjížděl a nikdo nevěděl, že Harry je ještě v něm…Vtom ucítil, jak neviditelný plášť odlétl stranou, a nad hlavou se mu ozvalo: "Nazdar, Harry."Vyšlehl záblesk rudého světla a Harryho tělo se uvolnilo: mohl se nadzvednout a zaujmout poněkud důstojnější pozici vsedě. Rychle si hřbetem ruky otřel krev z pohmožděného obličeje, zvedl hlavu a vzhlédl. Stála nad ním Tonksová a v ruce držela neviditelný plášť, který z něj právě stálila."Raději odtud honem vypadněme," vybídla ho, když se okna vagónu zamlžila párou a vlak začal vyjíždět ze stanice. "Tak poběž, vyskočíme."Harry za ní vyběhl na chodbičku. Tonksová otevřela dveře vagónu a vyskočila na nástupiště, které jim zvolna ubíhalo pod nohama, jak vlak nabíral rychlost. Harry bez otálení skočil za Tonksovou. Při doskoku trochu zavrávoral, rovnováhu však udržel a napřímil se právě včas, aby viděl, jak blyštivě rudá lokomotiva ještě víc zrychluje, vjíždí do zatáčky a mizí mu z dohledu.Studený noční vzduch působil blahodárně na jeho nos, v němž mu tepalo bolestí. Tonksová si ho prohlížela a Harry si připadal naštvaně a trapně, že ho objevila v tak směšné situaci. Beze slova mu vrátila neviditelný plášť."Kdo to udělal?""Draco Malfoy," odpověděl hořce. "Díky za… no…""Nemáš zač," ubezpečila ho Tonksová, ale neusmála se. Harry si i potmě uvědomil, že má pořád ty nenápadně hnědé vlasy a tváří se stejně utrápeně, jako když se s ní setkal v Doupěti. "Když chvilku klidně postojíš, tak ti ten nos napravím."Popravdě neměl z jejího návrhu moc radost; chtěl totiž zajít za ošetřovatelkou madame Pomfreyovou, které přece jen důvěřoval o něco víc, pokud jde o léčitelská kouzla, připadalo mu ale nezdvořilé říct to nahlas, takže zůstal nehybně stát a pevně zavřel oči."Episkey," pronesla Tonksová.Harry zprvu pocítil v nose obrovskou horkost a poté naopak obrovský chlad. Zvedl ruku a opatrně si nos ohmatal. Zdálo se, že je zase v pořádku."Mnohokrát děkuju!""Měl by sis zase obléknout ten plášť, pak se můžeme vydat nahoru ke škole," vybídla ho, aniž by se jen pousmála. Zatímco si přehazoval plášť přes ramena, mávla hůlkou, z níž vylétl jakýsi obrovitý stříbrný čtyřnohý tvor a bleskově se ztratil ve tmě."To byl Patron?" zajímal se Harry, který už dříve viděl, jak podobným způsobem posílá zprávy Brumbál."Ano, posílám do hradu vzkaz, že jsem tě našla, protože jinak by si o tebe dělali starosti. Tak pojď, neměli bychom ztrácet čas."Zamířili k cestě vedoucí ke škole."Jak jste mě našla?""Všimla jsem si, že jsi nevystoupil z vlaku, a věděla jsem, že u sebe máš svůj plášť. Napadlo mě, že se třeba z nějakého důvodu schováváš. Když jsem pak v tom kupé viděla spuštěné žaluzie, říkala jsem si, že bych se tam raději měla podívat.""Co tady ale vůbec děláte?" ptal se dál Harry."Jsem teď přidělená do Prasinek," vysvětlovala Tonksová, "kvůli mimořádné ochraně školy.""A to jste tady jenom vy, nebo -""Jsou tu se mnou ještě Hrdonožka, Savage a Dawlish.""Dawlish, to je ten bystrozor, co ho loni Brumbál napadl?""Přesně tak."Plahočili se po temné a liduprázdné cestě podél čerstvě vyjetých kolejí po kočárech. Harry pokukoval zpod pláště koutkem oka po Tonksové. V loňském roce se neustále na něco vyptávala (občas mu tím až trochu šla na nervy), každou chvíli žertovala a často se smála. Teď mu připadala starší, mnohem vážnější a cílevědomější. Mělo tuhle proměnu na svědomí jen to, k čemu došlo na ministerstvu? Nepříjemně si uvědomoval, že by ho Hermiona v téhle situaci určitě vybízela, aby Tonksové řekl pár slov útěchy ohledně Siriuse, aby ji ujistil, že to ani v nejmenším nebyla její vina, nedokázal se k tomu ale přinutit. Vůbec ho nenapadlo obviňovat ji ze Siriusovy smrti, nezpůsobila ji o nic víc než kdokoli jiný (a o mnoho méně než on sám), prostě se mu ale o Siriusovi nechtělo mluvit, pokud to nebylo nezbytně nutné. Pochodovali tedy mlčky chladnou nocí a dlouhý plášť Tonksové se za nimi šelestivě táhl po zemi.Vzhledem k tomu, že Harry dosud tuto cestu vždy absolvoval v kočáře, ještě nikdy si neuvědomil, jaká je to do Bradavic ze zastávky v Prasinkách dálka. Konečně s obrovskou úlevou spatřil vysoké sloupy po obou stranách vstupní brány, na jejichž vrcholech se tyčili okřídlení kanci. Byl prochladlý, hladový a nemohl se už dočkat, až se s touhle neznámou, zachmuřenou Tonksovou rozloučí. Když ale strčil do vrat a chtěl je otevřít, zjistil, že jsou omotaná řetězem a zamčená."Alohomora!" sebevědomě namířil hůlkou na visací zámek, nic se ale nestalo."Tyhle řetězy tím neodemkneš," zarazila ho, "ty začaroval sám Brumbál."Harry se rozhlédl kolem."Mohl bych přelézt přes zeď," navrhl."Ne, to bys tedy nemohl," ujistila ho rozhodně Tonksová. "Všechny zdi jsou chráněné protivetřeleckými kouzly Bezpečnostní opatření jsme letos v létě stonásobně posílili.""No fajn," odsekl Harry, kterého už její neochotný postoj začínal rozčilovat. "Nejspíš prostě budu muset přespat tady a počkat do rána.""Někdo už si pro tebe jde," ukázala Tonksová. "Podívej."U vzdáleného úpatí hradní zdi houpavě poskakovalo světlo lucerny. Harryho to natolik potěšilo, že byl v duchu připraven smířit se i s Filchovým sípavým a jedovatým komentářem o jeho pozdním příchodu a se zlostnými poznámkami, že by smyslu studentů pro dochvilnost prospělo, kdyby se jim pravidelně nasazovaly palečnice. Teprve když bylo žlutě zářící světlo pouhé tři metry od nich a Harry si svlékl neviditelný plášť, zalila ho čirá nenávist: rozpoznal ozářený zahnutý nos a dlouhé mastné černé vlasy Severuse Snapea."Vida, vida, vida," ušklíbl se Snape, vytáhl hůlku a jediným klepnutím otevřel visací zámek, takže se řetězy jako hadi stáhly zpět a vrata se skřípavě otevřela. "To je od vás hezké, že jste se ukázal, Pottere, přestože jste zjevně dospěl k názoru, že školní hábit by odváděl pozornost od vašeho zjevu.""Nemohl jsem se převléknout, neměl jsem svůj -" začal Harry, ale Snape ho nenechal domluvit."Nemusíte tu čekat, Nymfadoro. Potter se mnou bude… hmm… v naprostém bezpečí.""Můj vzkaz měl dostat Hagrid," poznamenala zamračená Tonksová."Hagrid se opozdil na zahajovací hostinu, zrovna jako tady Potter, tak jsem vzkaz převzal místo něj. A mimochodem," Snape ustoupil, aby kolem něj mohl Harry projít, "se zájmem jsem si prohlédl vašeho nového Patrona."Pak Tonksové třískl vraty přímo před nosem a znovu klepl hůlkou do řetězů, které zachřestily a vrátily se na místo."Řekl bych, že s tím starým Patronem jste na tom byla líp," dodal ještě a z jeho hlasu neomylně čišela zlomyslnost. "Tenhle nový mi připadá nějaký slabý."Snape mávl lucernou a Harry na kratičký okamžik uviděl, jak se Tonksové v obličeji objevil šokovaný a rozzlobený výraz. Pak ji opět zahalila tma."Dobrou noc!" křikl na ni přes rameno, když se Snapem vykročil ke škole. "A díky… za všechno.""Na viděnou, Harry."Snape dobrou minutu neřekl ani slovo. Harry si uvědomoval, že ze sebe vyzařuje tak mocné vlny nenávisti, až mu připadalo neuvěřitelné, že to Snape necítí, jak se mu propalují do těla. Měl k němu odpor hned od prvního setkání a šanci, že by se s ním kdy mohl smířit, Snape jednou provždy zmařil postojem, který zaujal vůči Siriusovi. Bez ohledu na to, co říkal Brumbál, měl Harry přes prázdniny dost času všechno si důkladně promyslet. Tak dospěl nakonec k závěru, že to nejspíš byly Snapeovy posměšné poznámky, že se Sirius schovává v bezpečném úkrytu, zatímco ostatní členové Fénixova řádu bojují proti Voldemortovi, které značnou měrou způsobily, že Sirius oné noci bez rozmyslu vyrazil na ministerstvo a tam zahynul. Harry se tohoto přesvědčení zarputile držel, protože tak mohl vinit ze Siriusovy smrti Snapea, což mu vyhovovalo, a kromě toho věděl, že je-li na světě někdo, kdo Siriusovy smrti nelituje, je to právě tento muž, vedle kterého kráčí tmou."Nebelvír přichází o padesát bodů za váš pozdní příchod, řekl bych," ozval se konečně Snape. "A moment, ještě o dalších dvacet za vaše mudlovské oblečení. Musím říct, že nepamatuji, že by se kdy nějaká kolej takhle na začátku školního roku dostala do mínusu - vždyť se ještě ani nepodával pudink. Pravděpodobně jste vytvořil nový rekord, Pottere."Vztek a nenávist, které v Harrym vřely, jako by v tom okamžiku vybuchly doběla rozžhaveným plamenem. Než by však Snapeovi prozradil, co ho zdrželo, to už by se raději v znehybněném stavu vrátil až do Londýna."Předpokládám, že jste si připravoval okázalý vstup, že?" pokračoval Snape. "A protože zrovna nebylo k mání létající auto, rozhodl jste se, že když vrazíte do Velké síně uprostřed hostiny, zapůsobí to tím pravým dramatickým dojmem."Harry mlčel jak zařezaný, i když měl pocit, že se mu hrudník snad roztrhne. Bylo mu jasné, že ho Snape přišel vyzvednout právě kvůli tomuhle, kvůli těm několika minutám, během nichž ho může po libosti dráždit a mučit, aniž by ho přitom slyšel někdo jiný.Konečně došli k hradnímu schodišti, a když se před nimi rozevřela obrovská dubová hlavní brána, vedoucí do rozlehlé dlážděné vstupní síně, otevřenými dveřmi Velké síně k nim dolehl bouřlivý hovor a smích, doprovázený cinkotem talířů a sklenic. Harryho napadlo, jestli by si nemohl ještě jednou navléci neviditelný plášť a nepozorovaně tak proklouznout na své místo u dlouhého nebelvírského stolu (který byl naneštěstí od vstupní síně úplně nejdál).Snape však jako by mu četl myšlenky a přesně v tomtéž okamžiku řekl: "Žádný plášť. Pěkně vejděte tak, aby vás všichni viděli, o což vám také nepochybně šlo."Harry se otočil na podpatku a rázným krokem prošel přímo otevřenými dveřmi: byl ochoten udělat cokoli, jen aby už měl od Snapea pokoj. Velká síň se čtyřmi dlouhými stoly jednotlivých kolejí a se stolem pro profesorský sbor v čele byla jako obvykle vyzdobena vznášejícími se svícemi, v jejichž světle zářilo a blyštělo se stolní nádobí. Harry však před sebou viděl jen roztřesenou a rozmazanou skvrnu. Kráčel tak rychle, že než se k němu začaly otáčet pohledy přítomných, míjel už stůl Mrzimoru, a když začali studenti vstávat, aby si ho pořádně prohlédli, našel očima Rona a Hermionu, rozběhl se k nim podél lavic a vmáčkl se mezi ně."Kde ses - páni! Cos dělal? Co to máš s obličejem?" vykulil oči Ron a zíral na něj stejně ohromeně jako všichni kolem."Proč? Co s ním mám mít?" opáčil Harry, popadl lžíci a s přimhouřenýma očima si prohlížel svůj zkreslený odraz."Máš ho celý od krve!" vyjekla Hermiona. "Ukaž -"Zvedla hůlku, pronesla Tergeo! a smyla mu zaschlou krev z tváří."Díky," ocenil to Harry a přejel si rukama po teď už čistém obličeji. "Jak vypadá můj nos?""Normálně," ujistila ho nervózně Hermiona. "Proč jako? Co se stalo, Harry, měli jsme o tebe děsný strach!""Povím vám to potom," odbyl ji stroze. Velice dobře si uvědomoval, že Ginny, Neville, Dean a Seamus poslouchají. Dokonce i Skoro bezhlavý Nick, nebelvírský duch, připlul blíž, aby ho slyšel."Ale -" začala Hermiona."Tady ne, Hermiono!" zarazil ji Harry varovným hlasem. Upřímně doufal, že budou všichni předpokládat, že ho zdržel nějaký hrdinský čin, pokud možno zápas s párem Smrtijedů a nějakým tím mozkomorem. Musel samozřejmě počítat s tím, že Malfoy tu historku vyklopí každému, kdo se mu nachomýtne, vždycky ale existovala šance, že ji neuslyší příliš mnoho nebelvírských uší.Natáhl se přes Rona, aby si vzal pár kuřecích stehen a hrst bramborových hranolků, než se jich ale stačil zmocnit, zmizely a na jejich místě se objevil dezert."Každopádně jsi přišel o Zařazování," poznamenala Hermiona, zatímco Ron chtivě sáhl po velkém kusu čokoládového dortu."Říkal Moudrý klobouk něco zajímavého?" otázal se Harry a vzal si jeden sirupový košíček."V podstatě zase jen totéž… Nabádal nás, abychom se spojili tváří v tvář našim nepřátelům, znáš to.""A co Brumbál, zmínil se aspoň o Voldemortovi?""Zatím ne, hlavní projev si přece vždycky nechává až po hostině. Už to ale nemůže dlouho trvat.""Snape tvrdil, že Hagrid přišel na hostinu pozdě -""Tys mluvil se Snapem? Jak to?" zahuhlal Ron mezi dvěma hltavými sousty dortu."Náhodou jsem na něj narazil," odpověděl vyhýbavě Harry."Hagrid se opozdil jen o pár minut," řekla Hermiona. "Podívej, Harry, mává na tebe."Harry pohlédl k učitelskému stolu a usmál se na Hagrida, který na něj skutečně právě mával. Hagrid se nikdy pořádně nenaučil vystupovat se stejnou důstojností, jakou se vyznačovala ředitelka nebelvírské koleje profesorka McGonagallová. Její hlava dosahovala temenem někam mezi Hagridův loket a rameno, jak tak seděli vedle sebe, a profesorka jeho nadšenému mávání nesouhlasně přihlížela. Harryho překvapilo, že z druhé strany vedle Hagrida vidí sedět učitelku jasnovidectví, profesorku Trelawneyovou. Ta totiž vycházela ze svého věžního kabinetu jen zřídkakdy a na hostině k zahájení školního roku ji Harry ještě nikdy neviděl. Vypadala stejně výstředně jako obvykle, posetá třpytivými korálky a zamotaná v dlouhých šálách, oči za brýlemi neúměrně zvětšené. Vzhledem k tomu, že ji Harry vždy považoval tak trochu za podvodnici, naprosto ho koncem předchozího školního roku šokovalo zjištění, že to byla právě ona, kdo vyslovil věštbu, na jejímž základě se lord Voldemort rozhodl zavraždit jeho rodiče a zaútočit i na něj. Když se to dozvěděl, připadal si v její přítomnosti ještě nepříjemněji než předtím, v nadcházejícím školním roce už ale naštěstí v jasnovidectví nepokračoval. Její velké oči podobné čočkám majáku se stočily jeho směrem, raději se proto honem otočil ke zmijozelskému stolu. Draco Malfoy tam právě za hromového smíchu a potlesku názorně předváděl, jak mu rozbil nos. Harry sklopil oči ke svému sirupovému košíčku a útroby mu znovu zalil palčivý vztek. Co by za to dal, kdyby se mohl Malfoyovi postavit v rovném souboji…"Co ti vlastně chtěl profesor Křiklan?" vyzvídala Hermiona."Chtěl vědět, jak to doopravdy bylo na ministerstvu," odpověděl."Jako všichni ostatní," odfrkla si Hermiona. "Ve vlaku se nás na to taky každý vyptával, viď, Rone?""Jo," přikývl Ron. "Všichni chtěli vědět, jestli opravdu jsi ty ten volený -""Na tohle téma se velice často diskutuje i mezi duchy," skočil jim do řeči Skoro bezhlavý Nick a hlavu, která mu jen taktak držela na krku, naklonil k Harrymu tak blízko, že se mu na krajkovém okruží nebezpečně zakývala. "Ostatní mě považují za jakousi potterovskou autoritu, neboť je všeobecně známo, že se přátelíme. Ubezpečil jsem nicméně naše duchovské společenství, že z vás nebudu mámit žádné informace. 'Harry Potter ví, že se mi může svěřit v absolutní důvěrnosti,' řekl jsem jim. 'Raději bych zemřel, než abych jeho důvěru zklamal.'""To ovšem příliš mnoho neznamená," poznamenal Ron, "vezme-li se v úvahu, že už jste mrtvý.""Opět prokazujete, že v sobě máte asi tolik společenského taktu jako tupá sekera," ohradil se uraženým tónem Skoro bezhlavý Nick, vznesl se do vzduchu a odplul k opačnému konci nebelvírského stolu přesně v okamžiku, kdy u učitelského stolu povstal Brumbál. Rozjařený hovor, rozléhající se celou síní, téměř okamžitě utichl."Přeji vám všem ten úplně nejlepší večer!" promluvil Brumbál s širokým úsměvem a s náručí rozevřenou, jako by chtěl obejmout celou místnost."Co se mu stalo s rukou?" vyhrkla Hermiona.Nebyla jediná, kdo si jeho zranění všiml. Brumbálova pravá ruka byla stejně zčernalá a vypadala stejně odumřele jako toho večera, kdy přišel k Dursleyovým, aby Harryho odvedl. V síni to zašumělo tlumeným šepotem. Brumbál, který si správně vyložil příčinu rozruchu, se jen usmál a setřásl si přes zranění rudozlatý rukáv svého hábitu."Nejde o nic vážného," ubezpečil posluchače bezstarostně. "A nyní… vítám u nás všechny nové studenty a všechny staré znovu rád vidím! Je před vámi další rok plný výuky čar a kouzel…""Tu ruku už měl takovou v létě," sděloval Harry šeptem Hermioně. "Myslel jsem ale, že si ji za tu dobu vyhojí… nebo že se toho ujme madame Pomfreyová.""To vypadá, jako by ji měl úplně mrtvou," řekla Hermiona a zatvářila se, jako by se jí udělalo špatně. "Existují ovšem zranění, která se nedají vyléčit… staré kletby… a jsou i jedy, na které není žádný protijed…""…a náš školník, pan Filch, mě požádal, abych vám sdělil, že platí všeobecný zákaz žertovných předmětů pocházejících z obchodu Kratochvilné kouzelnické kejkle.Studenti, kteří chtějí za svoje kolejní týmy hrát famfrpál, nechť jako obvykle nahlásí svá jména ředitelům příslušných kolejí. Pro famfrpál hledáme rovněž nové komentátory a zájemci nechť se přihlásí stejným způsobem.S potěšením v tomto školním roce vítáme nového člena profesorského sboru. Profesor Křiklan," jmenovaný vstal, jeho holá hlava se zaleskla ve světle svící a obrovské břicho zakryté vestou zahalilo učitelský stůl do stínu, "je můj bývalý kolega a uvolil se znovu nastoupit na své staré místo učitele lektvarů.""Lektvarů?""Lektvarů?"Ozvěna nesla to slovo celou síní - všechny přítomné napadlo, jestli se nepřeslechli."Lektvarů?" ozvali se jedním hlasem Ron s Hermionou a pohlédli tázavě na Harryho. "Tys přece říkal -""Profesor Snape," pokračoval Brumbál a pozvedl hlas, aby přehlušil nastalý šum, "se zatím ujme funkce učitele obrany proti černé magii.""Ne!" vyjekl Harry tak hlasitě, že se po něm mnoho hlav otočilo. Harry sám to vůbec nevnímal; rozzuřeně hleděl k učitelskému stolu. Jak je možné, že Snape po tak dlouhé době dostal místo učitele obrany proti černé magii? Není snad už léta všeobecně známo, že se mu Brumbál tuhle funkci neodvažuje svěřit?"Ale Harry, tys přece říkal, že obranu proti černé magii bude učit Křiklan!" žasla Hermiona."Myslel jsem si, že to tak bude!" bránil se Harry a usilovně se snažil rozpomenout, jak to vlastně bylo, když mu to Brumbál sděloval. Když o tom teď ale přemýšlel, nedokázal si vzpomenout, že by mu Brumbál výslovně řekl, co bude Křiklan učit.Snape sedící po Brumbálově pravici nevstal, když zaznělo jeho jméno, pouze nenuceně zvedl ruku na znamení, že bere na vědomí nadšený potlesk, který zazněl od zmijozelského stolu. Harry si přesto byl jistý, že v jeho nenáviděném obličeji zahlédl triumfální záblesk."No, aspoň jedno je na tom dobré," ucedil vztekle. "Do konce školního roku se Snapea zbavíme.""Jak to myslíš?" podivil se Ron."To místo je přece prokleté. Nikdo na něm nevydržel déle než rok… Quirrella dokonce připravilo o život. Tentokrát se budu osobně modlit za další úmrtí…""Harry!" káravě vybuchla šokovaná Hermiona."Třeba se koncem školního roku prostě vrátí k výuce lektvarů," usoudil vcelku logicky Ron. "Vždyť ten chlápek Křiklan tu třeba nebude chtít zůstat dlouhodobě, Moody přece taky nechtěl."Brumbál si významně odkašlal. Harry, Ron a Hermiona nebyli jediní, kdo se bavili nahlas; po jeho oznámení se zaplnila vzrušeným hovorem celá Velká síň - vždyť Snape se konečně dočkal toho, po čem jeho srdce toužilo! Jako by si nebyl vědom senzačního charakteru této nečekané novinky, neřekl už Brumbál k obsazení dalších míst v profesorském sboru vůbec nic. Pouze několik vteřin počkal, dokud opět nezavládlo ticho, a znovu se ujal slova."Jak jistě všichni v této síni víte, lord Voldemort a jeho následovníci jsou opět mezi námi a jejich síly rostou."Po těchto Brumbálových slovech jako by se ticho v síni ještě prohloubilo a zajiskřilo napětím. Harry pohlédl na Malfoye: zaujatě udržoval hůlkou svoji vidličku ve vzduchu nad stolem, jako by mu projev ředitele nestál za pozornost."Nemohu ani dostatečně zdůraznit, jak je současná situace nebezpečná a jaké úsilí musí každý z nás tady v Bradavicích vynakládat na to, aby zajistil, že i nadále zůstaneme v bezpečí. Kouzelné opevnění hradu bylo přes léto ještě posíleno, jsme chráněni novými a účinnějšími prostředky. Přesto musíme úzkostlivě dbát na to, aby se nikdo ze studentů ani členů profesorského sboru nedopustil žádné neopatrnosti. Vyzývám vás proto, abyste dodržovali všechna případná bezpečnostní omezení, která vám vaši učitelé uloží, ať už vám budou připadat jakkoli protivná. Především neporušujte zákaz vycházení ze svých ložnic po večerce. Apeluji na vás: v případě, že v hradu či mimo něj zpozorujete něco podivného nebo podezřelého, okamžitě oznamte tuto skutečnost některému z učitelů. Věřím, že se ve svém počínání budete vždy řídit maximálními ohledy na bezpečí svoje i ostatních."Brumbálovy modré oči přelétly po shromážděných a pak se ředitel znovu usmál."Teď vás ale čekají vaše postele, tak teplé a pohodlné, jak si jen můžete přát, a já nepochybuji, že ze všeho nejvíc vám záleží na tom, abyste byli dostatečně odpočatí na zítřejší výuku. Popřejme si tedy dobrou noc. Jde se spát!"Nastal obvyklý ohlušující skřípot a vrzání, jak se lavice odsunuly od stolů a stovky studentů začaly z Velké síně odcházet do svých ložnic. Harry nijak nepospíchal, netoužil přimíchat se do zvědavě pokukujícího davu a nestál ani o to, aby se dostal do Malfoyovy přílišné blízkosti a dal mu tak příležitost k opětovnému líčení historky o rozšlápnutém nosu. Ještě chvíli se zdržel, předstíral, že si zavazuje tkaničku, a většinu nebelvírských spolužáků tak nechal odejít před sebou. Hermiona se rozběhla splnit svou prefektskou povinnost - ukázat cestu prvňáčkům, Ron se ale s Harrym zdržel."Co se ti doopravdy stalo s tím nosem?" zeptal se, jakmile zůstali sami, mimo doslech davu, který se tlačil z Velké síně ven.Harry mu to vylíčil. Ron se ani náznakem nezasmál."Viděl jsem, jak Malfoy hraje nějaký divadýlko s nosem," zahučel rozezleně."Jo, jasně, na to se vykašli," přikývl hořce Harry. "Raději si poslechni, co říkal, než přišel na to, že tam jsem…"Harry čekal, že Rona Malfoyovo vychloubání ohromí. Na Rona, který se podle něj v tomto ohledu projevoval jako paličatý zabedněnec, to ale žádný dojem neudělalo."Ale prosím tě, Harry, prostě se jen vytahoval před Parkinsonovou… jakým úkolem by ho asi tak Ty-víš-kdo mohl pověřit?""Co ty víš, třeba Voldemort potřebuje někoho tady v Bradavicích. Nebyl by první -""Vážně bys mi udělal radost, Harry, kdyby sis vodvyk říkat to méno," ozval se za nimi vyčítavý hlas. Harry se ohlédl přes rameno a spatřil Hagrida, jak kroutí hlavou."Brumbál ho také říká nahlas," odsekl tvrdohlavě."Jo, to je fakt, to je holt Brumbál," zněla záhadná Hagridova odpověď. "Jakpakto, žes přišel pozdě, Harry? Už jsem si dělal starosti.""Zdržel jsem se ve vlaku," opáčil Harry. "A proč jsi přišel pozdě ty?""Já byl s Drápem," vysvětloval šťastně Hagrid. "Nějak jsem ztratil pojem vo čase. Má teď nový bejvání nahoře v horách, zařídil mu to Brumbál - takovou moc hezkou velkou jeskyni. Je tam daleko spokojenější, než byl v Zapovězeným lese. Moc pěkně jsme si popovídali.""Vážně?" podivil se Harry a dával si pozor, aby se nesetkal s Ronovým pohledem. Když naposledy viděl Hagridova nevlastního bratra, zuřivého obra, který s potěšením vytrhával ze země stromy i s kořeny, tvořilo Drápovu slovní zásobu pět výrazů, z nichž dva nedokázal správně vyslovit."Jo, fakt dělá vohromný pokroky," chlubil se pyšně Hagrid. "To budete koukat! Říkám si, že ho asi zacvičím na svýho asistenta."Ron hlasitě vyprskl, podařilo se mu to ale zamaskovat jako nenadálé kýchnutí. Stáli teď u dubové vstupní brány."No nic, uvidíme se zejtra, první hodina začíná hned po vobědě. Přiďte dřív, můžete se napřed pozdravit s Klo… chci říct s Křídlošípem."Zvedl ruku, dobrosrdečně jim mávl na pozdrav a vyšel hlavní branou do tmy.Harry s Ronem se po sobě podívali. Harrymu bylo jasné, že Ron pocítil stejnou sklíčenost jako on."Nepokračuješ v péči o kouzelné tvory, že ne?"Ron zavrtěl hlavou."Ty taky ne, viď?"Teď zavrtěl hlavou Harry."A Hermiona," pokračoval Ron, "nejspíš taky ne, co?"Harry ještě jednou zavrtěl hlavou. Raději si ani nechtěl představit, co asi Hagrid řekne, až zjistí, že všichni tři jeho oblíbení studenti na jeho předmět zanevřeli.