24. Sectumsempra (2.část)

Cítil se jako omráčený, bylo to, jako by jeho milovaný domácí mazlíček zničehonic zdivočel a zaútočil na něj. Co to prince napadlo, že si do učebnice poznamenal takové zaklínadlo? A co se bude dít, až to Snape uvidí? Prozradí Křiklanovi (Harrymu se při tom pomyšlení sevřel žaludek), jakým způsobem jeho oblíbenec po celý rok dosahoval v lektvarech tak vynikajících výsledků? Zabaví nebo dokonce zničí učebnici, z níž se Harry tolik naučil? Učebnici, jež se mu stala bezmála rádcem a přítelem? Něco takového prostě nesmí připustit… to by nešlo…"Kdes byl? Proč jsi celý mokrý? To je krev?"Ron stál na nejvyšším schodu, a když spatřil Harryho, nechápavě vyvalil oči."Potřebuju tvoji učebnici!" vyhrkl udýchaně Harry. "Učebnici lektvarů. Honem… dej ji sem!""A co ta od prince dvojí…""Vysvětlím ti to pak!"Ron vytáhl z brašny svoje Přípravy lektvarů pro pokročilé a podal mu je. Harry znovu vyrazil a klusal do společenské místnosti. Tam popadl svoji školní brašnu, nedbal na užaslé pohledy několika studentů, kteří už byli po večeři, proskočil otvorem v portrétu a uháněl do chodby v sedmém patře.Klouzavě zabrzdil před gobelínem s tančícími trolly, zavřel oči a začal přecházet podél zdi.Potřebuji někam schovat svoji učebnici… Potřebuji někam schovat svoji učebnici… Potřebuji někam schovat svoji učebnici…Třikrát přešel sem a tam před holou zdí. Pak otevřel oči a konečně je spatřil - dveře Komnaty nejvyšší potřeby. Rozrazil je dokořán, skočil dovnitř a rázně za sebou přibouchl.Rozhlédl se a zalapal po dechu. Navzdory spěchu, panice a strachu z toho, co ho čeká, až se vrátí do umývárny, ho Komnata dokonale ohromila. Stál v místnosti rozlehlé jako katedrála, jejímiž vysokými okny dopadaly dovnitř paprsky jasného světla. Vnitřek Komnaty připomínal město plné budov tyčících se k nebi - a Harrymu bylo jasné, že vzniklo z předmětů, které sem ukryly celé generace předchozích bradavických obyvatel. Byly tu úzké uličky i široké třídy ohraničené rozkymácenými kupami rozbitého a poškozeného nábytku, který sem uložili možná lidé, kteří chtěli zakrýt stopy po nesprávně provedených kouzlech, nebo snad domácí skřítkové, kteří v hradu nesnášeli nepořádek. Byly tam tisíce a tisíce knih, nepochybně zakázaných, počmáraných nebo kradených. Byly tam okřídlené katapulty a hryzavá házedla - v některých zbývalo ještě tolik života, že nejistě poletovala nad haldami dalších zakázaných předmětů. Byly tam otlučené láhve se sraženými lektvary, klobouky, šperky a pláště, cosi, co vypadalo jako skořápky od dračích vajec, zazátkované lahvičky, jejichž obsah dosud zlověstně světélkoval, několik zrezivělých mečů a těžká zkrvavená sekera.Harry se chvatně rozběhl jednou z mnoha uliček, jež se táhly mezi všemi těmito ukrytými poklady. Zabočil doprava kolem obrovitého vycpaného trolla, chvíli běžel rovně, u rozbité rozplývavé skříně, v níž se v předchozím školním roce ztratil Montague, se dal doleva, až konečně zastavil u velké kredence s popraskaným lakem, která vypadala, že ji někdo polil kyselinou. Otevřel jedna rozvrzaná dvířka a zjistil, že kredenc už posloužila jako skrýš někomu před ním, kdo si tam schoval klec s jakýmsi neznámým, dávno mrtvým tvorem. Kostra, která po něm zbyla, měla pět nohou. Harry zastrčil učebnici prince dvojí krve za klec a dvířka kredence přibouchl. Na chviličku si udělal přestávku, srdce mu děsivě bušilo. Rozhlížel se po nahromaděné veteši… dokáže úkryt pro princovu učebnici uprostřed všeho toho harampádí znovu najít? Sebral z nedaleko ležící bedny otlučenou bystu jakéhosi ošklivého starého čaroděje, postavil ji na kredenc s ukrytou učebnicí, nasadil sošce na hlavu zaprášenou starou paruku a ozdobil ji zašlou tiárou, aby byla co nejnápadnější. Pak se chodbičkami schovaného haraburdí rozběhl, jak nejrychleji mohl ke dveřím, vyběhl na chodbu, práskl za sebou a dveře se zas okamžitě proměnily v kámen.Potom uháněl celou cestu až k umývárně o patro níž a v běhu si do brašny cpal RonovyPřípravy lektvarů pro pokročilé. Minutu nato už stál před Snapem, který beze slova natáhl po brašně ruku. Harry přemohl bodavou bolest v hrudi, zadýchaně mu brašnu podal a čekal.Snape z ní vytahoval jednu učebnici po druhé a zkoumavě si je prohlížel. Jako poslední si nechal učebnici lektvarů, kterou studoval obzvlášť pečlivě."Tohle je vaše učebnice, Pottere?" zeptal se."Ano," hekl Harry. Ještě pořád lapal po dechu."Jste si tím naprosto jistý, Pottere?""Ano," opakoval Harry, tentokrát o něco vzdorovitěji."Je to ta samá učebnice, kterou jste si koupil v Krucáncích a kaňourech?""Ano," ujistil ho rozhodně Harry."Tak proč," zajímal se Snape, "je vpředu na záložce obálky napsané jméno 'Roonil Wazlib'?"Harrymu se na okamžik zastavilo srdce."To je moje přezdívka," prohlásil."Vaše přezdívka," opakoval po něm Snape."Jo… tak mi říkají kamarádi," vysvětloval Harry."Já vím, co je to přezdívka," zpražil ho Snape a jeho chladné, černé oči se znovu zavrtaly do Harryho očí. Harry se pokoušel Snapeovu pohledu vyhnout. Nepouštěj si ho do hlavy… nepouštěj ho tam… Jenže právě to se nikdy pořádně nenaučil…"Víte, co si myslím, Pottere?" oslovil ho velice tiše Snape. "Myslím, že jste lhář a podvodník a že si zasloužíte, abych vám udělil školní trest na každou sobotu až do konce školního roku. Co vy na to, Pottere?""Já - já s vámi nesouhlasím, pane profesore," hlesl Harry a stále mu uhýbal očima."Nu, uvidíme, jak se na to budete dívat, až si ty tresty odpykáte," ušklíbl se Snape. "Tak v sobotu v deset dopoledne, Pottere. U mě v kabinetu.""Ale, pane profesore…" Harry k němu zoufale zvedl oči. "Famfrpál… poslední zápas sez…""V deset hodin," šeptl Snape s úsměvem, v němž probleskly profesorovy žluté zuby. "Ubohý Nebelvír… obávám se, že letos skončí až čtvrtý…"A bez dalších slov odešel z umývárny. Harry osaměl, civěl do prasklého zrcadla a cítil se tak mizerně, jak se podle něj Ron v životě cítit nemohl."Nebudu ti připomínat, že jsem tě varovala," poznamenala Hermiona hodinu nato ve společenské místnosti."Nech toho, Hermiono!" rozčilil se na ni Ron.Na večeři Harry nakonec vůbec nešel, úplně ho přešla chuť k jídlu. Právě dopověděl Ronovi, Hermioně a Ginny všechno, co se stalo, i když se vlastně zbytečně namáhal. Rozšířilo se to samo, vpravdě rychlostí blesku. Ufňukaná Uršula zjevně považovala za svoji povinnost oblažit umývárny v celém hradu a tu událost všude vykvílet, Malfoye už na ošetřovně navštívila Pansy Parkinsonová, která neztrácela čas a neprodleně pomlouvala Harryho na každém kroku, a Snape o celé záležitosti podrobně informoval členy učitelského sboru. Harryho také odvolali ze společenské místnosti a musel přetrpět patnáct neobyčejně nepříjemných minut u profesorky McGonagallové, která mu vysvětlila, jaké má obrovské štěstí, že ho okamžitě nevyloučili ze školy, a dodala, že se plně ztotožňuje se Snapem a s tím, že mu až do konce školního roku na každou sobotu udělil školní trest."Říkala jsem ti, že je na tom tvém princi něco divného," znovu mu zopakovala Hermiona, která si zjevně nedokázala dát pokoj. "A měla jsem pravdu, to snad teď uznáváš?""Ne, to tedy neuznávám," zavrtěl Harry zatvrzele hlavou.Bylo mu dost bídně i bez Hermionina kázání: výraz ve tvářích spoluhráčů nebelvírského týmu, když jim sdělil, že v sobotu nebude moci nastoupit k utkání, byl pro něj tím nejhorším trestem. I teď cítil, že se na něj Ginny dívá, ale neodvážil se pohlédnout jí do očí, protože v nich nechtěl vidět zklamání či zlost. Sdělil jí pouze, že v sobotu bude hrát místo něj chytače a Dean že se k týmu připojí na jejím postu střelce. Taky ho napadlo, že kdyby vyhráli, třeba se v pozápasových oslavách dají Ginny s Deanem znovu dohromady… Ta myšlenka jím projela jako ledový nůž…"Harry," domlouvala mu Hermiona, "jak na té učebnici můžeš pořád tolik viset, když to zaklínadlo -""Přestaň mě s tou učebnicí pořád otravovat!" vyjel na ni Harry. "Princ to zaklínadlo jen odněkud opsal! Nikoho přece neponoukal, aby ho použil! Copak můžeme vyloučit, že si jen poznamenal něco, co naopak použili proti němu?!""Tomu nevěřím!" odsekla Hermiona. "Podle mne se ho zastáváš -""Nesnažím se omluvit to, co jsem provedl!" vyhrkl. "Je mi líto, že jsem to udělal, a nejen proto, že jsem za to vyfasoval tucet školních trestů. Víš přece, že takové zaklínadlo bych vědomě nepoužil, ani proti Malfoyovi ne! Nemůžeš to ale dávat za vinu princi, nenapsal přece: Tohle si vyzkoušejte, to je fakt paráda! Dělal si jen poznámky pro sebe, nebyly určené nikomu jinému…""Chceš snad říct," vyptávala se Hermiona, "že máš v úmyslu jít a -""A tu učebnici si zase přinést? Jasně že ano," přisvědčil zapáleně Harry. "Poslyš, bez prince bych nikdy nebyl vyhrál felix felicis. Nebyl bych věděl, jak Rona zachránit před otravou, nebyl bych…"…získal pověst lektvarového génia, kterou si nezasloužíš," dořekla za něj jedovatě Hermiona."Dej mu už pokoj, Hermiono!" vložila se do jejich slovní přestřelky Ginny a ohromený Harry k ní vděčně zvedl oči. "Podle toho, co jsme slyšeli, se proti němu Malfoy chystal použít kletbu, která se nepromíjí, tak bys měla být ráda, že měl Harry něco dobrého v záloze!""Prosím tě, vždyť já jsem ráda, že Harryho neproklel!" bránila se Hermiona, které se Ginnyina výčitka zjevně dotkla. "Nemůžeš ale přece tvrdit, že je to zaklínadloSectumsempra dobré, Ginny! Jen se podívej, do jakého maléru ho dostalo! A když uvážím, jak tím poškodil vaše šance v tom zápase, myslela bych -""Ale jdi, nesnaž se najednou předstírat, že rozumíš famfrpálu!" okřikla ji Ginny. "Jen by ses ztrapnila."Harry s Ronem udiveně přihlíželi - Hermiona a Ginny, které spolu odjakživa bezvadně vycházely, teď proti sobě seděly se založenýma rukama a probodávaly se zlostnýma očima. Ron střelil nervózním pohledem po Harrym, pak namátkou popadl jakousi knihu a schoval se za ni. Harryho však - i když věděl, že si to vůbec nezaslouží - zaplavil příliv neuvěřitelného štěstí, jímž se opájel, přestože nikdo už po zbytek večera nepromluvil.Jeho dobrá nálada měla ovšem jen krátké trvání. Hned příští den musel od rána do večera čelit nejen posměškům zmijozelských, ale i značnému roztrpčení nebelvírských spolužáků, kterým se ani trochu nelíbilo, že se jejich kapitán nechal vyloučit ze závěrečného zápasu sezóny. Ať už tvrdil Hermioně cokoli, v sobotu ráno by byl s radostí vyměnil všechen felix felicis na světě za možnost kráčet s Ronem, Ginny a ostatními k famfrpálovému hřišti. Bylo téměř nesnesitelné, když se musel k davu studentů valících se z hradu ven do slunného dne obrátit zády. Všichni měli v klopách růžice, na hlavách klobouky, v rukou transparenty a šály. Sestoupil po kamenných schodech do sklepení a zkormouceně pokračoval v chůzi, dokud vzdalující se halas davu neumlkl úplně. Věděl, že ze zápasu nezaslechne jediné slůvko komentáře, jediné zvolání slávy ani zklamané zahučení diváků."Á, Potter," uvítal ho Snape, když zaklepal na dveře a vstoupil do nepříjemně dobře známého kabinetu. Snape si ho ponechal, přestože nyní učil o několik pater výš. Bylo tu jako vždy tlumeně pochmurné osvětlení a v barevných lektvarech na všech čtyřech stěnách plavaly známé slizké mrtvé vzorky. Na stole, k němuž měl zjevně usednout Harry, se zlověstně tyčila hromada krabic potažených pavučinami. Vyzařovala z nich aura namáhavé, nudné a zbytečné práce."Pan Filch už dlouho shání někoho, kdo by dal do pořádku tyhle staré archivy," oznámil tiše Snape. "Jsou to záznamy o jiných bradavických hříšnících a o trestech, které jim byly vyměřeny. Chceme, abyste tam, kde už inkoust vybledl, nebo kde karty ohlodaly myši, záznam o přestupku a uděleném trestu znovu opsal a zařadil ho zpět do krabice. Dbejte ovšem na to, aby byly karty řazeny abecedně. Máte přitom zakázáno používat kouzla.""Rozumím, pane profesore," přikývl Harry a poslední slovo vyslovil nanejvýš pohrdavě."Říkal jsem si," pokračoval Snape se zlomyslným úsměvem na rtech, "že byste mohl začít třeba s krabicemi číslo tisíc dvanáct až tisíc padesát šest. Najdete v nich některá známá jména, což by vašemu úkolu mělo dodat na zajímavosti. Tak například…"Rozmáchlým gestem vytáhl z krabice v horní vrstvě jednu kartu a předčítal: James Potter a Sirius Black. Dopadeni při použití nepovolené kletby proti Bertramu Aubreyovi. Aubreyova hlava zvětšena oproti normální velikosti na dvojnásobek. Dvojitý školní trest."Snape se posměšně uchechtl. "Musí pro vás být velkou útěchou, že ačkoli jsou už oba mrtví, dochovaly se alespoň záznamy o jejich velkých činech…"Harry ucítil v hloubi žaludku známé horkokrevné kvašení. Skousl si jazyk, aby zadržel vzteklou odpověď, posadil se ke krabicím a jednu si přitáhl k sobě.Přesně jak předpokládal, byla to zbytečná a únavná práce. Každou chvíli ji navíc zhoršovalo bolestivé bodnutí v žaludku (což měl Snape očividně v úmyslu), když narazil na otcovo nebo Siriusovo jméno, obvykle jako účastníků různých drobných lumpáren, čas od času ještě spolu se jmény Remuse Lupina a Petra Pettigrewa. A zatímco přepisoval jejich rozmanité přestupky a tresty, přemýšlel o tom, co se asi děje venku, kde tou dobou právě začínal zápas… Ginny jako chytačka proti Cho…Znovu a znovu pošilhával po velkých hodinách, které tikaly na zdi. Připadalo mu, že se jejich ručičky pohybují dvakrát pomaleji než ručičky normálních hodin; že by je Snape začaroval, aby šly obzvlášť pomalu? Není přece možné, aby tu byl teprve půl hodiny… hodinu… půl druhé hodiny…Když hodiny ukazovaly půl jedné, začalo mu kručet v žaludku. Snape, který od okamžiku, kdy mu zadal práci, neřekl jediné slovo, konečně deset minut po jedné zvedl hlavu."Řekl bych, že to bude stačit," oznámil chladně. "Označte si místo, kde jste skončil. Příští sobotu v deset hodin budete pokračovat.""Ano, pane profesore."Harry nacpal zohýbanou kartu nazdařbůh do krabice a koukal si pospíšit ze dveří dřív, než si to Snape ještě rozmyslí. Vyběhl po kamenném schodišti a natahoval uši, jestli nezaslechne nějaký pokřik z hřiště, všude ale vládlo ticho. Bylo tedy už po všem…Před zaplněnou Velkou síní na okamžik zaváhal, pak se ale rozběhl po mramorovém schodišti vzhůru. Ať už Nebelvír vyhrál nebo prohrál, tým obvykle oslavoval nebo truchlil ve své společenské místnosti."Quid agis?" zeptal se zkusmo Buclaté dámy, aby aspoň náznakem zjistil, co ho čeká uvnitř."Uvidíte," odbyla ho s neproniknutelným výrazem.Poté mu uvolnila cestu.Z otvoru za ní vytrysklo jásavé veselí oslav. Harry chvíli koukal s otevřenou pusou, než si ho všimli a začali povykovat. Několik rukou ho vtáhlo dovnitř."Vyhráli jsme!" hulákal Ron, který se odkudsi vynořil a strkal mu do ruky stříbrný pohár. "Vyhráli jsme! Čtyři sta padesát ku sto čtyřiceti! Vyhráli jsme!"Harry se rozhlédl a uviděl, že k němu běží Ginny. Obličej jí zářil radostí a štěstím, když se mu vrhla kolem krku a objala ho. A Harry ji bez rozmýšlení, živelně a beze strachu, že to uvidí padesát lidí, políbil.Uplynulo několik dlouhých chvil - nebo to snad bylo půl hodiny či možná řádka prosluněných dnů - než se od sebe odtrhli. V místnosti zavládlo naprosté ticho. Pak několik lidí uznale zahvízdalo a další se začali nervózně pochechtávat. Harry pohlédl přes temeno Ginnyiny hlavy a spatřil Deana Thomase, který držel v ruce rozmáčknutou sklenici, a Romildu Vaneovou, která vypadala, jako by po něm chtěla něco hodit. Hermiona celá zářila štěstím, Harryho oči ale hledaly Rona. Když ho konečně našly, Ginnyin bratr stále ještě třímal v rukou pohár a tvářil se přibližně tak, jako by ho někdo praštil do hlavy palicí. Na zlomek vteřiny si hleděli do očí, potom Ron nepatrně škubl hlavou a Harry z jeho gesta vyčetl: "No tak jo - když jinak nedáte."Poťouchlý tvor v Harryho hrudi vítězoslavně zařval, Harry se na Ginny usmál a beze slova ukázal na otvor v portrétu. Nepochybně nastala právě ta nejvhodnější chvíle pro dlouhou procházku po školních pozemcích, při níž - pokud na to ovšem najdou čas - si možná popovídají i o zápase.