Období: rok 2010

číst dál

číst dál

V místnosti nastalo ticho, které přerušovalo jen Hermionino bouchání, když se snažila házet knížky na jednu, nebo na druhou hromadu. Ron se na ni díval a Harry, který neměl slov, přejížděl pohledem od jednoho k druhému. Díky opatřením, která udělali na ochranu svých rodin, si Harry uvědomil (a nic jiného by ho k tomu nepřimělo víc), že sním opravdu půjdou a že přesně vědí, jak nebezpečné to bude. Chtěl jim říci, co to pro něj znamená, ale jednoduše nemohl najít ta pravá slova, kterými by to vystihl. číst dál

"Hagride?" Harry zápasil s troskami kůže a kovu, které ho opklopovaly, a jak se snažil postavit, ruce se mu bořili do blátivé vody. Nedokázal pochopit, kam Voldemort zmizel a očekával, že se každou chvíli snese z okolní temnoty. Cosi vlhkého a horkého kapalo z jeho brady a předlotí. Vybrodil se na břeh rybníčku a tam se zarazil o velkou temnou masu na zemi, což byl Hagrid. číst dál

ze ztráty Pošuka se nesl v následujících dnech celým domem. Harry pořád očekával, že se objeví ve dveřích stejně jako jiní členové Řádu, kteří přicházeli a odcházeli s novými zprávami. Harry cítil, že jeho pocity viny a žal utiší jenom jednání. Přemýšlel o tom, že by měl co nejrychleji vyrazit na cestu, aby našel a zničil zbývající Viteály. Čím dříve, tím lépe. číst dál

Harry vyběhl zpátky do svého pokoje právě včas, aby z okna viděl, jak Dursleyovic auto odjíždí od domu a najíždí na silnici. Na zadním sedadle, mezi tetou Petunií a Dudleym, byl vidět Dedalův klobouk. Auto zatočilo na konci Zobí ulice doprava, jeho okna se v právě zapadajícím slunci zablyštila a pak bylo pryč. číst dál

Zvuk otevíraných vchodových dveří se donesl až na schody a pak zakřičel známý hlas: "Ah! Ty!" číst dál

Harry krvácel. Svíraje svou pravou ruku v levé a klejíce si pod vousy otevřel dveře své ložnice. Ozvalo se tříštění porcelánu. Rozšlápl šálek čaje, který ležel na zemi přede dveřmi jeho ložnice. číst dál

V úzké, měsícem ozářené uličce se znenadání objevili dva muži. Chvíli jen tiše stáli a obezřetně na sebe navzájem mířili svými hůlkami. V okamžiku, kdy jeden druhého rozpoznali spěšně ukryli své hůlky do hábitů a dál již kráčeli bok po boku. číst dál

Co máte nejraději..?..:)) Piště do KOMENTÁŘŮ... číst dál

"Pojď, Harry.""Ne.""Tady zůstat nemůžeš, Harry. Tak už pojď.""Ne."Harry se odmítal od Brumbála odloučit, odmítal kamkoli jít. Hagridova obrovská ruka, jež mu spočívala na rameni, se třásla. Pak se ozval jiný hlas: "Pojď, Harry."Za paži ho tentokrát uchopila drobná a mnohem teplejší ruka a přitahovala si ho k sobě. Podvolil se jejímu stisku, aniž by si doopravdy uvědomoval, co se děje. Teprve když se bezmyšlenkovitě prodíral shromážděným davem, došlo mu podle lehkého závanu květinové vůně, že je to Ginny, kdo ho odvádí do hradu. Odevšud na něj dorážely nesrozumitelné hlasy, noční tmou se nes... číst dál

Veškerá výuka byla přerušena a všechny zkoušky odloženy. Někteří rodiče si v následujících několika dnech narychlo odváželi svoje děti domů - dvojčata Parvati a Padma Patilovy zmizela hned ráno po Brumbálově smrti ještě před snídaní a Zachariáše Smithe si z hradu odvedl jeho namyšlený otec. Naproti tomu Seamus Finnigan rozhodně odmítl vrátit se domů - pohádal se s matkou ve vstupní síni a křičeli na sebe tak dlouho, dokud mu matka nedovolila, že smí zůstat na pohřeb. Harry a Ron se pak od Seamuse dozvěděli, že se jí jen s velkými problémy podařilo sehnat v Prasinkách ubytování, protože se d... číst dál

Harry měl pocit, jako by i on padal do prázdna: To se přece nestalo… ne, to se nemohlo stát…"Pojďme, rychle!" vyštěkl Snape.Popadl Malfoye za zátylek a strčil ho do dveří před všemi ostatními, Šedohřbet a oba vzrušeně oddechující zavalití sourozenci je následovali. Sotva proběhli dveřmi a zmizeli na schodišti, Harry si uvědomil, že se zase může hýbat - teď už ho nedrželo přišpendleného ke zdi žádné kouzlo, jenom hrůza a šok. Odhodil neviditelný plášť v okamžiku, kdy se do dveří nejvyššího věžního ochozu dral poslední ze Smrtijedů, muž s brutálním obličejem."Petrificus totalus!"Smrtijed se z... číst dál

Když se vynořili pod hvězdnatou oblohou, Harry vytáhl Brumbála na nejbližší balvan a pak ho zvedl na nohy. Celý promočený roztřesený a zatížený váhou jeho těla, jak jej stále podpíral, soustředil se Harry jako ještě nikdy v životě na cíl, do něhož se chtělpřemístit: Prasinky. Zavřel oči, stiskl Brumbálovu paži, jak nejsilněji dokázal, a vykročil vstříc onomu pocitu příšerného stlačení.Že se mu to podařilo, poznal, ještě než oči znovu otevřel - mořský vánek prosycený pachem soli zmizel. Stáli s Brumbálem v Prasinkách uprostřed neosvětlené Hlavní ulice, třásli se zimou a kapala z nich voda. N... číst dál

Než stačil vyslovit další námitku, ponořil Brumbál křišťálový pohár do lektvaru. Harry na zlomek vteřiny zadoufal, že se profesorovi nepodaří pohárem tekutinu nabrat, křišťálová nádoba se ale pohroužila pod hladinu, jako by jí v tom vůbec nic nebránilo, a když byla plná až po okraj, zvedl ji Brumbál k ústům."Na zdraví, Harry."A vypil pohár až do dna. Harry ho vyděšeně pozoroval a rukama svíral okraje mísy tak křečovitě, že ve špičkách prstů úplně ztratil cit."Pane profesore?" vydechl ustaraně, když Brumbál odtrhl prázdný pohár od úst. "Jak vám je?"Brumbál se zavřenýma očima pomalu zavrtěl h... číst dál