22. Nečekaný úkol

Pottere! Weasleyi! Nechtěli byste dávat pozor?"Popuzený hlas profesorky McGonagallové šlehl vzduchem jako bič, až Harry s Ronem nadskočili a zvedli hlavu.Byl čtvrtek a hodina přeměňování se chýlila ke konci. Morčata, která dělali z perliček, byla už zavřená ve velké kleci na katedře (to Nevillovo ještě mělo peří) a opsali si z tabule domácí úkol (Popište způsoby, jak musíte upravit přeměňovací kouzla, když provádíte změny mezi druhy, a uveďte příklady). Co nevidět už mělo zvonit a Harry s Ronem, kteří seděli v učebně vzadu a před chvílí šermovali Fredovými a Georgeovými falešnými hůlkami, vzhlédli. Ron držel v ruce plechového papouška a Harry gumovou tresku."A teď, pokud se Potter a Weasley budou laskavě chovat přiměřeně svému věku," a profesorka McGonagallová je probodla zlobným pohledem, neboť Harryho tresce právě tiše spadla na podlahu hlava, kterou jí uklovl Ronův papoušek - "bych vám všem chtěla něco oznámit.Blíží se vánoční ples - tradiční součást turnaje tří kouzelnických škol a příležitost k tomu, abychom se společensky sblížili s našimi zahraničními hosty. Plesu se smějí zúčastnit pouze studenti od čtvrtého ročníku výš - i když si můžete pozvat někoho mladšího, pokud budete chtít -"Levandule Brownová se v tu ránu rozhihňala. Parvati Patilová ji žďchla do žeber a zkřivila obličej, jak se úporně přemáhala, aby se nezačala chichotat také, a obě se ohlédly na Harryho. Profesorka McGonagallová si jich nevšímala, což od ní Harry považoval vysloveně za nespravedlivost, když jeho a Rona chviličku před tím tak vypeskovala."Obléknete se do společenských hábitů," pokračovala profesorka. "Ples začne na Boží hod v osm hodin večer ve Velké síni a ukončen bude o půlnoci. A ještě něco -"Přejela po třídě dlouhým, pronikavým pohledem."Vánoční ples je pro nás pro všechny samozřejmě příležitostí - ehm - trochu se odvázat," dodala s jistou nelibostí.Levandule se rozhihňala ještě víc a snaživě si zakrývala ústa dlaní, aby ji nebylo slyšet. Harry chápal, čemu se směje: profesorka McGonagallová s vlasy staženými do tuhého uzlu věru nevypadala na to, že by se někdy odvázala."To ovšem NEZNAMENÁ," pokračovala, "že zmírníme měřítka na chování, jaké od bradavických studentů očekáváme. Velice by se mě dotklo, kdyby někdo z nebelvírských studentů jakkoli poškodil dobré jméno naší školy."Vtom zazvonilo a nastal obvyklý shon, jak si všichni ukládali věci do brašen a přehazovali si je přes ramena."Pottere - na slovíčko, buďte tak laskav," překřikla všeobecný lomoz.Harry si myslel, že to nejspíš bude kvůli té bezhlavé tresce, a zasmušile vykročil ke katedře.Profesorka McGonagallová počkala, dokud všichni neodešli, a pak řekla: "Pottere, šampióni a jejich partnerky -"Jaké partnerky?" podivil se Harry.Profesorka na něj podezíravě pohlédla, jestli si z ní nemíní dělat legraci."Vaše partnerky na vánoční ples, Pottere," řekla chladně. "Vaše partnerky k tanci."Harrymu se otočil a vzápětí stáhl žaludek. "Partnerky k tanci?" Cítil, jak rudne v obličeji. Jenže já netančím," vyhrkl."Tak to budete muset," namítla profesorka podrážděně. "Proto vám to říkám. Patří k tradici, že šampióni a jejich partnerky ples zahajují."Harry si v duchu představil sám sebe v cylindru a ve fraku po boku nějaké dívky v šatech s volánky, jaké nosívala teta Petunie na firemní večírky strýce Vernona."Já tancovat nebudu," ohradil se."Patří to k tradici," trvala na svém profesorka. Jste bradavický šampión a jako reprezentant naší školy uděláte, co se od vás očekává. Takže se postarejte, abyste si nějakou partnerku našel.""Ale - vždyť já -""Řekla jsem vám to jasně, Pottere," prohlásila profesorka McGonagallová nekompromisně.Ještě před týdnem by si Harry určitě řekl, že najít si partnerku k tanci je hračka oproti střetnutí s maďarským trnoocasým drakem. Teď, když to už bylo za ním, a on měl požádat nějakou dívku, aby s ním tančila na plese, připustil si, že by si to s drakem raději rozdal ještě jednou.Zatím nikdy nezažil, aby se tolik studentů zapsalo, že zůstanou přes Vánoce v Bradavicích. Sám se samozřejmě zapisoval vždycky, protože jinak by se musel vrátit do Zobí ulice. V předchozích letech však takových jako on byla vždy naprostá menšina. Tentokrát to naopak vypadalo, že v Bradavicích zůstanou všichni od čtvrtého ročníku výš, a nikdo jako by nemyslel na nic jiného než na nastávající ples. Platilo to přinejmenším o děvčatech, a Harry žasl, kolik jich ve škole najednou je - nikdy dřív si to pořádně neuvědomoval. Dívky, které se chichotaly a šuškaly si po chodbách, dívky, které hýkaly smíchem, když kolem nich šli chlapci, dívky, které v jednom kuse probíraly, co si která z nich na Boží hod večer vezme na sebe…"Proč musí pořád chodit v houfu?" zeptal se Rona, když kolem nich prošel snad tucet dívek a všechny se chichotaly a vrhaly na něho významné pohledy. Jak si má člověk s některou promluvit o samotě, aby ji mohl pozvat?""Co kdybys ji chytil do lasa?" navrhl Ron."A máš už vůbec představu, u které bys to chtěl zkusit?"Harry neodpověděl. Moc dobře věděl, kterou dívku by chtěl pozvat, jen k tomu najít odvahu… Cho byla o rok starší než on: byla velice hezká, hrála skvěle famfrpál a navíc byla oblíbená.Ron vytušil, co se mu honí hlavou. "Hele, vždyť ty si s tím nemusíš dělat starosti Jsi přece bradavický šampión a právě jsi přemohl maďarského trnoocasého draka. Vsadím se, že budou stát frontu, která z nich s tebou půjde."Z nedávné zatrpklosti v Ronově hlasu nebylo slyšet téměř nic - natolik ji potlačil, když se znovu skamarádili. Navíc si Harry užasle uvědomil, že má Ron úplnou pravdu.Hned další den si mu řekla, jestli by s ní šel na ples, jedna kudrnatá dívka z třetího ročníku v Mrzimoru, se kterou v životě nemluvil. Byl tím tak zaskočený, že řekl "Ne" dřív, než o tom vůbec začal uvažovat. Zřejmě se jí to dost dotklo. Spěšně odešla a Harry musel celou hodinu dějin čar a kouzel snášet špičky, kterými ho Dean, Seamus i Ron zahrnovali. Následující den si ho chtěly zamluvit další dvě - jedna druhačka a jedna páťačka, která k jeho hrůze vypadala, že ho třeba srazí, jestli jí dá košem."Byla ale docela hezká," připustil Ron, když se konečně přestal smát."Vždyť byla o hlavu vyšší než já," namítl Harry, pořád ještě vyvedený z míry. "Představ si, jak bych vypadal, kdybych s ní šel tancovat."Stále znovu si připomínal, co řekla Hermiona o Krumovi: "Líbí se jim jen proto, že je slavný!" Velice o tom pochyboval, že by s ním chtěla jít na ples jediná z těch, které se mu zatím nabídly jako partnerky, kdyby nebyl školním šampiónem. Pak se zamyslel, jestli by mu vadilo, kdyby si ho na ples zamluvila Cho.Ačkoli ho děsilo, že má ples zahajovat, musel uznat, že od té doby, co zvládl první úkol, se ve škole cítí o dost líp. Na chodbách už nemusel poslouchat tolik uštěpačných poznámek jako předtím. Tušil, že za to vděčí Cedrikovi - z vděčnosti za to, co mu prozradil o dracích, nejspíš řekl ostatním studentům z Mrzimoru, aby ho nechali na pokoji. Ubylo také odznaků Podporujte CEDRIKA DIGGORYHO. Draco Malfoy mu samozřejmě při každé příležitosti dál citoval z článku Rity Holoubkové, jeho posluchači se však smáli stále méně - a aby se Harry cítil ještě pohodověji, o Hagridovi se v Denním věštcineobjevila ani řádka."Vo kouzelný tvory se teda moc nezajímala, abych pravdu řek," ujistil je Hagrid, když se ho při poslední hodině péče o kouzelné tvory všichni tři vyptávali, jak dopadlo jeho interview s Ritou Holoubkovou. Také se jim nesmírně ulevilo, že už od nich Hagrid nevyžadoval, aby se skvorejšů přímo dotýkali, takže toho dne se jen schovávali za jeho boudou, aby na ně nepršelo, seděli u stolu postaveného na kozách a chystali pro ty jeho nestvůry nový výběr lahůdek."Pořád mě votravovala, abych jí povídal vo tobě, Harry," pokračoval potichu. "Tak jsem jí řek, že jsme kamarádi vod ty doby, co jsem tě vodvez vod Dursleyovejch. ,A to jste mu za celé čtyři roky nikdy nemusel vyhubovat?' vyptávala se. 'Nikdy vás při vyučování nerozčilil?' Řek jsem jí, že ne, a vona koukala jak sůva z nudlí. Jako by vodě mě chtěla slyšet jen samý stížnosti, jak jseš hroznej, Harry.""To taky chtěla," přikývl Harry, hodil do velké kovové mísy kousky dračích jater a zvedl nůž, aby přikrájel další. "Nemůže o mně pořád psát jako o tragickém malém hrdinovi, to už by byla nuda.""Potřebuje nový drby, Hagride," potvrdil Ron znalecky a vylupoval mločí vajíčka. "Čekala, že jí řekneš, že Harry je šílenec a kriminálník!""Ne, to určitě ne!" upřímně se vyděsil obr."Měla požádat o rozhovor Snapea," mínil Harry ponuře. "Ten jí o mně navykládá to nejhorší, kdy si jen vzpomene. Od té doby, co do školy nastoupil, Potter věčně jen porušuje řády…""To Snape vopravdu řek?" zeptal se Hagrid a Ron s Hermionou vyprskli smíchy. "Vobčas jsi s řádama byl trochu na štíru, to jo, ale dovopravdy jseš přece príma!""Díky, Hagride," zazubil se na něj Harry."Hagride, a přijdeš na Boží hod na ten ples?" chtěl vědět Ron."Jo, říkal jsem si, že to přídu vomrknout," potvrdil Hagrid chraplavě. "Počítám, že by to mohla bejt docela paráda. Ty budeš zahajovat jako předtanečník, že jo, Harry? S kým vůbec pudeš?""Já zatím nevím," přiznal a cítil, jak rudne, ale Hagrid už se dál nevyptával.Týden před vánočními prázdninami všeobecné pozdvižení ve škole den ze dne sílilo. O vánočním plese kolovaly nejrůznější fámy, z nichž Harry přinejmenším polovině nevěřil - například tomu, že Brumbál koupil od madame Rosmerty na osm set soudků slazené a kořeněné medoviny. Nejspíš ale byla pravda, že na plese budou účinkovat Sudičky. Harry vůbec nevěděl, kdo to je, protože nikdy neposlouchal kouzelnické rádio, ale podle toho, jak vyváděli ti, kdo vyrůstali na pořadech SKRS (Sdružení kouzelnických rozhlasových stanic), si domyslel, že to je slavná hudební skupina.Někteří učitelé, třeba maličký profesor Kratiknot, se ani nepokoušeli je něco učit, když bylo jasné, že jsou myšlenkami úplně jinde: ve středu jim při vyučování dovolil hrát hry, a sám si skoro celou hodinu povídal s Harrym o tom, jak při prvním úkolu turnaje tří kouzelnických škol výtečně použil přivolávací kouzlo. Jiní učitelé už tak velkodušní nebyli: například profesora Binnse by nic na světě neodvrátilo od toho, aby jim předčítal své poznámky o povstáních skřetů. Jelikož mu však ani vlastní smrt nezabránila v tom, aby přednášel dál, domysleli se, že taková maličkost jako Vánoce ho nemůže odradit. Udivující bylo, jak v jeho podání i ty nejlítější a nejkrvavější vzpoury skřetů zněly stejně nudně jako Percyho zpráva o tloušťce stěn kotlíků. Zato Moody a profesorka McGonagallová při svých hodinách zaměstnávali studenty až do poslední chvíle, a Snape by spíš přijal Harryho za vlastního, než aby jim při vyučování dovolil hrát hry. Všechny je provrtával nenávistnýma očima a pak jim sdělil, ať při poslední hodině počítají s praktickou zkouškou z protijedů."Je to zloduch," postěžoval si Ron večer v nebelvírské společenské místnosti. "Vytasí se na nás se zkoušením při poslední hodině a zkazí nám zbytek dní do prázdnin spoustou opakování.""Mhm… ale ty se zrovna nepřetrhneš, co?" namítla Hermiona a podívala se na něj přes své poznámky z lektvarů. Ron totiž z balíčku Rachavého Petra právě stavěl domeček z karet - bylo to mnohem zábavnější než s mudlovskými kartami, protože tenhleten mu mohl kdykoli vybuchnout."Vždyť jsou skoro Vánoce, Hermiono," prohlásil Harry líně; seděl v křesle u krbu a snad posté si četl Létání s Kanonýry.Hermiona ho také setřela přísným pohledem. "Myslím, že by ses mohl zajímat o něco důležitějšího, Harry, i když nemáš chuť učit se protijedy!""O co třeba?" zeptal se Harry a díval se přitom na Joeyho Jenkinse z mužstva Kanonýrů, jak odpaluje Potlouk proti střelci Netopýrů."O to vejce!" sykla jeho kamarádka."Ale Hermiono, mám přece čas až do čtyřiadvacátého února," bránil se Harry.Zlaté vejce si v ložnici uložil do kufru a od toho večírku po splnění prvního úkolu ho neotevřel. Co všechno to skřípavé ječeni znamená, bude ostatně potřebovat vědět až za dva a půl měsíce."Možná ale potrvá týdny, než to rozluštíš!" namítla Hermiona. Jestli všichni ostatní budou vědět, jaký je příští úkol, a ty ne, budeš vypadat jako úplný hlupák!""Nech ho, Hermiono, zaslouží si chvilku pohov," řekl Ron a postavil nahoru poslední dvě karty. Vzápětí domek vybuchl a připálil mu obočí."Vypadáš náramně, Rone… a s tvým společenským hábitem to půjde skvěle dohromady."To přišli Fred a George a přisedli si k jejich stolku, zatímco Ron zjišťoval, kolik škod ještě utrpěl."Rone, mohli bychom si půjčit Papušíka?" zeptal se George."To nepůjde, letěl s dopisem," řekl Ron. "A proč?""Protože George by ho chtěl pozvat na ples," řekl Fred uštěpačně."Protože my chceme poslat dopis taky, ty blbečku," řekl George."A komu vy dva vlastně pořád píšete?" zeptal se Ron."Do toho nestrkej nos, Rone, nebo ti ho taky připálím," a Fred výhružně zamával hůlkou. "A co jinak… už máte domluveno, s kým budete plesat?""Ještě ne," přiznal Ron."Tak si pospěš, kamaráde, nebo na tebe žádná hezká holka nezbude," varoval ho Fred."A s kým jdeš ty?" vyzvídal mladší bratr."S Angelinou," odpověděl Fred bez nejmenšího zaváhání."Cože?" užasl Ron. "A už jsi ji pozval?""No jo, vlastně," zarazil se Fred. Pak se otočil a křikl přes celou společenskou místnost: "Angelino! Slyšíš mě?"Angelina, která se u krbu bavila s Alicí Spinnetovou, zvedla hlavu a podívala se na něj."Co je?""Nešla bys se mnou na ten ples?"Angelina po něm střelila pohledem, jako kdyby uvažovala, jestli jí za to stojí."Proč ne, půjdu," řekla s lehkým úsměvem ve tváři, otočila se znovu k Alici a tlachala s ní dál."Viděli jste?" zamrkal Fred na Harryho a Rona. Je to úplná hračka."Široce zívl, vstal a řekl: "Tak pojď, Georgi, radši si vypůjčíme některou školní sovu…"Zvedli se a odešli. Ron si přestal ohmatávat obočí a přes očazené trosky svého domku z karet pohlédl na Harryho."Opravdu už bychom sebou měli hodit a s někým se domluvit. Fred má pravdu. Přece nechceme, aby na nás zbyly nějaké příšerky."Hermiona pohoršeně vyprskla: "Nějaké co - mohl bys mi to zopakovat?""Totiž," Ron pokrčil rameny, "radši bych šel sám než… než třeba s Eloisou Midgeonovou.""Vždyť se těch svých uhrů skoro zbavila - a jinak je opravdu fajn!""A co ten nos na stranu?" namítl Ron."No jo," naježila se Hermiona. "Takže vám v podstatě jde o hezkou tvářičku, jen když bude ochotná s vámi plesat, a jinak to může být příšera všech příšer?""Ehm - no, tak nějak," prohlásil Ron."Půjdu si lehnout!" vyštěkla Hermiona. Víc už neřekla ani slovo a vyřítila se ke schodišti do dívčích ložnic.
Bradavický personál očividně toužil udělat na návštěvníky z Krásnohůlek a z Kruvalu znovu co největší dojem a rozhodl se předvést jim o Vánocích hrad v té nejsvátečnější podobě. Když byla výzdoba hotová, musel Harry uznat, že něco tak úchvatného ve škole ještě nikdy neviděl. Po zábradlí mramorového schodiště visely rampouchy, které nerozmrzaly; tradičních dvanáct vánočních stromů ve Velké síni zdobilo všechno od zářících bobulí cesmíny až po opravdové, houkající zlaté sovy, a všechna brnění na chodbách byla očarovaná, aby zpívala koledy, kdykoli někdo šel kolem nich. Byl to opravdu zážitek slyšet chorál Ó křesťané všichni, když ho zpívala prázdná přilba, která znala jen polovinu slov. Školník Filch musel několikrát z brnění vytahovat Protivu, který se tam schoval a vyplňoval odmlky vlastními slovy, samozřejmě nezdvořilými až hanba.Harry se dosud neodhodlal poprosit Cho, aby s ním šla na ples. Byli z toho s Ronem už dost nervózní, i když - jak Harry tvrdil - Ron by zdaleka nevypadal tak hloupě jako on, kdyby šel bez partnerky. Vždyť měl spolu s ostatními šampióny předtančením ples zahájit."Koneckonců, pořád nám ještě zbývá Ufňukaná Uršula," řekl sklesle, když si vzpomněl na ducha strašícího na dívčích záchodcích v druhém patře."Harry, musíme prostě zatnout zuby a dát se do toho," prohlásil Ron v pátek ráno tónem, jenž naznačoval, že nastal čas vzít útokem nedobytnou pevnost. "Až se dnes večer vrátíme do společenské místnosti, budeme oba mít tanečnici - platí?""Ehm… tak jo," přisvědčil Harry.Jenomže pokaždé, když toho dne Cho zahlédl - o přestávce, potom na obědě a jednou i cestou k učebně dějin čar a kouzel - měla kolem sebe celý houf kamarádek. Copak nikdy nikam nechodí sama? Že by si na ni počíhal, až půjde na záchod? Ale ne - dokonce i tam zřejmě chodila v doprovodu čtyř nebo pěti dalších dívek. Jestli to ovšem neudělá co nejdřív, určitě ji pozve někdo jiný.Při Snapeově zkoušce z protijedů se nedokázal soustředit, takže zapomněl přidat nejdůležitější přísadu - bezoár - a dostal tu nejhorší známku. Bylo mu to však lhostejné, celou dvouhodinovku jen sbíral odvahu k tomu, co se chystal udělat. Když zazvonilo, popadl brašnu a vystřelil ke dveřím."Sejdeme se na večeři!" křikl na Rona a Hermionu a hnal se po schodech vzhůru.Musí jen říct Cho, že by s ní chtěl mluvit mezi čtyřma očima, nic víc… prodíral se přeplněnými chodbami a rozhlížel se po ní, až ji opravdu našel (o dost dřív, než očekával), jak vychází z učebny obrany proti černé magii."Ehm - Cho? Mohl bych s tebou chviličku mluvit?"Proti hihňání by měl být nějaký zákon, pomyslel si vztekle, když všechny dívky kolem Cho okamžitě vyprskly. Cho se k nim však nepřidala. Řekla jen "Ano" a poodešla s ním dost daleko, aby je spolužačky neslyšely.Harry se otočil, podíval se na ni a žaludek se mu podivně zahoupal - jako kdyby šel ze schodů a jeden vynechal."Ehm," začal.Nedokáže ji pozvat. Prostě to nedokáže - ale musí to udělat! Cho stála proti němu a dívala se na něj celá zmatená.A vtom mu slova vyletěla z úst dřív, než si s nimi stačil jeho jazyk poradit."Chtěbysemjítnaples?""Cože?" užasla Cho."Chtěla bys - chtěla bys se mnou jít na ples?" zeptal se konečně. Proč ale musel právě teď zrudnout? Proč?"Ach!" hlesla Cho a zrudla také. "Ach Harry, mě to opravdu mrzí…" Podle toho, jak se tvářila, mluvila pravdu. "Já už jsem to slíbila někomu jinému.""Aha," hlesl Harry.Bylo to zvláštní: ještě před chvilkou se mu všechny vnitřnosti v břiše svíjely jako hadi, najednou však měl pocit, že nemá vůbec žádné."Tak nic," řekl. "Nedělej si s tím hlavu.""Opravdu mě to mrzí," opakovala dívka."To je v pořádku," přikývl Harry. Chvilku tam stáli a dívali se jeden na druhého. Potom Cho řekla: "Takže -""No jasně.""Tak ahoj," řekla Cho, pořád ještě červená jako rajské jablíčko, a odkráčela.Harry se neudržel a ještě za ní křikl:"A s kým vlastně jdeš?""No - s Cedrikem," odpověděla. "S Cedrikem Diggorym.""Jasnačka," přikývl Harry.Vnitřnosti byly už zase na místě, měl však pocit, že mu je někdo naplnil olovem.Na večeři úplně zapomněl. Místo toho se loudal nahoru do nebelvírské věže a při každém kroku mu jako ozvěna znovu zněl v uších hlas Cho Changové: "S Cedrikem - s Cedrikem Diggorym." V poslední době se mu Cedric začínal docela zamlouvat - byl dokonce ochotný brát s nadhledem, že ho jednou ve famfrpálu porazil, že je hezký a také oblíbený a téměř všichni že v něm vidí opravdového šampióna. Teď si však náhle uvědomil, že je to vlastně neschopný frajírek, který má v hlavě mozku ani ne do kalíšku na vajíčka."Lampionky," oslovil mdlým hlasem Buclatou dámu - včera se totiž heslo změnilo."Ano, jistě, drahoušku!" zatrylkovala, a jak se vyklonila dopředu, aby ho vpustila, předvedla mu svou novou stuhu do vlasů zdobenou lametami.Harry prolezl do společenské místnosti, přeletěl ji pohledem a ke svému překvapení uviděl vzadu v koutě Rona. Tvář měl celou popelavou. Vedle něj seděla Ginny a něco mu vykládala tlumeným, konejšivým hlasem."Stalo se něco, Rone?" zeptal se a přisedl si k nim.Ron zvedl hlavu a podíval se na něj s jakousi slepou hrůzou ve tváři."Proč jsem to proboha udělal?" zeptal se zoufale. "Vůbec nechápu, co mě to popadlo!""O co jde?" chtěl vědět."On totiž - ehm - před chvílí řekl Fleur Delacourové, jestli by s ním nešla na ples," vysvětlila mu Ginny. Vypadala, že jen stěží přemáhá úsměv, přesto však soucitně popleskávala bratra po rameni."Cože?" užasl Harry."Nechápu,co mě to popadlo!" vyjekl Ron znovu. "Nač jsem si to chtěl hrát? Všude kolem byla spousta lidí - nejspíš mi na chvilku přeskočilo - a všichni to viděli! Prostě jsem ve vstupní síni šel kolem ní - bavila se zrovna s Diggorym - a do mě jako by něco vjelo a povídám, jestli by na ten ples šla se mnou!"Ron zaúpěl a zakryl si tvář dlaněmi. Mluvil a mluvil, ale bylo mu jen stěží rozumět. "Podívala se na mě jako na mořskou obludu nebo něco takového. Vůbec mi neodpověděla. A pak - ani nevím, jak se to stalo - najednou jsem se vzpamatoval a utekl jsem.""To je tím, že má v sobě vílí krev," řekl Harry. "Měl jsi pravdu - její babička opravdu byla víla. Nemůžeš za to, co se stalo - vsadím se, že jsi zrovna šel kolem, když začala dělat oči na Diggoryho, a místo něho zasáhla tebe - jenže to se snažila zbytečně, protože Cedric jde s Cho Changovou."Ron na něj tázavě pohlédl."Před chvílí jsem ji pozval, aby šla se mnou," přiznal Harry sklesle, "a ona mi to řekla."Ginny se náhle přestala usmívat."To je k zbláznění," prohlásil Ron, "My dva jsme jediní, kdo ještě nikoho nemá - teda, s výjimkou Nevilla. Hele, jestlipak uhodneš, koho ten pozval? Hermionu!""Cože?" užasl Harry, kterého to úplně vyvedlo z míry."Jo, vím to nabeton!" Ron se začal smát a do tváře se mu aspoň trochu vrátila barva. "Sám mi to řekl, když jsme šli z lektvarů! Že prý se k němu vždycky chovala laskavě, pomáhala mu s úkoly a se vším… jenže ona mu řekla, že už jde s někým jiným. Chm! To určitě! Prostě jen nechtěla jít s Nevillem… ostatně, kdo by chtěl?""Takhle nemluv!" řekla pohoršené Ginny. "A neposmívej se -"Právě v tu chvíli prolezla otvorem v podobizně Hermiona."Proč jste ani jeden nebyli na večeři?" zeptala se, když k nim přišla blíž."Protože - přestaňte se už smát, vy dva - protože oba právě dostali košem od dívek, které chtěli pozvat na ples!" vysvětlila jí Ginny.Harry i Ron na chvíli ztratili řeč."To ti opravdu děkuju, Ginny," ucedil Ron kysele."Copak? Všechny hezké tvářičky už jsou zadané, Rone?" zeptala se Hermiona povzneseně. "Takže Eloise Midgeonová už by ti připadala docela dobrá, že? Ale co, však ty určitěněkde najdeš nějakou, která s tebou půjde."Ron však na ni zazíral, jako by ji najednou spatřil v úplně novém světle. "Hermiono, ten Neville má pravdu - ty přece jsi děvče…""Že sis toho konečně všiml," poznamenala jejich kamarádka kousavě."Tak to můžeš jít s jedním z nás!""To tedy nemůžu," odsekla."No tak," naléhal netrpělivě Ron, "oba potřebujeme partnerku, bez tanečnice budeme vypadat jako hlupáci, když všichni ostatní je mají…""Já s vámi jít nemůžu," opakovala Hermiona a po tváři se jí rozlil ruměnec, "protože už jdu s někým jiným.""Počkej!" namítl Ron. "To jsi přece řekla jen tak, aby ti Neville dal pokoj!""Cože, to si fakt myslíš?" Hermiona po něm šlehla nebezpečně očima. "To, že tobě to trvalo tři roky, Rone, ještě neznamená, že si nikdo jiný nevšiml, že jsem děvče!"Ron se na ni vytřeštěně podíval a vzápětí se znovu zašklebil."Ale no jo, vždyť my fakt víme, že jsi holka," řekl. "Stačí ti to? A teď už se mnou půjdeš?""Už jsem ti to přece řekla!" vztekala se Hermiona. "Jdu s někým jiným!" A jako vichřice se vyřítila k dívčím ložnicím."Určitě lže," prohlásil Ron sebejistě a díval se za ní."Nelže," opáčila tiše Ginny."A s kýmpak jde?" vyjel ostře Ron."To ti neřeknu, protože ti do toho nic není," ohradila se jeho sestra."No tak," zakroutil hlavou Ron, kterého to úplně vyvedlo z míry. Já se z toho snad zblázním. Ginny, ty můžeš jít s Harrym, ale já prostě -""Nemůžu," řekla Ginny a zčervenala také. Já totiž jdu - já jdu s Nevillem. Požádal mě o to, když ho Hermiona odmítla, a já jsem si říkala… totiž… že se tam jinak vůbec nedostanu, protože ještě nejsem ve čtvrtém ročníku." Vypadala opravdu nešťastně. "Myslím, že půjdu na večeři," vyhrkla, vstala a se sklopenou hlavou zamířila k otvoru v podobizně.Ron se na Harryho vyjeveně podíval."Co to do nich vjelo?" chtěl vědět.Harry však v tu chvíli zahlédl Parvati a Levanduli, jak otvorem v podobizně vešly dovnitř. Byl už nejvyšší čas jednat rychle a rázně."Počkej tady," vybídl Rona, vstal, šel přímo k Parvati a zeptal se: "Parvati, šla bys se mnou na ten ples?"Parvati se rozhihňala na celé kolo. Harry čekal, až ji to přejde, a držel si v kapse hábitu oba palce."Tak fajn, půjdu," přisvědčila nakonec a celá zrudla."Děkuju," řekl Harry s úlevou. "A ty, Levandule - šla bys s Ronem?""Ona už jde se Seamusem," vysvětlila mu Parvati a obě dvě se rozhihňaly ještě víc než předtím.Harry vzdychl."Nevíte o někom, kdo by s ním šel?" zeptal se a ztlumil hlas, aby ho kamarád neslyšel."A co Hermiona Grangerová?" navrhla Parvati."Ta už jde s někým jiným."Parvati se zatvářila užasle."Teda… a s kým?" vyhrkla dychtivě.Harry pokrčil rameny. "Nemám zdání," přiznal. "Tak co uděláme s Ronem?""Hmm…" řekla Parvati "Myslím, že moje sestra Padma by mohla… ta, co je v Havraspáru, víš přece. Jestli chceš, zeptám se jí.""To by bylo prima," souhlasil Harry. "Povíš mi, jak to dopadlo, ano?"Když se vracel k Ronovi, říkal si v duchu, že ten ples za všechny ty trampoty ani nestojí. Nakonec upřímně doufal, že Padma Patilová má nos správně uprostřed obličeje.