HP a relikvie smrti KNIHA

V místnosti nastalo ticho, které přerušovalo jen Hermionino bouchání, když se snažila házet knížky na jednu, nebo na druhou hromadu. Ron se na ni díval a Harry, který neměl slov, přejížděl pohledem od jednoho k druhému. Díky opatřením, která udělali na ochranu svých rodin, si Harry uvědomil (a nic jiného by ho k tomu nepřimělo víc), že sním opravdu půjdou a že přesně vědí, jak nebezpečné to bude. Chtěl jim říci, co to pro něj znamená, ale jednoduše nemohl najít ta pravá slova, kterými by to vystihl. číst dál

"Hagride?" Harry zápasil s troskami kůže a kovu, které ho opklopovaly, a jak se snažil postavit, ruce se mu bořili do blátivé vody. Nedokázal pochopit, kam Voldemort zmizel a očekával, že se každou chvíli snese z okolní temnoty. Cosi vlhkého a horkého kapalo z jeho brady a předlotí. Vybrodil se na břeh rybníčku a tam se zarazil o velkou temnou masu na zemi, což byl Hagrid. číst dál

ze ztráty Pošuka se nesl v následujících dnech celým domem. Harry pořád očekával, že se objeví ve dveřích stejně jako jiní členové Řádu, kteří přicházeli a odcházeli s novými zprávami. Harry cítil, že jeho pocity viny a žal utiší jenom jednání. Přemýšlel o tom, že by měl co nejrychleji vyrazit na cestu, aby našel a zničil zbývající Viteály. Čím dříve, tím lépe. číst dál

Harry vyběhl zpátky do svého pokoje právě včas, aby z okna viděl, jak Dursleyovic auto odjíždí od domu a najíždí na silnici. Na zadním sedadle, mezi tetou Petunií a Dudleym, byl vidět Dedalův klobouk. Auto zatočilo na konci Zobí ulice doprava, jeho okna se v právě zapadajícím slunci zablyštila a pak bylo pryč. číst dál

Zvuk otevíraných vchodových dveří se donesl až na schody a pak zakřičel známý hlas: "Ah! Ty!" číst dál

Harry krvácel. Svíraje svou pravou ruku v levé a klejíce si pod vousy otevřel dveře své ložnice. Ozvalo se tříštění porcelánu. Rozšlápl šálek čaje, který ležel na zemi přede dveřmi jeho ložnice. číst dál

V úzké, měsícem ozářené uličce se znenadání objevili dva muži. Chvíli jen tiše stáli a obezřetně na sebe navzájem mířili svými hůlkami. V okamžiku, kdy jeden druhého rozpoznali spěšně ukryli své hůlky do hábitů a dál již kráčeli bok po boku. číst dál