Než stačil vyslovit další námitku, ponořil Brumbál křišťálový pohár do lektvaru. Harry na zlomek vteřiny zadoufal, že se profesorovi nepodaří pohárem tekutinu nabrat, křišťálová nádoba se ale pohroužila pod hladinu, jako by jí v tom vůbec nic nebránilo, a když byla plná až po okraj, zvedl ji Brumbál k ústům."Na zdraví, Harry."A vypil pohár až do dna. Harry ho vyděšeně pozoroval a rukama svíral okraje mísy tak křečovitě, že ve špičkách prstů úplně ztratil cit."Pane profesore?" vydechl ustaraně, když Brumbál odtrhl prázdný pohár od úst. "Jak vám je?"Brumbál se zavřenýma očima pomalu zavrtěl hlavou. Harry by byl rád věděl, jestli má nějaké bolesti. Brumbál poslepu ponořil pohár znovu do mísy, nabral si další dávku lektvaru a opět začal pít.Za oboustranného mlčení vypil tři plné poháry lektvaru. Pak, když byl v polovině čtvrtého, se náhle zapotácel a zhroutil se přímo do mísy. Oči měl stále zavřené a těžce dýchal."Pane profesore?" zachraptěl vyčerpaně Harry. "Slyšíte mě?"Brumbál neodpověděl. Obličej se mu kroutil, jako by spal hlubokým spánkem a zdál se mu nějaký příšerný sen. Ruka, v níž tiskl pohár, ochabovala a hrozilo nebezpečí, že se lektvar vylije na zem. Harry vztáhl ke křišťálové číši ruku a přidržel ji."Slyšíte mě, pane profesore?" opakoval hlasitě a ozvěna nesla jeho otázku jeskyní.Brumbál zachrčel a poté promluvil hlasem, jejž Harry vůbec nepoznával: ještě nikdy se totiž nestalo, že by z jeho slov čišel takový strach."Já nechci… nenuť mě…"Harry hleděl do křídově bílé tváře, kterou tak dobře znal, díval se na zahnutý nos a půlměsícové brýle a nevěděl, co si počít."…nechutná mi to… už chci přestat…" sténal Brumbál."Teď… teď nemůžete přestat, pane profesore," domlouval mu Harry. "Musíte pít dál, vzpomínáte? Sám jste říkal, že musíte vypít všechno. Tumáte…"Nenáviděl sám sebe za to, co dělá, přitiskl mu přes zjevný odpor pohár k ústům a naklonil jej tak, že musel Brumbál vypít vše do poslední kapičky."Ne…" zaúpěl, když Harry ponořil pohár do mísy a znovu ho naplnil. "Já nechci… už nechci… pusť mě…""To bude dobré, pane profesore," přesvědčoval ho Harry a ruka se mu třásla. "Všechno bude dobré, jsem tady…""Skonči to už, skonči to," škemral Brumbál."Ano… ano, tímhle už to skončí," lhal Harry a vlil mu obsah poháru do otevřených úst.Brumbál zakvílel. Jeho naříkavý výkřik se rozlehl obrovskou jeskyní a ozvěnou se nesl přes mrtvou černou vodu."Ne, ne, ne… ne… už nemůžu… nemůžu, nenuť mě. Já už nechci…""Všechno bude dobré, pane profesore, opravdu to bude dobré!" zoufal si Harry a ruce se mu třásly tak divoce, že byl sotva s to nabrat šestý pohár lektvaru. Mísa už byla asi z poloviny prázdná. "Tohle vám neublíží, budete v pořádku, tohle není doopravdy, přísahám, že to není doopravdy - tak to vypijte, no tak, vypijte to…"A Brumbál poslušně pil, jako by si myslel, že mu Harry nabízí protijed. Když ale pohár vyprázdnil, klesl na kolena a neovladatelně se roztřásl."Všechno je to moje vina, jen moje," rozvzlykal se. "Už s tím prosím přestaň, vím, že jsem se zachoval špatně, přestaň s tím, prosím, a já už nikdy, nikdy…""Ještě tohle a přestaneme, pane profesore," přesvědčoval ho Harry a hlas se mu zlomil, když mu do úst vlil sedmou dávku lektvaru.Brumbál si oběma rukama zakryl obličej a přikrčil se, jako by ho ze všech stran obklíčili neviditelní mučitelé. Rozmáchl se a málem vyrazil Harrymu z roztřesených rukou další naplněný pohár. Zakvílel: "Neubližuj jim, jen jim prosím neubližuj, prosím, je to moje vina, udělej to radši mně…""Tumáte, vypijte to, jen pijte a všechno bude zase dobré," přemlouval ho zoufale Harry, a Brumbál i tentokrát poslechl a otevřel ústa. Oči držel pevně zavřené a třásl se od hlavy až k patě.Když dopil, padl tváří k zemi a bušil do ní pěstmi, a Harry nabíral devátý pohár."Prosím, prosím, prosím, ne… Tohle už ne, to ne, udělám cokoli…""Jen pijte, pane profesore, pijte…"Brumbál pil jako dítě, které umírá žízní, když ale dopil, znovu se rozkřičel, jako by měl vnitřnosti v jednom ohni."Už ne, prosím, už ne…"Harry nabral desátou dávku lektvaru a cítil, jak pohár škrábl okrajem o dno mísy."Už to skoro bude, pane profesore, jen ještě tohle vypijte, pijte…"Přidržoval ho kolem ramen a Brumbál opět vypil pohár až do dna. Harry bez otálení vyskočil a nabíral další dávku, když vtom se Brumbál dal do křiku, v němž zaznívala ještě větší úzkost než předtím. "Já chci zemřít! Chci zemřít! Už dost, prosím, už dost, já chci zemřít!""Vypijte to, pane profesore, jen to vypijte…"Brumbál pil, sotva ale dopil, rozječel se: "ZABIJ MĚ!""Tohle… tohle vás zabije!" zasípěl Harry. "Jen to vypijte… pak bude po všem… po všem!"Brumbál přisál rty k poháru, vypil jej do poslední kapky, pak chraplavě zaúpěl, svalil se a zůstal ležet tváří k zemi."Ne!" vykřikl Harry, který opět stál, aby znovu naplnil pohár, namísto toho jej však upustil do mísy, vrhl se k Brumbálovi a otočil ho na záda. Brumbál měl brýle na očích nakřivo, ústa otevřená dokořán a oči zavřené. "Ne!" opakoval Harry a zatřásl jím. "Ne, vy přece nemůžete být mrtvý, říkal jste, že to není jed! Probuďte se, tak se probuďte -Rennervate!" vykřikl a namířil hůlkou Brumbálovi na prsa. Vyšlehl záblesk rudého světla, ale nic víc se nestalo. "Rennervate - pane profesore - prosím…"Brumbálovi se zachvěla víčka a Harrymu poskočilo srdce úlevou."Pane profesore, jste - ?""Vodu," zachroptěl Brumbál."Ano, vodu," opakoval po něm zadýchaně Harry, "hned to bude -"Vyskočil a popadl pohár, který předtím upustil do mísy. Stačilo málo, aby si všiml zlatého medailonku, který ležel schovaný pod ním."Aguamenti!" rozkřikl se a šťouchl do poháru hůlkou.Pohár se v okamžení naplnil čirou vodou. Harry klesl na kolena vedle Brumbála, nadzvedl mu hlavu a přiložil mu skleněný okraj k ústům - v poháru však nic nebylo. Brumbál zasténal a zalapal po dechu."Vždyť jsem tu měl… počkejte… Aguamenti!" zopakoval Harry zaklínadlo a namířil hůlkou na pohár. Opět se v něm na jedinou vteřinu zaleskla čirá voda, jakmile však přiložil pohár k Brumbálovým rtům, zmizela."Já se snažím, pane profesore, snažím se!" zabědoval zoufale Harry, měl ale dojem, že ho Brumbál neslyší. Ředitel se převalil na bok, velikými doušky nasával do plic vzduch a sípěl, jako by překonával strašlivou bolest. "Aguamenti - Aguamenti - AGUAMENTI!"Pohár se ještě jednou naplnil a okamžitě znovu vyprázdnil. Brumbálův dech pozvolna slábl. Harry cítil, jak se jeho mysli zmocňuje panická hrůza, bezděčně však pochopil, že zbývá jediná možnost, jak si opatřit vodu, protože přesně tak to Voldemort zosnoval…Bleskurychle přiskočil k okraji skály, ponořil pohár do jezera a vytáhl ho až po okraj naplněný ledovou vodou, která tentokrát nezmizela."Tumáte, pane - tady!" vykřikl, vrhl se k němu a neobratně mu vodu vylil do obličeje.Ničeho jiného nebyl schopen, protože mrazivý chlad, který mu ochromil druhou volnou ruku bez poháru, nebyl způsoben pouhou ledovou jezerní vodou. Za zápěstí ho drapla slizká bílá ruka a tvor, jemuž patřila, ho pomalu táhl po skále zpět ke břehu. Hladina jezera už nebyla hladká jako zrcadlo. Voda se divoce rozvířila a kamkoli Harry pohlédl, všude se z temných hlubin vynořovaly bílé hlavy a ruce - muži, ženy i děti se zapadlýma nevidomýma očima mířili ke skalnatému ostrůvku. Z černých jezerních vod povstávala armáda mrtvých."Petrificus totalus!" zaječel Harry. Urputně se přidržoval hladkého a mokrého skalního povrchu ostrůvku a namířil hůlkou na neživého, který ho pevně držel. Neživý ho pustil, po zádech hlasitě šplouchl do vody a převrátil se. Harry se vyškrábal na nohy, na ostrůvek už ale vylézali další neživí. Kostnatýma rukama chňapali po kluzkých kamenech, prázdnýma zamlženýma očima v propadlých rozšklebených tvářích ho bedlivě sledovali a za sebou vlekli cáry promočených hadrů."Petrificus totalus!" znovu zaburácel Harry, ustoupil o několik kroků a zuřivě mával hůlkou. Šest sedm neživých se zhroutilo, mnohem víc jich ale postupovalo k němu."Impedimenta! Pouta na vás!"Někteří z nich zakolísali, jednoho či dva omotala pouta přivolaná kouzlem, ale ti další, kteří vylézali na břeh za nimi, jen překročili padlá těla a valili se vpřed. Harry bez ustání mával hůlkou a nakonec zavřískal: "Sectumsempra! SECTUMSEMPRA!"V promáčených hadrech i v ledově studené kůži neživých se náhle otevřely hluboké rány, neživí však neměli krev, kterou by prolili. Nedbali utržených ran a kráčeli dál, vodou zvarhánkovatělé ruce natahovali před sebou. Harry před nimi ustupoval víc a víc a vtom pocítil, že ho zezadu omotaly jejich paže, vyzáblé a bez masa, studené jako smrt. Skála mu zmizela pod nohama, když ho vyzvedli do výše a pomalu, neodvratně ho nesli zpět k vodě. Věděl, že se jim nikdy nevyprostí, že se za okamžik utopí a promění se v dalšího mrtvého strážce zlomku Voldemortovy rozpolcené duše…Potom do temnoty, jež ho obestírala, vyšlehl oheň: karmínově rudé a zlaté plameny vytvořily ohnivý kruh, který obtočil skálu, kde se Harry nacházel, a neživí, kteří ho drželi v tak pevném sevření, zakolísali a zastavili se. Neodvažovali se projít plameny, aby se dostali k vodě, a upustili Harryho na zem. Harry při dopadu uklouzl po mokrém kameni a odřel si obě ruce, rychle se ale vyškrábal na nohy, zvedl hůlku a rozhlédl se kolem.Brumbál stál opět na nohou, bledý jako neživí, kteří je obléhali, zato vyšší než kdokoli z nich, a v očích mu tančily záblesky ohně. Hůlku držel zdviženou nad hlavou jako pochodeň, z její špičky tryskal plamenný příval a ovíjel útočící hordu jako mocné žhavé laso.Neživí vráželi jeden do druhého a bezhlavě se pokoušeli uniknout ohni, který je obklopoval ze všech stran…Brumbál sáhl na dno kamenné mísy, sebral medailonek, schoval ho do kapsy hábitu a beze slova pokynul Harrymu, aby se k němu připojil. Neživí, oslnění šlehajícími plameny, jako by si neuvědomovali, že jim kořist uniká. Brumbál vedl Harryho zpátky ke člunu, ohnivý kruh se posouval s nimi a vytvářel kolem nich neproniknutelnou hráz. Zmatení neživí je doprovodili až ke břehu, kde vděčně vklouzli do temné vody.Harry se třásl po celém těle a na okamžik propadl obavám, zda bude mít Brumbál dost sil, aby vlezl do člunu, protože při prvním pokusu se nejistě zapotácel. Veškeré úsilí musel patrně vložit do toho, aby kolem nich udržel ochranný hořící kruh. Harry ho vzal za ruku a pomohl mu na sedátko ve člunu. Jakmile se tam oba bezpečně vmáčkli, dal se člun do pohybu, odpoutal se od skalnatého ostrůvku a v kruhu ohně zamířil přes černou hladinu ke břehu. Zdálo se, že neživí, kteří se pod vodou hemžili, už se neodváží znovu vynořit."Pane - profesore," lapal Harry po dechu, "já zapomněl - na ten oheň - šli po mně a já ztratil hlavu -""To úplně chápu," zamumlal Brumbál. Harryho vyděsilo, jak slabě zní jeho hlas.Dopluli ke břehu, lehce k němu přirazili, Harry vyskočil z člunu a rychle se otočil, aby pomohl vystoupit i Brumbálovi. Jakmile se Brumbál vyšplhal na břeh, nechal ruku s hůlkou klesnout k zemi; ohnivý kruh zmizel, neživí už se ale z vody nevynořili. Malý člun se opět potopil pod hladinu a řetěz s řinkotem a skřípěním vklouzl do jezera za ním. Brumbál si zhluboka povzdechl a opřel se o stěnu jeskyně."Jsem slab…" šeptl."Nemějte strach, pane profesore," vyhrkl Harry, přestože cítil velké znepokojení, když viděl Brumbálovu neobyčejnou bledost a zjevné vyčerpání. "Nebojte se, dostanu nás zpátky… opřete se o mě, pane…"Přehodil si Brumbálovu nezraněnou paži kolem ramen, nechal na sobě spočinout většinu jeho váhy a vedl ho kolem jezera zpět."Ta ochrana byla… nakonec přece jen… dobře vymyšlená," mumlal nezřetelně Brumbál. "Jeden člověk by to samotný nezvládl… Vedl sis dobře, velmi dobře, Harry…""Radši nemluvte," domlouval mu, neboť se mu vůbec nelíbil Brumbálův skomíravý hlas ani jeho vrávoravá chůze. "Šetřete síly, pane profesore… za chviličku budeme venku…""Vstupní brána bude zase zavřená… vezmi si můj nůž…""Není třeba, řízl jsem se do krve o kámen," ubezpečil ho pevným hlasem Harry. "Jen mi ukažte, kam…""Tady…"Harry přejel odřeným předloktím po skále. Jakmile kamenný oblouk dostal své krvavé mýtné, okamžitě se znovu otevřel. Prošli vnější jeskyní a Harry pomohl Brumbálovi vlézt ještě jednou do ledové mořské vody, jíž byla zaplněna puklina v útesu."Všechno bude zas dobré, pane profesore," chvíli co chvíli opakoval Harry, kterému dělalo Brumbálovo mlčení ještě větší starosti než předtím jeho skomírající hlas. "Už tam skoro jsme… dokážu nás oba přemístit zpátky… nebojte se…""Já se nebojím, Harry," ujistil ho Brumbál a navzdory ledové vodě zněl jeho hlas o něco silněji. "Jsem přece s tebou."
2024 ©