11. Spěšný vlak do Bradavic

Když se Harry příští den ráno probudil, okamžitě vycítil sklíčenost, která v domě zavládla - prázdniny definitivně skončily. Do okna vytrvale bubnoval déšť, když vstal a oblékal si džínsy a tričko; do školních hábitů se hodlali převléknout až ve vlaku.Scházel s Ronem, Fredem a Georgem dolů na snídani, a právě když dorazili na odpočívadlo v prvním patře, objevila se pod schody paní Weasleyová. Vypadala uštvaně."Arture!" křikla nahoru. "Arture! Máš tu naléhavou zprávu z ministerstva!"Harry se honem přitiskl ke zdi, protože se vyřítil pan Weasley v hábitu oblečeném zády dopředu, produpal kolem nich - a rázem byl pryč. Když vstoupili do kuchyně, spatřili paní Weasleyovou, jak se horečně přehrabuje v zásuvkách příborníku - "Tady jsem nějaký brk přece měla!" - a pana Weasleyho, skloněného ke krbu, jak mluví…Harry pevně semkl oční víčka a vzápětí oči rychle otevřel, aby se ujistil, že ho nešálí zrak. Uprostřed plamenů totiž seděla hlava Amose Diggoryho jako veliké, vousaté vejce. Mluvila velice rychle a ani v nejmenším se nedávala rušit jiskrami, jež kolem ní létaly, ani plameny, které jí olizovaly uši."…mudlové ze sousedství slyšeli rámus a křik, takže zavolali ty - jak-se-jim-říká - strašníky. Musíš tam okamžitě zajet, Arture -""Tady máš," zasupěla paní Weasleyová a podávala manželovi kus pergamenu, lahvičku s inkoustem a polámaný brk."- opravdu z pekla štěstí, že jsem se to dozvěděl," řekla hlava pana Diggoryho. "Musel jsem přijít do kanceláře brzy, abych stačil poslat pár sov, a potkal jsem ty z odboru nepatřičného užívání kouzel, zrovna když šli domů - kdyby se tohle doneslo Ritě Holoubkové, Arture -""A co vlastně Pošuk říká, že se stalo?" zeptal se pan Weasley, odšrouboval víčko z lahvičky s inkoustem, namočil brk a chystal se psát.Hlava pana Diggoryho zakoulela očima. "Tvrdí, že slyšel u sebe na dvoře někoho cizího. Tvrdí, že se ti vetřelci plížili k domu, ale jeho popelnice že je napadly ze zálohy.""A co ty popelnice provedly?" zeptal se pan Weasley a horečně si psal poznámky."Co já vím? Nadělaly šílený rachot a všude rozházely spoustu odpadků," řekl pan Diggory. Jedna z nich zřejmě létala ještě ve vzduchu, když tam strašníci dorazili -"Pan Weasley zaúpěl. "A jak to dopadlo s tím vetřelcem?""Arture, přece znáš Pošuka," řekla hlava pana Diggoryho a znovu zakoulela očima. "Vážně si myslíš, že by se někdo uprostřed noci vkradl na jeho dvorek? Spíš se tam jen toulala nějaká lekavá kočka, od hlavy až po ocas polepená bramborovými slupkami. Ale kdyby se Pošuk dostal do rukou těm z odboru nepatřičného užívání kouzel, byl by s ním amen - vždyť víš, jakou má minulost - musíme ho z toho vysekat, přišít mu nějaké malicherné obvinění, něco z vašeho odboru - co by mu vynesly třeba ty popelnice, které kolem sebe rozhazují odpadky?""Možná by stačilo napomenutí," přisvědčil pan Weasley a se svraštěným obočím rychle psal dál. "Takže hůlku přitom nepoužil? A nikoho nenapadl?""Vsadím se s tebou, že vyskočil z postele a začal zaklínat všechno, co v tu chvíli viděl z okna," mínil pan Diggory, "ale to mu sotva dokážou, když se nikomu nic nestalo.""Dobrá, hned tam jedu," řekl pan Weasley, strčil si pergamen s poznámkami do kapsy a vyřítil se z kuchyně.Hlava pana Diggoryho se obrátila k paní Weasleyové."Opravdu mě to mrzí, že vás obtěžuji takhle časně zrána a vůbec, Molly…" pronesl už klidněji. "Ovšem jedině Artur z toho může Pošuka dostat - a on přitom má dneska nastoupit na nové místo. Proč jen si musel vybrat zrovna včerejší noc…""To nic, Amosi," řekla paní Weasleyová. "Nedáš si kousek topinky nebo něco jiného k zakousnutí, než se přemístíš?""Když jinak nedáš," svolil pan Diggory.Paní Weasleyová vzala na kuchyňském stole jednu z hromady topinek namazaných máslem, přidržela ji krbovými kleštěmi a vložila ji panu Diggorymu do úst."Dík," řekl tlumeným hlasem, načež s tichým plesknutím zmizel.Harry slyšel pana Weasleyho, jak se nakvap loučí s Billem, Charliem, Percym a s děvčaty. Během pěti minut byl v kuchyni zpátky; hábit už měl oblečený správně a projížděl si hřebenem vlasy."Raději si pospíším - mějte se ve škole dobře, chlapci!" popřál pan Weasley Harrymu, Ronovi i dvojčatům, přetáhl si přes ramena plášť a chystal se přemístit. "Molly, zvládneš to, když s nimi na nádraží pojedeš sama?""To víš, že ano," ujistila ho manželka. "Ty se postarej o Pošuka, my už si poradíme."Jen co pan Weasley zmizel, vstoupili do kuchyně Bill a Charlie."Tady někdo mluvil o Pošukovi," nadhodil Bill. "Copak tentokrát vyvedl?""Tvrdí, že včera v noci se k němu chtěl někdo vloupat," vysvětlila mu matka."Pošuk Moody?" řekl George zamyšleně a natíral si topinku marmeládou. "Není to ten cvok, který -""Váš otec má o Pošukovi Moodym vysoké mínění," prohlásila paní Weasleyová přísně."No tak jo… náš taťka zase sbírá zástrčky, že ano?" řekl Fred rozšafně, když paní Weasleyová vyšla z kuchyně. Jak se říká, vrána k vráně…""Moody kdysi býval velký kouzelník," prohlásil Bill."A je to starý přítel Albuse Brumbála, že?" podotkl Charlie.Jenže Brumbál taky není úplně normální, nemyslíte?" řekl Fred. Já vím, že je génius a tak dále…""Kdo je to, ten Pošuk?" zeptal se Harry."Pracoval na ministerstvu, ale už je v penzi," řekl Charlie. Jednou jsem se s ním setkal, když mě taťka vzal s sebou do práce. Byl to bystrozor - jeden z nejlepších… lovec černokněžníků," dodal, když postřehl rozpačitý výraz v Harryho tváři. "Polovinu těch, co sedí v Azkabanu, tam dostal on. Nadělal si ovšem spoustu nepřátel… především z rodin těch, které dopadl… a slyšel jsem, že na stará kolena začíná opravdu trpět bludnými představami. Nevěří už vůbec nikomu, a všude kolem sebe vidí zlé černokněžníky."Bill a Charlie se rozhodli, že bradavické studenty vyprovodí na nádraží King's Gross, kdežto Percy se jim mnohomluvně omluvil, že už opravdu musí do práce."Nedokázal bych zdůvodnit, proč nepřijdu," vysvětlil jim. "Pan Skrk se na mne opravdu začíná spoléhat.""Nejspíš máš pravdu, Percy," prohlásil George vážně. "Myslím, že co nevidět si už zapamatuje, jak se jmenuješ."Paní Weasleyová sebrala odvahu, zatelefonovala na místní poštu a objednala tři obyčejné mudlovské taxíky, aby je odvezly do Londýna."Artur se pokoušel vypůjčit pro nás auta z ministerstva," šeptla Harrymu, když stáli na rozmoklém dvoře a dívali se na taxikáře, s jakou námahou do svých vozů dostávají šest velikých bradavických kufrů, "jenže neměli ani jedno volné… Ti šoféři z nás nevypadají dvakrát šťastní, že?"Harry neměl chuť paní Weasleyové vysvětlovat, že mudlovští taxikáři jen zřídka převážejí rozrušené sovy, a Papušík vyváděl tak, že všem div nepraskly bubínky. Situaci moc neuklidnily ani Báječné rachejtle doktora Raubíře (které se vznítí i za vlhka a nevydávají teplo), jež nečekaně vybuchly ve chvíli, kdy se otevřel Fredův kufr. Taxikář, který ho nesl, zaječel bolestí a zděšením, protože vylekaný Křivonožka se mu drápal po noze nahoru.Byla to velice nepohodlná cesta, protože byli i s kufry směstnaní na zadních sedadlech. Křivonožka se z toho nečekaného ohňostroje dost dlouho vzpamatovával, a tak než dorazili do Londýna, byli Harry, Ron i Hermiona celí poškrábaní. Když konečně vystoupili na nádraží King's Gross, opravdu se jim ulevilo, třebaže lilo ještě víc, a než odnesli své kufry přes rušnou ulici do nádražní budovy, byli zmáčení až na kůži.Dostat se na nástupiště devět a tři čtvrtě už nepřipadalo Harrymu nijak těžké: bylo prostě nutné projít zdánlivě pevnou přepážkou, která oddělovala nástupiště devět a deset, a muselo se to udělat nenápadně, aby to nevzbudilo pozornost mudlů. Tentokrát se rozdělili do skupinek: jako první šli Harry, Ron a Hermiona, kteří byli nejnápadnější, protože s sebou měli Papušíka a Křivonožku. Opřeli se o přepážku, jako by se tam zastavili spíš náhodou, chviličku bezstarostně tlachali, pak bokem prošli na druhou stranu - a nástupiště devět a tři čtvrtě měli před sebou.Nablýskaná zářivě červená lokomotiva spěšného vlaku do Bradavic už tam stála a z komína vystupovala oblaka dýmu, takže studenti i rodiče na nástupišti vypadali jako nějací temní duchové. Sovička Papušík začala vyvádět ještě víc, když se k ní mlhou doneslo houkání tolika jiných sov. Harry, Ron a Hermiona začali hledat volná místa a zanedlouho si už ukládali zavazadla do kupé v polovině vlaku. Pak seskočili zpátky na nástupiště, aby se rozloučili s paní Weasleyovou, Billem a Charliem."Možná se uvidíme dřív, než si myslíte," zašklebil se Charlie, když objal Ginny na rozloučenou."Jak to?" zeptal se Fred zvědavě."To se dozvíte," mávl Charlie rukou. "Hlavně neříkejte Percymu, že jsem o tom mluvil… koneckonců - ,dokud se ministerstvo nerozhodne, že je načase tu informaci zveřejnit, platí, že je tajná'."Jo, letos bych si docela přál být zpátky v Bradavicích," přisvědčil Bill s rukama v kapsách a díval se na vlak skoro toužebně."Ale proč?" zeptal se George netrpělivě."Čeká vás zajímavý rok," řekl Bill a v očích mu zajiskřilo. "Možná si dokonce vezmu volno a na pár dnů se přijedu podívat…""Na co se přijedeš podívat?" přidal se i Ron.V tu chvíli se však ozvala píšťalka a paní Weasleyová je postrkovala ke dveřím vagónu."Bylo to u vás pěkné, děkujeme," řekla Hermiona, když nastoupili do vlaku, zavřeli dveře a vyklonili se z okna, aby s ní ještě promluvili pár slov."Ano, děkujeme za všechno," připojil se Harry."Nemáte zač, drahouškové, byla jsem ráda, že jste přijeli," řekla paní Weasleyová. "Pozvala bych vás na Vánoce, ale… myslím, že budete chtít všichni zůstat v Bradavicích, být při tom… při tom, co se tam bude dít.""Mami!" frkl Ron podrážděně. "Co to vy tři víte, a my ne?""Myslím, že se všechno dozvíte už dnes večer," řekla paní Weasleyová s úsměvem. "Bude to ohromně vzrušující - řeknu vám, že jsem moc ráda, že změnili pravidla -""Jaká pravidla?" zeptali se Harry, Ron, Fred i George najednou."Profesor Brumbál vám to určitě poví… a chovejte se slušně, slyšeli jste? Slyšel jsi, Frede? A ty taky, Georgi?"Brzdy hlasitě zasyčely a vlak se dal do pohybu."Tak už nám někdo konečně řekněte, co se v Bradavicích bude dít!" křikl ještě Fred z okna, ale to už se od matky a bratrů Billa i Charlieho rychle vzdalovali. Jaká pravidla se mění?"Jeho matka se jen usmála a zamávala jim. Ještě než vlak projel první zatáčkou, Bill, Charlie i ona se přemístili.Harry, Ron a Hermiona se vrátili do kupé. Kvůli hustému dešti, který šplíchal do oken, nebylo venku skoro nic vidět. Ron otevřel kufr, vytáhl z něj svůj kaštanově hnědý společenský hábit a přehodil ho přes Papušíkovu klec, aby nebylo slyšet, že pořád houká."Pytloun nám chtěl říct, co se v Bradavicích bude dít," pronesl nerudně a posadil se vedle Harryho. "Když s námi mluvil na mistrovství světa, vzpomínáte si? Zato vlastní máma nám neřekne nic. To bych rád věděl -""Ssst," šeptla najednou Hermiona, přitiskla si prst ke rtům a ukázala na sousední kupé. Harry i Ron napjali sluch a skrz otevřené dveře uslyšeli známý hlas, jenž protahoval každé slovo."…otec skutečně uvažoval, jestli mě nemá poslat do Kruvalu místo do Bradavic. Zná se totiž s ředitelem, rozumíte, a víte taky, jaké má mínění o Brumbálovi - studenti z mudlovských rodin byli odjakživa jeho miláčkové - kdežto v Kruvalu takovou chamraď nepřijímají. Matce se ovšem nezamlouvalo, že bych chodil do školy, která je tak daleko. Otec říká, že v Kruvalu přistupují k černé magii mnohem rozumněji než v Bradavicích. Studenti v Kruvalu se ji totiž doopravdy učí, nikdo je nekrmí těmi nesmysly o obraně proti ní, které si vymýšlejí tady…"Hermiona vstala, po špičkách došla ke dveřím kupé a zavřela je, takže Malfoyův hlas už slyšet nebylo."Tak on si myslí, že by mu víc vyhovoval Kruval, slyšeli jste?" řekla rozzlobeně. "Škoda že tam doopravdy nešel, aspoň bychom ho měli z krku.""Kruval je jiná kouzelnická škola?" zeptal se Harry."Ano," ohrnula nos Hermiona, "a má příšernou pověst. Podle Hodnocení výuky čar a kouzel v Evropě tam kladou mimořádný důraz na černou magii.""Mám dojem, že jsem o ní už slyšel," řekl Ron nejistě. "Kde vůbec je? Myslím v které zemi?""To samozřejmě nikdo neví, pochop," a Hermiona povytáhla obočí."Ehm - ale proč?" zeptal se Harry."Mezi všemi kouzelnickými školami odjakživa vládla velká řevnivost. Krásnohůlky i Kruval se vždycky snažily utajit, kde jsou, aby jim nikdo nemohl uloupit jejich tajemství," řekla Hermiona věcně."Prosím tě, co to povídáš?" rozesmál se Ron. "Kruval musí být přibližně stejně velký jako Bradavice! Jak bys asi chtěla utajit tak ohromný hrad?""Ale Bradavice utajené jsou," řekla Hermiona překvapeně, "to přece ví každý… tedy aspoň každý, kdo četl Dějiny bradavické školy.""Takže jsi z nás jediná, kdo to ví," řekl Ron. "A můžeš nám to prozradit - jak utajíš něco tak velikého jako Bradavice?""Jsou prostě začarované," odpověděla Hermiona a vysvětlila jim, že pokud hrad spatří nějaký mudla, uvidí jenom zříceniny a nad vchodem veliký nápis:
NEVSTUPOVAT, NEBEZPEČÍ ÚRAZU!
"Takže místo Kruvalu by nezasvěcení také viděli jen rozvalinu?""Nejspíš ano," pokrčila rameny Hermiona. "Nebo tam možná používají nějaká kouzla na odpuzování mudlů, jako na stadionu při mistrovství světa. A aby ho nenašli ani cizí kouzelníci, postarali se, aby se nedal zakreslit -""Cože?""Přece je možné začarovat nějakou budovu, aby ji nikdo nemohl zanést na mapu, to jste nevěděli?""Ehm… když to říkáš," přisvědčil Harry."Myslím ale, že Kruval musí být někde daleko na severu," mínila Hermiona zamyšleně. "A musí tam být opravdu zima, protože k jejich stejnokrojům patří taky kožešinové kapuce.""Představte si, jaké by to mělo výhody!" řekl Ron zasněně. "Shodit Malfoye z některého ledovce a postarat se, aby to vypadalo jako nešťastná náhoda, to by byla hračka… Jediná potíž je, že jeho matka ho má ráda…"Jak vlak ujížděl na sever, déšť houstl a houstl. Obloha byla tak temná a okna tak zapocená, že v pravé poledne rozsvítili světla. Potom po chodbě přidrkotal vozík se svačinou a Harry koupil obrovskou hromadu kotlíkových keksů, aby stačily pro všechny.Během odpoledne se za nimi přišla podívat spousta kamarádů, mezi nimi i Seamus Finningan, Dean Thomas a Neville Longbottom, mimořádně zapomnětlivý chlapec s kulatým obličejem, kterého vychovala jeho babička, sama vynikající čarodějka. Seamus měl na bundě ještě pořád irskou růžici, ale její kouzelné schopnosti už braly dost zasvé: kvikavě vykřikovala "Troy! Mulletová! Moranová!", avšak jen chabě a unaveně. Asi za půl hodiny přestaly Hermionu nekonečné debaty kluků o famfrpálu bavit. Zahloubala se do Příručky kouzelných slov a zaklínadel pro 4. ročník a snažila se naučit přivolávací kouzlo.Neville žárlivě poslouchal, jak si jeho kamarádi znovu vybavovali své zážitky z mistrovství."Babička totiž nechtěla jet," řekl nešťastně. "Nekoupila nám lístky. Ale zní to všechno úžasně, to ano.""Taky to úžasné bylo," zdůraznil Ron. "Podívej se na tohle, Neville…"Natáhl se k síťce na zavazadla a chvilku se přehraboval v kufru, než našel maličkou figurku Viktora Kruma."Teda," vydechl Neville závistivě, když si ji Ron postavil na baculatou dlaň."A dokonce jsme ho viděli úplně zblízka," pokračoval Ron. "Byli jsme v nejvyšší lóži -""Taky jsi tam byl poprvé a naposled, Weasley."Ve dveřích se objevil Draco Malfoy. Za ním stáli Crabbe a Goyle, jeho obrovití a zákeřní kumpáni, kteří vypadali, že během léta každý aspoň o čtvrt metru povyrostl. Zřejmě vyslechli jejich rozhovor skrze dveře kupé, které Dean a Seamus nechali otevřené."Nevzpomínám si, že bych tě sem zval, Malfoyi," řekl Harry chladně."Weasley… copak má být tohle?" a Malfoy ukazoval na Papušíkovu klec, z níž visel rukáv Ronova společenského hábitu, a jak vlak drkotal, houpal se sem tam. Na krajkové manžetě bylo na první pohled vidět, jak je otřepaná.Ron se pokusil hábit schovat, Malfoy však byl rychlejší: zmocnil se rukávu a zatáhl za něj."Páni, podívejte se na to!" řekl málem u vytržení, zvedl Ronův hábit a ukazoval ho Crabbemu a Goylovi. "Weasley, tohle si chceš vážně vzít na sebe? Myslím, že to bylo v módě asi tak v roce 1890."Jdi se vycpat, Malfoyi!" vykřikl Ron a vytrhl mu hábit z ruky; ve tváři měl teď stejnou barvu. Malfoy řičel jízlivým smíchem a Crabbe s Goylem se připitoměle chechtali."Takže… ty se chystáš přihlásit, Weasley? Chceš to zkusit a ověnčit vaši rodinu trochou slávy? Přitom jde taky o peníze, to přece víš… Mohl by sis dopřát nějaký slušný hábit, kdybys vyhrál…""O čem to vlastně mluvíš?" vyjel na něj Ron."Chystáš se přihlásit?" opakoval Malfoy. "Ty se přihlásíš určitě, Pottere, viď? Ty si přece nenecháš ujít jedinou příležitost, aby ses mohl předvádět!""Buď nám vysvětli, o čem mluvíš, nebo vypadni, Malfoyi," vyštěkla podrážděně Hermiona zpoza své příručky.V Malfoyově bledém obličeji se rozhostil škodolibý úsměv."Neříkejte mi, že to nevíte," pokračoval potěšeně. "Máte na ministerstvu otce a bratra a vůbec nic nevíte? Můj ty bože, otec mi o tom řekl už kdovíjak dávno… dozvěděl se to od Korneliuse Popletala. Je ovšem pravda, že otec se vždycky stýká s nejvyššími činiteli ministerstva… možná tvůj otec je v příliš nízké funkci, než aby o tom věděl, Weasley… to bude ono… nejspíš před ním o důležitých věcech nemluví…"Malfoy se znovu dal do smíchu, kývl na Crabbeho a na Goyla a všichni tři zmizeli.Ron vyskočil a zabouchl za nimi posuvné dveře tak prudce, až z nich vypadlo sklo a rozbilo se."Rone!" napomenula ho Hermiona, vytáhla hůlku a zamumlala "Reparo!" Střepy se vzápětí znovu spojily v jedinou tabuli skla a vrátily se zpátky do dveří."Nemůžu za to, že dělá, jako když ví všechno a my ne!" vztekal se Ron. "Otec se vždycky stýká s nejvyššími činiteli ministerstva… Taťku by kdykoli povýšili, kdyby chtěl… ovšem jemu vyhovuje to, co dělá."Samozřejmě že mu to vyhovuje," řekla Hermiona klidně. "Nedej se od Malfoye vytočit, Rone -""Tak já se od něj nemám dát vytočit? To se ti povedlo!" odsekl Ron, zvedl jeden z posledních kotlíkových keksů a rozmačkal ho na kaši.Špatná nálada ho držela po celý zbytek cesty. Téměř nepromluvil, ani když se převlékali do školních hábitů, a dál se tvářil nasupeně, i když už spěšný vlak konečně začal zpomalovat. Potom zastavil na nádraží v Prasinkách, kde byla tma jako v ranci.Ve chvíli, kdy se dveře vagónu otevřely, zaburácel jim přímo nad hlavami hrom. Hermiona schovala Křivonožku pod plášť a Ron nechal svůj společenský hábit Papušíkovi na kleci. Z vlaku vystoupili se skloněnými hlavami a mhouřili oči, aby tu průtrž nějak přestáli. Lilo tak hustě a úporně, jako by jim někdo bez přestání vyléval na hlavy kbelíky ledové vody."Ahoj, Hagride!" vykřikl Harry, když spatřil na opačném konci nástupiště jeho obrovitou postavu."Jak se máš, Harry?" zahulákal Hagrid a zamával mu. "Uvidíme se na slavnosti, esli se ovšem neutopíme!"Žáci prvního ročníku se vždycky dopravovali do bradavického hradu na lodích přes jezero a Hagrid je vedl."Řeknu vám, že plavit se v tomhle počasí přes jezero by se mi ani trochu nelíbilo," přiznala Hermiona upřímně, když se s ostatními krok za krokem sunuli po setmělém nástupišti. Venku před nádražím na ně čekala stovka kočárů bez koní. Harry, Ron, Hermiona a Neville vděčně do jednoho z nich nasedli, dveře se s cvaknutím zavřely, a za okamžik už sebou kočár prudce trhl a celý ten dlouhý průvod s kodrcáním a šplícháním vyrazil vzhůru k bradavickému hradu.