6. Draco v Obrtlé (1.část)

Následujících několik týdnů se Harry pohyboval jen na zahradě Doupěte. Přes den většinu času trávil tím, že ve Weasleyovic ovocném sadu hrál famfrpál přizpůsobený pro dvoučlenná mužstva (s Hermionou proti Ronovi a Ginny; Hermiona hrála hrozně a Ginny dobře, takže síly obou stran byly poměrně vyrovnané), a večer spořádal trojité porce všeho, co před něj paní Weasleyová postavila.Byly by to šťastné a pohodové prázdniny, nebýt zpráv o zmizelých, o podivných nehodách, a dokonce o úmrtích, které Věštec přinášel prakticky denně. Občas přicházeli Bill s panem Weasleym s horkými informacemi ještě dřív, než se dostaly do novin. Oslavu Harryho šestnáctých narozenin zkalily k nelibosti paní Weasleyové neblahé novinky, s nimiž přišel vyčerpaný a zachmuřený Remus Lupin. Jeho hnědé vlasy protkané šedými prameny zešedly ještě víc a oblečení měl ještě zmačkanější a pozašívanější než obvykle."Došlo k dalším útokům mozkomorů," oznámil, když mu paní Weasleyová podala velký kus narozeninového dortu. "A v nějaké chatrči na severu našli mrtvé tělo Igora Karkarova. Nad chatrčí viselo Znamení zla - no, upřímně řečeno mě překvapuje, že se mu vůbec podařilo zůstat naživu celý rok po svém útěku od Smrtijedů. Pokud si vzpomínám, Siriusův bratr Regulus přežil pouhých několik dnů.""To je zajisté pravda," mračila se paní Weasleyová, "ale snad bychom mohli mluvit o něčem ji…""A slyšel jste o Floreanu Fortescueovi, Remusi?" zeptal se Bill, kterému Fleur pilně nalévala víno. "To je ten chlapík, co měl -""Zmrzlinářství v Příčné?" skočil mu do řeči Harry s nepříjemným sevřením v žaludku. "Vždycky mi dával kopeček zmrzliny zadarmo. Co je s ním?""Pravděpodobně ho unesli, podle toho, jak to u něj vypadalo.""Ale proč?" vyptával se Ron, zatímco paní Weasleyová Billa probodávala očima."Kdo ví? Musel udělat něco, čím je vyprovokoval. Byl to dobrý chlap, tenhle Florean.""Když už mluvíme o Příčné ulici," ozval se pan Weasley, "zdá se, že Ollivander také zmizel.""Ten výrobce hůlek?" zatvářila se překvapeně Ginny."Přesně toho myslím. Obchod je prázdný. Nezůstala v něm ani stopa po nějakém zápasu. Nikdo neví, jestli odešel dobrovolně, nebo jestli byl unesen.""A co hůlky - kde si teď budou lidé obstarávat hůlky?""Budou se muset spokojit s jinými výrobci," odpověděl Lupin. "Ollivander byl ale nejlepší, a jestli ho nepřítel získal na svoji stranu, není to pro nás dobré."Příští den po této nepříliš radostné narozeninové oslavě dorazily z Bradavic dopisy a seznamy učebnic. Harry měl v dopisu jedno překvapení navíc - byl jmenován kapitánem famfrpálového mužstva."Tím se dostáváš na stejnou úroveň jako prefekti!" zajásala Hermiona. "Budeš smět používat prefektskou umývárnu a všechno ostatní!""Páni! Vzpomínám, jak tuhle pásku nosíval Charlie," rozplýval se Ron nad Harryho kapitánským odznakem. "To je super, Harry, budeš můj kapitán - tedy jestli mě vezmeš zpátky do mužstva, hahaha…""No, teď už tu výpravu do Příčné nemůžeme moc dlouho odkládat, když jste dostali svolávací dopisy," povzdechla si paní Weasleyová a prohlížela si Ronův seznam učebnic. "Zajdeme tam v sobotu, pokud ovšem nebude váš otec muset jít zase do práce. Bez něj tam nepůjdu.""Ale mamko, snad vážně nemyslíš, že se Ty-víš-kdo bude schovávat za regálem v Krucánkách a kaňourech," ušklíbl se Ron."Fortescue a Ollivander asi jeli na dovolenou, co?" naježila se okamžitě paní Weasleyová. "Jestli ti připadá vaše bezpečnost směšná, zůstaň radši doma a já ti všechno nakoupím sama…""Ne, chci jít s vámi, moc chci vidět Fredův a Georgeův krám," vyhrkl honem Ron."V tom případě si to koukej v hlavě srovnat, mladý muži, než si řeknu, že jsi ještě moc nezralý, abychom tě s sebou mohli vzít!" osopila se na něj paní Weasleyová, popadla hodiny, na kterých všech devět ručiček stále ukazovalo Smrtelné nebezpečí, a postavila je na hromadu čerstvě vypraných ručníků. "A totéž platí i pro tvůj další rok v Bradavicích!"Ron se otočil a nevěřícně se podíval na Harryho, zatímco jeho matka popadla koš s prádlem i s vratce se kývajícími hodinami a nasupeně odešla z místnosti."Do psí hadí… tady už si člověk nesmí udělat ani žádnou legraci…"Několik příštích dnů si však Ron dával velký pozor, aby na téma lorda Voldemorta neřekl nic lehkovážného. Sobotní ráno se rozbřesklo bez dalších výbuchů paní Weasleyové, třebaže u snídaně vypadala nesmírně nervózně. Bill, který měl zůstat doma s Fleur (k velké Hermionině a Ginnyině radosti), podal Harrymu přes stůl naditý váček s penězi."A co já?" ozval se ihned Ron, s očima navrch hlavy."To jsou přece Harryho peníze, pitomče," odbyl ho Bill. "Vyzvedl jsem je pro tebe z tvého trezoru, Harry, protože obyčejnému smrtelníkovi to dnes trvá přibližně pět hodin, než se dostane ke svému zlatu, skřetové strašně zpřísnili všechna bezpečnostní opatření. Předevčírem strčili Arkiemu Philpottovi sondu solidnosti do… No, věř mi, že takhle to máš jednodušší.""Díky, Bille," poděkoval Harry a strčil zlato do kapsy."On je všdycky tak ochleduplný," zapředla Fleur zbožňujícně a pohladila Billa po nosu. Ginny se za jejími zády pitvořila, jako že zvrací do misky s ovesnou kaší. Harry se zakuckal kukuřičnými vločkami a Ron ho musel praštit do zad.Byl zamračený, pochmurný den. Když vyšli z domu a oblékali si pláště, čekalo na ně na předním dvorku jedno ze speciálních aut Ministerstva kouzel, v němž se už Harry jednou vezl."To je fajn, že nám taťka zase může obstarat takovýhle odvoz," pochvaloval si Ron a slastně se protáhl. Auto se mezitím měkce rozjelo a Bill s Fleur zamávali z kuchyňského okna Doupěte Ronovi, Harrymu, Hermioně a Ginny, pohodlně uvelebeným na prostorném zadním sedadle."Raději si na to moc nezvykej, Rone, auto máme jen kvůli Harrymu," napomenul syna přes rameno pan Weasley, který seděl vedle ministerského řidiče s paní Weasleyovou. Sedadlo pro spolujezdce se úslužně protáhlo, takže vypadalo jako dvoumístná pohovka. "Harry byl zařazen do nejvyšší kategorie bezpečnosti a U Děravého kotle nás čeká ještě další bezpečnostní posila."Harry na to nic neřekl, ale nijak zvlášť se mu nezamlouvala představa, že si bude svoje nákupy obstarávat za asistence armády bystrozorů. V tlumoku měl přibalený svůj neviditelný plášť a v duchu si říkal, že když ho považuje za dostatečnou ochranu Brumbál, rozhodně by to mělo stačit i ministerstvu. A jak se nad tím zamyslel, nebyl si najednou docela jistý, jestli ministerstvo o jeho plášti ví."Tak jsme na místě," oznámil řidič po překvapivě krátké chvíli. Promluvil poprvé za celou jízdu, když zpomalil na ulici Charing Cross Road a zastavil před Děravým kotlem. "Dostal jsem příkaz, abych tu na vás počkal. Máte představu, jak dlouho se asi zdržíte?""Předpokládám, že to potrvá pár hodin," odpověděl pan Weasley. "Á, výborně, už je tady!"Harry se po vzoru pana Weasleyho podíval oknem ven a srdce mu poskočilo radostí. Před hostincem nečekali žádní bystrozorové, tyčila se tam obrovitá černovousá postava bradavického Rubeuse Hagrida. Měl na sobě dlouhý bobří kožich, a jakmile Harryho uviděl, radostně se rozzářil a ignoroval užaslé pohledy kolemjdoucích mudlů."Harry!" zaburácel, a když Harry vystoupil z auta, popadl ho do náruče a stiskl ho, div mu nerozdrtil všechny kosti. "Klofan - teda, chci říct Křídlošíp, měl bys ho vidět, Harry - von je tak šťastnej, že je zas na čerstvým vzduchu…""To jsem rád, že se mu u tebe líbí," usmíval se spokojeně Harry a masíroval si žebra. "Nevěděli jsme, že ta bezpečnostní posila budeš ty!""Já vím, je to ouplně jako za starejch časů, že jo? Abys věděl, ministerský nejdřív chtěli poslat celou bandu bystrozorů, ale Brumbál řek, že budu stačit já," vypjal hrdě prsa a zastrčil si palce do kapes. "No tak jdem - až po vás, Molly, Arture…"Poprvé, co si Harry pamatoval, bylo v hostinci U Děravého kotle liduprázdno. Místo obvyklých hostů tam byl jen seschlý a bezzubý hostinský Tom. Vzhlédl k nim s nadějí v očích, když vešli, než ale stačil promluvit, Hagrid mu důležitě ohlásil: "Dneska jenom projdem skrz, Tome, rozumíš přece. Jsem sem oficiálně vyslanej za Bradavice, však víš, jak to chodí."Tom sklesle přikývl a znovu se věnoval otírání sklenic. Harry, Hermiona, Hagrid a Weasleyovi prošli lokálem na studený malý zadní dvorek, kde stály popelnice. Hagrid zvedl růžový deštník, který nesl v ruce, a poklepal jím na jistou cihlu ve zdi. Zeď se okamžitě rozestoupila a vytvořila klenutý průchod do křivolaké uličky dlážděné velkými kočičími hlavami. Prošli jím na druhou stranu, zastavili se a rozhlédli kolem sebe.Příčná ulice se změnila. Pestrobarevné a blýskavé výkladní skříně, plné učebnic zaklínadel, přísad do lektvarů a kotlíků, zmizely z očí za velkými plakáty Ministerstva kouzel, které přes ně byly přelepeny. Na většině tmavorudých plakátů byly velkým písmem vytištěné bezpečnostní pokyny z obdobných letáků, které ministerstvo rozesílalo přes léto, na jiných byly zveřejněny pohybující se černobílé fotografie známých Smrtijedů, unikajících dosud zatčení. Belatrix Lestrangeová přezíravě shlížela na ulici z výkladu nejbližší lékárny. Několik výloh bylo zatlučeno prkny, mezi nimi i výloha zmrzlinářství Floreana Fortescuea. Po celé ulici se však zároveň vyrojila řada pochybných malých stánků. Nejbližší z nich, postavený před prodejnou Krucánky a kaňoury, měl na čelní stěně pod špinavou pruhovanou markýzou připíchnutou lepenkovou ceduli s nápisem:
AMULETY!ÚČINNÉ PROTI VLKODLAKŮM,MOZKOMORŮM A NEŽIVÝM
Jakýsi drobný kouzelník zchátralého zevnějšku chřestil kolemjdoucím do uší stříbrnými talismany na řetězech."Nekoupíte jeden své holčičce, madam?" volal na paní Weasleyovou, když ho míjeli, a mlsně pokukoval po Ginny. "Abyste ochránila ten její hezoučký krček?""Být teď ve službě…" zahučel pan Weasley a provrtal prodavače amuletů zlostným pohledem."Ano, jistě, ale teď prosím tě nikoho nezatýkej, drahý, spěcháme," zarazila ho paní Weasleyová a nervózně nahlédla do nákupního seznamu. "Myslím, že bychom měli začít u madame Malkinové, Hermiona chce koupit nový společenský hábit, Ronovi zpod školního hábitu vykukují kotníky a ty určitě taky potřebuješ nové oblečení, Harry, vždyť jsi o tolik vyrostl… tak pojďte všichni…""Nemá přece smysl, Molly, abychom chodili k madame Malkinové všichni," namítl pan Weasley "Co kdyby tam šli tihle tři s Hagridem? My zatím můžeme zajít do Krucánků a kaňourů a nakoupíme všem učebnice.""No, já nevím," rozmýšlela se nervózně paní Weasleyová, zjevně rozpolcená mezi touhou mít nákupy co nejrychleji odbyté a přáním udržet všechny pohromadě. "Myslíš, Hagride…""Nedělej si vrásky, Molly, se mnou budou v bezpečí," ujistil ji Hagrid a mávl ledabyle rukou, velkou jako víko od popelnice. Paní Weasleyová se nezdála být stoprocentně přesvědčená, nakonec ale na návrh rozdělit se přistoupila a spěšně s manželem a s Ginny odcupitala ke Krucánkům a kaňourům, zatímco Harry, Ron, Hermiona a Hagrid se vypravili k madame Malkinové.Harry si všiml, že mnozí kolemjdoucí mají ve tváři stejně uštvaný a ustaraný výraz jako paní Weasleyová a že se nikdo s nikým nezastavuje na kus řeči. Nakupující se drželi pospolu v pevně stmelených skupinkách a cílevědomě mířili za tím, co potřebovali. Nikdo zřejmě nechodil po nákupech sám."Počítám, že by vevnitř bylo kapku těsno, kdybysme se tam nacpali všichni," prohlásil Hagrid před obchodem madame Malkinové a nahlédl do něj výlohou. "Budu hlídat venku, co vy na to?"Harry, Ron a Hermiona tedy vešli do malého krámku bez Hagrida. Na první pohled to vypadalo, že uvnitř nikdo není, sotva však za nimi zaklaply dveře, zaslechli zpoza stojanu se společenskými hábity, pošitými třpytivými zelenomodrými flitry, dobře známý hlas."…už dítě, matko, pokud sis toho ještě nevšimla. Nemám žádný problém obstarat si svoje nákupy sám."Něčí konejšivý mlaskavý hlas, v němž Harry poznal madame Malkinovou, namítl: "No tak, mladý pane, vaše matka má pravdu, nikdo z nás by teď neměl nikam chodit sám. Vůbec nejde o to, že by vás tu někdo považoval za dítě -""Dávejte pozor, kam pícháte ten špendlík, ženská!"Za stojanem se vynořil asi šestnáctiletý chlapec s bledým špičatým obličejem a plavými, téměř bílými vlasy. Na sobě měl elegantní tmavozelený hábit, jehož spodní obruba a okraje rukávů se třpytily zapíchanými špendlíky. Přešel k zrcadlu a kriticky se v něm prohlížel. Několik vteřin trvalo, než si v zrcadle všiml přes rameno Harryho, Rona a Hermiony Jeho světlešedé oči se zúžily."Chceš vědět, co tu tak páchne, matko? To sem zrovna vešla jedna mudlovská šmejdka," prohlásil Draco Malfoy."Řekla bych, že takové výrazy sem opravdu nepatří!" napomenula ho madame Malkinová, která k němu chvatně přicupitala s krejčovským metrem v jedné a s hůlkou v druhé ruce. "A také nemám ráda, když někdo v mém salonu vytahuje hůlku," dodala jedním dechem, když pohlédla ke dveřím a zjistila, že Harry i Ron svými hůlkami míří na Malfoye.Hermiona stála kousek za nimi a šeptala: "Ne, vážně, nechte toho, nestojí to za to…""To chci vidět, jak si troufnete na nějaká kouzla mimo školu," zasyčel posměšně Malfoy. "Kdo ti udělal toho monokla, Grangerová? Moc rád mu pošlu kytku!""Tak už dost!" zarazila ho ostře madame Malkinová a ohlédla se přes rameno, aby získala podporu. "Madam - prosím…"Zpoza stojanu s hábity vyšla Narcisa Malfoyová."Dejte ty hůlky pryč," vyzvala chladně Harryho a Rona. "Jestli ještě jednou napadnete mého syna, postarám se, aby to bylo to poslední, co ještě kdy uděláte.""Vážně?" ušklíbl se Harry, pokročil kupředu a upřeně se zadíval do uhlazeného zpupného obličeje, jímž se Narcisa i přes svou bledost podobala sestře. Byl teď už stejně velký jako ona. "Nejspíš seženete pár kámošů Smrtijedů, aby nás vyřídili, co?"Madame Malkinová vyjekla a chytila se za srdce."Prosím vás, ne! Neměli byste se obviňovat - takhle mluvit je nebezpečné - ty hůlky pryč, prosím!"Harry však svoji hůlku nesklonil.Narcisa Malfoyová se ošklivě usmála. "Vidím, že postavení Brumbálova oblíbence ti dává falešný pocit bezpečí, Harry Pottere. Brumbál tady ale nebude věčně, aby tě chránil."Harry se provokativně rozhlédl po obchodu."No jo… ať koukám jak koukám… zrovna teď tady není! Tak proč to nezkusíte? Možná se v Azkabanu najde dvoucela, kam vás zašijou i s tím ubohým ztroskotancem, s vaším panem manželem!"Malfoy se k Harrymu vztekle vrhl, škobrtl ale o příliš dlouhý hábit. Ron se hlasitě zasmál."Neopovažuj se takhle mluvit s mojí matkou, Pottere!" zavrčel Malfoy."To nic, Draco," uklidňovala ho Narcisa a držela ho štíhlými bílými prsty za rameno. "Počítám, že Potter se připojí k drahouškovi Siriusovi mnohem dřív, než se já připojím k Luciusovi."Harry zvedl hůlku výš."Ne, Harry!" zaúpěla Hermiona, popadla ho za paži a pokoušela se strhnout ji a přimáčknout mu ji k tělu."Mysli přece… to nesmíš… dostal by ses do strašného maléru…"Madame Malkinová chvíli nerozhodně přešlapovala na místě a pak se zřejmě rozhodla předstírat, že se nic neděje, a doufat, že se také doopravdy nic nestane. Sklonila se k Malfoyovi, který dál provrtával Harryho zlostným pohledem."Řekla bych, že tady ten levý rukáv bychom měli ještě maličko zkrátit, mladý pane, dovolte, hned to -""Au!" zařval Malfoy a pleskl ji přes ruku. "Dávejte přece pozor s těmi špendlíky, ženská! Pojď, matko - myslím, že už ten hábit nechci…"Přetáhl si jej přes hlavu a hodil ho madame Malkinové k nohám."Máš pravdu, Draco," přikývla Narcisa a pohrdlivě si změřila Hermionu. "Teď, když vím, jaká holota tady nakupuje… U Keprníka a Frivolitky určitě pořídíme líp."Poté oba pyšně vykročili ke dveřím. Cestou si dal Malfoy záležet na tom, aby ještě pořádně vrazil do Rona."No tedy, to je hrůza!" ulevila si madame Malkinová, zvedla z podlahy odhozený hábit a přejela po něm špičkou hůlky jako vysavačem, aby ho zbavila prachu.Celou dobu, co Harrymu a Ronovi zkoušela nové hábity, si počínala roztržitě. Hermioně se pokusila prodat pánský společenský hábit místo dámského, a když je konečně se zdvořilými úklonami vyprovázela ke dveřím, bylo na ní znát, že je moc ráda vidí odcházet."Tak máte všecko?" zeptal se vesele Hagrid, když se před ním objevili."Skoro všechno," přikývl Harry. "Viděls Malfoyovy?""Jo," zabručel bezstarostně. "Tady přímo na Příčný se ale určitě nevodvážej dělat nějaký alotria, tak si s nima nelam hlavu, Harry."Harry s Ronem a s Hermionou se po sobě podívali, než ale stačili Hagridovi tuhle lehkomyslnost vymluvit, objevili se pan a paní Weasleyovi s Ginny, obtěžkaní obrovským nákladem učebnic."Jste všichni v pořádku?" ujišťovala se paní Weasleyová. "Máte hábity koupené? Tak fajn, cestou k Fredovi a Georgeovi se ještě můžeme stavit v lékárně a v Mžourově, držte se pohromadě…"V lékárně si Harry ani Ron nic nekoupili, protože neměli dál pokračovat ve studiu lektvarů, zato ve Velkoprodejně Mžourov oba koupili velké krabice sovích oříšků pro Hedviku a Papušíka. Potom se vydali Příčnou ulicí dál a hledali Kratochvilné kouzelnické kejkle - Fredovu a Georgeovu prodejnu žertovných kouzelnických předmětů, zatímco paní Weasleyová přibližně každou minutu koukala na hodinky."Vážně už nemáme moc času," připomínala jim. "Jenom se tam rychle porozhlédneme a pak honem do auta. Už tam skoro budeme, tady je číslo devadesát dva… devadesát čtyři…""Tyjó!" vyvalil oči Ron a užasle zůstal stát.Výkladní skříně Fredova a Georgeova krámku je mezi fádními, plakáty přelepenými výlohami po obou stranách ulice udeřily do očí jako prskající ohňostroj. Náhodní kolemjdoucí se otáčeli a několik ohromených lidí se před výlohami dokonce zastavilo a fascinovaně na ně zírali. Levá výloha byla přeplněná oslnivou směsicí nejrůznějších předmětů, které se otáčely, bouchaly, jiskřily, poskakovaly a ječely. Harrymu vhrkly do očí slzy, když to uviděl. Pravá výloha byla přelepená obrovitým plakátem, který měl tmavorudou barvu jako ministerské plakáty, ale blikal na něm jasně žlutý slogan:
Máte strach Vy-víte-z-koho?Bojíte se temných kouzel?Láry fáry, to je toho,HORŠÍ je náš STŘEVOUZEL!
PROČ?Vyvolává stejný pocit nevolnosti a zácpy,jaký dnes svírá celou zem!
Harry se rozesmál, ale zároveň vedle sebe zaslechl tlumené zasténání. Ohlédl se a spatřil, jak paní Weasleyová ohromeně zírá na plakát."Střevouzel!" nehlasně opakovaly její rty. "Ty dva jednou někdo zaškrtí ve spaní!" zašeptala."Ale mami!" odporoval Ron, který se stejně jako Harry lámal smíchy. "Vždyť to je geniální!"Rychle s Harrym vrazili do krámu. Uvnitř bylo tak nabito, že se Harry vůbec nemohl prodrat k regálům. Užasle zíral kolem dokola a prohlížel si krabice narovnané až ke stropu. Viděl mezi nimi záškolácké zákusky, které dvojčata dovedla během svého posledního, neukončeného roku studia v Bradavicích k dokonalosti. Všiml si, že nejoblíbenější jsou krvácivé kokosky, jichž na regálu zbývala pouze jedna pomačkaná krabice. Byly tam stojánky plné žertovných hůlek - ty nejlevnější se pouze proměnily v gumové kuře nebo ve špinavé kalhoty, když jimi někdo mávl, zatímco ty nejdražší začaly nic netušícího uživatele švihat po hlavě a po krku. Byly tam krabice brků, rozdělených na samonamáčecí, pravopisné a napovídací. V davu zákazníků se uvolnilo místo a Harry se protlačil k pultu, kde skupinka desetiletých zapáleně sledovala malého dřevěného panáčka, který pomalu stoupal po schodech k opravdické šibenici, postavené na víku hryOBĚŠENEC s nabádavým dvojverším:
Ostrovtip mě chrání,špatný hadač zmarní!