7. Křikův Klub (2. část)

"Tady je Marcus Belby, nevím, jestli jste…?"Belby, hubený a zjevně nervózní, na ně pohlédl s nuceným úsměvem."…a tahle okouzlující mladá dáma říkala, že vás zná!" ukončil představování Křiklan.Ginny se za Křiklanovými zády na Harryho a Nevilla komicky ušklíbla."Ano, pravím, toto je velice příjemné setkání," liboval si spokojeně Křiklan. "Je to příležitost trochu lépe se s vámi se všemi seznámit. Tumáte, vezměte si ubrousky. Zabalil jsem si s sebou vlastní oběd, to, co se tu rozváží, pokud si vzpomínám, je plné lékořicových hůlek a trávicí soustava nebohého starce, jako jsem já, už na něco takového není zvyklá… Kousek bažanta, Belby?"Belby sebou škubl a vzal si od něj cosi, co vypadalo na polovinu studeného bažanta."Právě jsem tady mladému Marcusovi říkal, že jsem měl to potěšení učit jeho strýce Damoklese," sdělil Křiklan Harrymu a Nevillovi a nabízel kolem košík s rohlíky. "Vynikající kouzelník, vynikající! Merlinův řád dostal víc než zaslouženě. Vídáte se často se svým strýcem, Marcusi?"Belby si naneštěstí právě v tom okamžiku strčil do úst velké sousto bažanta. Aby mohl Křiklanovi co nejrychleji odpovědět, příliš ukvapeně polkl, zrudl a začal se dusit."Anapneo," pronesl nevzrušeně Křiklan, namířil na něj hůlkou a Belby v tu ránu mohl znovu volně dýchat."Ne… ne právě často," zachroptěl a z očí se mu řinuly slzy."Jistě, samozřejmě, je nejspíš hodně zaneprázdněný," mluvil dál Křiklan a upřel na Belbyho tázavý pohled. "Pochybuji, že by se mu podařilo vynalézt vlkodlačí lektvar bez spousty usilovné dřiny.""To nejspíš ne," zahuhlal Belby, který se očividně bál si ukousnout, dokud nebude mít jistotu, že s ním Křiklan domluvil. "Totiž, abyste rozuměl… oni s mým tátou nevycházejí zrovna nejlíp, takže toho o něm vážně moc nevím…"Rozpačitě se odmlčel, když mu Křiklan věnoval chladný úsměv a odvrátil se od něj k McLaggenovi."A co vy, Cormaku," oslovil ho. "Náhodou vím, že se dost často vídáte se svým strýcem Tiberiusem, protože jsem u něj viděl krásnou fotografii, na které jste spolu - myslím v Norfolku - na lovu drsnochvostů.""Ano, samozřejmě, to byla tehdy skvělá zábava," vzpomínal nadšeně McLaggen. "Byli jsme tam s Bertiem Higgsem a Rufusem Brouskem - pochopitelně ještě před tím, než z něj udělali ministra…""No vida, tak vy znáte i Bertieho a Rufuse?" rozzářil se Křiklan. Nabízel teď dokola malý tácek s koláčky, Belbyho se mu ale nějak podařilo vynechat. "To mi tedy povězte…"Bylo to přesně tak, jak Harry předpokládal. Všichni přítomní byli zjevně pozváni proto, že byli příbuzní nebo se znali s někým známým či vlivným - všichni kromě Ginny. Jak se ukázalo, matkou Zabiniho, na kterého přišla řada po McLaggenovi, byla čarodějka s pověstí proslulé krasavice (podle toho, co Harry z rozhovoru pochytil, byla sedmkrát vdaná, přičemž všichni její manželé zemřeli za záhadných okolností a zanechali jí hromady zlata). Jako další přišel na paškál Neville. Bylo to krajně nepříjemných deset minut, protože Nevillovy rodiče, kteří patřili k známým bystrozorům, Belatrix Lestrangeová s několika dalšími kumpány z řad Smrtijedů mučila tak dlouho, až zešíleli. Na konci Nevillovy zpovědi měl Harry dojem, že se v jeho případě Křiklan ještě definitivně nerozhodl a chce si počkat a přesvědčit se, zda v sobě Neville má něco z nadání svých rodičů."A teď," Křiklan se zavrtěl na sedadle mohutným pozadím a zatvářil se jako impresário, který uvádí svou největší hvězdu, "Harry Potter! Kde začít? Mám pocit, že když jsme se v létě viděli, sotva jsem nakoukl pod povrch!"Chvíli si Harryho prohlížel, jako by se díval na obzvlášť velké a šťavnaté bažantí sousto, a pak poznamenal: "Vyvolený - tak vám teď říkají, co?"Harry na to nic neřekl. Belby, McLaggen i Zabini na něj zvědavě civěli."Samozřejmě," přikývl Křiklan a bedlivě Harryho pozoroval, "různé pověsti kolují už dlouhá léta… Vzpomínám si, jak - tedy… po té strašlivé noci - Lily… James… A vy jste zůstal naživu… a říkalo se, že musíte mít schopnosti silnější než obyčejný -"Zabini si nenápadně odkašlal s výrazem, který měl zjevně naznačovat posměšné pochybnosti. Za Křiklanem se ozval naštvaný hlas."No jasně, Zabini, ty máš přece mnohem větší nadání… myslím tedy herecké…""Ach bože," zachechtal se pobaveně Křiklan a ohlédl se na Ginny, která na Zabiniho zlostně zírala zpoza jeho obrovského břicha. "Měl byste se mít na pozoru, Blaise! Viděl jsem, jak tato mladá dáma na kohosi vyslala úžasné nestvůrné netopýří zaklínadlo, když jsem šel kolem jejího kupé. Nechtěl bych si to s ní rozházet!"Zabini se jen pohrdavě ušklíbl."No nic," mávl rukou Křiklan a otočil se znovu k Harrymu. "Tohle léto kolovalo tolikpověstí! Člověk samozřejmě neví, čemu by měl věřit, o Věštci je známo, že občas uvede něco, co není zcela přesné, a dopouští se omylů, ale vzhledem k té spoustě svědků zjevně nelze pochybovat o tom, že na ministerstvu došlo k nějakému velkému pozdvižení a že právě vy jste byli hybateli těch událostí!"Harry neviděl sebemenší šanci, jak z toho vyklouznout, aniž by vysloveně zalhal, jen tedy přikývl a nic neřekl. Křiklan se na něj zářivě usmál."Vida, vida, jak jste skromný, není divu, že vás má Brumbál v takové oblibě - takže jste tam skutečně byli, že? Ovšem zbytek těch povídaček - jen pouhý hon za senzacemi, samozřejmě - člověk ani neví, čemu věřit… například ta proslulá věštba -""Vůbec žádnou věštbu jsme neslyšeli," prohlásil Neville a zrudl jako pivoňka."Má pravdu," potvrdila nesmlouvavě Ginny. "Neville a já jsme tam byli také a všechny ty žvásty o vyvoleném si Věštec jako obvykle prostě vymyslel!""Tak vy a Neville jste tam byli také?" opakoval po ní s nesmírným zaujetím Křiklan, přelétal pohledem z jednoho na druhého, avšak Ginny i Neville na jeho podbízivý úsměv zarputile mlčeli. "Ano… tedy… samozřejmě je pravda, že Věštec často přehání," pokračoval po chvíli a tvářil se poněkud zklamaně. "Vzpomínám si, jak mi moje drahá Gwenog jednou říkala - mám pochopitelně na mysli Gwenog Jonesovou, kapitánku Holyheadských harpyjí…"Pustil se do rozvleklého vyprávění jakési dávné příhody, Harry měl ale neodbytný dojem, že s ním profesor ještě neskončil a že ho Ginny a Neville nepřesvědčili.Odpoledne se pomalu vleklo. Křiklan vytahoval stále nové historky o významných kouzelnících a čarodějkách, které učil a kteří za svých studií v Bradavicích vesměs s potěšením vstupovali do takzvaného Křikova klubu. Harry měl sto chutí odejít, nenapadal ho ale žádný způsob, jak to zdvořile provést. Konečně vlak vyjel z dalšího dlouhého mlžného pásu, za okny se objevil rudý západ slunce a Křiklan překvapeně zamžoural do padajícího soumraku."Můj ty bože, vždyť ono už se stmívá! Vůbec jsem si nevšiml, že rozsvítili lampy! Asi byste všichni měli jít a převléct se do hábitů. Vy se u mne určitě někdy stavte, McLaggene, půjčím vám tu knihu o drsnochvostech. Harry, Blaise - vy také zaskočte, až budete mít cestu kolem. A totéž platí pro vás, slečno," mrkl na Ginny. "Tak už běžte, běžte!"Když Zabini procházel kolem Harryho do chodbičky, v níž se pomalu šeřilo, střelil po něm nenávistným pohledem, ovšem Harry mu jej vrátil i s úroky. Poté s Ginny a Nevillem vykročil za Zabinim na zpáteční cestu."To jsem rád, že to máme za sebou," zabručel Neville. "Je to zvláštní člověk, co?""Jo, je trochu zvláštní," přitakal Harry a nespouštěl oči ze Zabiniho. "Jak ses tam vlastně dostala ty, Ginny?""Viděl, jak jsem seslala zaklínadlo na Zachariáše Smithe," vysvětlovala Ginny. "Vzpomínáš si na toho pitomce z Mrzimoru, co byl v BA? Nedal si pokoj a v jednom kuse otravoval, co se stalo na ministerstvu. Nakonec mě tak rozčilil, že jsem ho zaklela, zrovna když se tam objevil Křiklan - myslela jsem, že vyfasuju školní trest, ale on mě místo toho pochválil, že to byla skvělá práce, a pozval mě na oběd! To je na hlavu, co?""Pořád lepší důvod, než někoho pozvat jen proto, že je jeho máma slavná," utrousil Harry a zamračeně civěl Zabinimu do týla, "nebo proto, že má strýčka, co -"Zarazil se v půli věty. Právě ho totiž něco napadlo. Byl to trochu ztřeštěný, ale možná naprosto báječný nápad… za minutku se Zabini vrátí do kupé, kde sedí zmijozelští šesťáci a kde je také Malfoy, který si myslí, že ho kromě zmijozelských spolužáků nikdo neslyší… Kdyby se Harrymu podařilo nepozorovaně proklouznout za Zabinim, kdo ví, co by uvnitř uviděl nebo zaslechl? Pravda, času už zbývalo poskrovnu - podle divoké krajiny míhající se za okny zbývala do stanice v Prasinkách maximálně půlhodina - nikdo jiný ale zřejmě nebyl ochoten brát jeho podezření vážně, takže mu nezbývalo než nějak dokázat jejich opodstatněnost."Přijdu za chviličku," zahučel tiše, vytáhl neviditelný plášť a přehodil ho přes sebe."Co ale chceš - ?" podivil se Neville."Až pak!" hlesl Harry a co možná nejtišeji se rozběhl za Zabinim, přestože vlak tolik rachotil, že byla podobná opatrnost téměř zbytečná.Chodbičky se už skoro vylidnily. Prakticky všichni zalezli do svých kupé, aby se převlékli do školních hábitů a sbalili si osobní věci. Přestože se Harry držel za Zabinim, jak nejtěsněji mohl a aniž by se ho přitom dotkl, nestačil do kupé proklouznout dostatečně rychle, když Blaise otevřel dveře. Zabini už je zavíral a Harry do nich spěšně strčil nohu, aby se nedovřely úplně."Co je s tím krámem?" vztekal se Zabini a opakovaně posuvnými dveřmi narážel do Harryho tenisky.Harry dveře popadl a prudkým trhnutím je otevřel dokořán. Zabini, který stále pevně svíral kliku, ztratil rovnováhu, takže přepadl bokem do klína Gregoryho Goyla, a Harry v nastalém zmatku rychle vběhl do kupé, vyskočil na prázdné Zabiniho sedadlo a vytáhl se nahoru do zavazadlového prostoru. Měl štěstí, že na sebe Goyle se Zabinim vztekle vrčeli a přitáhli tak k sobě pohledy ostatních; Harry si totiž byl skoro jistý, že mu na okamžik bylo až po kotník vidět jednu nohu, když kolem ní plášť zavlál a vykasal se. Na kratičkou, ale strašlivou chviličku měl dokonce dojem, že vidí, jak Malfoyovy oči sledují jeho tenisku, než švihl nohou nahoru a schoval ji pod plášť. Pak ale Goyle přibouchl dveře a Zabini, kterého ze sebe shodil, se s ublíženým výrazem zhroutil na svoje místo, Vincent Crabbe se vrátil ke svému komiksu, a Malfoy se zahihňal, natáhl se přes dvě sedadla a spočinul s hlavou v klíně Pansy Parkinsonové. Harry ležel nepohodlně schoulený pod pláštěm, dával si záležet, aby ani centimetr jeho těla nezůstal odkrytý, a sledoval, jak Pansy shrnuje Malfoyovi ulízané plavé vlasy z čela a pyšně se rozhlíží, jako by ostatní měli dát bůhvíco za to, kdyby mohli být na jejím místě. Lucerny pohupující se u stropu vagónu zalévaly kupé jasným světlem - Harry dokázal v Crabbeho komiksu pod sebou přečíst každé slovo."Tak povídej, Zabini!" ozval se Malfoy. "Co Křiklan chtěl?""Jenom se snažil vlichotit do přízně lidem s dobrými kontakty," odpověděl Zabini a dál zahlížel na Goyla. "Ne že by jich našel nějak moc."Jeho informace Malfoye zjevně nepotěšila."Koho ještě pozval?" chtěl vědět."McLaggena z Nebelvíru," odpověděl Zabini."No jasně, jeho strejda je velké zvíře na ministerstvu," přikývl Malfoy."…pak ještě nějakého Belbyho z Havraspáru…""To snad ne!" užasla Pansy. "Vždyť je to trouba.""…a Longbottoma, Pottera a tu Weasleyovic holku," dokončil svůj výčet Zabini.Malfoy se náhle posadil a odstrčil od sebe Pansyinu ruku."On pozval Longbottoma?""No, asi ho musel pozvat, když tam byl," zabručel lhostejně Zabini."Co může Křiklana zajímat zrovna na Longbottomovi?"Zabini pokrčil rameny."Pottera, proslulého Pottera ano, samozřejmě se chtěl podívat na vyvoleného," ušklíbl se posměšně Malfoy, "ale co ta Weasleyovic holka? Co je na ní tak zvláštního?""Spoustě kluků se líbí," poznamenala Pansy a koutkem oka sledovala Malfoyovu reakci. "Ty si přece taky myslíš, že je hezká, že ano, Blaise, a všichni víme, jak vysoké máš nároky.""Na takovou špinavou mrňavou krvezrádkyni bych nesáhl, i kdyby vypadala bůhvíjak," prohlásil chladně Zabini a Pansy se zatvářila potěšeně. Malfoy jí znovu položil hlavu do klína a dovolil jí, aby ho hladila po vlasech."No," utrousil, "Křiklan má politováníhodný vkus. Možná už trochu senilní. Škoda, otec vždycky říkal, že svého času to byl dobrý kouzelník, a sám býval něco jako jeho oblíbenec. Nejspíš Křiklanovi nikdo neřekl, že jsem ve vlaku i já, protože jinak by -""Na tvém místě bych na pozvání nesázel," zavrtěl hlavou Zabini. "Jen co jsem přišel, začal se mě vyptávat na Nottova otce. Bývali spolu zřejmě zadobře, když ale slyšel, že Notta chytili na ministerstvu, zjevně ho to nepotěšilo a Nott taky pozvání nedostal, že? Řekl bych, že o Smrtijedy Křiklan zájem nemá."Malfoy se zatvářil popuzeně, přinutil se však nevesele se uchechtnout."No a? Je mi úplně jedno, o co má Křiklan zájem. Co je vlastně zač, když se to vezme kolem a kolem? Prostě obyčejný, pitomý učitel." Malfoy okázale zívl. "Chci říct, že příští rok možná vůbec v Bradavicích nebudu, tak proč by mi mělo záležet na tom, jestli se líbím nebo nelíbím nějaké tlusté, staré, ztracené existenci?""Jak to myslíš, že příští rok možná vůbec v Bradavicích nebudeš?" zeptala se rozhořčeně Pansy a okamžitě mu přestala vískat vlasy."Znáš to, člověk nikdy neví," zahučel Malfoy a nepatrně se samolibě pousmál. "Je možné, že - no… že mě čeká něco lepšího a důležitějšího."Harrymu, který se v přihrádce na zavazadla krčil pod neviditelným pláštěm, se rozbušilo srdce. Co by na tohle asi řekli Ron s Hermionou? Crabbe a Goyle na Malfoye zaraženě civěli; zjevně až doteď o jeho záměru věnovat se lepším a důležitějším věcem neměli sebemenší tušení. Dokonce ani povýšenec Zabini se neubránil záchvěvu zvědavosti. Pansy znovu začala pomalými pohyby přejíždět Malfoyovi po vlasech, tvářila se však naprosto užasle."Tím myslíš - Jeho?"Malfoy pokrčil rameny."Matka by chtěla, abych školu dokončil, já osobně to ale v dnešní době nepovažuju za důležité. Totiž, jen se nad tím zamyslete… až se Pán zla ujme moci, bude se snad ptát, kolik má kdo NKÚ nebo jestli složil OVCE? Jasně že ne… Bude se zajímat o to, jak mu kdo posloužil a jakou mu prokázal oddanost.""A myslíš, že zrovna ty pro něj dokážeš něco udělat?" otázal se jedovatě Zabini. "Je ti šestnáct a ještě ani nemáš plnou kvalifikaci.""Vždyť o tom právě mluvím, ne? Třeba mu nezáleží na tom, jakou mám kvalifikaci. Třeba ode mne chce něco, na co není žádná kvalifikace zapotřebí," opáčil klidně Malfoy.Crabbe i Goyle seděli a zírali na něj s ústy tak otevřenými dokořán, že se podobali chrličům. Pansy na něj shlížela, jako by ještě v životě neviděla nic úžasnějšího."Už vidím Bradavice," ukončil debatu Malfoy, který si zjevně vychutnával, jak mocně svým sdělením zapůsobil, a ukázal ven potemnělým oknem. "Měli bychom si obléct hábity."Harry ho sledoval tak zaujatě, že si nevšiml, jak se Goyle natahuje pro kufr. Když ho sundával dolů na sedadlo, tvrdě jím Harryho udeřil do hlavy. Harry bezděčně vyjekl bolestí a Malfoy zamračeně zvedl oči k přihrádce na zavazadla.Harry sice z Malfoye neměl strach, přesto se mu nijak nezamlouvala představa, že by ho banda nepřátelsky naladěných zmijozelských studentů našla, jak se schovává pod neviditelným pláštěm. Oči měl ještě zalité slzami a v hlavě mu tepala bolest, ale vytáhl opatrně hůlku, tak, aby plášť neodhrnul, a se zatajeným dechem vyčkával. K jeho úlevě Malfoy zřejmě usoudil, že se mu nejspíš jen něco zdálo. Stejně jako ostatní si oblékl hábit, a zatímco vlak zpomalil a trhaně dojížděl do stanice, přehodil si přes ramena nový těžký cestovní plášť.Harry sledoval, jak se chodbičky znovu zaplňují, a doufal, že mu Hermiona s Ronem vynesou věci na nástupiště - neměl na vybranou, musel počkat, dokud se kupé úplně nevyprázdní. Vlak sebou ještě naposledy škubl a zastavil docela. Goyle otevřel dveře, neurvale se vmáčkl mezi skupinku studentů druhého ročníku a pěstmi si klestil cestu. Crabbe a Zabini šli za ním."Tak běž," vyzval Malfoy Pansy, která k němu natahovala ruku, jako by doufala, že ji za ni vezme. "Ještě se potřebuji na něco podívat."Pansy vyšla z kupé. Uvnitř teď zůstali už jen Harry a Malfoy. Chodbičkou proudili studenti a vystupovali na neosvětlené nástupiště. Malfoy přešel ke dveřím kupé a spustil žaluzie, aby kolemjdoucí nemohli nahlédnout z chodbičky dovnitř. Pak se sklonil ke svému kufru a znovu ho otevřel.Harry vystrčil hlavu přes okraj přihrádky na zavazadla a srdce se mu rozbušilo o něco rychleji. Co chtěl asi Malfoy před Pansy utajit? Zahlédne snad ten tajemný rozbitý předmět, na jehož opravě Malfoyovi tak záleží?"Petrificus totalus!"Malfoy bez varování namířil hůlkou na Harryho a v tu ránu ho ochromil. Jako ve zpomaleném filmu vypadl Harry ze zavazadlového prostoru a s mučivě bolestivým nárazem, pod nímž se otřásla celá podlaha, dopadl Malfoyovi k nohám. Neviditelný plášť mu zůstal ležet pod tělem, i na zemi směšně zkrouceným, kolena měl přitažená k bradě. Harry nedokázal pohnout jediným svalem, mohl jen bezmocně vzhlížet k rozšklebenému úsměvu v Malfoyově tváři."To jsem si myslel," vydechl Malfoy vítězoslavně. "Zaslechl jsem tě, když tě Goylův kufr praštil. A předtím jsem měl dojem, že vidím, jak se vzduchem mihlo něco bílého, když se Zabini vrátil…" Na okamžik utkvěl pohledem na Harryho teniskách. "Předpokládám, že to tys držel dveře, když vcházel do kupé?"Chviličku si Harryho zamyšleně prohlížel."Neslyšels nic, na čem by mi záleželo, Pottere. Když už tě tady ale takhle mám…"A surově dupl Harrymu do obličeje. Harry cítil, jak mu rupl nos, a celý obličej mu zalila krev."To máš za otce. A teď, hmm…"Vytáhl Harrymu zpod ochromeného těla neviditelný plášť a přehodil ho přes něj."Počítám, že tě nenajdou dřív, než se vlak vrátí do Londýna," řekl tiše. "Tak na viděnou, Pottere… nebo taky ne."Pečlivě si vyměřil krok, aby Harrymu přišlápl prsty, a vyšel z kupé.