HP a princ dvojí krve kniha

"Pojď, Harry.""Ne.""Tady zůstat nemůžeš, Harry. Tak už pojď.""Ne."Harry se odmítal od Brumbála odloučit, odmítal kamkoli jít. Hagridova obrovská ruka, jež mu spočívala na rameni, se třásla. Pak se ozval jiný hlas: "Pojď, Harry."Za paži ho tentokrát uchopila drobná a mnohem teplejší ruka a přitahovala si ho k sobě. Podvolil se jejímu stisku, aniž by si doopravdy uvědomoval, co se děje. Teprve když se bezmyšlenkovitě prodíral shromážděným davem, došlo mu podle lehkého závanu květinové vůně, že je to Ginny, kdo ho odvádí do hradu. Odevšud na něj dorážely nesrozumitelné hlasy, noční tmou se nes... číst dál

Veškerá výuka byla přerušena a všechny zkoušky odloženy. Někteří rodiče si v následujících několika dnech narychlo odváželi svoje děti domů - dvojčata Parvati a Padma Patilovy zmizela hned ráno po Brumbálově smrti ještě před snídaní a Zachariáše Smithe si z hradu odvedl jeho namyšlený otec. Naproti tomu Seamus Finnigan rozhodně odmítl vrátit se domů - pohádal se s matkou ve vstupní síni a křičeli na sebe tak dlouho, dokud mu matka nedovolila, že smí zůstat na pohřeb. Harry a Ron se pak od Seamuse dozvěděli, že se jí jen s velkými problémy podařilo sehnat v Prasinkách ubytování, protože se d... číst dál

Harry měl pocit, jako by i on padal do prázdna: To se přece nestalo… ne, to se nemohlo stát…"Pojďme, rychle!" vyštěkl Snape.Popadl Malfoye za zátylek a strčil ho do dveří před všemi ostatními, Šedohřbet a oba vzrušeně oddechující zavalití sourozenci je následovali. Sotva proběhli dveřmi a zmizeli na schodišti, Harry si uvědomil, že se zase může hýbat - teď už ho nedrželo přišpendleného ke zdi žádné kouzlo, jenom hrůza a šok. Odhodil neviditelný plášť v okamžiku, kdy se do dveří nejvyššího věžního ochozu dral poslední ze Smrtijedů, muž s brutálním obličejem."Petrificus totalus!"Smrtijed se z... číst dál

Když se vynořili pod hvězdnatou oblohou, Harry vytáhl Brumbála na nejbližší balvan a pak ho zvedl na nohy. Celý promočený roztřesený a zatížený váhou jeho těla, jak jej stále podpíral, soustředil se Harry jako ještě nikdy v životě na cíl, do něhož se chtělpřemístit: Prasinky. Zavřel oči, stiskl Brumbálovu paži, jak nejsilněji dokázal, a vykročil vstříc onomu pocitu příšerného stlačení.Že se mu to podařilo, poznal, ještě než oči znovu otevřel - mořský vánek prosycený pachem soli zmizel. Stáli s Brumbálem v Prasinkách uprostřed neosvětlené Hlavní ulice, třásli se zimou a kapala z nich voda. N... číst dál

Než stačil vyslovit další námitku, ponořil Brumbál křišťálový pohár do lektvaru. Harry na zlomek vteřiny zadoufal, že se profesorovi nepodaří pohárem tekutinu nabrat, křišťálová nádoba se ale pohroužila pod hladinu, jako by jí v tom vůbec nic nebránilo, a když byla plná až po okraj, zvedl ji Brumbál k ústům."Na zdraví, Harry."A vypil pohár až do dna. Harry ho vyděšeně pozoroval a rukama svíral okraje mísy tak křečovitě, že ve špičkách prstů úplně ztratil cit."Pane profesore?" vydechl ustaraně, když Brumbál odtrhl prázdný pohár od úst. "Jak vám je?"Brumbál se zavřenýma očima pomalu zavrtěl h... číst dál

To, že Harry Potter chodí s Ginny Weasleyovou, vzbudilo očividně zájem spousty lidí, především děvčat. Harry však přesto během několika následujících týdnů překvapeně a s uspokojením zjišťoval, že ho kolující klepy vůbec nevyvádějí z míry. Byla to docela příjemná změna, že se o něm mluvilo kvůli něčemu, co jej dělalo šťastnějším, než kdy pamatoval, a ne kvůli tomu, že se zapletl do nějaké strašlivé černé magie."Člověk by řekl, že si najdou pro své drby a tlachání nějaké lepší téma," poznamenala Ginny, která se usadila ve společenské místnosti na podlaze, opírala se Harrymu o nohy a četla si... číst dál

Harry cítil sůl a slyšel burácející vlny. Vlasy mu pročesával lehký chladný vánek a před očima se mu rozprostíralo moře ozářené měsícem a obloha posetá hvězdami. Stál na vysoko položené, temné skalnaté výspě a zpěněná voda pod ním divoce vířila. Ohlédl se přes rameno. Za jeho zády se tyčil závratný útes, téměř kolmá, černá a jednolitá stěna. Několik velkých kamenných výběžků včetně toho, na němž s Brumbálem stáli, působilo dojmem, jako by se kdysi v dávné minulosti od stěny útesu odlomily. Byl to ponurý a bezútěšný pohled; drsnou krajinu, již tvořila jen voda a skála, neoživoval jediný stro... číst dál

Cítil se jako omráčený, bylo to, jako by jeho milovaný domácí mazlíček zničehonic zdivočel a zaútočil na něj. Co to prince napadlo, že si do učebnice poznamenal takové zaklínadlo? A co se bude dít, až to Snape uvidí? Prozradí Křiklanovi (Harrymu se při tom pomyšlení sevřel žaludek), jakým způsobem jeho oblíbenec po celý rok dosahoval v lektvarech tak vynikajících výsledků? Zabaví nebo dokonce zničí učebnici, z níž se Harry tolik naučil? Učebnici, jež se mu stala bezmála rádcem a přítelem? Něco takového prostě nesmí připustit… to by nešlo…"Kdes byl? Proč jsi celý mokrý? To je krev?"Ron stál ... číst dál

Vyčerpaný zároveň ale nadšený z toho, jak úspěšně si v noci vedl, vylíčil Harry při dopolední hodině kouzelných formulí všechno, co se stalo, Ronovi a Hermioně (napřed ovšem ohlušil ostatní nejblíž sedící spolužáky zaklínadlem Ševelissimo). Rona i Hermionu velice potěšilo, jakým způsobem se mu podařilo vylákat z Křiklana potřebnou vzpomínku, a oba doslova užasli, když jim pověděl o Voldemortových viteálech a o Brumbálově slibu vzít ho příště s sebou, najde-li další."Páni," vydechl Ron, když jim Harry konečně dopověděl i poslední podrobnosti. Roztržitě přitom mával hůlkou ke stropu a vůbec n... číst dál

Když se Harry tiše kradl zpět do hradu, cítil, jak felix felicis přestává působit. Hlavní brána zůstala naštěstí pro něj odemčená, ve druhém patře ale narazil na Protivu a jen o vlásek unikl odhalení díky tomu, že se mu podařilo včas uskočit a proběhnout jednou z osvědčených zkratek. Když se konečně ocitl před portrétem a svlékl neviditelný plášť, nijak ho nepřekvapilo, že Buclatou dámu zastihl v nanejvýš neochotné náladě."Víte vůbec, kolik je hodin?""Hrozně se omlouvám - musel jsem venku vyřídit jednu důležitou záležitost…""No prosím, jenže heslo se o půlnoci změnilo, takže se nejspíš bude... číst dál

"A mohou být vytvořené z čehokoli?" zamyslel se Harry. "Třeba ze starých plechovek nebo - já nevím - z prázdných lahviček na lektvary…?""To asi spíš uvažuješ o přenášedlech, Harry, pro ně je třeba vybírat obyčejné předměty, které se snadno přehlédnou. Že by ale lord Voldemort použil k uschování vlastní drahocenné duše obyčejné plechovky nebo lahvičky od lektvarů? Zapomínáš, co jsem ti ukázal. Lord Voldemort rád sbíral nejrůznější trofeje a ze všeho nejvíc se sháněl po předmětech s mocnou kouzelnou minulostí. Vzpomeň si na jeho pýchu, víru ve vlastní nadřazenost a záměr výrazně se zapsat do ... číst dál

"Nemáš z toho doufám žádnej průšvih?" pohlédl na něj polekaně Hagrid. "Já vím, že bys takhle po večerech neměl chodit z hradu ven, je to moje vina…""Ne, ne, když slyšel, kam jdu, prohlásil, že by taky rád přišel a s Aragogem se rozloučil," pokračoval Harry. "Šel se myslím převléct do něčeho vhodnějšího… a taky říkal, že přinese pár lahví, abychom si mohli připít na Aragogovu památku…""To že říkal?" podivil se Hagrid a zatvářil se překvapeně a dojatě zároveň. "To je… to je vod něho moc hezký, vážně, a taky mám radost, že na tebe nebude žalovat. Nikdy jsem se s Horaciem Křiklanem nijak nekama... číst dál

Nad věžičkami hradu se začaly objevovat skvrny jasně modré oblohy, ani tyto známky blížícího se léta ale Harrymu nedokázaly zlepšit náladu. Stále totiž neuspěl ani ve svém snažení zjistit, co provádí Malfoy, ani v opakovaných pokusech zavést s Křiklanem rozhovor, při němž by ho nějak přiměl k tomu, aby mu svěřil svoji vzpomínku, kterou zřejmě už celá desetiletí držel v tajnosti."Naposledy ti říkám, abys Malfoye prostě nechal plavat," domlouvala mu důrazně Hermiona.Seděli s Ronem ve slunném koutku nádvoří a odpočívali po obědě. Hermiona i Ron drželi v rukou brožurku Ministerstva kouzel nazvanou Nejčastější chyby při přemisťování a jak se jich vyvarovat, protože ještě ten den odpoledne se chystali jít ke zkoušce, celkem vzato jim ale brožurka roztřesené nervy uklidnit nedokázala. Ron sebou škubl a vyplašeně se schoval za Hermioninými zády, když zpoza rohu vyšla jakási dívka."To není Levandule," uklidňovala ho otráveně Hermiona."Zaplaťpámbu," oddechl si Ron."Harry Potter?" zeptala se dívka. "Mám ti předat tohle.""Díky…"Harry si od ní vzal malý pergamenový svitek a cítil, jak se mu sevřelo srdce. Jakmile už ho dívka nemohla zaslechnout, vyhrkl: "Brumbál přece říkal, že spolu žádné další hodiny mít nebudeme, dokud nezískám tu vzpomínku!""Třeba se chce jen přeptat, jak si vedeš," poznamenala Hermiona, zatímco Harry pergamen pomalu roztahoval. Místo Brumbálova úhledného a tenkého hustého písma však spatřil nevzhlednou čmáranici, kterou sotva dokázal přečíst, protože byl pergamen plný rozpitých inkoustových cákanců. číst dál

Katii následujícího dne přemístili do Nemocnice svatého Munga pro kouzelnické choroby a úrazy. Zpráva o tom, že byla zasažena kletbou, se mezitím rozšířila po celé škole, přestože jednotlivé podrobnosti byly zmatené a nikdo kromě Harryho, Rona, Hermiony a Leanny zřejmě nevěděl, že zamýšleným cílem útoku byl někdo jiný než Katie."Jo, a ještě to samozřejmě ví Malfoy," řekl Harry Ronovi a Hermioně, kteří i nadále úporně předstírali hluchotu, kdykoli se zmínil o své teorii Malfoye-Smrtijeda.Harrymu dělalo starosti, jestli se Brumbál ze své tajemné mise vrátí včas na domluvenou pondělní večerní ... číst dál

Následujícího dne měl Harry hned po ránu hodinu bylinkářství. O včerejší Brumbálově lekci nemohl Ronovi a Hermioně u snídaně nic říct, protože se bál, aby je někdo nevyslechl. Stručně jim vylíčil, jak vše proběhlo, když se ubírali zeleninovou zahradou ke skleníkům. Krutý vítr, který foukal celý víkend, se konečně utišil, zato se opět vrátila ona podivná mlha, takže najít správný skleník jim trvalo poněkud déle než obvykle."No páni! Vy-víte-kdo jako malý kluk, to je strašlivá představa," poznamenal tiše Ron, když zaujali svoje místa kolem sukovitého pahýlu jednoho škrtidubu, jejichž pěstován... číst dál