Pomalu se blížila půlnoc, ministerský předseda seděl ve své pracovně sám a četl rozvleklé vnitřní sdělení, jež mu proplouvalo mozkem, aniž by v něm zanechávalo sebemenší smysluplnou stopu. Čekal na telefonát prezidenta jisté vzdálené země, netrpělivě přemítal, kdy ten zatracený chlap konečně zavolá, a úporně se snažil potlačit nepříjemné vzpomínky na vleklý, únavný a obtížný týden. Na nic jiného už mu v hlavě prakticky nezbývalo místo. Čím víc se pokoušel soustředit na text, který držel v ruce, tím zřetelněji viděl triumfálně se usmívající obličej jednoho ze svých politických oponentů. Konk...
číst dál