24. Sólokapr Rity Holoubkové (1.část)

Na druhý svátek vánoční všichni vstali pozdě. V nebelvírské společenské místnosti bylo daleko klidněji než v předchozích dnech - lenivě se v ní tlachalo a každou chvíli někdo zívl. Hermiona měla zase normálně rozježené vlasy. Přiznala se Harrymu, že před plesem na ně vypotřebovala skoro celou lahvičku Rychlopomády pro váš hladký vlas, "ale je s tím moc práce, než abych to dělala každý den", prohlásila věcně a podrbala předoucího Křivonožku za ušima.Ron s Hermionou jako by se mlčky dohodli, že se ke své hádce nebudou vracet. Chovali se k sobě docela přátelsky, i když s podivnou zdvořilostí. Ron a Harry své kamarádce ihned vylíčili také rozhovor mezi Hagridem a madame Maxime, který bezděčně vyslechli. Hermionou ovšem zdaleka neotřáslo tolik jako Ronem zjištění, že Hagrid je napůl obr."Já jsem si to myslela celou dobu," řekla a pokrčila rameny. "Věděla jsem, že nemůže být čistokrevný obr, protože ti jsou vysocí tak dvacet stop. Ale když se nad tím upřímně zamyslíte, proč vlastně se kolem obrů tolik nadělá? Nemohou být přece všichni hrozní… lidé vůči nim mají stejné předsudky jako vůči vlkodlakům… je to jen a jen nesnášenlivost."Ron se na ni podíval, jako kdyby měl sto chutí pořádně ji zpražit, nejspíš však nestál o další hádku a zakroutil jen nevěřícně hlavou, když se na něho nedívala.Byl už nejvyšší čas začít myslet na domácí úkoly, které v prvním týdnu prázdnin pustili z hlavy. Teď po Vánocích připadal život v Bradavicích skoro všem dost všední - všem s výjimkou Harryho, na kterého znovu začala doléhat nervozita.Po svátcích mu totiž čtyřiadvacátý únor připadal o hodně blíž než před nimi, a on ještě pořad nic nepodnikl, aby rozluštil klíč, který se ve zlatém vejci skrýval. A tak vejce vytahoval z kufru pokaždé, když přišel do ložnice: otevřel vejce, pozorně se zaposlouchal a doufal, že tentokrát v tom ječení objeví nějaký smysl. Usilovně přemýšlel, co jiného kromě skřípání třiceti hudebních pil mu ten zvuk ještě připomíná, až dosud však nic podobného neslyšel. Zavřel vejce, důkladně s ním zatřásl a znovu ho otevřel, aby zjistil, zda se jeho jekot změnil, byl však pořád stejný. Pokoušel se klást vejci otázky a doslova je vyřvával, aby ječící vejce přehlušil, ale nic se nedělo. Dokonce vejce hodil přes celou místnost - i když po pravdě neočekával, že by mu to nějak pomohlo.Samozřejmě nezapomněl na radu, kterou mu dal Cedric, ale vzhledem k momentálním nepříliš přátelským pocitům vůči druhému bradavickému šampiónovi by se bez ní raději obešel. Rozhodně si myslel, že kdyby mu Cedric opravdu chtěl pomoci, řekl by mu toho daleko víc. On sám mu přece jasně vysvětlil, co je čeká při prvním úkolu, zatímco Cedric viděl náležitou protislužbu v tom, že mu řekl, aby se šel vykoupat. O tak ubohou pomoc nijak nestál - zvlášť když byla od kluka, který se věčně vodil po chodbách za ruku s Cho. A tak přišel první školní den po vánočních prázdninách, a když Harry s obvyklým nákladem učebnic, pergamenů a brků šel na první hodinu, cítil v žaludku podivnou tíhu navíc, jako kdyby to vejce vláčel s sebou, a ona skrytá starost ho ani na chvíli neopouštěla.Na školních pozemcích ležela ještě spousta sněhu a na oknech skleníku bylo tolik sražené páry, že při bylinkářství vůbec neviděli ven. Na hodinu péče o kouzelné tvory se v takovém počasí nikdo moc netěšil, i když - jak poznamenal Ron - by je skvorejši mohli pořádně zahřát, ať už je budou honit nebo budou třaskat tolik, že přitom zapálí Hagridovu boudu.Když však dorazili k Hagridovu srubu, zjistili, že před jeho dveřmi stojí postarší čarodějka s krátce ostříhanými šedými vlasy a vysunutou bradou."Tak honem, honem, už je pět minut po zvonění!" vyštěkla na ně, když se k ní ploužili sněhem."Kdo vůbec jste?" zeptal se Ron a bedlivě si ji prohlížel. "A kde je Hagrid?""Jsem profesorka Červotočková," řekla rázně, "a dočasně vás budu učit péči o kouzelné tvory.""Ale kde je Hagrid?" opakoval Harry nahlas."Je nemocný," odsekla profesorka Červotočková.Za Harryho zády se ozval tichý, nepříjemný smích. Otočil se a uviděl Draca Malfoye a ostatní zmijozelské, kteří se k nim právě připojili. Tvářili se všichni škodolibě a žádného z nich zřejmě nepřekvapilo, když uviděli novou profesorku."Tudy, prosím," řekla profesorka Červotočková a dlouhými kroky se vydala kolem oploceného výběhu, kde se třásli zimou obrovští koně z Krásnohůlek. Harry, Ron a Hermiona šli za ní a přes rameno se ohlíželi k Hagridově boudě. Všechny záclony byly zatažené. Byl Hagrid opravdu uvnitř, sám a nemocný?"Co je s Hagridem?" zeptal se Harry a přidal do kroku, aby profesorku Červotočkovou dohonil."S tím si nedělejte starosti!" sjela ho pohledem, jako by si o něm myslela, že je moc všetečný."Jenže já si je dělám," řekl Harry rozhořčeně. "Co se mu stalo?"Profesorka Červotočková se tvářila, jako když ho neslyší. Vedla je kolem výběhu, kde stáli krásnohůlští koně a choulili se k sobě, aby se zahřáli, a potom ke stromu na okraji Zapovězeného lesa, u kterého byl uvázaný veliký krásný jednorožec.Řada děvčat zvolala hlasitě "Óóó!", když jednorožce uviděla."Ten je ale krásný!" zašeptala Levandule Brownová. Jak k němu přišla? Říká se přece, že je nesmírně těžké jednorožce chytit!"Jednorožec byl tak zářivě bílý, že sníh široko daleko kolem vypadal úplně šedý. Nervózně hrabal zlatými kopyty a zakláněl dozadu hlavu s dlouhým rohem."Chlapci, vy se držte zpátky!" vyštěkla profesorka, napřáhla ruku a prudce uhodila Harryho do prsou. "Jednorožci mají raději ženskou ruku. Děvčata, dopředu, a pojďte opatrně k němu. No tak, jen klid…"Pomalu zamířila s dívkami k jednorožci, zatímco chlapci zůstali stát u plotu kolem výběhu a dívali se na ně.Jakmile byla profesorka Červotočková z doslechu, obrátil se Harry k Ronovi: "Co myslíš, že je s Hagridem? Že by ho nějaký skvorejš -""Ne, Pottere, jestli máš na mysli tohle, žádná z těch jeho příšer mu neublížila," řekl polohlasem Malfoy. "Prostě se jenom stydí vystrčit ten svůj obrovský šeredný ksicht.""Co tím chceš říct?" zeptal se Harry ostře.Malfoy sáhl do kapsy hábitu a vytáhl z ní přeloženou stránku z novin."Tumáš," řekl. "Strašně mě mrzí, že ti to musím oznámit zrovna já, Pottere…"A jen se uculoval, když mu Harry vytrhl stránku z ruky, rozložil ji a přečetl si ji; Ron, Seamus, Dean i Neville se mu dívali přes rameno. Nahoře nad článkem byla Hagridova fotografie, na které vypadal přímo záludně.

OBROVSKÁ CHYBA ALBUSE BRUMBÁLA!

Albus Brumbál, výstřední ředitel Školy čar a kouzel v Bradavicích, se nikdy nerozpakoval přijmout do učitelského sboru rozporné osobnosti, píše naše zvláštní dopisovatelka Rita Holoubková. Letos v září zaměstnal Alastora "Pošuka" Moodyho, bývalého bystrozora, který je pověstný tím, že doslova vyhledává maléry, a pověřil jej vyučováním obraně proti černé magii. Na Ministerstvu kouzel vzbudilo jeho rozhodnutí značný údiv s ohledem na Moodyho známy zvyk zaútočit na každého, kdo se v jeho přítomnosti náhle pohne. Pošuk Moody nicméně ještě působí rozvážně a vlídně v porovnání s poločlověkem, kterému Brumbál svěřil výuku péče o kouzelné tvory.Rubeus Hagrid, jenž přiznává, že ho ve třetím ročníku ze studia na tamní škole vyloučili, slouží od té doby v Bradavících jako hajný. Za své místo vděčí samozřejmě Brumbáloví. V loňském roce však Hagrid využil svého záhadného vlivu na ředitele školy, aby získal místo učitele péče o kouzelné tvory, třebaže o něj usilovalo mnoho způsobilejších uchazečů.Hagrid, který je obrovské postavy a už svým vzezřením nahání strach, začal využívat svého nového postavení a děsil studenty svěřené do jeho péče jednou strašlivou stvůrou po druhé. I když Brumbál nad tím zavírá oči, Hagrid při svých vyučovacích hodinách, o nichž mnozí uvádějí, že jim "nahánějí strach", už několik žáků zmrzačil."Na mě zaútočil hypogrif a mého přítele Vincenta Crabbeho zase ošklivě pokousal tlustočerv," říká student čtvrtého ročníku Draco Malfoy. "Všichni Hagrida nenávidíme, máme však příliš velký strach, než abychom se ozvali."Hagrid nicméně nemá v úmyslu od svého zastrašovacího tažení upustit. Minulý měsíc při rozhovoru se zpravodajkou Denního věštce připustil, že chová tvory, kterým říká "třaskaví skvorejši", vysoce nebezpečné křížence mezi mantichorami a ohňovými kraby. Pěstování nových druhů kouzelných tvorů sice zpravidla přísně sleduje odbor pro dohled nad kouzelnými tvory, zdá se však, že Hagrid se nad taková malicherná omezení cítí povznesený."Prostě jsem si dopřál trochu legrace," prohlásil, než honem odvedl řeč jinam.Jako by na tom nebylo dost, Denní věštec má nyní nezvratné důkazy, že Hagrid není čistokrevný kouzelník, jak vždycky předstíral. Dokonce není ani z čistě lidského rodu. Zjistili jsme exkluzivně pro vás, že jeho matkou nebyl nikdo jiný než obryně Frídwulfa, o níž není známo, kde se v současné době zdržuje.Obři, krvelační a suroví, se během válek, které mezi sebou vedli v minulém století, navzájem takřka vyhubili. Hrstka, která přežila, se přidala ke stoupencům Toho, jehož jméno nesmíme vyslovit, a na její vrub připadají některé z nejhorších hromadných vražd mudlů během jeho hrůzovlády.Mnoho obrů, kteří sloužili Tomu, jehož jméno nesmíme vyslovit, pobili bystrozorové bojující proti mocnostem Zla, Frídwulfa však mezi nimi nebyla. Je možné, že uprchla do některého z obřích společenství, jež dosud existují v horách v zahraničí. Pokud však můžeme soudit podle Hagridových svérázných nápadů při hodinách péče o kouzelné tvory, je pravým synem své matky a zdědil po ní její surovou povahu.Podivným řízením osudu proslul Hagrid svým důvěrným přátelstvím s chlapcem, jenž zbavil moci Vy-víte-koho a donutil tak Hagridovu matku i ostatní stoupence Vy-víte-koho, aby se skrývali. Harry Potter onu neblahou pravdu o svém obrovitém příteli nejspíš ani nezná - ovšem povinností Albuse Brumbála rozhodně je postarat se, aby se Harrymu Potterovi i jeho spolužákům dostalo varování, jaká nebezpečí jim hrozí, pokud se budou s poloobry stýkat.
Harry dočetl a podíval se na Rona, který na něj zíral s otevřenou pusou."Jak se to domákla?" zeptal se šeptem.S tím si však Harry v tu chvíli nedělal starosti."Cos tím chtěl říct, tím ,všichni Hagrida nenávidíme'?" osopil se na Malfoye. "A co je to za nesmysly, že by tohohle -" a ukázal na Crabbeho - "pokousal tlustočerv? Vždyť ti ani nemají zuby!"Crabbe se přihlouple chichotal. Bylo na něm vidět, že je nanejvýš spokojený sám se sebou."No, myslím, že tím by učitelská dráha toho křupana mohla skončit," poznamenal Malfoy a zalesklo se mu v očích. "Poloobr - a já si myslel, že jako dítě vypil láhev Kostirostu… tohle se mamičkám a tatíčkům nebude ani trochu líbit… budou mít strach, aby jejich dětičky nesnědl, cha cha…""Ty…!""Vy tam vzadu, dáváte vůbec pozor?"To k chlapcům dolehl hlas profesorky Červotočkové. Děvčata už stála kolem jednorožce a hladila ho. Harry byl tak navztekaný, že se mu článek z Denního věštce třásl v ruce. Otočil se po hlase a nepřítomně pohlédl na jednorožce, zatímco profesorka hlasitě vyjmenovávala všechny jeho kouzelné schopnosti nahlas, aby ji slyšeli i chlapci."Doufám, že nás bude učit pořád!" řekla Parvati Patilová, když hodina skončila a všichni zamířili do hradu na oběd. "Takhle jsem si péči o kouzelné tvory představovala spíš… něco tak pěkného jako jednorožci, ne nějaké příšery…""A co Hagrid?" vyhrkl Harry rozzlobeně, když stoupali po schodech nahoru."Coby?" vylítlo z ní tvrdě. "Může dál dělat hajného, ne?"Od plesu se Parvati chovala k Harrymu chladně. Říkal si, že se jí asi měl víc věnovat, ale když on měl dojem, že se i bez něho baví docela dobře. Rozhodně vykládala každému, kdo byl ochoten ji poslouchat, že má s tím chlapcem z Krásnohůlek domluvenou schůzku a příští víkend že se sejdou v Prasinkách."Tohle byla fakt dobrá hodina," pochvalovala si Hermiona, když vcházeli do Velké síně. "Půlku z toho, co nám profesorka Červotočková řekla o jednorožcích, jsem nevě…""Podívej se na tohle!" zavrčel Harry a strčil jí pod nos článek z Denního věštce.Hermiona ho četla s pusou dokořán stejně jako předtím Ron. Jak se to ta příšera Holoubková dozvěděla? To jí přece Hagrid sám neřekl?""To ne," přisvědčil Harry. Dorazil k nebelvírskému stolu jako první a vzteky bez sebe se posadil. "Vždyť to neřekl ani nám! Já myslím, že byla naštvaná, že jí o mně nevykládal žádné hrůzostrašné historky, a tak začala špehovat, aby se mu pomstila.""Možná ho slyšela, když o tom při plesu mluvil s madame Maxime," uvažovala potichu Hermiona."To bychom ji v té zahradě museli vidět!" namítl Ron. "A kromě toho už ve škole nemá co pohledávat! Hagrid přece říkal, že jí to Brumbál zakázal…""Třeba má neviditelný plášť," řekl Harry. Nakládal si na talíř dušené kuře, a jak byl rozčilený, postříkal všechno kolem. "To by jí bylo podobné, schovat se někde v křoví a poslouchat, co kdo říká.""Jako jsi to udělal ty s Ronem," mínila Hermiona."Jenomže my jsme ho vůbec poslouchat nechtěli!" ohradil se rozhořčeně Ron. "Prostě jsme neměli na vybranou! A ten hlupák vážně vykládal o své obří matce, i když ho mohl slyšet kdekdo!""Musíme za ním zajít," rozhodl Harry. "Dnes večer, hned po jasnovidectví. Řekneme mu, že si přejeme, aby nás zase učil on… Chceš přece, aby se vrátil?" vyhrkl na Hermionu."Já - já - vždyť jenom říkám, že to byla příjemná změna, mít jednou prima hodinu péče o kouzelné tvory s někým jiným - ale - samozřejmě si přeji, aby se Hagrid vrátil!" ujišťovala ho honem a celá se chvěla, když viděla, jak vztekle se na ni dívá.A tak se toho dne po večeři všichni tři znovu vydali z hradu a přes zledovatělé školní pozemky zamířili k Hagridově boudě. Když zaklepali, odpověděl jim Tesákův dunivý štěkot."To jsme my, Hagride!" křikl Harry a dál bouchal na dveře. "Otevři nám!"Hagrid se však neozval. Tesák za dveřmi skučel a škrábal na ně, ale zůstaly zavřené. Ještě dobrých deset minut do nich bušili a Ron dokonce šel a zabouchal na okno, ale opět se nic neozvalo."Prosím tě, proč se schovává před námi?" divila se Hermiona, když to vzdali a zamířili zpátky ke škole. "Přece si nemyslí, že máme těžkou hlavu z toho, jestli je napůl obr nebo ne?"Jenže těžkou hlavu z toho měl nejspíš Hagrid. Celý týden po něm nebylo ani vidu, ani slechu: nesedal u učitelského stolu při obědě ani při večeři, neviděli ho s Tesákem na obchůzkách po školních pozemcích, a na péči o kouzelné tvory měli dál profesorku Červotočkovou. Malfoy se při každé příležitosti Harrymu škodolibě posmíval."Ten tvůj poloobr ti pěkně schází, co?" zašuškal pokaždé, když byl nablízku někdo z učitelů, takže si to s ním Harry nemohl na místě vyřídit. "Ten sloní parťák ti chybí, viď?"V polovině ledna měli studenti povolený výlet do Prasinek. Hermiona byla celá udivená, že se tam Harry chystá také."Víš, já jsem si myslela, že budeš chtít využít toho, že ve společenské místnosti bude klid," řekla. "Aby ses opravdu mohl soustředit na to vejce.""Ehm - myslím, že už mám dost jasnou představu, oč jde," zalhal Harry."Vážně?" zeptala se Hermiona, na kterou to silně zapůsobilo. "To je skvělé!"Harrymu se z pocitu provinění otočily útroby naruby, ale dělal jakoby nic. Koneckonců má pořád pět týdnů na to, aby klíč k vejci rozluštil, a to je ještě spousta času… a pokud zajde do Prasinek, třeba tam narazí na Hagrida a bude mít možnost ho přesvědčit, aby se k učení vrátil.V sobotu se vydal s Ronem a Hermionou z hradu a přes studené, rozmáčené školní pozemky zamířili k bránám. Když míjeli kruvalskou loď zakotvenou na jezeře, objevil se na palubě Viktor Krum, oblečený jen v plavkách. Byl kost a kůže. Zřejmě byl otužilejší, než vypadal - vyšplhal se na zábradlí lodi, rozpřáhl paže a po hlavě skočil do jezera."To je ale blázen!" poznamenal Harry a vytřeštil oči, když se Krumova tmavá hlava vynořila uprostřed jezera. "Vždyť zmrzne, je přece leden!""Tam, odkud pochází, je o hodně chladněji," namítla Hermiona. "Myslím, že mu ta voda připadá docela teplá.""No jo, ale vždyť je tam pořád ta obří sépie," namítl Ron. V jeho hlase nezněla žádná úzkost - spíš určitá naděje. Hermiona si toho povšimla a zamračila se."Abys věděl, je opravdu hodný," řekla. "Vůbec není takový, jak by sis mohl myslet jen kvůli tomu, že je z Kruvalu. Říkal, že tady se mu líbí daleko víc."Ron ani nehlesl. Od plesu se o Viktoru Krumovi nezmínil jediným slovem, na druhý vánoční svátek však Harry našel pod svou postelí maličkou paži, kterou nejspíš někdo urazil maličké figurce v barvách bulharského famfrpálového mužstva.Když šli po rozblácené Hlavní ulici, měl Harry oči na stopkách, jestli někde nezahlédne Hagrida, a když se přesvědčil, že v žádném krámě není, navrhl, aby šli ke Třem košťatům.