Kočáry projely branami ozdobenými sochami okřídlených kanců a potom pokračovaly po strmé příjezdové cestě a nebezpečně se kymácely v prudkém větru, který rychle přerůstal ve vichřici. Harry přitiskl obličej ke sklu a viděl, jak se Bradavice přibližují; za hustou clonou deště se však většina osvětlených oken jen rozmazaně mihotala. V okamžiku, kdy kočár zastavil před velkou dubovou hlavní branou, k níž vedlo kamenné schodiště, rozčísl oblohu mohutný blesk. Studenti z kočárů, které jely před nimi, už spěchali po kamenných schodech do hradu. Také Harry, Ron, Hermiona a Neville vyskákali z kočáru a vyběhli nahoru, kolem sebe se však rozhlédli, až když bezpečně stáli v rozlehlé vstupní síni ozářené pochodněmi a s nádherným mramorovým schodištěm."Krucinál," řekl Ron,potřásl hlavou a cákal na všechny strany vodu, "jestli takhle bude pršet ještě dlouho, jezero se vylije z břehů. Já jsem úplně - UÁÁRR!"Od stropu mu spadl na hlavu veliký červený balon naplněný vodou a praskl. Promočený Ron, z kterého teď voda úplně chlístala, zavrávoral a bokem vrazil do Harryho, právě když dopadla druhá vodní bomba. Ta těsně minula Hermionu, roztrhla se mu u nohou a studená voda mu natekla do bot a promáčela ponožky. Studenti kolem ječeli a strkali se, aby unikli z dostřelu. Harry zvedl hlavu a viděl, jak se dvacet stop nad nimi vznáší ve vzduchu bradavické strašidlo Protiva, drobný mužíček v čapce s rolničkou a s oranžovým motýlkem. Širokou, zlomyslnou tvář měl úplně zkřivenou soustředěním, jak znovu zamířil."PROTIVO!" rozkřikl se rozhněvaný hlas. "Protivo, už ať jsi dole, slyšíš?"Z Velké síně se řítila profesorka McGonagallová, ředitelka nebelvírské koleje a zástupkyně ředitele školy, a uklouzla po mokré podlaze. Aby neupadla, chytila se Hermiony za krk. "Ach… promiňte, slečno Grangerová -""To nic, paní profesorko!" zalapala Hermiona po dechu a mnula si krk."Protivo, dolů, OKAMŽITĚ!" vyjela profesorka McGonagallová, urovnávala si špičatou čapku a zlobně hleděla vzhůru přes brýle s hranatými obroučkami."Vždyť já nic nedělám," zakdákal Protiva a vysokým obloukem hodil vodní bombu na několik studentek z pátého ročníku, které jen zavřískly a vrhly se do Velké síně. "Ti špuntové jsou už stejně mokří, tak co má být? Jupííííí!" a hodil další bombu na hlouček studentů z druhého ročníku, kteří právě vcházeli."Zavolám pana ředitele!" křikla profesorka McGonagallová. Jestli toho hned nenecháš, Protivo -"Mužíček na ni vyplázl jazyk, vyhodil do vzduchu poslední vodní bombu a s kdákavým chichotem vyrazil nad mramorovým schodištěm strmě vzhůru."Tak pojďte, pojďte!" rázné vyzvala profesorka McGonagallová promáčené studenty. "Všichni do Velké síně, už ať jste tam!"Harry, Ron a Hermiona klouzali a smekali se přes celou vstupní síň k dvojitým dveřím napravo; rozzuřený Ron pořád ještě potichu bručel a odhrnoval si mokré vlasy z čela.Velká síň, vyzdobená ke slavnostní hostině na zahájení školního roku, vypadala jako vždy nádherně. V záři stovek svící, které se vznášely ve vzduchu nad stoly, se třpytily zlaté talíře a číše. Kolem čtyř dlouhých stolů, vyhrazených jednotlivým kolejím, seděli studenti a mluvili jeden přes druhého; v čele síně a tváří v tvář žákům seděli za pátým stolem učitelé. Tady už bylo mnohem tepleji. Harry, Ron a Hermiona prošli kolem studentů ze Zmijozelu, Havraspáru a Mrzimoru a usadili se k ostatním nebelvírským na vzdálenější straně síně, vedle Skoro bezhlavého Nicka. Duch jejich koleje, perleťově bílý a napůl průsvitný, si na dnešní večer vzal svůj obvyklý kabátec s mimořádně vysokým okružím, které nejen vyhlíželo svátečně, ale navíc sloužilo i tomu, aby se mu hlava na téměř přeťatém krku příliš nekinklala."Dobrý večer!" uvítal je zářivým úsměvem."Jak pro koho," řekl Harry, sundal si boty a vylil z nich vodu. "Doufám, že si s tím Zařazováním pospíší. Mám hlad jako vlk."Zařazování nových studentů do jednotlivých kolejí se konalo na začátku každého školního roku, neblahou shodou okolností se ho však Harry nezúčastnil od té doby, co jím prošel sám, a docela se na něj těšil.V tu chvíli se z opačného konce stolu ozval velice vzrušený hlas: "Nazdar, Harry!"Byl to Colin Creevey z třetího ročníku, který v Harrym viděl bezmála hrdinu."Nazdar, Coline," odpověděl mu Harry opatrně."Harry, víš, co je nového?" a Colin sotva popadal dech. "To bys neuhodl! Můj bratr tu letos taky začíná, studovat! Můj bratr Dennis!""Hm… bezva," kývl Harry."Je z toho úplně vedle!" řekl Colin a doslova nadskakoval na židli. "Doufám jen, že se dostane do Nebelvíru! Drž nám palce, Harry, prosím tě!""Jo, určitě budu," přisvědčil Harry a obrátil se k Hermioně, Ronovi a Skoro bezhlavému Nickovi. "Bratři a sestry obvykle přijdou do stejné koleje, že ano?" Soudil tak podle sedmi sourozenců Weasleyových, které Moudrý klobouk všechny poslal do Nebelvíru."Vždycky to tak nemusí být," namítla Hermiona. "Sestra Parvati Patilové je v Havraspáru, a přitom jsou to dvojčata. Člověk by předpokládal, že budou pohromadě, ne?"Harry se podíval k učitelskému stolu. Zdálo se mu, že je tam víc volných míst než obvykle. Hagrid samozřejmě s žáky prvního ročníku ještě zápasil se vzdutými vlnami na jezeře a profesorka McGonagallová nejspíš dohlížela na to, aby podlaha ve vstupní síni byla vytřená do sucha, u stolu však byla ještě další prázdná židle a on nemohl přijít na to, kdo jiný chybí."A kde je nový učitel obrany proti černé magii?" zeptala se Hermiona, která se také dívala k učitelskému stolu.Až dosud u nich žádný učitel obrany proti černé magii neobstál déle než rok. Harry si nejvíc ze všech oblíbil profesora Lupina, který se vzdal svého místa v minulém školním roce. Znovu přeletěl pohledem po učitelském stole, žádnou novou tvář však nespatřil."Třeba nikoho nesehnali!" řekla Hermiona znepokojeně.Harry si teď učitelský stůl prohlédl bedlivěji. Maličký profesor Kratiknot, který je učil kouzelným formulím, seděl na pořádné hromadě polštářů vedle profesorky Prýtové, učitelky bylinkářství, s čapkou posazenou nakřivo na rozcuchaných šedých vlasech. Bylinkářka se o něčem bavila s profesorkou Sinistrovou z oddělení astronomie. Vedle ní z druhé strany seděl muž se sinalou pletí, hákovitým nosem a mastnými vlasy - to byl Snape, učitel lektvarů, kterého Harry z celých Bradavic nejvíc nesnášel. Nechuti, kterou k němu cítil, se mohla vyrovnat jedině Snapeova nenávist vůči němu, a ta se ještě prohloubila (pokud to vůbec bylo možné) v minulém školním roce, když Harry pomohl Siriusovi uprchnout přímo před Snapeovým dlouhým nosem: Snape a Sirius byli totiž nepřáteli už z od studentských let v Bradavicích.Prázdná židle vedle Snapea, jak si Harry domyslel, patřila profesorce McGonagallové. Vedle ní uprostřed stolu seděl profesor Brumbál, ředitel školy; velice dlouhé stříbrné vlasy a plnovous se mu leskly v záři svící, a na nádherném tmavozeleném hábitu měl vyšit bezpočet hvězd a měsíců. Bradou se opíral o sevřené konečky dlouhých, tenkých prstů a přes půlměsícové brýle hleděl do stropu, jako by o něčem soustředěně uvažoval. Harry vzhlédl ke stropu také. Byl očarovaný, aby vypadal stejně jako obloha venku, a Harry ho ještě nikdy neviděl tak rozbouřený. Vířily po něm černé a nachové mraky, a když se zvenčí ozvalo další zahřmění, sjel i po něm klikatý blesk."Hlavně si pospěšte!" zaúpěl vedle něj Ron. "Z hladu bych snědl celého hipogryfa."Sotva to dořekl, dveře Velké síně se otevřely a všichni rázem zmlkli. Profesorka McGonagallová přiváděla k učitelskému stolu dlouhý zástup žáků prvního ročníku. Harry, Ron a Hermiona sice byli zmáčení, ovšem s tím, jak vyhlíželi prváci, se to nedalo srovnat: vypadali, jako by jezero spíš přeplavali než přepluli. Všichni se klepali zimou a nervozitou, a když husím pochodem dorazili k učitelskému stolu, postavili se v řadě proti ostatním studentům - všichni až na nejmenšího chlapce s vlasy myší barvy, zachumlaného do něčeho, v čem Harry poznal Hagridův spratkový kožich. Byl chlapci tak velký, že to vypadalo, že je zabalený do chlupatého černého stanu. Přes límec vykukoval drobný obličejík, v tu chvíli až bolestně rozrušený. Když se hoch konečně zařadil mezi své vyděšené spolužáky, zachytil pohled Colina Creeveyho a zvednutými palci na rukou mu nehlasně sdělil:"Spadl jsem do jezera!" Vypadal, že z toho má vysloveně radost.Profesorka McGonagallová právě postavila na podlahu před žáky prvního ročníku třínohou stoličku a položila na ni velice starý, špinavý a záplatovaný kouzelnický klobouk. Na chvilku se v síni rozhostilo ticho. Potom se vedle krempy otevřela trhlina podobná ústům a klobouk začal zpívat:
"Za časů, kdy mne ušili,už je to tisíc let,žili tu čtyři mágové,jež doposud zná svět.Udatný Godric Nebelvír,jenž cestou svou vždy šel,a z temných blat a močálůzchytralý ZmijozelPak z Havraspáru Rowena,zrozená v lůně hor,a krásná Helga z údolí,kde stojí Mrzimor.Spojil je sen a smělý plána v Bradavicích, v touzevychovat svoje nástupce,zřídili školu kouzel.Každý z těch čtyř tam ovšem mělsvou vlastní kolej čárů,neb u těch, jež si vyvolil,si jiných cenil darů.Nebelvír nejvíc ze všehovždy hledal statečnost,a v Havraspáru chytrost zasbývala první ctnost.V Mrzimoru víc vážilo,jak se kdo práce zhostí,a mocichtivý Zmijozelsi cenil ctižádosti.Pokavad byli naživukaždý si vedl svou;ale co pak, až jedenkrátuž tady nebudou?Zas vyřešil to Nebelvír;tak padla volba na měa nadali mě moudrostíabych vybíral za ně.Naraz si mě až po uši,abych tvou duši spatřil:Já, jenž se nikdy nemýlím,ti řeknu, kam teď patříš!"
Velká síň zaburácela potleskem, když Moudrý klobouk dozpíval."Tenkrát, když zařazoval nás, zpíval něco jiného," poznamenal Harry, když tleskal spolu s ostatními."Mění to každý rok," řekl Ron. "Musí to být zatracená nuda, být takový klobouk, nemyslíš? Počítám, že si celý rok připravuje, co bude zpívat příště."Profesorka McGonagallová v tu chvíli rozvinula dlouhý svitek pergamenu."Až přečtu vaše jméno, nasadíte si klobouk na hlavu a sednete si na stoličku," oznámila žákům prvního ročníku. "A až rozhodne, do které koleje patříte, půjdete se posadit k jejímu stolu.Ackerley, Stewart!"Chlapec, jenž vystoupil z řady, se třásl od hlavy až k patě; zvedl Moudrý klobouk, nasadil si ho a sedl si na stoličku."Havraspár!" vykřikl klobouk.Stewart Ackerley si ho spěšně sundal a zamířil k havraspárskému stolu, kde mu všichni tleskali. Harry letmo zahlédl Cho, chytačku havraspárského družstva, jak ho radostně vítá, když si k ní přisedl. Na zlomek vteřiny zatoužil k vlastnímu údivu přisednout si tam také."Baddock, Malcolm!""Zmijozel!"Stůl na protější straně Velké síně vybuchl nadšením. Harry viděl, jak Malfoy tleská, když se k nim Baddock připojil. Na chvíli zauvažoval, jestli nováček ví, že ze zmijozelské koleje vzešlo víc černokněžníků a čarodějnic než z kterékoli jiné. Fred a George Baddocka vypískali, když si sedal."Branstoneová, Eleanor!""Mrzimor!""Cauldwell, Owen!""Mrzimor!""Creevey, Dennis!"Maličký Dennis Creevey dovrávoral ke stoličce (škobrtal totiž přes mohutný spratkový kožich) právě ve chvíli, kdy majitel kožichu pokradmu vstoupil do síně dveřmi za učitelským stolem. Hagrid byl přibližně dvakrát vyšší než normální lidé a přinejmenším třikrát tak široký a se svými dlouhými, divokými a ježatými černými vlasy a vousy vzbuzoval trochu strach. Byl to však mylný dojem a Harry, Ron i Hermiona věděli, že ve skutečnosti má obr dobré srdce. Hagrid na ně zamrkal, když si sedal na kraj učitelského stolu a díval se, jak si Dennis Creevey nasazuje Moudrý klobouk. Hned vedle krempy se rozevřela veliká trhlina."Nebelvír!" křikl klobouk.Hagrid se přidal k potlesku nebelvírského stolu, když si Dennis Creevey s širokým úsměvem klobouk sundal, položil ho zpátky na stoličku a pospíšil si za bratrem."Coline, já jsem spadnul do jezera!" zaječel a vrhl se na volnou židli. "Byla to prostě nádhera! A něco ve vodě mě chňaplo a strčilo mě to zpátky do člunu!""Fantastické!" řekl Colin stejně vzrušeně. "Nejspíš to byla obrovská sépie, Dennisi!""Páni!" vykřikl Dennis obdivně, jako by si nikdo ani v těch nejdivočejších snech nemohl přát víc než spadnout do rozbouřeného jezera, hlubokého bůhvíkolik sáhů, a dostat se z vody jen díky obrovité vodní nestvůře."Dennisi! Dennisi! Vidíš tamhletoho kluka? Toho černovlasého a v brýlích? Vidíš ho? Víš, kdo to je, Dennisi?"Harry se honem odvrátil a upřeně se zahleděl na Moudrý klobouk, jenž právě zařazoval Emmu Dobbsovou.Zařazování pokračovalo: chlapci i děvčata po jednom přistupovali s více nebo méně vystrašeným výrazem k třínohé stoličce, a jakmile profesorka McGonagallová přešla jména od L, začala se řada pomalu krátit."Proboha, pospěšte si!" zasténal Ron a mnul si hladové břicho."Tak počkej, Rone, Zařazování je mnohem důležitější než jídlo," řekl Skoro bezhlavý Nick ve chvíli, kdy "Madleyová, Laura" zamířila do Mrzimoru."Pro vás jistě, když jste po smrti," odsekl Ron. "Doufám, že se letošní ročník Nebelvíru vyvede," řekl Skoro bezhlavý Nick a tleskal, když si "McDonaldová, Natálie" přisedla k jejich stolu. "Chceme přece vyhrávat dál, že ano?"Nebelvír totiž ve školním přeboru zvítězil už třikrát za sebou."Pritchard, Graham!""Zmijozel!""Quirkeová, Orla!""Havraspár!"Pak konečně přišel na řadu i "Whitby, Kevin" a Zařazování skončilo. Profesorka McGonagallová zvedla klobouk i stoličku a odnesla je pryč."Už bylo načase," podotkl Ron, uchopil vidličku a nůž a pohlédl v napjatém očekávání na svůj talíř.Profesor Brumbál se postavil, usmíval se na studenty a široce rozpřáhl paže na uvítanou."Chci vám říct jen jednu větu," prohlásil a jeho hluboký hlas se rozezněl po celé síni. "Dejte si do nosu.""To si dáme líbit!" zajásali Harry s Ronem, když se jim prázdné mísy čarovně naplnily před očima.Skoro bezhlavý Nick jen truchlivě přihlížel, jak si Harry, Ron a Hermiona nakládají na talíře."Mňam, to je bašta!" pochvaloval si Ron s pusou plnou bramborové kaše."Tak abyste věděli, máte velké štěstí, že nějaká hostina vůbec je," řekl Skoro bezhlavý Nick. "V kuchyni navečer měli dost velké potíže.""Ale proč? Co se stalo?" zahuhlal Harry s pořádným soustem bifteku v puse."Samozřejmě za to mohl Protiva," odpověděl Skoro bezhlavý Nick, potřásl hlavou, která se nebezpečně zakymácela, a povytáhl si okruží o trochu výš. "Přišel jako obvykle s nápadem, že by se chtěl taky zúčastnit hostiny. To ovšem vůbec nepřipadá v úvahu, víte přece, jaký je, vůbec se neumí chovat, a jakmile uvidí talíř s jídlem, nejradši by ho po někom hodil. Svolali jsme radu duchů - Tlustý mnich se přimlouval, ať mu dáme příležitost, ovšem Krvavý baron si prosadil svou, a podle mne to bylo jen rozumné."