25. Vejce a Oko (2.část)

Napsal potterharry (») 14. 11. 2010 v kategorii HP a ohnivý pohár - kniha online, přečteno: 350×

"PROTIVO!" vykřikl Filch se škodolibou radostí. "Tak tys kradl!"Prudce roztáhl závěs a Harry spatřil jeho strašný, odulý obličej a vypoulené, bledé oči, upřené na temné a (aspoň pro něj) prázdné schodiště."Tak ty se schováváš, co?" pronesl tiše. "Ale já si tě najdu, Protivo… takže tys ukradl klíč z Poháru tří kouzelníků… za tohle s tebou Brumbál vyrazí dveře, ty hnusné, zlodějské strašidlo…"Filch se pustil po schodech vzhůru a jeho vychrtlá, špinavě hnědožlutá kočka mu šla v patách. Očima jako dvě lampy, stejnýma jako její pán, zírala přímo na Harryho. Nestalo se mu to poprvé, kdy musel přemýšlet, zda neviditelný plášť působí také na kočky… Zvedal se mu žaludek ze strachu, jak se Filch ve starém flanelovém županu stále víc blížil. Zoufale se pokoušel vyprostit uvězněnou nohu, ale jenom se zabořil ještě hlouběji - školník už každou vteřinu musel zahlédnout plánek nebo vrazit přímo do něho -"Filchi! Co je to tam?"Filch zůstal stát pár schodů pod ním a otočil se. Pod schody stála jediná osoba, která Harrymu mohla ještě přitížit - profesor Snape. Na sobě měl dlouhou šedou noční košili a ve tváři byl sinalý."To Protiva, pane profesore," zašeptal zlostně Filch. "Hodil tohle vejce dolů ze schodů."Snape rychle vyběhl po schodech a zastavil se vedle Filche. Harry zaťal zuby - byl přesvědčen, že ho bušící srdce každou chvíli prozradí…"Cože, Protiva?" řekl Snape tlumeně a prohlížel si vejce, které Filch držel v rukou. "Ale Protiva se nemohl dostat do mého kabinetu…""Vy jste to vejce měl v kabinetu, pane profesore?""Jistěže ne," vyštěkl Snape. "Slyšel jsem, jak něco bouchá a ječí -""Ano, pane profesore, to bylo to vejce -""- a šel jsem zjistit, co se děje -""- shodil ho Protiva, pane profesore -""- a když jsem šel kolem svého kabinetu, viděl jsem, že je tam rozsvíceno a dveře skříně jsou otevřené! Někdo ji prohledával!"Ale Protiva přece nemohl -""To vím, že nemohl, Filchi!" utrhl se na něho Snape. "Zavírám svůj kabinet kouzlem, které může překonat jedině nějaký kouzelník!" Zadíval se po schodišti vzhůru, přímo skrze Harryho, a potom dolů do chodby pod nimi. "Chci, abyste šel se mnou a pomohl mi najít toho vetřelce, Filchi.""Já - ano, pane profesore - ale -"Filch se žádostivě zadíval po schodišti vzhůru, přímo skrze Harryho. Bylo víc než jasné, že si nechce dát ujít příležitost, aby Protivu konečně nachytal. Jen jdi, prosil ho Harry v duchu, jdi se Snapem… jdi už… Paní Norrisová u jeho nohou zvědavě zvrátila hlavu a civěla… Harry měl nepotlačitelný dojem, že ho cítí… proč si do té koupele dával tolik voňavé pěny?"Jde o to, pane profesore," spustil Filch naříkavě, "že tentokrát mě pan ředitel bude muset vyslechnout. Protiva okradl nějakého studenta, a to je pro mě šance, že ho z hradu jednou provždy vyhodí -""Filchi, na tom pitomém strašidle mi ani za mák nezáleží, ale v mém kabinetu -"Klap. Klap. Klap.Snape rázem zmlkl a zároveň s Filchem se otočil a zadíval se pod schody. Průhledem mezi jejich hlavami Harry viděl, jak tam přikulhal Pošuk Moody. Přes noční košili měl svůj starý cestovní plášť a jako obvykle se opíral o hůl."Vy tu máte pyžamový večírek?" zavrčel do schodů."Profesor Snape a já jsme slyšeli nějaký randál, pane profesore," odpověděl hbitě Filch. "Protiva, to strašidlo, něco shodil, jak to dělá pořád - a pak profesor Snape zjistil, že se někdo vloupal do jeho ka…""Mlčte!" sykl na něho Snape.Moody přistoupil o krok blíž ke schodišti. Harry viděl, jak jeho čarodějné oko sklouzlo po Snapeovi a pak neklamně spočinulo na něm.Srdce mu divoce poskočilo. Moody dokáže neviditelné pláště prohlédnout… jen on mohl patřičně docenit celý ten podivný výjev… Snapea v noční košili, Filche, který pevně svíral zlaté vejce, a Harryho, uvězněného ve schodu nad nimi. Moody překvapením otevřel ústa připomínající šikmou sečnou ránu a několik vteřin si s Harrym hleděli přímo do očí. Pak Moody ústa zavřel a stočil své modré oko znovu ke Snapeovi."Slyšel jsem dobře, Snape?" zeptal se pomalu. "Někdo se vloupal do vašeho kabinetu?""To není důležité," řekl Snape chladně."Naopak," zavrčel Moody. Je to velice důležité. Kdo by se chtěl vloupat do vašeho kabinetu?""Nejspíš nějaký student," odsekl Snape a Harry si všiml, jak mu na mastném spánku prudce cuká žilka. "Už se mi to jednou stalo. Ze skříně s mými soukromými zásobami se mi ztratily přísady do lektvarů… bezpochyby se studenti pokoušeli připravit nějaké zakázané směsi…""Takže vy si myslíte, že jim šlo o přísady do lektvarů?" zeptal se Moody. "Neschováváte v kabinetu ještě něco jiného?"Harry viděl, jak Snapeova bledá tvář náhle dostala ošklivou cihlovou barvu a žilka na spánku se roztepala ještě rychleji."Víte dobře, že tam nic neschovávám, Moody," odpověděl nebezpečně tichým hlasem, "protože můj kabinet jste už velice důkladně prohledal sám."Moodyho obličej zkřivil úsměv. "Bystrozorové mají své výsady, Snape. Brumbál mě požádal, abych dohlédl…""Brumbál mi náhodou důvěřuje," procedil Snape přes zaťaté zuby. "Odmítám věřit, že vám nařídil prohledat můj kabinet!""Samozřejmě že vám Brumbál důvěřuje," zavrčel Moody. "Má to v povaze, to přece víte. Je vždy ochoten zkusit to s každým znovu. Ovšem já - já tvrdím, že některé skvrny nezmizí, Snape. Skvrny, které nikdy nezmizí, chápete, co tím myslím?"Snape náhle udělal něco velice podivného. Pravou rukou si křečovitě přidržel levé předloktí, jako by ho tam něco začalo bolet.Moody se rozesmál. "Běžte zpátky do postele, Snape.""Nemáte právo mě kamkoli posílat!" zasyčel Snape a pustil své předloktí, jako kdyby se zlobil sám na sebe. "Mám stejné právo chodit potmě na číhanou po škole jako vy!""Jděte," řekl Moody a jeho hlas zněl výhružně. "Těším se, až vás jednou potkám někde potmě na chodbě… mimochodem, něco vám upadlo.Harry zděšeně uviděl, že Moody ukazuje na Pobertův plánek, který ještě pořád ležel šest schodů pod ním. Když se Snape a Filch otočili a podívali se na něj, Harry hodil za hlavu všechnu opatrnost: zdvihl pod pláštěm ruce, divoce na Moodyho zamával, aby upoutal jeho pozornost, a rty mu přitom nehlasně naznačoval: "To je moje! Moje!"Snape po plánku sáhl a v děsivě zkřivené tváři mu začínalo svítat…"Accio pergamen!"Plánek se pojednou vznesl, proklouzl Snapeovi mezi nataženými prsty, rozletěl se nad schodištěm a skončil dole v Moodyho ruce."Spletl jsem se," řekl Moody chladně. Je můj - musel jsem ho upustit už předtím -"Snapeovy černé oči však přeskakovaly od vejce, které Filch držel v náručí, k plánku v Moodyho ruce, a Harrymu bylo jasné, že počítá, kolik je dva a dva, jak to dokázal jedině on…"Potter," hlesl potichu."Co tím máte na mysli?" zeptal se sebejistě Moody, složil plánek a strčil si ho do kapsy."Za tím vším je Potter!" zavrčel Snape vztekle, okamžitě otočil hlavu a podíval se právě tam, kde stál Harry, jako by ho najednou viděl. "To vejce je Potterovo. Ten pergamen také patří Potterovi. Viděl jsem ho už dřív a poznávám ho! Potter je tady, v tom svém neviditelném plášti!"Snape rozpřáhl ruce jako slepec a začal vystupovat po schodech nahoru. Harry by byl přísahal, že roztáhl i své už tak dost velké chřípí, aby ho vyčenichal - a on ještě pořád vězel v očarovaném schodu. Zaklonil se, aby unikl Snapeovým prstům, ale každou chvilku -"Tam nic nenajdete, Snape!" vyštěkl Moody. "Ale rád povím řediteli, jak rychle vám připadl na mysl Harry Potter!""Co tím chcete říct?" zavrčel Snape, otočil hlavu k Moodymu a podíval se na něho. Napřaženýma rukama byl na dosah od Harryho hrudi."Chci říct, že Brumbála velice zajímá, kdo má na toho chlapce spadeno!" řekl Moody a dokulhal ještě blíž ke schodišti. "A mě ostatně také, Snape… velice mě to zajímá…" Světlo pochodně zakomíhalo po znetvořeném profesorově obličeji, takže jizvy i prázdné místo po kusu chybějícího nosu vypadaly ještě hlubší a temnější než obvykle.Snape shlížel na Moodyho a Harry neviděl, jak se přitom tváří. Chvilku se nikdo nepohnul a neřekl ani slovo. Potom Snape zvolna spustil ruce."Jen jsem myslel," řekl nucené klidným hlasem, "že jestli se Potter zase toulá po večerce… má totiž takový nešťastný zlozvyk… měli bychom mu v tom zabránit. Kvůli - kvůli jeho vlastní bezpečnosti.""Rozumím," pronesl Moody tlumeně. "Vám prostě leží na srdci Potterova bezpečnost, tak jste to myslel?"Okamžik bylo ticho. Snape a Moody zírali jeden na druhého. Paní Norrisová hlasitě mňoukla a vzhlížela od Filchových nohou, aby konečně zjistila, odkud vychází ta vůně bublinkové koupele."Myslím, že si půjdu zas lehnout," řekl Snape úsečně."To je to nejlepší, co vás dnes večer napadlo," souhlasil Moody. "Takže, Filchi, dejte mi laskavě to vejce -""Ne!" bránil se školník a přitiskl vejce k sobě, jako by to byl jeho prvorozený syn. "Pane profesore, to je důkaz, jak je Protiva zákeřný!""Je to majetek šampióna, kterému ho ukradl," řekl Moody. "Takže mi ho dejte, a hned."Snape zamířil po schodech dolů a beze slova prošel kolem Moodyho. Filch zamlaskal na paní Norrisovou, která pár vteřin rozpačitě zírala na Harryho a pak se otočila a šla za svým pánem. Harrymu se ještě pořad nezklidnil dech, ale slyšel už Snapea, jak dole po chodbě odchází. Filch dal Moodymu vejce a také zmizel z dohledu. Cestou šeptal paní Norrisové: "To nic, drahoušku… ráno zajdeme za Brumbálem a řekneme mu, co Protiva vyváděl…"Kdesi bouchly dveře. Harry dál trčel na místě a shlížel na Moodyho, který odložil svoji hůl na nejspodnější schod a s ponurým klap na každém druhém schodu začal ztěžka vystupovat k němu."To bylo o vlásek, Pottere," zamumlal."Ano… ehm… děkuji vám," řekl Harry slabým hlasem."Co je tohle?" zeptal se Moody, vytáhl z kapsy Pobertův plánek a rozložil ho."Plánek Bradavic," vysvětlil Harry a doufal, že ho Moody co nejdřív vyprostí ze schodiště; noha už ho opravdu bolela."Při Merlinových vousech," zašeptal Moody, zíral na plánek a jeho čarodějné oko se ztřeštěně točilo na všechny strany. "Řeknu vám, Pottere… to je ale plánek!""Ano, je… docela užitečný," přisvědčil Harry. Oči už mu začínaly slzet bolestí. "Ehm - pane profesore, myslíte, že byste mi mohl pomoci -""Cože? Ovšem… ano, samozřejmě…"Moody ho uchopil za obě paže a zatáhl. Harry konečně vyprostil nohu ze záludného schodu a postavil se o schod výš.Moody dosud přejížděl očima po plánku. "Pottere…" řekl pomalu, "neviděl jste náhodou, kdo se to vloupal do Snapeova kabinetu? Myslím tady na plánku?""Ehm… ano, viděl…" přiznal Harry. "Byl to pan Skrk."Moodyho čarodějné oko prosvištělo nad plánkem. Najednou vypadal znepokojeně."Skrk?" podivil se. "Víte - víte to jistě, Pottere?""Naprosto," řekl Harry."Teď už tu ale není," podotkl Moody a jeho oko stále svištělo nad plánkem. "Takže Skrk… to je velice - velice zajímavé…"Téměř minutu neřekl ani slovo a měl oči jen pro plánek. Harrymu bylo jasné, že zpráva o Skrkovi mu něco říká, a velice si přál vědět co. Přemýšlel, zda se má odvážit zeptat se ho. Moody mu trochu naháněl strach… ovšem právě teď mu pomohl z opravdu velikého maléru…"Ehm… pane profesore…. proč myslíte, že si pan Skrk chtěl prohlédnout Snapeův kabinet?"Moodyho čarodějné oko přestalo provrtávat plánek a třaslavě spočinulo na Harrym. Bylo opravdu pronikavé a Harry měl dojem, že se ho profesor snaží odhadnout, zvažuje, zda mu má odpovědět nebo ne, nebo kolik mu toho může říci."Řeknu vám to takhle," zamumlal Moody nakonec, "tvrdí se, že starý Pošuk je posedlý pátráním po černokněžnících… ale v porovnání s Bartym Skrkem je úplný břídil."Znovu se soustředěně zahleděl do plánku, Harry však hořel touhou dozvědět se víc."Pane profesore," odvážil se znovu. "Myslíte si… může to mít něco společného s tím, že… třeba si pan Skrk myslí, že se něco děje…""Co jako?" zeptal se Moody ostře.Harry přemítal, co se může odvážit říci. Nechtěl, aby si profesor domyslel, že má nějaký zdroj informací mimo Bradavice; to by mohlo vést k choulostivým otázkám o Siriusovi."Já nevím," zamumlal Harry, "ale v poslední době se dějí podivné věci, nemyslíte? Psali o tom v Denním věštci… Znamení zla na mistrovství světa, Smrtijedi a to všechno…"Moody jen vytřeštil obě oči, každé jiné."Jste bystrý chlapec, Pottere," přikývl a jeho čarodějné oko zabloudilo znovu k Pobertovu plánku. "Skrk možná uvažoval stejně," řekl pomalu. "Opravdu je to možné… v poslední době kolují všelijaké pověsti… a Rita Holoubková k tomu samozřejmě bohatě přispívá. Počítám, že spousta lidí je z toho nervózní." Ústa pokleslá na stranu mu ještě víc zkřivil zlověstný úsměv. Jestli někoho nenávidím," zamumlal spíš pro sebe než pro Harryho a jeho čarodějné oko se zapíchlo do levého dolního rohu plánku, "tak jsou to Smrtijedi, kteří zůstali na svobodě…"Harry na něho zazíral. Mohl mít Moody na mysli opravdu to, nač myslel i on?"A teď bych se chtěl na něco zeptat vás, Pottere," řekl profesor už věcnějším tónem.Harrymu pokleslo srdce - tušil, že na to dojde. Moody se ho teď určitě zeptá, odkud ten plánek má. Byl to velice podezřelý čarodějný předmět, a kdyby Harry přiznal, jak k němu přišel, obvinil by nejen sebe, ale i svého vlastního otce, Freda a George Weasleyovy a také profesora Lupina, jejich předchozího učitele obrany proti černé magii. Moody zamával plánkem Harrymu přeď očima, takže už byl připraven na nejhorší."Mohl bych si ho půjčit?""Ach!" vydechl Harry. Měl ten plánek opravdu rád, na druhé straně se mu však ulevilo, že se profesor nevyptává, kde k němu přišel, a také věděl, že mu teď dluží nějakou protislužbu. "Ale ano, proč ne.""To jsem rád," zavrčel Moody. "Myslím, že ho dokážu využít… možná je to přesně to, co jsem hledal… a teď už do postele, Pottere, pojďte…"Vystoupili nahoru po schodech společně a Moody cestou dál zkoumal plánek, jako by to byl poklad, jaký ještě v životě neviděl. Ke dveřím jeho kabinetu došli mlčky; tam se profesor zastavil a podíval se na Harryho: "Napadlo vás někdy, že byste se mohl stát bystrozorem, Pottere?""Ne," řekl Harry, kterého ta otázka zaskočila."Tak o tom uvažujte," pokývl Moody a zamyšleně se na Harryho podíval. "Ano, rozhodně… a mimochodem… uhodl jsem správně, že jste s tím vejcem dnes večer nešel jen tak na procházku?""Ehm - to opravdu ne," zazubil se Harry. "Snažil jsem se rozluštit ten klíč."Moody na něho zamrkal a jeho čarodějné oko se už zas ztřeštěně otáčelo na všechny strany. "Není nad večerní procházku, když si potřebujete něco rozmyslet, Pottere… uvidíme se ráno…" Vešel do svého kabinetu, oči znovu soustředěné na Pobertův plánek, a zavřel za sebou.Harry pomalu zamířil do nebelvírské věže: pořád musel myslet na Snapea a na Skrka, přemýšlet, co to všechno znamená… Proč Skrk předstíral, že je nemocný, a přitom se dokázal dostat do Bradavic, kdy se mu zachtělo? Co si myslel, že Snape ve svém kabinetu ukrývá?A Moody se domnívá, že on, Harry, by měl být bystrozorem! Znělo to zajímavě… ale když se deset minut nato potichu uložil do postele s nebesy - vejce i plášť měl už zase bezpečně uložené v kufru - napadlo ho, že dřív, než by se pro takové povolání rozhodl, docela rád by věděl, kolik jizev a šrámů mají ostatní bystrozorové.

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel šest a dvanáct