20. První Úkol (2.část)

"Můj ty Bože, už musím běžet!" polekal se Pytloun a spěšně vyrazil pryč.Harry zamířil zpátky ke stanu; viděl, jak z něj vyšel Cedric, ve tváři ještě zelenější než předtím. Když se navzájem míjeli, chtěl mu Harry popřát mnoho štěstí, z úst se mu však vydralo jen jakési chraplavé zamručení.Vrátil se dovnitř, kde byli Krum a Fleur. Po několika vteřinách uslyšeli, jak davy diváků zaburácely takže Cedric už zřejmě vkročil do ohrady. V dalším okamžiku stane tváří v tvář živoucímu protějšku svého modelu…Jen sedět a poslouchat, co se děje tam venku, bylo ještě horší, než si Harry dokázal představit. Dav napřed zavřeštěl… rozhulákal se… a pak svorně zaryčel jako jediný tvor s mnoha hlavami, ať už Cedric podnikl cokoli, aby švédského krátkonosého draka nějak obešel. Krum stále zíral do země a Fleur začala přecházet kolem dokola, tak jako předtím Cedric. Pytlounův komentář to všechno dělal ještě mnohem horším… Harrymu se zjevovaly děsivé vidiny, když slyšel: "Uf, to bylo jen o vlásek, opravdu o vlásek"… "Ten chlapec ale riskuje, to vám tedy povím!"… "Tak tohle bylo chytré - škoda že to nevyšlo!"Ohlušující řev, jejž zaslechli zhruba po patnácti minutách, mohl znamenat pouze jediné: Cedric se dostal drakovi za záda a zmocnil se zlatého vejce."Bravo! To bylo opravdu pěkné!" křičel Pytloun. "A teď - jaké známky mu udělí porota!"Hodnotící známky poroty však už Pytloun nevykřikoval; Harry si domyslel, že je porotci ukazují divákům zdvižené nad hlavou."První šampión to tedy má za sebou, a ještě nás čekají tři!" vřískl Pytloun, když se znovu ozvala píšťalka. "Slečno Delacourová, mohu-li prosit!"Fleur se třásla od hlavy až k patě. Teď, když s hlavou vztyčenou vyšla ze stanu a v ruce pevně svírala hůlku, cítil k ní Harry daleko větší sympatie než kdy předtím. Zůstali s Krumem ve stanu sami, každý na opačné straně, a vyhýbali se navzájem pohledem.Venku vše probíhalo stejně jako předtím… "Nevím, opravdu nevím, jestli to bylo rozumné!" slyšeli, jak Pytloun bodře vykřikuje. "Óó… tohle bylo těsně! Teď opatrně… dobrý bože, už jsem si myslel, že ji drak dostal!"Za deset minut Harry uslyšel, jak davy diváků znovu propukly v nadšený jásot: Fleur očividně zabodovala. Následovalo krátké ztišení - to porotci dávali známky… další potlesk… a pak se píšťalka ozvala potřetí."A tady máme pana Kruma!" zahalekal Pytloun, když kruvalský šampión shrbeně vyšel ven. Harry ve stanu osaměl.Víc než kdy jindy si uvědomoval své tělo: cítil, jak prudce mu buší srdce a jak se mu prsty třesou strachem… zároveň však měl pocit, jako když je někde jinde, dívá se na stěny stanu a slyší křik diváků jakoby z velké dálky…"To tedy bylo troufalé!" křičel Pytloun a Harry slyšel, jak čínský ohniváč vyrazil hlučný, děsivý skřek a všichni diváci rázem zatajili dech. "Tomu opravdu říkám odvaha - a - ano, Krum už drží vejce!"Zimní vzduch se roztřásl potleskem, jako když se sype sklo. Krum skončil - takže Harry už musel každou chvíli přijít na řadu.Vstal a nejasně si uvědomil, že má nohy jak z cukrové vaty. Okamžik ještě počkal, než uslyšel hvizd píšťalky. Pak vyšel ze stanu ven a slepá hrůza ho jímala víc a víc. Dál se ubíral pod stromy, až mezerou mezi fošnami prolezl do ohrady…Teď viděl všechno před sebou jako v nějakém neskutečně barevném snu. Z přikouzlených tribun, které tam předtím nebyly, na něho shlížely stovky tváří. Především ale na opačném konci ohrady byl maďarský trnoocasý drak. Dřepěl na hnízdě s vejci, křídla napůl složená, a valil na něj své žluté, zlovolné oči. Nestvůrný, šupinatý černý ještěr ani na chvíli nepřestal švihat trnitým ocasem, po němž v udusané zemi zůstávaly tři stopy dlouhé rýhy. Vtom davy znovu zaryčely. Harry nevěděl, zda jsou na jeho straně, ale nezáleželo mu na tom. Nastala chvíle pro to, aby udělal, co udělat musel… aby se absolutně soustředil na svoji jedinou šanci, kterou měl…Pozvedl hůlku. "Accio Kulový blesk!" vykřikl z plných plic.Čekal, a každá žilka v jeho těle jako by doufala a modlila se… Jestli to nevyjde… jestli Kulový blesk nepřiletí… připadalo mu, že všechno kolem sebe vidí přes jakousi průzračnou, mihotavou clonu podobnou oparu z vedra, takže ohrada s draky i stovky tváří kolem jako by se vznášely ve vzduchu…A pak uslyšel, jak sviští vzduchem za jeho zády, otočil se a spatřil jej: Kulový blesk se k němu řítil po okraji lesa! V příští vteřině už dorazil do ohrady, prudce se zarazil ve vzduchu vedle Harryho a čekal, až na něj nasedne. Dav teď ryčel ještě víc než předtím… Pytloun cosi křičel… jenže Harrymu už nesloužily kloudně uši… ostatní nebylo důležité…Přehodil nohu přes koště, odrazil se od země a vteřinu nato se začaly dít divy…Jak se řítil vzhůru a vítr mu svištěl ve vlasech, tváře diváků dole se změnily v pouhé růžové špendlíkové hlavičky, a dokonce i trnoocasý drak náhle nebyl větší než nějaký pes. Harry si uvědomil, že tam dole nechal nejen pevnou zem, ale i všechen strach… konečně byl zas ve své kůži…Vlastně to bylo jen jako další utkání ve famfrpálu, nic víc… Jen další famfrpálový zápas, a samice trnoocasého draka byla jen další hnusný soupeř…Pohlédl dolů na hnízdo s vejci a okamžitě postřehl to zlaté, jak se třpytí mezi ostatními, šedými jako cement; všechna spočívala v bezpečí mezi předníma nohama dračice. "To nic," řekl si v duchu Harry, "stačí odvrátit její pozornost… takže do toho…"Spustil se střemhlav dolů a dračice po něm šlehala očima. Poznal na ní, co má v úmyslu, a vyrovnal střemhlavý let právě včas: výtrysk ohně zasáhl přesně místo, kde by byl, kdyby prudce neuhnul… Harryho to nechalo chladným… nebylo to o nic těžší než vyhnout se některému Potlouku…"Můj ty Bože, ten ale umí létat!" řval Pytloun a davy diváků ječely a zajíkaly se obdivem. "Vidíte to, pane Krume?"Harry v kruzích stoupal výš a výš. Trnoocasá dračice ho sledovala dál a div si nevykroutila hlavu na dlouhém krku… kdyby ještě chvíli pokračoval, mohla by se jí pěkně zamotat… raději to ovšem nebude přehánět, nebo na něj zas vychrlí oheň…Harry se prudce spustil dolů, právě když dračice otevřela tlamu. Tentokrát už tolik štěstí neměl - plamenům se sice vyhnul, ale dračice se po něm rozmáchla ocasem, a i když prudce uhnul vlevo, jeden z dlouhých trnů mu roztrhl hábit a škrábl ho do ramene…Cítil, jak to pálí, a slyšel diváky, jak křičí a mručí na protest, rána však zřejmě nebyla hluboká… Znovu zakroužil ve vzduchu nad trnoocasou a vtom ho něco napadlo…Dračice se očividně nemínila vznést do vzduchu - příliš jí záleželo na tom, aby uchránila svá vejce. Kroutila se a zmítala, roztahovala a skládala křídla a střežila Harryho děsivýma žlutýma očima, měla však strach se od vajec víc vzdálit… Takže ji musí přimět, aby udělala právě to, nebo se k nim nikdy nedostane… musí to ovšem udělat opatrně, s rozvahou…Začal nad ní létat sem tam, i když ne tak blízko, aby na něj mohla vychrlit oheň a tak ho zahnat. Stále však pro ni byl dostatečnou hrozbou, a proto nakláněla hlavu hned tím, hned oním směrem, jak ho sledovala, oči se svislými zornicemi na stopkách, zuby vyceněné…Harry se vznesl výš. Dračice natahovala hlavu za ním, krk vykrucovala, jak nejvíc mohla, a kolébala se ze strany na stranu jako had před zaklínačem…Vyletěl ještě o pár stop výš, až dračice vztekle zařvala. Chlapec jí připadal jako moucha, chtěla tu mouchu rozmáčknout; znovu se rozmáchla ocasem, byl však teď příliš vysoko, než aby ho zasáhla… vychrlila do vzduchu oheň, Harry před ním však uhnul… roztáhla mohutné čelisti…"Tak si na mě sáhni," sykl Harry a kroužil těsně nad ní, aby ji co nejvíc rozdráždil. "Pojď, pojď si pro mě… ale musíš pěkně nahoru…"A tak se dračice vzepjala: roztáhla veliká, černá kožnatá křídla, široká jak u malého letadla - a Harry se střemhlav vrhl dolů. Ještě než pochopila, co udělal nebo kam zmizel, snesl se bleskovou rychlostí k vejcím, jež teď už nechránily přední dračí tlapy s mohutnými drápy - spustil ruce z Kulového blesku - uchopil zlaté vejce -Prudce nabral rychlost a rázem byl znovu ve vzduchu. Vznášel se nad tribunami, s těžkým vejcem v bezpečí pod zdravou paží, a v tu chvíli jako by někdo opět zapnul zvuk - Harry doopravdy poprvé zavnímal hlasy diváků na tribunách. Křičeli teď a tleskali stejně hlasitě jako fanoušci Irska na mistrovství světa."Dívejte se!" vykřikoval Pytloun. Jen se na to podívejte! Náš nejmladší šampión získal své vejce nejrychleji ze všech! Bravo! Myslím, že příště se na pana Pottera bude sázet o dost víc!"Harry viděl, jak se strážci draků ženou k maďarské trnoocasé dračici, aby ji zkrotili, a vzápětí u vchodu do ohrady zahlédl profesorku McGonagallovou, profesora Moodyho a Hagrida, kteří mu spěchali vstříc. Všichni tři mu mávali a už z dálky bylo vidět, jak se usmívají. Proletěl ještě jednou nad rozjásanými tribunami a div že mu nepraskly bubínky. Pak hladce přistál… náhle mu bylo po řadě týdnů lehounce… První úkol měl úspěšně za sebou a zůstal naživu…"To bylo vynikající, Pottere!" jásala profesorka McGonagallová, když seskočil z Kulového blesku - což od ní byla mimořádná pochvala. Harry si všiml, jak se jí třese ruka, kterou mu ukazovala na poraněné rameno: "Zajděte si s tím za madame Pomfreyovou, ještě než vám porotci udělí známky… je tamhle naproti, už musela ošetřovat Diggoryho…""A máš to v kapse, Harry!" zachraplal Hagrid. "Zvládnul jsi to, a eště ke všemu proti tomu trnovocasýmu, víš přeci, co říkal Charlie, že to je zrovna ta nejhorší mrcha…""Díky, Hagride," ozval se Harry zvučně, aby obr už zmlkl a nakonec nevybreptal, že mu draky ukázal předem.Profesor Moody vypadal také na výsost spokojeně: čarodějné oko mu v očním důlku jen tančilo."Udělal jste to pěkně a jednoduše, to je ono, Pottere," zamručel."Teď ale běžte do stanu první pomoci, Pottere, prosím vás…" naléhala profesorka McGonagallová.Harry vyšel z ohrady, ještě pořád lapal po dechu, a před dalším stanem uviděl madame Pomfreyovou, která vypadala krajně ustaraně."Tihleti draci!" řekla znechuceně a vtáhla Harryho dovnitř. Stan byl rozdělen na jednotlivé kóje: přes plachtovinu zahlédl Cedrikův stín, nevypadalo to ale, že by utrpěl vážnější zranění, protože seděl. Madame Pomfreyová prohlédla Harrymu rameno a celou dobu nazlobeně reptala: "Loni to byli mozkomorové, letos draci; to bych ráda věděla, co si vymyslí příště? Máte opravdu štěstí… ta rána je docela mělká… ale musím ji vyčistit, než vám ji zhojím."Vymyla mu ránu několika kapkami zářivě červené tekutiny, která dýmala a pálila, pak mu poklepala na rameno hůlkou a Harry ucítil, že se mu v dalším okamžiku uzdravilo."Teď si ještě v klidu na minutu sedněte - sedněte si, říkám! A pak se můžete jít podívat, jaké vám dají známky."Vyšla ven ze stanu, ale za chviličku už ji zase slyšel, jak vchází do sousední kóje a ptá se: "Tak co, Diggory, jak jste na tom?"Harry neměl ani trochu touhu sedět v klidu; měl v sobě ještě příliš mnoho adrenalinu. Vstal, že se půjde podívat, co se děje venku, ale než to stihl, vtrhly dovnitř dvě osoby - Hermiona, a v patách za ní Ron."Harry, byl jsi prostě skvělý!" zavřískla Hermiona. Tvář měla samý škrábanec, jak si ji ze strachu o kamaráda podrápala nehty. "Byl jsi úžasný, fakt úžasný!"Harry však zíral na Rona, který byl v obličeji bílý jako stěna a upíral na něho oči, jako kdyby byl nějaký duch."Harry," mluvil nezvykle vážně, "ať už tvé jméno vhodil do Poháru kdokoli, věřím - teď už věřím, že tě chtěli oddělat!"Bylo to, jako by těch několik předchozích týdnů vůbec neexistovalo - jako by se s Ronem setkal poprvé od chvíle, kdy ho Ohnivý pohár vyhlásil šampiónem."Už ti to konečně došlo?" zeptal se Rona chladně. "Ale že ti to trvalo, to ti tedy řeknu."Hermiona nervózně postávala mezi nimi a dívala se z jednoho na druhého. Ron nejistě otevřel ústa a Harry věděl, že se mu chce omluvit. Vtom však pochopil, že o žádnou omluvu nestojí."To je v pořádku," řekl dřív, než se Ron zmohl na jediné slovo. "Zapomeň na to.""To ne," namítl Ron. Já jsem opravdu neměl -""Zapomeň na to," opakoval Harry.Ron se na něj nervózně zašklebil, a Harry mu oplatil stejným úšklebkem.Hermiona se hlasitě rozplakala."Vždyť vůbec nemáš proč brečet!" namítl Harry užasle."Když vy jste oba tak hloupí!" rozkřikla se, dupla nohou a po hábitu jí stékaly veliké slzy. Pak je oba objala, dřív než jí v tom stačili zabránit, a vyřítila se pryč; doslova přitom skučela."Nakonec ještě začne štěkat," řekl Ron a zavrtěl hlavou. "Tak pojď, člověče, za chvíli se dozvíš, jaké ti dali známky…"Harry měl mnohem slavnostnější náladu, než by byl býval ochoten uvěřit ještě před hodinou. Zvedl zlaté vejce a Kulový blesk a s hlavou skloněnou vyšel ze stanu. Ron se k němu připojil a ani na chvíli nezavřel pusu."Byl jsi nejlepší, to je jasné, ostatní se s tebou vůbec nemohli měřit. Cedric si samozřejmě pomohl tím kouzlem, když přeměnil obyčejný balvan, který ležel na zemi… udělal z něj psa a snažil se, aby se drak radši vrhl právě na toho psa. Měl to chytře vymyšlené a skoro mu to i vyšlo, vždyť se k tomu vejci fakt dostal, jenže ho to stálo i popáleniny - drak si to na poslední chvíli rozmyslel a rozhodl se, že místo toho novofundlanďana sežere jeho, a Cedric jen taktak utekl. A Fleur to zas chtěla vyřešit pomocí čárů - myslím, že se toho svého draka prostě snažila uspat, a vlastně to zabralo taky; vypadal aspoň hrozně ospalý, ovšem pak najednou hlasitě zachrápal, z tlamy mu vyšlehly plameny a na Fleur začala hořet sukně, ještě že ji uhasila vodou ze své hůlky. A Krum, hele - věř tomu nebo ne, ale ten si na létání vůbec nevzpomněl! Nejspíš je ale druhý nejlepší, hned po tobě. Zasáhl svého draka nějakým kouzlem přímo do oka: jediná potíž byla, že se drak začal v křečích převalovat sem tam a rozmačkal přitom polovinu opravdických vajec - za to Krumovi odečetli body, protože těm vejcím se nic stát nemělo."Mezitím dorazili k ohradě a Ron se zhluboka nadechl. Teď když trnoocasého draka odvedli pryč, mohl konečně vidět, kde těch pět porotců sedí - právě na opačné straně, na vysokých křeslech potažených suknem s vyšitými zlatými nitkami."Každý porotce dává známky od jedné do desíti," vysvětlil Ron. Harry přimhouřil oči a uviděl první členku poroty - madame Maxime - jak zvedá do vzduchu hůlku: vyletělo z ní něco jako dlouhá stříbrná stuha a ta se zkroutila do velké osmičky."To není špatné!" mínil Ron a dodal: "Nejspíš ti odečetla body za to rameno…"Diváci se mezitím roztleskali. Další byl na řadě pan Skrk, ten zvedl do vzduchu číslici devět."To vypadá dobře!" křikl Ron a žďuchl Harryho do zad.Následoval Brumbál, a také zvedl devítku. Diváci jásali čím dál víc.Ludo Pytloun - deset."Deset?" zeptal se Harry nevěřícně. "Vždyť mě přitom drak poranil… nač si to hraje?""Jen nereptej!" vřískl Ron vzrušeně.A teď zvedl hůlku Karkarov. Na okamžik jako by zaváhal, než z ní vyletěla číslice: byla to čtyřka."Cože?" zaryčel Ron zuřivě. "Čtyři? Ten zatracený předpojatý hajzl, Krumovi dal desítku!"Harrymu to však bylo jedno, dokonce by mu nevadilo, i kdyby mu Karkarov dal nulu. Zato jak se Ron kvůli němu rozčilil, to pro něj mělo cenu dobrých sta bodů. Samozřejmě že tohle mu neřekl, ale když se otočil a zamířil z ohrady ven, bylo mu opravdu lehko u srdce. A nebyl to jen Ron… ti, kteří v davu jásali, nebyli jenom z Nebelvíru. Když naostro viděli, čemu musí čelit, skoro celá škola se postavila na jeho stranu. A zrovna tak fandili Cedrikovi… a na zmijozelských nezáleželo - už byl schopen překousnout, i kdyby na něj teď křičeli bůhvíco."Dělíš se o první místo s Krumem, Harry!" oznámil mu Charlie Weasley, který jim spěchal naproti, když zamířili zpátky do školy. "Poslyš, musím už běžet, ještě potřebuji poslat sovu mamce, slíbil jsem jí, že jí vylíčím všechno, co se tu bude dít - ovšem tohle bylo neuvěřitelné! A abych nezapomněl - mám ti vyřídit, aby ses ještě pár minut zdržel… Pytloun chce s vámi mluvit, ve stanu šampiónů."Ron slíbil, že na něj počká, a Harry znovu vstoupil do stanu, kde teď vše vypadalo jakoby úplně jinak: vlídně a přátelsky. Na okamžik si připomněl, jak mu bylo, když se snažil uniknout trnoocasé dračici, a porovnal to s tím dlouhým čekáním, než vykročil ven… Tady však jeho srovnání kulhalo, protože to čekání bylo nesrovnatelně horší.Fleur, Cedric a Krum vešli do stanu společně.Cedric měl jednu tvář pomazanou hustou oranžovou kaší, která mu zřejmě měla ošetřit spáleniny. Když uviděl Harryho, zašklebil se na něj: "Zvládl jsi to parádně, Harry.""Ty taky," připojil Harry a rovněž se zašklebil."Takže první úkol máte úspěšně za sebou, a všichni!" zahlaholil Ludo Pytloun a hrdě vkročil do stanu. Tvářil se tak spokojeně, jako kdyby v tu chvíli nějakého draka právě přelstil on sám. "Teď už jenom pár slov: až do druhého úkolu, který se bude konat čtyřiadvacátého února o půl desáté ráno, vás čeká příjemná dlouhá přestávka - ale do té doby pro vás máme něco k přemýšlení! Když se podíváte na zlatá vejce, která držíte v rukou, zjistíte, že se dají otevřít… vidíte ty klouby, že ano? Vaším úkolem je najít klíč, který je ve vejci - protože ten vám prozradí, jaký druhý úkol vás čeká, a umožní vám, abyste se na něj připravili! Je vám to jasné? Opravdu? V tom případě můžete jít!"Harry vyšel ze stanu, připojil se znovu k Ronovi a zamířili po okraji Zapovězeného lesa zpátky. Ani na okamžik přitom nezavřeli pusy, protože Harry chtěl podrobněji slyšet, jak to vyřešili ostatní šampióni; a pak, když obešli stromy, za nimiž Harry poprvé zaslechl dračí řev, vyskočila ze tmy za jejich zády jakási čarodějka.Byla to Rita Holoubková. Tentokrát měla na sobě jedovatě zelený hábit a Bleskobrk, který držela v ruce, s ním ladil přímo dokonale."Blahopřeji, Harry!" usmála se zářivě. "Myslíš, že bys se mnou mohl ztratit slovíčko? Jak ti bylo ve chvíli, když jsi uviděl toho draka? A co si teď myslíš o tom, kolik ti kdo dal bodů?""No, jedno slovo s vámi ztratit můžu," řekl Harry bez lítosti. "Sbohem."A zamířili s Ronem ke hradu.