HP a princ dvojí krve kniha

Kde byl Brumbál a co dělal? V následujících několika týdnech zahlédl Harry ředitele pouze dvakrát. U jídla se objevoval jen zřídkakdy a Harry si byl jistý, že se Hermiona nemýlí, když se domnívá, že školu často opouští i na několik dnů vcelku. Že by zapomněl na hodiny, které mu slíbil dávat? Tvrdil přece, že ho mají dovést k něčemu, co souvisí s onou věštbou. Harrymu to dodalo odvahu a uklidnilo zároveň, teď ale cítil trochu zklamání.Na polovinu října připadl první výlet do Prasinek. Vzhledem ke stále přísnějším bezpečnostním opatřením byl Harry zvědavý, jestli budou tyto výlety povoleny i ... číst dál

... číst dál

Jak Hermiona předvídala, volné hodiny vůbec nebyly pro studenty šestého ročníku dobou slastného nicnedělání, na kterou se těšil Ron, naopak se v nich snažili zvládnout obrovskou spoustu domácích úkolů, které jim učitelé nakládali. Nejenže se museli učit, jako by každý den dělali nějakou zkoušku, ale samotné hodiny začaly být podstatně náročnější než kdykoli dřív. Harry rozuměl sotva polovině z toho, co jim v těch dnech profesorka McGonagallová vykládala, a dokonce i Hermiona ji jednou či dvakrát musela požádat, aby své pokyny zopakovala. Neuvěřitelné bylo, že předmětem, v němž Harry dosahov... číst dál

Po celý zbytek týdne se Harry na hodinách lektvarů i nadále řídil radami prince dvojí krve pokaždé, když se rozcházely s pokyny Libaciuse Brutnáka. Výsledkem bylo, že na čtvrté hodině už se Křiklan nad jeho schopnostmi přímo rozplýval a tvrdil, že někoho tak nadaného měl příležitost učit jen zřídkakdy. Rona ani Hermionu to nijak netěšilo. Harry jim sice nabídl, že se s nimi o svoji učebnici podělí, Ron ale nečitelné písmo luštil mnohem pracněji a nemohl po Harrym v jednom kuse chtít, aby mu obtížné pasáže četl nahlas, protože to by vypadalo příliš podezřele. Hermiona se zas tvrdohlavě držel... číst dál

Druhý den ráno se Harry a Ron setkali s Hermionou před snídaní ve společenské místnosti. Harry doufal alespoň v nějakou podporu své teorie, a tak Hermioně hned vypověděl, co slyšel Malfoye říkat ve spěšném vlaku do Bradavic."To se ale samozřejmě jen vytahoval před Parkinsonovou, nemyslíš?" vložil se do toho Ron dřív, než Hermiona stačila říct svůj názor."No," zatvářila se nejistě, "já nevím… bylo by to Malfoyovi podobné, vždycky chce vypadat důležitější, než doopravdy je… Ale takhle moc si vymýšlet by si snad nedovolil…""No právě," chytil se jejích slov Harry, nemohl ale svou teorii dál roz... číst dál

"Má rád kyselé bonbony?" žasl Ron, který si vzkaz přečetl Harrymu přes rameno a tvářil se zcela zmateně."To je heslo, abych prošel kolem chrliče před jeho pracovnou," vysvětlil mu polohlasně Harry. "No vida! Tohle Snapea nepotěší… na ten jeho školní trest nebudu mít čas!"Celou přestávku strávili s Ronem a s Hermionou úvahami o tom, co asi bude Brumbál Harryho učit. Ron považoval za nejpravděpodobnější, že to budou nějaké obzvlášť účinné kletby a zaklínadla, o jakých Smrtijedi nemají ani ponětí. Hermiona prohlásila, že něco takového by nebylo legální, a za mnohem pravděpodobnější považovala,... číst dál

"Tady je Marcus Belby, nevím, jestli jste…?"Belby, hubený a zjevně nervózní, na ně pohlédl s nuceným úsměvem."…a tahle okouzlující mladá dáma říkala, že vás zná!" ukončil představování Křiklan.Ginny se za Křiklanovými zády na Harryho a Nevilla komicky ušklíbla."Ano, pravím, toto je velice příjemné setkání," liboval si spokojeně Křiklan. "Je to příležitost trochu lépe se s vámi se všemi seznámit. Tumáte, vezměte si ubrousky. Zabalil jsem si s sebou vlastní oběd, to, co se tu rozváží, pokud si vzpomínám, je plné lékořicových hůlek a trávicí soustava nebohého starce, jako jsem já, už na něco t... číst dál

Harry nemohl pohnout jediným svalem. Ležel na podlaze pod neviditelným pláštěm, cítil, jak mu z nosu teče horká krev a smáčí mu celý obličej, a naslouchal hlasům a krokům z chodbičky za dveřmi. Nejdřív ze všeho ho napadlo, že někdo přece určitě musí překontrolovat všechna kupé, než vlak odjede zpátky. Okamžitě si ale sklíčeně uvědomil, že i kdyby někdo do kupé doopravdy nakoukl, stejně by ho neviděl ani neslyšel. Jedinou jeho nadějí zůstávalo, že někdo přece jen vejde dovnitř a zakopne o něj.Ještě nikdy k Malfoyovi necítil tak strašlivou nenávist jako teď, kdy tady ležel ve směšné poloze ja... číst dál

"Koukni, Patentované kouzelné vzdušné zámky…"Hermioně se podařilo proklestit si cestu k velké vitríně vedle pultu a četla si právě návod na zadní straně krabice, na jejímž víku byl pestrobarevný obrázek pohledného mladíka a zamilovaně se tvářící dívky na palubě pirátské lodi."Stačí jednoduché zaklínadlo a ocitnete se ve vysoce realistickém třicetiminutovém snu nejvyšší kvality, který se snadno vměstná do průměrné školní hodiny a je neodhalitelný (k vedlejším účinkům patří jen tupý výraz a nepatrné slintání). Neprodejné osobám mladším šestnácti let. - Poslyš," otočila se Hermiona k Harrymu, ... číst dál

Značnou část posledního prázdninového týdne hloubal Harry nad tím, co mělo znamenat Malfoyovo chování v Obrtlé ulici. Nejvíc ze všeho mu vrtal hlavou uspokojený výraz, s nímž Malfoy vyšel z krámu. Ať už ho potěšilo cokoli, rozhodně to nemohlo být nic dobrého. Harryho navíc popuzovalo, že v Ronovi ani v Hermioně Malfoyovo počínání nevzbuzovalo takovou zvědavost jako v něm; zdálo se alespoň, že po několika dnech je už nebavilo věčně se o něm bavit."No ano, vždyť pořád říkám, že to vypadalo divně," prohlásila poněkud netrpělivě Hermiona. Seděla na okenním parapetu v pokoji dvojčat, nohy měla p... číst dál

Následujících několik týdnů se Harry pohyboval jen na zahradě Doupěte. Přes den většinu času trávil tím, že ve Weasleyovic ovocném sadu hrál famfrpál přizpůsobený pro dvoučlenná mužstva (s Hermionou proti Ronovi a Ginny; Hermiona hrála hrozně a Ginny dobře, takže síly obou stran byly poměrně vyrovnané), a večer spořádal trojité porce všeho, co před něj paní Weasleyová postavila.Byly by to šťastné a pohodové prázdniny, nebýt zpráv o zmizelých, o podivných nehodách, a dokonce o úmrtích, které Věštec přinášel prakticky denně. Občas přicházeli Bill s panem Weasleym s horkými informacemi ještě d... číst dál

"Co je tohle?" zeptala se nakonec Hermiona a zvedla cosi jako malý dalekohled."To nevím," zavrtěl hlavou Ron. "Jestli to tu ale nechali Fred s Georgem, pak to nejspíš nemají ještě dotažené, aby to mohli dát do prodeje, radši si dávej pozor.""Vaše mamka říkala, že si s tím obchodem vedou dobře," poznamenal Harry. "Tvrdila, že Fred i George mají vážně podnikatelského ducha.""To je ještě hodně skromně řečeno," rozjasnil se Ron. "Galeony se jim jen sypou! Nemůžu se dočkat, až ten krám konečně uvidím. Ještě jsme v Příčné nebyli, protože mamka říká, že tam taťka musí jít s námi, aby zajistil zvlá... číst dál

Harry měl pocit, jako by mu neviditelná ruka surově stiskla útroby."No nic, každopádně to byl ve škole obrovský kamarád tvého otce. Celá rodina Blacků chodila do mé koleje, ale Sirius skončil v Nebelvíru! Velká škoda - byl to nadaný chlapec. Dostal jsem pak jeho bratra Reguluse, když k nám přišel, ale byl bych je rád učil oba."Mluvil jako nadšený sběratel, kterého v dražbě přelicitoval někdo jiný. Očividně se ztratil ve vzpomínkách. Upřeně zíral na protější stěnu a nepatrně se na místě otáčel, aby si rovnoměrně prohřál záda."Tvoje matka samozřejmě pocházela z mudlovské rodiny. Ani jsem tomu... číst dál

Harry s Brumbálem zamířili k zadním dveřím Doupěte, kde se všude kolem povalovala známá změť starých gumových holínek a rezivých kotlíků. Ze vzdáleného kurníku doléhalo k Harrymu tiché kvokání ospalých slepic. Brumbál třikrát zaklepal a Harry viděl, jak se za kuchyňským oknem něco pohnulo."Kdo je?" ozval se nervózní hlas, v němž poznal paní Weasleyovou. "Co jste zač?""To jsem já, Brumbál, a vedu Harryho."Dveře se okamžitě otevřely. Stála v nich paní Weasleyová, malá baculatá žena ve starém zeleném županu."Harry, drahoušku! Propánakrále, Albusi, vy jste mě ale vyděsili! Říkal jste přece, že ... číst dál

Harry Potter hlasitě chrápal. Téměř čtyři hodiny proseděl v ložnici u okna a vyhlížel na ulici. Když se začalo stmívat, usnul nakonec s tváří přitisknutou ke studené okenní tabulce, s brýlemi nakřivo a s ústy dokořán. Zamlžené kolečko sražené páry od jeho dechu se jasně lesklo v oranžové záři venkovního pouličního osvětlení a umělé světlo zbavilo Harryho obličej veškeré barvy, takže pod kšticí vzpurných černých vlasů vypadal jako duch.Místnost byla přeplněná nejrůznějšími Harryho potřebami i změtí věcí nepotřebných. Na podlaze se válela soví pírka, okousané jablečné ohryzky a obaly od bonbonů, mezi zmuchlanými hábity na posteli vykukovalo několik halabala pohozených učebnic zaklínadel a na osvětlené stolní desce vládl nepřehledný chaos pomačkaných novin. Obrovský titulek v jedněch z nich se tázal: číst dál