6. Ghůl v Pyžamu (1.část)

ze ztráty Pošuka se nesl v následujících dnech celým domem. Harry pořád očekával, že se objeví ve dveřích stejně jako jiní členové Řádu, kteří přicházeli a odcházeli s novými zprávami. Harry cítil, že jeho pocity viny a žal utiší jenom jednání. Přemýšlel o tom, že by měl co nejrychleji vyrazit na cestu, aby našel a zničil zbývající Viteály. Čím dříve, tím lépe.

"No, ale s -" Ron spolkl slovo Viteály "nemůžeš udělat nic dřív než ti bude sedmnáct. Stále na sobě máš Stopu. A tady můžeme plánovat jako nikde jinde, nebo ne? Nebo," ztišil svůj hlas, "ty už víš, kde se Ty-Víš-Co nacházejí?

"Ne," přiznal Harry.
"Myslím, že Hermiona se už o to trochu zajímala." řekl Ron.
"Říkala, že tady shromáždila nějaké dokumenty, které by nám měli pomoci, a že čekala pouze na tebe, až přijedeš, aby ti je mohla předat.

Harry a Ron právě seděli u snídaně. Pan Weasley a Bill právě odešli do práce. Paní Weasleyová šla nahoru probudit Hermionu a Ginny, zatímco Fleur se hnala do koupelny, aby se vykoupala.

"Stopa zmizí třicátého prvního," řekl Harry."To znamená, že tady potřebuji zůstat ještě čtyři dny, poté můžu -"

"Pět dní," opravil ho odhodlaně Ron."Musíme tu zůstat na svatbu. Protože jinak nás ty dvě zabijou." Harry pochopil, že Ron tím "ty dvě" myslel Fleur a paní Weaslyovou.

"Je to významný den," řekl Ron, když se na něj Harry vzpurně podíval.

"Copak si neuvědomujou, jak je důležité -?"

"Samozřejmě, že ne," řekl Ron. "Nemají ani páru o tom, co zamýšlíme. Teď jsem si vzpomněl na něco, o čem jsem s tebou chtěl mluvit." Ron zkontroloval pohledem dveře, jestli se nevrací paní Weasleyová, a posunul se trochu blíže k Harrymu.

"Mamka se ze mě a Hermiony snaží vytáhnout, co máme vlastně za lubem. Určitě zkusí i tebe, dávej si pozor. Táťka a Lupin se na to taky vyptávali, ale když jsme jim řekli, že ti Brumbál o tom zakázal s kýmkoliv jiným kromě nás mluvit, tak toho nechali. Ale mamka ne. Je zarytá."

Ronova předpověď se za pár hodin vyplnila. Krátce před obědem si paní Weaslyová Harryho vzala stranou od ostatních. Zavolala si ho, aby jí pomohl identifikovat osamocenou pánskou ponožku. Prý si myslí, že mu vypadla z batohu. Jakmile ho však měla v koutu kuchyňské linky, spustila:

"Zdá se mi, že Ron a Hermiona si myslí, že se už letos nevrátíte do Bradavic," začala bezděčným tónem.
"Oh," řekl Harry. "No.. ano, to opravdu zamýšlíme."

Mandl se sám vypnul a začal ždímat něco, co vypadalo jako vesta pana Weasleyho.

"Můžu se zeptat, proč chcete opustit vaši výuku?" zeptala se paní Weasleyová.
"No, Brumbál mi tu zanechal … věc, kterou musím dodělat," zamumlal Harry. "Ron a Hermiona o tom vědí a rozhodli se jít se mnou."

"Jakou věc?""Promiňte, ale nemůžu -"

"No, na rovinu. Myslím si, že Arthur a já máme plné právo to vědět a jsem si jistá, že pan a paní Grangerovi budou souhlasit!" řekla paní Weaslyová.

Harry se tohoto "útoku starostlivých rodičů" obával. Přímo pohlédl do očí paní Weasleyové a všiml, že mají na chlup stejný hnědý odstín jako Ginnyiny, což mu moc nepomohlo.

"Brumbál nechtěl, aby to kdokoli jiný věděl, paní Weaslyová. Promiňte. Ron a Hermiona nemusejí jít, je to jejich volba--"

"Nechápu, proč ty bys musel!" vyštěkla a upustila od své původní záminky.
"Sotva jste plnoletí. Je to naprostý nesmysl. Brumbál měl k dispozici celý Řád, který to může vyřídit! Harry, tys tomu určitě neporozuměl. Pravděpodobně ti říkal, co chtěl udělat, a tys to vzal tak, že to musíš udělat ty…"

"Já jsem mu porozuměl," řekl rázně Harry. "Je to na mně."

Podal jí zpátky ztracenou ponožku se vzorem zlatavého rákosu, kterou měl identifikovat.
"A tahle není moje. Nejsem fanoušek Puddlemerských spojenců."

"Ah, samozřejmě že ne," řekla paní Weaslyová a trochu sklíčené se vrátila ke svému všednímu líbeznému tónu.

"Měla jsem si to uvědomit… No, Harry, zatímco budeš tady, mohl by jsi nám pomoci s přípravou Billovy a Fleuřiny svatby, že? Je tu ještě hodně práce."

"Ehm - samozřejmě," řekl Harry vyvedený z míry náhlou změnou tématu.

"Jsi drahoušek, Harry," odpověděla paní Weasleyová, usmála se na něj a odešla.

Od toho momentu paní Weasleyová zaměstnávala Harryho, Rona a Hermionu, že měli jen stěží čas myslet na cokoli jiného. Nejzdvořilejším vysvětlením té změny chování paní Weasleyové bylo, že chtěla odvést pozornost od všech myšlenek na Pošuka a od té hrůzy z jejich nedávné cesty. Nicméně po dvou dnech nepřetržitého čištění příborů, ladění stuh a květin podle barev, odtrpaslíkovávání zahrady a pomáhání paní Weasleyové udělat obrovské množství jednohubek, ji Harry začal podezřívat, že má jiný důvod. Všechny činnosti, které jim zadala, jako by nedovolovaly jemu, Ronovi a Hermioně držet se pohromadě; neměl příležitost si s nimi promluvit o samotě od první noci, kdy jim vyprávěl, jak Voldemort mučil Ollivandera.

"Myslím si, že mamka vás tři chce zastavit, abyste nemohli být spolu a vymýšlet jakékoliv plány. Chce tak oddálit váš odchod," pověděla Ginny Harrymu tlumeným hlasem, když třetího večera jeho pobytu prostírali stůl k večeři.

"A co si myslí, že se jako stane?" zamumlal Harry. "To si myslí, že zatímco ona nás tady zdržuje připravováním jednohubek, někdo Voldemorta zabije?" Řekl to bez rozmyslu a všiml si, jak Ginny zbledla.

"Takže je to pravda?" zeptala se. "O to se pokoušíš?"
"Já - ne - to byl jen vtip," řekl Harry vyhýbavě.

Dívali se na sebe dlouho a v Ginnyině výrazu bylo i něco jiného než šok. Náhle si Harry uvědomil, že toto je poprvé, co jsou spolu sami od té doby, kdy spolu trávili hodiny o samotě na bradavických pozemcích. Byl si jistý, že si na to vzpomněla také. Dveře se otevřely a oba nadskočili. Pan Weasley, Kingsley a Bill vešli dovnitř. Na večeři se k nim často připojovali členové Řádu, protože Doupě nahradilo ústředí na Grimmauldově náměstí č.12. Pan Weasley vysvětlil, že po smrti Brumbála, jejich Strážce tajemství, se každý, komu Brumbál sdělil polohu Grimmauldova náměstí, stal Strážcem tajemství. "A protože je nás asi dvacet, tak Fideliovo zaklínadlo zesláblo. Smrtijedi mají dvacetkrát více přiležitostí z někoho tajemství vypáčit, takže ho dlouho neudržíme.""Jenže Snape už jistě touhle dobou Smrtijedům všechno řekl, ne?" zeptal se Harry.
"No, Pošuk vyčaroval pár kleteb proti Snapeovi v případě, že by se tam zase objevil. Doufáme, že budou dost silné, nepustí ho dovnitř a svážou mu jazyk, kdyby se pokusil o tom místě mluvit. Ale nemůžeme si tím být jisti. Bylo by bláznovství zůstat tam, když je teď ochrana tak nejistá."


Kuchyně byla tak přecpaná, že se dalo jen stěží hýbat noži a vidličkami. Harry seděl nacpaný vedle Ginny; kvůli nevyřčeným věcem, které nad nimi visely, by byl radši, kdyby mezi nimi sedělo pár lidí.
"Žádné novinky o Pošukovi?" zeptal se Harry Billa.
"Nic," odpověděl Bill.Pohřeb se zatím nekonal, protože Bill a Lupin ještě neobjevili jeho tělo. Bylo obtížné určit, kam mohlo dopadnout, obzvlášť když byla tma a kolem zmatek z bitvy.
"Denní Věštec o jeho smrti nebo nalezení jeho těla nenapsal ani slovo," pokračoval Bill. "Ale to nic neznamená. V těchto dnech se toho dost ututlá."

"A stále nic o tom, že jsem jako nezletilý použil kouzla při útěku před Smrtijedy?" zeptal se Harry přes celý stůl pana Weasleyho, který zakroutil hlavou.

"Protože vědí, že jsem neměl na výběr, nebo proto, že nechtějí, abych řekl světu, že mě napadl Voldemort?"
"Řekl bych, že to druhé. Brousek nechce připustit, že by mohl být Ty-víš-kdo tak mocný, a ani nezveřejní ten hromadný útěk z Azkabanu.""To je ono… proč neříká tisk pravdu?" řekl Harry a svíral v ruce nůž tak pevně, že na spodní straně jeho paže se opět objevil bílý nápis "Nemám vykládat lži."

"Je na ministerstvu vůbec někdo připraven se mu postavit?" zeptal se naštvaně Ron.

"Samozřejmě, že ano, Rone, ale lidé jsou vyděšení," odpověděl pan Weasley, "vyděšení, že právě oni budou ti další, kdo zmizí a jejich děti se stanou terčem útoků. Kolem se šíří nechutné výmysly. Nevěřím, že učitelka mudlovských studií v Bradavicích podala výpověď. Už týdny ji nikdo neviděl, zatímco Brousek je celé dny zavřený ve své kanceláři. Jen doufám, že vymýšlí nějaký plán."

V krátké přestávce hovoru přesunula paní Weaslyová prázdné talíře na pracovní stůl a naservírovala jablečné koláče.
"Musíme se rrrozhodnout, jak se přřřestrrrojíš, 'Arry," pronesla Fleur, když každý dostal svůj zákusek. "Na svatbu," dodala, když viděla jeho zmatený výraz. "Samosřřřejmě, še naši hosté nejsou Smrrrtijedi, ale nemůšeme zarrručit, še jim po sklence šampaňského něco nevyklouzne." Z toho usoudil, že stále podezřívá Hagrida."Ano, dobrá připomínka," řekla paní Weasleyová od čela stolu, kde seděla, a s brýlemi na špičce nosu si prohlížela dlouhatánský seznam činností, které naškrábala na velký kus pergamenu.
"Tak, Rone, uklidil sis už svůj pokoj?"
"Proč?" vykřikl Ron, který v tom momentě praštil lžičkou a zíral na svojí matku. "Proč má být můj pokoj uklizený? Mně a Harrymu to tak vyhovuje!"

"Mladý muži, během pár dní se tu koná svatba tvého bratra -"

"A to se budou brát v mé ložnici?" zeptal se Ron zuřivě. "Ne! Tak proč si u Merlinovy brady musím ukli…"

"Nemluv takhle se svojí matkou," řekl rázně pan Weasley, "a dělej, co ti řekla."

Ron se zamračil na oba rodiče, potom uchopil svoji lžičku a zabořil se do posledních zbytků svého jablkového koláče.
"Pomůžu ti s tím, je to taky můj nepořádek," řekl Harry Ronovi, ale paní Weaslyová ho hned přerušila.

"Ne, drahoušku Harry. Budu radši když venku pomůžeš Arthurovi s kuřaty. A ty, Hermiono, budu ti vděčná, když vyměníš prostěradla pro monsieura a madame Delacourovy, víš přeci, že přijíždějí zítra v jedenáct ráno."
Ale jak se ukázalo, pan Weasley s kuřaty pomoc nepotřeboval."Molly se o tom zmiňovat nemusíš," řekl pan Weasley Harrymu a zabránil mu, aby vešel do kurníku, "ale, ehm, Ted Tonks mi poslal většinu, co zbylo ze Siriusova kola, a já to schovávám - tedy mám to uložené - tady. Skvělé věci: Je tady trubka na výfukové plyny, tedy aspoň myslím, že se tomu tak říká, ta nejpozoruhodnější baterie a také budu mít jedinečnou příležitost zjistit, jak fungují brzdy. Pokusím to dát znovu dohromady, jen co Molly nebude - jen co budu mít čas."
Když se vrátili do domu, paní Weasleyová byla z dohledu, a tak Harry vklouzl do Ronova podkrovního pokoje.

"Uklizím, uklízím…! Oh, to jsi ty," řekl Ron s úlevou, jakmile Harry vstoupil. Ron si lehl zpátky na postel, ze které očividně vstal až teď. V pokoji byl stejný nepořádek jako celý týden… Jedinou změnou zde byla Hermiona, která seděla ve vzdálenějším rohu a u nohou měla svého zrzavého kocoura Křivonožku, a právě třídila hromadu knížek do dvou sloupců. Harry si všiml, že mezi nimi jsou některé jeho vlastní.


"Nazdar, Harry," řekla Hermiona, když si sedl na skládací lehátko"Jak jsi to zvládla tak rychle?""Ronova mamka zapomněla, že mě a Ginny už včera požádala, abychom vyměnili ta prostěradla," vysvětlila Hermiona. Odhodila Věštění z čísel na jednu hromadu a Vzestup a pád černé magie na druhou.

"Právě jsme se bavili o Pošukovi," pověděl Ron Harrymu. "Počítám, že se možná zachránil."
"Ale Bill viděl, jak ho zasáhla smrtící kletba," odvětil Harry.
"Jasně, ale na Billa se taky útočilo," pokračoval Ron. "Jak si může být jistý tím, co viděl?"

"I kdyby ho smrtící kletba minula, tak Pošuk spadl z výšky kolem tisíce stop," vložila se do rozhovoru Hermiona, která držela v ruce knihu Famfrpálové týmy Británie a Irska.
"Možná použil štítové kouzlo."

"Fleur ale říkala, že mu odstřelili hůlku z ruky," vyvrátil Hary. "No dobře, jestli chcete, aby byl mrtvý," prohlásil Ron mrzutě, zatímco si složil polštář do příjemnějšího tvaru.

"Samozřejmě, že nechceme, aby byl mrtvý!" vyjela Hermiona. "Je to strašlivé, že je mrtvý! Ale my jsme realisté."

Harry si nejdříve představil Pošukovo tělo zničené jako to Brumbálovo, akorát s jedním okem stále pohyblivým. Cítil odpor míchající se s bizardní touhou se rozesmát.

"Smrtijedi po sobě nejspíš uklidili, proto ho nikdo nenašel," pověděl Ron moudře.
"Jo," řekl Harry.
"Stejně jako Barty Skrk, kterého přeměnili na kost a pohřbili na Hagridově zahradě. Asi Moodyho proměnili a nacpali ho -"
"Ne!" zakvílela Hermiona. Harry se polekaně otočil a spatřil, jak jí vytryskly slzy nad jejími Základními zaklínačskými znaky.

"Ach ne…" řekl Harry a okamžitě vstával z lehátka.
"Hermiono, nechtěl jsem tě rozrušit -"Ron vyskočil z postele se hlasitým zaskřípěním rezatých pružin a dostal se k ní první.

Jednou rukou Hermionu objal, druhou strčil do kapsy a vytáhl z ní odporný kapesník, kterým dříve čistil kamna. Spěšně vytáhl hůlku, namířil s ní na cár hadru a zvolal, "Tergeo."
Hůlka vyčistila většinu mastnoty. Ron, který vypadal spokojen sám se sebou, podal mírně čadící kapesník Hermioně.

"Oh … díky, Rone … Omlouvám se…" Vysmrkala se a škytla.
"Je to tak hr-hrozné. H-Hned po Brumbálovi .. N-Nikdy jsem si nedokázala p-představit, jak Pošuk umírá, vypadal tak tvrdě!"
"Jo, já vím," řekl Ron a objal ji pevněji. "Ale víš co by nám řekl, kdyby tu teď byl?"

"Mějte oči na stopkách," vydala ze sebe Hermiona, když si mnula oči.

"Přesně tak," přikývl Ron.
"Řekl by nám, abychom se poučili z toho, co se stalo jemu. A já se naučil nedůvěřovat malým zbabělým příšerám jako je Mundungus." Hermiona se třaslavě zasmála a předklonila se, aby mohla sebrat další dvě knihy. Vteřinu na to Ron sundal ruku z jejího ramena, protože Hermiona upustila knihu Obludné obludárium na jeho nohu. Knížka se osvobodila z pásku, který ji svazoval, a zlomyslně chňapla po Ronově kotníku.

"Promiň, promiň!" zapískala Hermiona, zatímco Harry popadl knížku a znovu ji pevně svázal.
"Co vlastně děláš s těmi všemi knížkami?" zeptal se Ron a kulhal zpátky k posteli.
"Jen se rozmýšlím, které z nich si vezmu s sebou, až budeme hledat ty viteály," odpověděla Hermiona.

"Ehm, aha," řekl Ron a plesknul se do čela. "Zapomněl jsem, že budeme lovit Voldemorta s přenosnou knihovnou."
"Ha-ha-ha," předstírala smích Hermiona a pohlédla na Základní zaklínačské znaky. "Uvažuji… budeme muset překládat Runy? Možné to je… bude lepší je vzít pro jistotu s sebou."Položila Zaklínačské znaky na tu větší hromadu a vzala do ruky Dějiny bradavické školy.

"Poslouchejte," řekl Harry a narovnal se.
Ron a Hermiona se na něj podívali se stejnou směsicí odevzdanosti a vzdoru.

"Vím, že jste po Brumbálově pohřbu řekli, že chcete jít s mnou…" začal Harry.

"Semhle míří," řekl Ron Hermioně a zakoulel očima."Přesně, jak jsme očekávali," povzdychla si Hermiona a vrátila se zpět ke knížkám. "Myslím, že si Dějiny bradavické školy vezmu s sebou. I když už se tam nevracíme, tak bych byla nesvá, kdybych ji ne-"

"Poslouchejte!" zopakoval Harry.

"Ne, Harry, ty poslouchej," přerušila ho Hermiona.
"Jdeme s tebou, to bylo rozhodnuté už před několika měsíci - vlastně několika lety."

"Ale -"

"Sklapni!" doporučil mu Ron."- jste si jistí, že jste si to pořádně rozmysleli?" trval na svém Harry."Podívej se," řekla Hermiona a práskla knihou Toulky s trolly na sloupek s vyřazenými knihami s nelítostným pohledem.
"Balila jsem celé dny, takže můžeme okamžitě vyrazit. Pro tvou informaci mé balení zahrnovalo také čarování, nemluvě o tom, že jsem Ronově mamce pod nosem propašovala všechny Pošukovy zásoby Mnoholičného lektvaru.Také jsem trochu upravila paměť svým rodičům, kteří jsou přesvědčeni, že se jmenují Wendell a Monica Wilkinsovi a jejich životním cílem je přestěhovat se do Austrálie, který si teď splnili. Takhle bude pro Voldemorta daleko těžší je vystopovat a vyslýchat je ohledně mě - nebo tebe, protože naneštěstí jsem jim o tobě pár věcí řekla.Pokud přežiju náš hon za Viteály, najdu je a to kouzlo zruším. Pokud ne - no, myslím, že jsem vyčarovala dostatečně silné kouzlo na to, aby byli šťastní a v bezpečí. Wendell a Monica Wilkinsovi totiž nevědí, že mají dceru."Hermioniny oči se opět topily v slzách.

Ron slezl z postele a znovu ji objal. Zamračil se na Harryho a vyčítal mu jeho netaktnost. Harry nemohl vymyslet co na to říct, protože v neposlední řadě bylo velice nezvyklé, aby Ron někoho učil taktu.

"Já - Hermiono - promiň - já jsem si…"
"Ty sis neuvědomil, že Ron i já moc dobře víme, co se může stát, když půjdeme s tebou? My si to uvědomujeme! Rone, ukaž Harrymu co jsi vymyslel…""Ne, právě jedl," namítl Ron.
"Běž, potřebuje to vědět."
"No dobře, Harry, pojď sem."Ron svoji podruhé stáhl paži, která byla do té chvíle kolem Hermiony, a postavil se přede dveře.

"Tak pojď."
"Proč?" zeptal se Harry, zatímco následoval Rona na malé odpočívadlo.

"Descendo," zamumlal Ron a namířil na nízký strop.

Přímo nad jejich hlavami se otevřel poklop a k jejich nohám sjel žebřík. Ze čtvercové díky vycházel smrad jako z otevřené stoky a zvuky, který napůl připomínaly kvílení a napůl sténání.

"To je tvůj ghúl, že jo?" zeptal se Harry, který se ještě nikdy nesetkal s tvorem, která občas rušil noční ticho Weasleyovic domu.

"Jo - to je." potvrdil Ron a šplhal po žebříku.
"Pojď a mrkni se na něj."Harry následoval Rona několika krátkými krůčky nahoru do mrňavého podkroví.

Jeho hlava i ramena byly už v místnosti, když se mu naskytl pohled na zkroucenou bytost vzdálenou několik stop od něj. Spala ve tmě s pusou široce otevřenou.

"Ale to … to vypadá … ghúlové nosí pyžamo?""Ne," odpověděl Ron. "Ani nemají rudé vlasy a takovou spoustu puchýřů."Harry tu věc sledoval s mírným odporem. Tvarem a velikostí připomínal člověka a měl na sobě něco, v čemž teď, když si Harryho oči přivykly temnotě, zřetelně poznal staré Ronovo pyžamo. Byl si jistý, že ghúlové jsou spíše slizcí a holohlaví tvorové, než že mají vlasy a jsou sytě pokrytí zanícenými fialovými puchýři.

"On je já, chápeš?" řekl Ron."Ne," řekl Harry. "Nechápu."

"Vysvětlím ti to u mě v pokoji, ten smrad je dost cítit," řekl Ron.

Slezli dolů po žebříku, který Ron vrátil ke stropu, a připojili se k Hermioně, která stále třídila knihy.

"Až odejdeme, tak ten ghúl bude bydlet tady dole u mě v pokoji," prohlásil Ron. "Myslím se, že se na to opravu těší - i když s jistotou to říct nemůžu, protože jenom kvílí a sténá - ale když se o tom zmíníš, začne přikyvovat. Bude hrát mě - nemocného kropenatkou. Dobrý, ne?"

Harry vypadal, že mu vůbec nic nedošlo.

"Pochop!" řekl Ron, který byl zklamaný, že Harry neocenil brilantnost jeho plánu.

"Podívej, až se my tři v září neukážeme v Bradavicích, každý si bude myslet, že Hermiona a já jsme s tebou, chápeš? Což znamená, že Smtrijedi půjdou přímo k našim rodinám, aby se dozvěděli, kde jsi."

"Ale doufejme, že to bude vypadat, jako že jsem odjela s mamkou a taťkou do Austrálie. Hodně mudlů teď říká, že se budou skrývat," řekla Hermiona.

"A nemůžeme schovat celou moji rodinu, vypadalo by to podezřele a navíc nemůžou všichni odejít z práce," pokračoval Ron.

"Čili uděláme to tak, že se řekne, že jsem vážně onemocněl kropenatkou, což je důvod, proč se nemůžu vrátit do školy. Kdyby to někdo chtěl vyšetřovat, tak mu mamka s taťkou ukážou ghúla v mé posteli posypaného puchýři. Kropenatka je hodně nakažlivá nemoc, takže určitě nebude nikdo chtít jít blíž. A ani nebude vadit, že nemluví, protože jak by taky mohl, když má na tipci plíseň.

"A tvoje mamka s taťkou o tom plánu vědí?" zeptal se Harry.
"Taťka jo. Pomohl Fredovi a Georgeovi ho přeměnit. Mamka … no, viděl jsi ji. To, že odcházíme, přijme až v okamžiku, kdy budeme pryč."