19. Maďarský Trnoocasý Drak (2.část)

V ohradě stlučené z bytelných fošen stáli na zadních nohách čtyři dospělí, obrovští a děsiví draci, řvali a hlasitě supěli - natahovali krky, hlavami klátili padesát stop nad zemí a z otevřených tlam plných ostrých zubů chrlili do černé oblohy gejzíry ohně. Jeden, stříbřitě modrý a s dlouhými špičatými rohy, ryčel a chňapal po kouzelnících pobíhajících kolem; druhý, zelený a s hladkými šupinami, se zmítal sem tam a zlostně dupal ze všech sil. Červený drak měl kolem tlamy podivnou obrubu tenkých zlatých trnů a vystřeloval do vzduchu ohnivé mraky podobné hřibům, a nejblíž od nich se vzpínal obrovský černý drak, který víc než ti ostatní vypadal jako ještěr.Přinejmenším třicet kouzelníků, sedm či osm na každého draka, tahalo za řetězy připevněné k silným koženým řemenům, které obludy měly na krku a na nohou, a snažili se je zvládnout. Harry vzhlédl jako uhranutý a vysoko nad sebou spatřil oči černého draka se svislými, jakoby kočičími zornicemi, z nichž sálal strach či vztek, těžko říct… a vyrážel tak ječivé, skřípavé skřeky, že mu z toho div nepraskly bubínky…"Blíž už nechoďte, Hagride!" křikl kouzelník, který stál hned u ohrady a vší silou napínal řetěz, jejž držel. "Dokážou chrlit oheň až na dvacet stop! A ten černý na čtyřicet!""Řekněte, není nádhernej?" rozplýval se Hagrid potichu blahem."Tohle je k ničemu!" řval jiný kouzelník. "To chce omračovací kouzlo, a hned - počítám do tří!"Harry viděl, jak ošetřovatelé draků vytáhli hůlky."Mdloby na vás!" vykřikli všichni najednou. Omračovací kouzla vystřelila do tmy jak hořící rakety a v dešti jisker se rozprskla na šupinaté kůži všech čtyř netvorů…Harry viděl, jak nejbližší drak nejistě zavrávoral na zadních a rozevřel tlamu dokořán. Už z ní však nevyšel sebemenší zvuk a z nozder mu nesršel oheň, i když se z nich dosud kouřilo; a potom se drak pomaloučku sesouval - několik tun šlachovitého těla pokrytého černými šupinami zadunělo o zem tak mocně, až by Harry odpřisáhl, že se zatřásly i stromy za jeho zády.Kouzelníci sklonili hůlky a vykročili ke svým padlým svěřencům, z nichž každý připomínal menší pahorek. Bleskurychle jim utáhli řetězy a bezpečně je připevnili k železným kolíkům, které pomocí hůlek zarazili hluboko do země."Chcete se na ně podívat víc zblízka?" zeptal se Hagrid madame Maxime rozrušeně. Oba došli až k ohradě a Harry je následoval. Kouzelník, který předtím obra varoval, aby už nechodil blíž, se otočil, a Harry v něm poznal Charlieho."Všechno v pořádku, Hagride?" zasupěl a popošel blíž, aby si s nimi mohl popovídat. "Teď už by to mělo být bez problémů - na cestu sem jsme jim dali uspávací lektvar, mysleli jsme si, že bude lepší, když se probudí potmě a v klidu, ale jak jsi viděl, nelíbilo se jim to, vůbec se jim to nelíbilo -""Jaký tu máš druhy, Charlie?" zeptal se Hagrid a zíral na nejbližšího draka - toho černého a obrovského - s výrazem, téměř nábožné úcty. Obluda měla dosud pootevřené oči a pod krabatými černými víčky bylo vidět úzký, zářivě žlutý pruh."Tohle je maďarský trnoocasý," odpověděl mladý Weasley. "Ten menší za ním je obyčejný velšský zelený - ten modrošedý je švédský krátkonosý, a pak tu ještě máme čínského ohniváče, to je ten červený."Rozhlédl se a viděl, že madame Maxime obchází kolem ohrady a se zájmem si omráčené draky prohlíží."Nevěděl jsem, že ji vezmeš s sebou, Hagride," zamračil se. "Šampióni přece nemají vědět, co je čeká - a ona to té jejich studentce určitě prozradí.""Prostě jsem myslel, že by je ráda viděla," pokrčil Hagrid rameny a zíral na draky celý uchvácený."Tak tomu říkám romantická schůzka," a Charlie jen zakroutil hlavou."Čtyry…" řekl Hagrid, "to znamená jeden na každýho šampióna, viď? A jakej dostanou úkol - budou s nima zápasit?""Myslím, že se jim mají dostat jen za záda," odpověděl Charlie. "Budeme po ruce, kdyby se něco semlelo, a hasicí kouzla budeme mít připravená. Nevím proč chtěli samice na vejcích… ale něco ti povím: tomu, kdo dostane toho trnoocasého, nezávidím. Je opravdu zákeřný a zezadu je stejně nebezpečný jako zepředu, jen se podívej."Charlie ukázal na drakův ocas a Harry spatřil dlouhé, bronzově zbarvené trny, které mu z něj nepravidelně trčely.Právě v tu chvíli k černému drakovi doklopýtalo pět jiných ošetřovatelů. Na roztažené přikrývce přinášeli hnízdo s obrovskými, žulově šedými vejci a pečlivě je uložili vedle něj.Hagrid jen toužebně zasténal. "Mám je spočítaná, Hagride!" upozornil ho Charlie přísně. Potom se zeptal: "A co Harry?""Dobrý," řekl obr. Nemohl od vajec odtrhnout oči."Doufám, že bude v pořádku i potom, až se tomuhle všemu postaví," poznamenal Charlie ponuře a hleděl do dračí ohrady. "Neodvážil jsem se mamce říct, jaký ho čeká první úkol, takhle už si o něj dělá starosti…" a napodobil úzkostný hlas své matky: "'Jak mohli připustit, aby se vůbec přihlásil, vždyť je mu tak málo! Myslela jsem, že žádnému z nich nic nehrozí, myslela jsem, že stanoví nějakou věkovou hranici!' Měla slzy v očích, když o něm v Denním věštci vyšel ten článek: ,Tak on ještě pláče kvůli svým rodičům! Chudáček jeden, to jsem opravdu nevěděla!'"Harry už měl všeho dost. Věřil, že si Hagrid jeho odchodu ani nevšimne - měl oči jen pro čtyři nádherné draky a pro madame Maxime - potichu se otočil a zamířil zpátky ke hradu.Viděl, co ho čeká, a nebyl si jistý, jestli je tomu rád nebo ne. Snad je to takhle lepší. První šok měl za sebou. Možná že kdyby draky poprvé uviděl až v úterý, omdlel by před očima celé školy… i když možná omdlí stejně, až bude se svou hůlkou - která mu v tu chvíli připadala jako titěrný kousek dřeva - stát proti drakovi vysokému padesát stop, obrněnému šupinami, plnému ostnů a chrlícímu oheň. A on se mu má dostat za záda. Všichni se na to budou dívat. Ale jak to udělá?Kráčel podél Zapovězeného lesa a zrychloval; zbývalo mu sotva patnáct minut do setkání se Siriusem u krbu, a nevzpomínal si, že by v životě chtěl s někým mluvit tolik jako teď s ním. A vtom nečekaně vrazil do něčeho tvrdého.Dopadl na záda, s brýlemi nakřivo, a okamžitě si přitáhl neviditelný plášť co nejtěsněji. "Au! Kdo je tu?" pronesl nablízku něčí hlas.Harry si honem ověřil, zda ho plášť zakrývá celého, zůstal tiše ležet a pozvedl oči k nejasné siluetě kouzelníka, do něhož vrazil. Tu kozí bradku poznal… byl to Karkarov."Kdo je to tady?" zeptal se profesor znovu a podezřívavě se rozhlížel ve tmě. Harry dál tiše a nehybně ležel. Přibližně minutu trvalo, než Karkarov nejspíš uvěřil, že se asi srazil s nějakým zvířetem; pátral očima tak ve výši pasu, jako by čekal, že uvidí nějakého psa. Potom se odplížil pod stromy, aby ho nebylo vidět, a podél lesa se kradl k místu, kde leželi draci.Harry se pomalu a velice opatrně zvedl a co nejrychleji a nehlučně dál spěchal tmou do Bradavic. Nepochyboval ani v nejmenším, co má Karkarov v úmyslu. Vykradl se z lodi, aby se pokusil zjistit, oč půjde při prvním úkolu. Možná dokonce zahlédl Hagrida a madame Maxime, jak spolu jdou podél Zapovězeného lesa - ty dva nebylo nijak těžké postřehnout i na dálku… a teď úplně stačilo, aby šel po hlasech, a stejně jako madame Maxime zjistí, co na šampióny čeká. Vypadalo to, že jediný šampión, který v úterý bude čelit neznámému, je Cedric.Jakmile Harry dorazil ke hradu, vklouzl vstupní branou dovnitř a pustil se po mramorovém schodišti vzhůru. Lapal po dechu, neodvážil se však zpomalit… nezbývalo mu už ani celých pět minut, aby se dostal včas ke krbu…"Třesky plesky!" vyjekl na Buclatou dámu, která klímala ve svém rámu před otvorem do společenské místnosti."Když to říkáš," zamumlala ospale, ani neotevřela oči, a obraz se vyklonil dopředu, aby ho vpustil. Harry prolezl otvorem. Společenská místnost byla prázdná a nic v ní nezapáchalo, takže Hermiona zřejmě nemusela použít žádné bombičky hnojůvky, aby Harrymu a Siriusovi zajistila soukromí.Harry si sundal neviditelný plášť a svalil se do křesla před krbem. V místnosti bylo pološero, ozařovaly ji jenom plameny z ohniště. V jejich záři se na jednom stolku blýskaly odznaky Podporujte CEDRIKA DIGGORYHO, které se bratři Creeveyovi snažili vylepšit. Teď na nich stálo POTTER JE OPRAVDU HNUSÁK. Harry se znovu zahleděl do ohně a nadskočil.Uprostřed plamenů seděla Siriusova hlava. Kdyby Harry tenkrát v kuchyni u Weasleyových neviděl pana Diggoryho, jak provedl přesně totéž, bývalo by ho to vyděsilo k smrti. Takhle se poprvé za řadu dnů usmál, zvedl se z křesla, přidřepl si k ohništi a řekl: "Siriusi - jak se máš?"Jeho kmotr vypadal jinak, než jak si ho pamatoval. Když se spolu loučili, měl vychrtlý, vpadlý obličej a hnízdo dlouhých, černých umolousaných vlasů - ty měl teď čisté a nakrátko ostříhané, obličej měl plnější a vypadal mladší, mnohem spíš jako na té jediné fotografii, kterou Harry měl a která byla ze svatby jeho rodičů, Lily a Jamese Porterových."Na mně nezáleží, ale jak se máš ty?" zeptal se Sirius vážně."Já se mám -" Harry byl chvíli v pokušení odpovědět "prima", ale nedokázal to. Neovládl se a vyklopil ze sebe daleko víc, než vůbec pověděl za bůhvíkolik dní - jak mu nikdo nevěří, že se do Poháru nedostal z vlastní vůle, co o něm Rita Holoubková nalhala v Denním věštci, a že neprojde po chodbě, aniž zaslechne posměšky - a také o Ronovi, o tom, že mu Ron nevěří a žárlí na něho…"…a před chvílí mi Hagrid ukázal, co nás čeká při prvním úkolu; jsou to draci, Siriusi, a se mnou je amen," skončil zoufale.Sirius se na něj ustaraně podíval. Z očí se mu dosud nevytratil onen otupělý a uštvaný pohled, který si odnesl z Azkabanu. Až doteď nechal Harryho mluvit, ani jednou ho nepřerušil, teď však řekl: "S draky si už nějak poradíme, Harry, k tomu se dostaneme za chvilku - jenom se nemůžu dlouho zdržet… Vloupal jsem se do domu jedné kouzelnické rodiny, abych mohl použít jejich krb, mohou se ovšem kdykoli vrátit. Jsou ale věci, před kterými tě musím varovat.""Cože?" podivil se Harry a cítil, jak klesá na duchu ještě o pár čísel níž… nic horšího než draci už ho snad potkat nemohlo?"Jedná se o Karkarova, Harry," řekl Sirius. "Abys věděl, kdysi patřil ke Smrtijedům. Víš přece, kdo to byl, že ano?""Ano - ale on - cože?""Dopadli ho a byl se mnou v Azkabanu, ale pak ho propustili. Vsadím se s tebou, oč chceš, že proto Brumbál chce mít letos v Bradavicích bystrozora - chce, aby na Karkarova dohlédl. To Moody ho tenkrát dopadl, jeho přičiněním se octl v Azkabanu.""A pak ho propustili?" soukal ze sebe Harry pomalu, jako by se jeho mozek vzpíral přijmout další šokující zvěst. "Ale proč?""Uzavřel dohodu s ministerstvem kouzel," pronesl Sirius trpce. "Prohlásil, že chápe, jak pomýleně si počínal, a začal uvádět jména… takže místo něj se do Azkabanu dostala spousta jiných… jistě chápeš, že tam zrovna moc sympatií nemá. Od vězňů z Azkabanu také vím, že od té doby, co Karkarov vyšel z vězení, učí černé magii všechny studenty, kteří chodí do té jeho školy… Takže si musíš dát pozor i na šampióna z Kruvalu.""Dobrá," přitakával Harry pomalu. "Ale… chceš říct, že to byl Karkarov, kdo vhodil mé jméno do poháru? Protože jestli to udělal, tak je opravdu dobrý herec. Strašně kvůli tomu zuřil a chtěl mi zabránit, abych se turnaje zúčastnil.""Víme, že je dobrý herec," přisvědčil Sirius, "jinak by přece ministerstvo nepřesvědčil, aby ho propustili, nemyslíš? Totiž… Harry, sledoval jsem teď pravidelně Denního věštce -""Jako všichni," přikývl Harry trpce."- a minulý měsíc jsem v článku té Holoubkové mezi řádky vyčetl, že tu noc před tím, než měl Moody odjet do Bradavic, ho někdo přepadl. Já vím, že podle Holoubkové to byl jen další planý poplach," dodal honem, když viděl, že Harry chce něco namítnout, "ale mně to tak nepřipadá. Myslím, že někdo chtěl Moodymu zabránit, aby sem přijel. Někdo zřejmě pochopil, že pro něj bude daleko těžší uskutečnit svoje plány, když Pošuk bude v Bradavicích. Věděl, že se tím přepadením nebude nikdo moc zabývat, protože Moody slýchá vetřelce příliš často; to ale neznamená, že nedokáže poznat, kdy jde o opravdu vážnou věc. Byl to nejlepší bystrozor, kterého ministerstvo kdy mělo.""Takže… co tím chceš říct?" zeptal se Harry pomalu. "Že se mě Karkarov snaží zabít? Ale - proč?"Sirius zaváhal."Slyšel jsem v poslední době velice podivné věci," řekl také pomalu. "Smrtijedi o sobě dávají vědět víc, než je obvyklé. Během mistrovství světa ve famfrpálu přece vystoupili veřejně, že? Někdo vypustil Znamení zla… a navíc - slyšel jsi o té čarodějce z ministerstva kouzel, která se záhadně ztratila?""Myslíš Bertu Jorkinsovou?" zeptal se Harry."Správně… zmizela v Albánii, a poslední fámy tvrdily, že právě tam se zdržuje Voldemort… a Berta určitě věděla, že se bude konat turnaj tří kouzelnických škol, nebo ne?""To ano, ale… že by na Voldemorta jen tak narazila, to nezní zrovna pravděpodobně, nemyslíš?" namítl Harry."Poslyš, já jsem Jorkinsovou znal," řekl Sirius chmurně. "Studovala v Bradavicích, když jsem sem chodil, o pár ročníků výš než tvůj taťka a já. A byla tupá jak poleno. Do všeho strkala nos, ale místo mozku měla v hlavě piliny. To není dobré spojení, Harry. Řekl bych, že právě ji mohl někdo velice snadno vlákat do pasti.""Takže… takže Voldemort se o tom turnaji mohl dozvědět?" pochopil Harry. "Tohle máš na mysli? A Karkarov že by tu byl na jeho příkaz?""Já nevím," řekl Sirius pomalu, "já opravdu nevím… Karkarov mi nepřipadá jako týpek, který by se vrátil na Voldemortovu stranu, pokud by s určitostí nevěděl, že je znovu natolik mocný, aby ho ochránil… Ale ať tvé jméno vhodil do Poháru kdokoli, udělal to záměrně, a já si zkrátka myslím, že právě turnaj poskytuje velice dobrou příležitost na tebe zaútočit, aby to přitom dělalo dojem nešťastné náhody.""To opravdu vypadá jako dobrý plán," řekl sklíčeně Harry. "Stačí, když ustoupí stranou a nechají draky, aby to vyřídili za ně.""Správně - k těm drakům," řekl Sirius a mluvil teď velice rychle. "Dá se to zvládnout, Harry. Ne abys na ně zkoušel omračovací kouzlo - draci jsou silní a mají příliš velkou čarodějnou moc, než aby je dokázalo uspat jediné omračovací kouzlo. Abys přemohl draka, potřeboval bys k tomu tak půl tuctu kouzelníků -""Ano, já vím; před chvílí jsem to viděl," přisvědčil Harry."Ale můžeš to dokázat sám," řekl Sirius. "Dá se to zvládnout, a přitom vystačíš s úplně jednoduchým kouzlem. Prostě -"Harry však zvedl ruku, aby ho umlčel, a srdce se mu najednou rozbušilo, jako by mělo puknout. Zezadu zaslechl kroky - někdo scházel po točitých schodech."Musíš zmizet!" sykl na Siriuse. "Honem! Někdo sem jde!"S námahou se zvedl a postavil se před oheň - kdyby někdo uvnitř bradavického hradu spatřil Siriusovu tvář, byl by z toho strašlivý malér - zatáhli by do toho ministerstvo kouzel - a jeho by vyslýchali, kde se Sirius zdržuje…Z ohniště za sebou uslyšel slabé pufnutí, takže věděl, že Sirius je pryč - pak se zadíval na spodek točitého schodiště: kdo si to usmyslel jít na couračku v jednu hodinu ráno a znemožnit tak Siriusovi, aby mu dopověděl, jak se dostat drakovi za záda?Byl to Ron. Na sobě měl své hnědé pyžamo s esovitým vzorem a zůstal na Harryho vytřeštěně zírat."S kým jsi to mluvil?" rozhlížel se kolem."Co je ti sakra do toho?" osopil se na něj Harry. "A co tu pohledáváš - teď, v noci?""Jen jsem se divil, kam jsi -" zarazil se Ron a pokrčil rameny. "No nic. Půjdu si zase lehnout.""Tebe prostě napadlo, že bys mě moh špehovat, co?" rozkřikl se Harry. Věděl, že Ron nemá tušení, při čem ho vyrušil, věděl, že to neudělal naschvál, ale bylo mu to jedno - v tu chvíli na něm nenáviděl úplně všechno, včetně holých kotníků, které mu vyčuhovaly zpod pyžamových kalhot."Velice se ti omlouvám," řekl Ron a zrudl vztekem. "Měl jsem si uvědomit, že si nepřeješ, aby tě někdo rušil. Nechám tě, aby sis v klidu mohl nacvičit svůj příští rozhovor pro noviny."Harry zvedl ze stolku jeden z odznaků POTTER JE OPRAVDU HNUSÁK a mrštil jím vší silou přes celou místnost. Zasáhl jím Rona do čela."A padej!" křikl na něho. "V úterý si ten odznak můžeš připíchnout… Jestli budeš mít štěstí, možná získáš i jizvu, po té přece tolik toužíš, nebo ne?"Dlouhými kroky si to namířil přes společenskou místnost ke schodišti. Napůl čekal, že mu Ron zastoupí cestu, dokonce si přál, aby od něho dostal pěstí do zubů. Ron tam však jenom stál ve svém příliš malém pyžamu a Harry, který se vyřítil nahoru, pak ještě dlouho ležel v posteli a samým vztekem nemohl usnout. Vůbec neslyšel, kdy si Ron šel lehnout.