12. Turnaj tří kouzelnických Škol (2.část)

Napsal potterharry (») 13. 11. 2010 v kategorii HP a ohnivý pohár - kniha online, přečteno: 350×

Krvavý Baron, vychrtlé a zamlklé strašidlo v oděvu potřísněném stříbrnou krví, byl duch zmijozelské koleje. V celých Bradavicích byl jediný, kdo si s Protivou opravdu věděl rady."No jo, nám se taky zdálo, že ho něco pořádně naštvalo," přisvědčil Ron. "A co vlastně v kuchyni vyváděl?""Jako obvykle," pokrčil rameny Skoro bezhlavý Nick. "Jenom zmatek a spoušť. Rozházel po celé kuchyni nádobí a všude stály kaluže polévky. Domácí skřítky vyděsil málem k smrti -"Cink! Hermiona převrhla svou zlatou číši. Dýňová šťáva se roztékala po ubrusu na všechny strany a zbarvila několik stop bělostného plátna do oranžova. Hermiona si toho však ani nevšimla."Copak tady jsou domácí skřítkové?" zeptala se a zděšeně vytřeštila oči na Skoro bezhlavého Nicka. "Tady, v Bradavicích?""No ovšem," řekl Nick, kterého její údiv překvapil. "Nejspíš je jich tu nejvíc na jednom místě v celé Británii, určitě víc než stovka.""Ale já jsem nikdy žádného neviděla!" namítla Hermiona."Protože přes den jsou vlastně pořád v kuchyni," vysvětloval jí duch. "Ven vycházejí jen v noci, aby poklidili… postarali se o krby a tak… správně je nikdo ani vidět nemá, nemyslíš? Dobrý domácí skřítek se přece pozná podle toho, že o něm vůbec nevíš."Hermiona na něj třeštila oči dál."Ale dostávají přece plat?" zeptala se. "A mají dovolenou, že? A - a nemocenskou, starobní důchody a to všechno?"Skoro bezhlavý Nick se rozchechtal tak upřímně, až se mu okruží svezlo a hlava mu div neupadla, jak se kinklala na jednom jediném palci kůže a svalů, který mu ji ještě přidržoval ke krku."Nemocenskou a důchody?" opakoval po ní, posadil si hlavu zpátky na ramena a znovu si ji zajistil okružím. "Skřítkové přece o nemocenskou a důchody nestojí!"Hermiona se podívala na svůj talíř. Do té chvíle se jídla sotva dotkla, teď však na něj položila příbor a odstrčila talíř od sebe."Ale no tak, Hermi," řekl Ron a nechtě Harryho zasypal drobty vaječného svítku, "mm - promiň, Arry…" a spolkl, co měl v ústech. "Přece jim nechceš zajistit nemocenskou tím, že sama umřeš hlady?""Otrocká práce," prohlásila Hermiona a usilovně dýchala nosem. "Takže teď už víme, co tuhle večeři vykouzlilo. Otrocká práce."A odmítla vzít do úst jediné sousto.Déšť pořád úporně bubnoval do vysokých, temných oken. Pak jimi otřásl další hrom a po rozbouřeném stropě sjel blesk a ozářil zlaté talíře právě ve chvíli, kdy zmizely zbytky prvního chodu a okamžitě je nahradily moučníky."Sirupové košíčky, Hermiono!" popichoval Ron a natočil svůj talíř, aby cítila, jak voní. "Podívej, nákyp s hrozinkami! A čokoládový dort!"Hermiona ho však probodla pohledem, který natolik připomínal profesorku McGonagallovou, že toho radši nechal.Když snědli i moučníky a z talířů zmizely poslední drobty, takže byly opět zářivě čisté, Albus Brumbál se znovu postavil. Brebentění, jež do té chvíle naplňovalo síň, téměř okamžitě ustalo, bylo slyšet jen skučení větru a hlomoz deště."Nuže!" řekl Brumbál a na všechny se usmál. "Teď, když jsme se dosyta najedli a napili ("Hmh!" ozvala se Hermiona), "musím vás ještě jednou požádat o pozornost, abych vám oznámil několik věcí.Školník pan Filch mne požádal, abych vám sdělil, že do seznamu předmětů, které jsou na hradě zakázány, byla letos navíc zařazena ječivá joja, hryzavá házedla a bezcitné bumerangy. Pokud vím, úplný seznam nyní obsahuje přibližně čtyři sta třicet sedm položek, a pokud by si ho někdo chtěl přečíst, lze do něj nahlédnout v kanceláři pana Filche."V koutcích úst mu při těch slovech zacukalo."Tak jako každý rok bych vám chtěl připomenout," pokračoval, "že do lesa na školních pozemcích je studentům vstup zakázán, právě tak jako do vesnice Prasinky, a to všem až do třetího ročníku.Musím vám rovněž s politováním oznámit, že školní pohár ve famfrpálu se v tomto školním roce neuskuteční.""Cože?" vyjekl Harry a podíval se přitom na George a na Freda, své spoluhráče z famfrpálového družstva. Ti na Brumbála jen zírali s otevřenými ústy, očividně příliš ohromení, než aby ze sebe dostali jedinou hlásku."Důvodem k tomu," pokračoval Brumbál, "je soutěž, která začne v říjnu a potrvá po celý školní rok, takže si vyžádá mnoho času a úsilí našich učitelů. Jsem si však jist, že to pro vás pro všechny bude zcela mimořádný zážitek. Je mi opravdovým potěšením vám oznámit, že v letošním roce se v Bradavicích -"Vtom venku zaburácel ohlušující hrom a dveře Velké síně se rozletěly dokořán. Na prahu stál muž zahalený do černého cestovního pláště a opíral se o dlouhou hůl. Všichni ve Velké síni se otočili k příchozímu, kterého zčistajasna ozářil klikatý blesk ze stropu. Neznámý si sundal kápi, potřásl dlouhou hřívou kdysi tmavých, teď už dost prokvetlých vlasů, a zamířil k učitelskému stolu.Při každém druhém kroku, který udělal, se síní rozléhalo ponuré klapklap. Neznámý došel k čestnému stolu, otočil se vpravo a ztěžka kulhal k Brumbálovi. Když sjel ze stropu další blesk, Hermiona hlasitě vyjekla.V jeho ostrém světle zřetelně spatřili cizincův obličej - a byla to tvář, jakou Harry dosud neviděl: jako kdyby ji z omšelého dřeva vyřezal někdo, kdo měl jen matnou představu o tom, jak má lidská tvář vypadat, a v práci s dlátem se dvakrát nevyznal. Celý obličej byl jakoby samý šrám, ústa ze všeho nejspíš připomínala sečnou ránu a navíc chyběl pořádný kus nosu. Opravdový strach však naháněly cizincovy oči.Jedno z nich, malé a černé, vypadalo jako korálek. Druhé bylo veliké, kulaté jako mince a zářilo ocelovou modří. Neustále se pohybovalo, aniž jedinkrát mrklo, a cizinec jím koulel nahoru dolů a ze strany na stranu, nezávisle na normálním, černém oku - až se úplně převrátilo a upřelo se někam do jeho hlavy, takže viděli jen cosi bílého.Cizinec se dobelhal k Brumbálovi. Natáhl ruku, kterou měl stejné zjizvenou jako obličej, a Brumbál ji stiskl; zamumlal přitom cosi, co Harry neslyšel. Vypadalo to, že se příchozího na něco vyptává, ten však bez úsměvu zavrtěl hlavou a tlumeně mu odpověděl. Brumbál přikývl a ukázal mu na volné místo po své pravé ruce.Cizinec se posadil, odhrnul si z obličeje hřívu prostříbřených vlasů, přitáhl si talíř s párky, zvedl ho ke zbytku svého nosu a přičichl si k nim. Potom vytáhl z kapsy malý nožík, jednu nožičku na něj nabodl a pustil se do jídla. Normální oko přitom upíral na talíř, modré oko se však bez přestání otáčelo v důlku sem tam a sledovalo síň a studenty."Dovolte, abych vám představil našeho nového učitele obrany proti černé magii," pronesl do ticha zvučným hlasem Brumbál. "Profesor Moody."Nové členy učitelského sboru obvykle vítali potleskem, tentokrát se k tomu však neměl nikdo z učitelů ani ze studentů, až na Brumbála a Hagrida. Ti jediní tleskali, v zamlklé síni však to znělo tak zasmušile, že dost rychle přestali. Všechny ostatní Moodyho pitvorný vzhled natolik ohromil, že na něho jen vytřeštěně zírali."Moody?" pošeptal Harry Ronovi. "Že by to byl Pošuk Moody? Ten, co mu tvůj taťka dnes ráno spěchal na pomoc?""Určitě to je on," přisvědčil Ron tlumeným hlasem, v kterém se mísil strach s úctou."Ale co se mu stalo?" zamumlala Hermiona. "Co se mu stalo v obličeji?""To nevím," odpověděl jí Ron šeptem a zaujatě na nového profesora zíral.Nepříliš vlídné uvítání ve Velké síni se Moodyho zřejmě ani trochu nedotklo. Džbánu s dýňovou šťávou před sebou si vůbec nevšímal; místo toho znovu sáhl do svého cestovního pláště, vytáhl z něj placatku a pořádně si z ní lokl. Jak pohnul paží, aby se napil, plášť se mu trochu nadzvedl a Harry pod stolem zahlédl kus Pošukovy dřevěné nohy, zakončené chodidlem s velkými drápy.Brumbál si znovu odkašlal."Jak už jsem říkal," pokračoval a usmíval se na síň plnou studentů, kteří dosud ohromeně civěli na Pošuka Moodyho, "v příštích měsících budeme mít tu čest, že se právě u nás uskuteční velice vzrušující soutěž, která se nekonala už víc než sto let. Je mi opravdovým potěšením vám oznámit, že v Bradavicích se letos uskuteční turnaj tří kouzelnických škol.""To má být VTIP?" ozval se Fred Weasley nahlas.Napětí, které v síni zavládlo, jakmile se Moody objevil, rázem polevilo. Skoro všichni se dali do smíchu, dokonce i Brumbál se uznale uchechtl."To není žádný vtip, pane Weasleyi," řekl, "ačkoli, když už jste na to narazil, letos v létě jsem slyšel jeden opravdu dobrý - to spolu jdou zlý troll, ježibaba a vykuk leprikón do hospody -"Profesorka McGonagallová hlasitě zakašlala."Ehm… teď pro to nejspíš není vhodná chvíle… to je pravda…" řekl Brumbál. "Kde jsem to přestal? Ano, ovšem, u turnaje tří kouzelnických škol… Totiž, někteří z vás možná nevědí, co takový turnaj obnáší, takže ti, co to vědí, mi doufám prominou, že to napřed stručně vysvětlím, a dovolí své ctěné pozornosti, aby se zatím toulala, kde jí bude libo.Turnaj tří škol se poprvé uskutečnil přibližně před sedmi sty lety jakožto přátelské utkání mezi třemi největšími školami čar a kouzel v Evropě - Bradavicemi, Krásnohůlkami a Kruvalem. Každá škola si vybrala šampióna, který ji reprezentoval, a ti tři šampióni se utkali ve třech kouzelnických úkolech. Turnaje se konaly každých pět let a střídavě je pořádaly jednotlivé školy. Vládl obecný názor, že je to ten nejlepší způsob, jak navázat vztahy mezi mladými čarodějkami a kouzelníky různých národností - aspoň do té doby, než úmrtnost začala být tak vysoká, že od nich raději upustili.""Úmrtnost?" opakovala šeptem Hermiona a zatvářila se zděšeně. Nezdálo se však, že by většina studentů ve Velké síni její znepokojení sdílela. Mnozí z nich si mezi sebou vzrušeně šuškali, a Harry sám měl daleko větší zájem dozvědět se víc o turnajích, než aby si dělal starosti kvůli tomu, že před bůhvíkolika sty lety někdo přišel o život."Během staletí došlo k několika pokusům turnaje obnovit," pokračoval Brumbál, "žádný z nich však neměl valný úspěch. Naše dva odbory - kouzelných her a sportů a pro mezinárodní kouzelnickou spolupráci - dospěly ovšem k závěru, že dozrál čas znovu se o to pokusit. Celé léto jsme usilovně pracovali na tom, abychom zajistili, že tentokrát se žádný šampión neoctne ve smrtelném nebezpečí.Ředitelé Krásnohůlek a Kruvalu k nám přijedou s užším výběrem uchazečů v říjnu a volba tří šampiónů se uskuteční v předvečer Všech svatých. Nestranný soudce rozhodne, kteří studenti si nejvíc zaslouží utkat se o Pohár tří kouzelníků, k větší slávě své školy, a také o cenu tisíc galeonů, která připadne jim osobně.""Tak to se přihlásím!" sykl o několik židlí dál Fred Weasley, s tváří celou rozpálenou při pomyšlení na tolik slávy a bohatství. Nebyl jediný, kdo už sám sebe viděl v úloze bradavického šampióna: Harry pozoroval, jak studenti u všech kolejních stolů buď upřeně hledí na Brumbála, nebo něco vzrušeně šuškají svým sousedům. Brumbál se však znovu ujal slova a Velká síň opět ztichla."Chápu, jak velice byste si všichni přáli získat Pohár tří kouzelníků pro Bradavice," řekl, "ovšem ředitelé účastnických škol se spolu s ministerstvem kouzel dohodli, že letos pro závodníky stanoví věkovou hranici. Do výběru se mohou přihlásit pouze studenti, kteří jsou již plnoletí, to jest od sedmnácti let. Tuto zásadu -" a Brumbál mírně zvýšil hlas, protože několik studentů nato velmi pobouřeně zahučelo a Weasleyova dvojčata se okamžitě zatvářila zuřivě - "považujeme za nutnou. Ať přijmeme jakákoli bezpečnostní opatření, turnajové úkoly bezesporu budou obtížné a nebezpečné a je velice nepravděpodobné, že studenti z nižších ročníků než šestý a sedmý by je dokázali zvládnout. Já osobně dohlédnu na to, aby žádný nezletilý student neoklamal našeho nestranného soudce ve snaze stát se bradavickým šampiónem." Ve světlemodrých očích mu zajiskřilo, jak přeletěl pohledem vzpurné tváře obou dvojčat. "Žádám vás, abyste zbytečně neplýtvali časem a nehlásili se, pokud vám ještě není sedmnáct. Delegace z Krásnohůlek a Kruvalu k nám přijedou v říjnu a zůstanou tu po většinu školního roku. Jsem plně přesvědčen, že našim zahraničním hostům během jejich pobytu vyjdete ve všem vstříc a že plně podpoříte bradavického šampióna nebo šampiónku, až je nestranný soudce vybere. A nyní už je pozdě a vím, jak vám všem záleží na tom, abyste byli odpočatí a čilí, až zítra ráno přijdete na vyučování. Proto všichni do postele, a honem!"Brumbál se znovu posadil, otočil se k Pošukovi Moodymu a dal se s ním do řeči. Ze všech stran se ozývalo šoupání židlí a dupání, jak studenti naráz vstali a hrnuli se k dvojdílným dveřím do vstupní síně."To nám přece nemůžou udělat!" prohlásil George Weasley, který se k zástupu nepřipojil, zůstal stát na místě a nasupeně zíral na Brumbála. "V dubnu už nám sedmnáct bude, tak proč to nemůžeme zkusit taky?""Stejně se přihlásím a nikdo mi v tom nezabrání," řekl Fred zarytě a také zamračeně hleděl k učitelskému stolu. "Šampióni budou muset dělat celou spoustu věcí, které nám normálně nikdy nedovolí. A k tomu cena tisíc galeonů, představ si!""No právě," přisvědčil Ron s nepřítomným výrazem. "Ach jo, tisíc galeonů…""Pojďte už," vybídla je Hermiona, "jestli se nepohnete, zbudeme tady jediní."A tak jich všech pět zamířilo do vstupní síně a Fred s Georgem se cestou ještě dohadovali, jak asi Brumbál hodlá zabránit těm, kterým ještě není sedmnáct, aby se do turnaje přihlásili."A kdo bude ten nestranný soudce, který vybere šampióny jednotlivých škol?" nadhodil Harry."To nevím," přiznal Fred, "ale právě na toho to musíme nahrát. Počítám, že by to spravilo pár kapek postaršovacího lektvaru, co říkáš, Georgi…"Jenže Brumbál ví, že plnoletí nejste," namítl Ron."To ví, ale on přece nebude rozhodovat, kdo bude šampiónem, nemyslíš?" prohlásil vychytrale Fred. Jestli tomu rozumím, až se ten soudce dozví, kdo se chce zúčastnit, vybere nejlepšího z každé školy, ať mu bude kolik chce. Proto nám Brumbál hodlá zabránit, abychom se vůbec přihlásili.""Ale někteří šampióni přišli o život!" varovala je Hermiona úzkostně, když prošli dveřmi ukrytými za čalouněním na další, užší schodiště."Jo," přisvědčil Fred bezstarostně, "ale to se stalo už tak dávno! A žádná vzrušující zábava se přece bez rizika neobejde. Hele, Rone, jestli přijdeme na to, jak Brumbála přelstít, přihlásíš se taky?""Co tomu říkáš?" zeptal se Ron Harryho. "Byla by to senzace, kdybychom se toho mohli zúčastnit, viď? Počítám ale, že budou chtít někoho staršího… nevím, jestli jsme se už naučili dost…""Já tedy určitě ne," ozval se za Georgem a Fredem zasmušile Neville. "Ačkoli myslím, že babička by si určitě přála, abych to zkusil. Věčně mi vykládá, jak bych měl pozvednout rodinnou čest. Budu prostě muset - no nazdar, ještě tohle…"V tu chvíli se jednou nohou probořil schodem v polovině schodiště. Na hradě byla takových záludných schodů spousta a většina starších studentů už byla zvyklá automaticky je přeskočit, Neville však byl pověstný svou špatnou pamětí. Harry a Ron ho uchopili v podpaží a vytáhli ho, zatímco brnění nahoře nad schodištěm skřípalo a řinčelo sípavým smíchem."Hele, sklapni," křikl Ron, a když šli kolem něj, přibouchl mu hledí.Pak už dorazili ke vchodu do nebelvírské věže, ukrytému za velkou podobiznou Buclaté dámy v růžových hedvábných šatech."Heslo?" zeptala se jich, když přistoupili blíž."Třesky plesky," odpověděl George, "to mi dole řekl jeden prefekt."Obraz se vyklonil dopředu a odkryl otvor ve zdi, kterým prolezli na druhou stranu. Kruhovou společenskou místnost příjemně vyhříval praskající oheň v krbu, kolem něhož stála pohodlná křesla a stoly. Hermiona vrhla na vesele tančící plameny ponurý pohled a Harry zřetelně zaslechl, jak mumlá otrocká práce. Potom jim popřála dobrou noc a zmizela dveřmi, jež vedly k dívčím ložnicím.Harry, Ron a Neville vystoupili po posledním točitém schodišti a konečně se octli ve své ložnici úplně nahoře ve věži. U stěn bylo pět postelí s nebesy s tmavočervenými závěsy a v nohách každé z nich stál kufr jejího majitele. Dean a Seamus se už chystali na kutě; Seamus si na pelest připíchl svou irskou růžici a Dean si na noční stolek připevnil připínáčky plakát s Viktorem Krumem. Starý plakát s fotbalovým mužstvem West Hamu měl připíchnutý hned vedle."On je snad cvok," vzdychl Ron a zakroutil hlavou při pohledu na fotbalové hráče, kteří se ani nepohnuli.Harry, Ron i Neville si oblékli pyžamo a ulehli. Někdo - bezpochyby některý domácí skřítek - jim mezi přikrývky a prostěradlo dal ohřívadla. Bylo velice příjemné ležet si v posteli a poslouchat, jak venku řádí bouře."Víš… nejspíš bych se přihlásil," pronesl do tmy Ron ospale, "jestli Fred a George vymyslí, jak to zařídit… Ale takový turnaj… člověk nikdy neví, co říkáš?""Asi ne…" Harry se převrátil na posteli a v duchu si vybavil spoustu oslnivých obrazů… Oklamal nestranného soudce, který uvěřil, že je mu sedmnáct… Stal se bradavickým šampiónem… A teď stál před školou, obě ruce vítězoslavně zdvižené, a všichni spolužáci křičeli a tleskali mu… Právě zvítězil v turnaji tří kouzelnických škol… a mezi stovkami rozmazaných tváří v davu jasně poznal rozzářený obličej Cho plný obdivu…Harry se zašklebil do polštáře a byl výjimečně rád, že Ron nemůže vidět to co on.

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel jedna a nula