28. Návrat pana Skrka (1.část)

V neděli po snídani šli Harry, Ron a Hermiona nahoru do sovince, aby Percymu poslali dopis s dotazem, jestli v poslední době viděl pana Skrka, jak to navrhl Sirius. Poslali s ním Hedviku, protože už dlouho s žádnou poštou nebyla. Chvíli se za ní z okna sovince dívali, jak mizí z dohledu, a pak se vydali do kuchyně, aby Dobbymu dali nové ponožky.Domácí skřítkové je uvítali opravdu srdečně: uctivě se jim klaněli a honem jim šli připravit čaj. Dobby byl z dárku celý bez sebe radostí."Harry Potter je k Dobbymu až příliš laskavý!" zakvílel a utíral si slzy velké jako hrách, které se mu koulely z obrovských očí."S tím žaberníkem jsi mi zachránil život, Dobby, namouduši," řekl Harry."Nemáte náhodou ještě pár těch větrníků?" zeptal se Ron a rozhlížel se po skřítcích, kteří se jim bez přestání klaněli a zářivě se na ně usmívali."Vždyť jsi před chvílí snídal!" pohoršovala se Hermiona, ale to už se k nim řítil obrovský stříbrný podnos plný větrníků, který nesli čtyři skřítkové."Měli bychom jim říct o něco, co bychom poslali Čmuchalovi," zamumlal Harry."To je dobrý nápad," souhlasil Ron. "Aspoň bude mít Pašík co dělat. Myslíte, že byste nám mohli dát trochu jídla navíc?" obrátil se na skřítky. Ti se potěšené usmáli a odkvapili, aby jim splnili jejich přání."Dobby, a kde je Winky?" rozhlížela se Hermiona."Winky sedí tamhle u krbu, slečno," řekl Dobby potichounku a malinko svěsil uši."Proboha!" vydechla Hermiona, když skřítku spatřila.Harry se také zadíval k ohništi. Winky seděla na stoličce jako minule, zřejmě však o sebe celou dobu vůbec nedbala. Byla tak strašně špinavá, že ji Harry v první chvíli ani nerozeznal od začouzených krbových cihel. Oblečení měla potrhané a nevyprané, v ruce svírala láhev máslového ležáku a s očima upřenýma do ohně se na stoličce mírně kymácela. Jak se na ni dívali, mohutně si škytla, až to bylo slyšet po celé kuchyni."Winky teď spořádá šest lahví denně," šeptl Harrymu Dobby."Naštěstí to není nijak silné," řekl Harry.Dobby však zavrtěl hlavou: "Pro domácího skřítka to silné je, pane," vysvětlil mu.Winky znovu škytla. Skřítkové, kteří přinesli větrníky, se na ni pohoršeně podívali a šli si po své práci."Winky se trápí, pane," zašeptal mu Dobby smutně. "Winky chce zpátky domů. Winky si myslí, že jejím pánem je pořád pan Skrk, Harry Pottere, a ať už Dobby řekne cokoli, nedokáže ji přesvědčit, že jejím pánem je teď profesor Brumbál.""Poslyš, Winky," řekl Harry, kterého v tu chvíli něco napadlo, došel k ohništi a sehnul se, aby ho slyšela. "Nevíš náhodou, co by pan Skrk mohl mít v úmyslu? Měl dělat porotce v turnaji tří kouzelníků, ale vůbec sem už nejezdí."Winky zamrkala a upřela na něj své obrovské zornice. Potom se znovu mírně zakymácela a zeptala se: "Takže p-pán už sem - škyt - nejezdí?""Ne," potvrdil Harry. "Od prvního úkolu jsme ho neviděli. V Denním věštci psali, že je nemocný."Winky se znovu zakymácela a hleděla na Harryho rozmazaným pohledem. "Pán - škyt - pán je n-nemocný?"Spodní ret se jí roztřásl."Nevíme ale jistě, jestli je to pravda," řekla Hermiona kvapně."Pán p-potřebuje svou - škyt - svou W-Winky!" zafňukala skřítka. "Pán se - škyt - sám nedok-káže - škyt - o sebe po-sta-rat…""Tak počkej, Winky, jiní se přece také dokážou postarat o vlastní domácnost," řekla přísně Hermiona."Jenomže Winky - škyt - se panu Skrkovi - škyt - nestarala jen o domácnost!" zakvílela pohoršené Winky, zakymácela se ještě víc a pobryndala si máslovým ležákem blůzičku, už tak špinavou až hanba. "Pán se - škyt - Winky svěřuje - škyt - se svými nejdůlež-žitějšími - škyt - se svými nejtajnějšími -""S čím?" zeptal se Harry.Winky však důrazně zakroutila hlavou a přitom se znovu polila máslovým ležákem."Winky chrání - škyt - tajemství svého pána," prohlásila vzpurně, zakymácela se, div že nespadla, a rozmrzele se na Harryho zamračila. "A vy - škyt - vy do nich - škyt - strkáte nos.""Takhle Winky s Harrym Potterem mluvit nesmí!" okřikl ji Dobby pobouřeně. "Harry Potter je statečný a šlechetný, a do ničeho nos nestrká!""Strká nos - škyt - do soukromých a tajných - škyt - věcí mého pána - škyt - Winky je dobrá domácí skřítka - škyt - dovede držet jazyk za zuby - škyt - lidé - škyt - se pokoušejí slídit - škyt - a šťourat - škyt -" Winky sklesla víčka, úplně nečekaně se svezla ze stoličky před ohniště a začala hlasitě chrápat. Prázdná láhev od máslového ležáku se po kamenných dlaždicích odkutálela pryč.Okamžitě přispěchalo půl tuctu rozhořčených skřítků. Jeden z nich zdvihl láhev a ostatní přikryli skřítku Winky velkým kostkovaným ubrusem, jehož konce pečlivě založili, aby ji vůbec nebylo vidět."Omlouváme se, že jste se na to museli dívat, pánové a slečno!" zakníkal jakýsi skřítek v jejich blízkosti, potřásl hlavou a zatvářil se převelice zahanbeně. "Doufáme, že nás nebudete všechny posuzovat podle Winky, pánové a slečno!""Vždyť je nešťastná!" namítla Hermiona popuzeně. "Proč se ji radši nepokusíte utěšit, místo abyste ji takhle přikrývali?""Prosím o prominutí, slečno," řekl skřítek a znovu se hluboce uklonil, "ale domácí skřítkové nemají právo být nešťastní, když je spousta práce a oni jsou povinni obsluhovat své pány.""Pro Boha živého!" vykřikla Hermiona rozčileně. "Teď mě poslouchejte, všichni jak tu jste! Máte úplně stejné právo být nešťastní jako kouzelníci! Máte právo na mzdu a na dovolenou a na slušné oblečení, a nemusíte udělat všechno, co vám kdo řekne - podívejte se na Dobbyho!""Dobbyho z toho prosím vynechte, slečno," zamumlal Dobby ustrašeně. Z tváří domácích skřítků po celé kuchyni teď srdečné úsměvy vymizely; najednou se na Hermionu dívali, jako by byla nebezpečný šílenec."Tady je ten přídavek!" zapištěl jakýsi skřítek Harrymu u lokte a vrazil mu do rukou velikou šunku, tucet zákusků a nějaké ovoce. "Mějte se pěkně!"Domácí skřítkové se kolem nich shlukli a začali je z kuchyně vystrkovat. Harry, Ron i Hermiona cítili, jak je do zad tlačí spousta malých ruček."Děkuji za ty ponožky, Harry Pottere!" křikl Dobby nešťastně od ohniště; stál tam u hromádky přikryté ubrusem - to byla Winky."Prosím tě, Hermiono, tos nemohla držet ten svůj zobák?" rozčiloval se Ron, když se za nimi zabouchly kuchyňské dveře. "Teď už o to nebudou stát, abychom k nim zašli na návštěvu! Třeba jsme z Winky mohli dostat ještě něco o Skrkovi!""Jako kdyby ti zrovna na tomhle záleželo!" ušklíbla se Hermiona. "Chodil jsi tam jenom kvůli jídlu!"Po celý zbytek dne už oba byli podráždění: Harryho natolik omrzelo poslouchat, jak se nad domácími úkoly ve společenské místnosti strefují jeden do druhého, že zásoby pro Siriuse odnesl večer do sovince raději sám.Papušík byl příliš malý, než aby vynesl celou šunku na horu nad Prasinkami, proto mu Harry přidal na pomoc ještě dva školní výrečky. Když vyletěli do podvečerního šera - byla to prazvláštní podívaná, jak mezi sebou nesli ten velký balík - opřel se Harry o okenní parapet a zahleděl se na školní pozemky, na tmavé, šumící koruny stromů v Zapovězeném lese a na pleskající plachty kruvalské lodi. Obláčky kouře, jenž stoupal z Hagridova komínu, proletěl velký výr, vznesl se ke hradu, zakroužil kolem sovince a zmizel z dohledu. Harry se zadíval dolů a uviděl Hagrida, jak usilovně ryje před svou boudou. Přemýšlel, co to asi dělá; vypadalo to, jako kdyby se rozhodl založit další zeleninový záhon. Zatímco ho pozoroval, vynořila se z krásnohůlského kočáru madame Maxime a zamířila k němu; vypadalo to, že se s ním pokouší promluvit. Hagrid se však opíral o rýč a očividně po tom nijak netoužil, protože zanedlouho se madame Maxime vrátila do kočáru.Harrymu se nechtělo zpátky do nebelvírské věže, aby tam poslouchal Rona a Hermionu, jak na sebe vrčí. Raději se díval, jak Hagrid ryje, dokud ho nepohltila tma. Pak se začaly probouzet sovy a jedna za druhou kolem Harryho odsvištěly do noci.
Příští den u snídaně už Rona i Hermionu špatná nálada přešla, a k Harryho úlevě se nesplnily ani Ronovy chmurné předpovědi, že domácí skřítkové začnou k nebelvírskému stolu posílat horší jídlo, poněvadž je Hermiona urazila; slanina, vejce i uzené sledě byly dobré jako vždy.Když dorazily poštovní sovy, Hermiona dychtivě vzhlédla, jako kdyby něco čekala."Percy přece ještě nemohl stačit odpovědět," řekl Ron. "Hedviku jsme poslali teprve včera.""Já vím, taky od něj ještě nic nečekám," vysvětlila Hermiona. "Předplatila jsem si aleDenního věštce. Už mě fakt nebaví, když se mám všechno dozvídat od zmijozelských.""To je dobrý nápad!" přisvědčil Harry a vzhlédl k sovám také. "Hele, Hermiono, myslím, že ti to vyšlo -"K jeho kamarádce se snášela šedá sova."Ale noviny nenese," řekla a tvářila se zklamaně. "To je přece -"K jejímu úžasu přistála šedá sova před jejím talířem a hned za ní následovaly čtyři sovy pálené, kalous a jeden puštík."Prosím tě, kolik sis těch Denních věštců předplatila?" podivil se Harry a stačil ještě zachytit její pohár dřív, než ho převrhl chumel sov, které se k ní tlačily jedna přes druhou, protože každá chtěla doručit svůj dopis jako první."Co to proboha je…?" užasla Hermiona, vzala si dopis od šedé sovy, otevřela ho a začala ho číst. "To už přestává všechno!" zadrmolila a celá zrudla."Co je?" zeptal se Ron."Totiž - to je přece směšné -" Hodila dopis Harrymu a ten zjistil, že není psaný rukou, ale poskládaný z nalepených písmen, která nejspíš někdo vystříhal z Denního věštce.
Jsi SprosTá nestyDA. HaRRy PottEr si zaSlouží NékoHo LepšíHo. VrAť se Zpátky k mUdlům, odkuD jsi přišla.
"Všechny jsou takové!" vykřikla Hermiona zoufale, jak otvírala jeden dopis po druhém. "Harry Potter si může najít někoho lepšího než takovou jako ty… Zasloužila bys uvařit s žabími vajíčky… Au!"Otevřela poslední obálku a z té jí vystříkla na ruce žlutozelená tekutina, která silně páchla po benzinu a po níž jí okamžitě naskákaly veliké žluté puchýře."Nerozředěný hnis z dýmějových hlíz!" řekl Ron, když obálku opatrně zvedl a přičichl k ní."Au!" naříkala Hermiona a do očí jí vhrkly slzy, jak se pokoušela setřít si hnis ubrouskem; prsty však už měla tak plné boláků, že to vypadalo, jako kdyby na nich měla tlusté, vyboulené rukavice."Radši bys měla jít na ošetřovnu," vybídl ji Harry, když od ní sovy odlétly, "my už profesorce Prýtové řekneme, kde jsi."Já jsem ji varoval!" prohlásil Ron, když Hermiona vyběhla z Velké síně a držela si ruce na prsou, aby o něco nezavadila. "Říkal jsem jí, aby Ritu Holoubkovou nedráždila! Poslechni si tohle…" A přečetl mu nahlas jeden z dopisů, které Hermiona nechala ležet na stole. ",Četla jsem v Týdeníku čarodějek, jak jsi k Harrymu Potterovi falešná. Ten už toho v životě zakusil dost, takže ti příští poštou pošlu nějaké zlé kouzlo, jen co seženu dost velkou obálku.' Řeknu ti, že by si teď Hermiona měla opravdu dávat pozor."Na bylinkářství jejich kamarádka nedorazila. Když potom Harry s Ronem vyšli ze skleníku a zamířili na hodinu péče o kouzelné tvory, uviděli Malfoye, Crabbeho a Goyla, jak scházejí po kamenném schodišti z hradu. Za nimi se hihňala a šuškala si s partou zmijozelských děvčat Pansy Parkinsonová. Když zahlédla Harryho, vykřikla: "Pottere, snad ses nerozešel s tou svou přítelkyní? Proč byla u snídaně tak nervózní?"Harry si jí nevšímal. Nehodlal Pansy dopřát tu radost a prozradit jí, jaké problémy Hermioně ten článek z Týdeníku čarodějek způsobil.Hagrid, který jim minulou hodinu oznámil, že s jednorožci skončili, na ně čekal venku před hájenkou, s čerstvou zásilkou otevřených beden před sebou. Při pohledu na ně pokleslo Harrymu srdce - snad to nejsou zas nějací čerstvě vylíhlí skvorejši? - Když ale přišel blíž, tak aby viděl dovnitř, spatřil houf huňatých černých tvorečků s dlouhými rypáky. Přední pracky měli podivně ploché, takže připomínaly rýče, přimhouřenýma očima mžourali na studenty a vypadali, že zdvořile žasnou, že jsou středem všeobecné pozornosti."To jsou hrabáci," vysvětlil jim Hagrid, když se všichni shromáždili kolem něj. "Žijou hlavně v dolech. Líbí se jim všechno, co se blejská… No podívejte se sami."Jeden hrabák nečekaně vyskočil, vycenil zuby a chtěl jimi Pansy Parkinsonové strhnout ze zápěstí hodinky. Pansy zaječela a zacouvala."Jsou užitečný při hledání pokladů," řekl Hagrid spokojeně. "Myslel jsem, že si s nima dneska užijem trochu legrace. Vidíte tamdle?" Ukázal na velký záhon čerstvě zryté půdy, na kterém ho Harry viděl včera z okna sovince. "Zahrabal jsem tam nějaký zlatý mince, a pro toho, kdo si vybere hrabáka, kterej jich najde nejvíc, mám odměnu. Takže si sundejte všecky šperky, některýho si vyberte a připravte se, ať je můžete vypustit."Harry si sundal hodinky, které stejně nosil jenom ze zvyku, protože už mu nešly, a schoval si je do kapsy. Pak zvedl jednoho hrabáka; ten mu okamžitě strčil dlouhý rypák do ucha a nadšeně začenichal. Opravdu byl docela roztomilý."Počkejte," řekl Hagrid a díval se do bedny, "jeden hrabák nám zbyl… kdopak chybí? Kde je Hermiona?""Musela jít na ošetřovnu," řekl Ron."Pak ti to vysvětlíme," zamumlal Harry, poněvadž Pansy Parkinsonová je poslouchala.Byla to nejspíš ta nejzábavnější hodina péče o kouzelné tvory, jakou zažili. Hrabáci mizeli ve zrytém záhonu a zase se z něj vynořovali, jako kdyby to byla voda, a každý hned odcupital ke studentovi, který ho vypustil, a vyplivl mu zlato do dlaní. Ronovi se obzvlášť dařilo - zakrátko měl klín plný mincí."Mohli bychom si některého koupit domů, Hagride?" zeptal se vzrušeně, zatímco se jeho hrabák znovu zavrtal do země a pokropil ho hlínou."Tvou mamku by to asi nepotěšilo, Rone," zašklebil se Hagrid, "voni totiž hrabáci jsou schopný zbořit barák. Myslím, že už by měli mít skoro všecko," dodal a přecházel kolem záhonu, kde se hrabáci ještě pořád zavrtávali do země. "Zahrabal jsem tam jenom sto mincí. Áá, tady máme Hermionu!"Mířila k nim přes louku, obě ruce měla pevně obvázané a vypadala celá zubožená. Pansy Parkinsonová ji pozorovala slídivýma očima."Takže se podíváme, jak jste dopadli!" řekl Hagrid. "Každej si spočítejte mince! A nemá smysl chtět nějaký ukrást, Goyle," dodal a přimhouřil oči černé jako dva švábi. Je to zlato od leprikónů, za pár hodin zmizí."Goyle obrátil kapsy naruby, tvářil se však přitom krajně nerudně. Ukázalo se, že nejúspěšnější byl Ronův hrabák, a Hagrid mu jako cenu předal obrovskou čokoládu z Medového ráje. Nad školními pozemky se rozezněl zvon, který všechny svolával k obědu. Celá třída zamířila do hradu, jen Harry, Ron a Hermiona se ještě chvíli zdrželi, aby Hagridovi pomohli dostat hrabáky zpátky do beden. Harry si všiml, že madame Maxime je z okna kočáru pozoruje."Copak máš s rukama, Hermiono?" zeptal se Hagrid starostlivě.Hermiona mu pověděla o výhružných dopisech, které ráno dostala, včetně obálky plné hnisu z dýmějových hlíz."Tak s tím se netrap," řekl Hagrid vlídně a podíval se na ni. Já takový dostával taky, když Rita Holoubková napsala ten článek vo mý mamce. 'Jseš netvor a měli by s tebou udělat krátkej proces.' ,Tvoje máma zabila nevinný lidi, a kdybys v sobě měl trošku slušnosti, šel by ses utopit.'""To snad ne!" namítla Hermiona zděšeně."Ale jo," mračil se Hagrid a vyrovnával bedny s hrabáky ke stěně hájenky jednu na druhou. Jsou to prostě cvoci, Hermiono. Esli eště nějakej takovej dopis dostaneš, ani ho nevodvírej a hoď ho rovnou do vohně.""Přišla jsi o moc pěknou hodinu," řekl jí Harry, když se vraceli do hradu. "Ti hrabáci jsou prima, viď, Rone?"Ron se ale z nepochopitelných důvodů škaredil na čokoládu, kterou dostal od Hagrida. Vypadal, že ho něco pořádně vyvedlo z míry."Co je s tebou?" zeptal se Harry. "Není dobrá?""O to nejde," odsekl Ron. "Proč jsi mi neřekl o tom zlatu?""O jakém zlatu?" podivil se Harry."O tom, co jsem ti dal na mistrovství světa ve famfrpálu," vysvětlil mu kamarád. "O leprikónském zlatu, co jsem ti dal za ten všechnohled. Tenkrát v nejvyšší lóži. Proč jsi mi neřekl, že zmizelo?"Harry musel chvilku přemýšlet, než si uvědomil, o čem to mluví."Jo tohle…" řekl, když si to všechno konečně vybavil. "Já nevím… vůbec jsem na to nepřišel, že je pryč. Větší starost mi dělala ta hůlka, copak to nechápeš?"Vystoupili po schodech do vstupní síně a zamířili do Velké síně na oběd."To musí být paráda, mít tolik peněz, že si ani nevšimneš, když ti zmizí plná hrst galeonů!" vypěnil Ron, když se posadili a začali si nakládat na talíře hovězí pečeni a vaječný svítek."Hele, já jsem měl ten večer jiné starosti!" namítl Harry netrpělivě. "A to jsme měli všichni, copak se už nepamatuješ?""Nevěděl jsem, že leprikónské zlato hned zase zmizí," zamumlal Ron. "Myslel jsem, že jsem ti zaplatil. Tu čapku Kudleyských kanonýrů jsi mi k Vánocům neměl dávat.""Nechtěl bys toho nechat?" ohradil se Harry.Ron si na vidličku nabodl pečený brambor a nasupeně mu pohlédl do očí. "Už toho mám plné zuby, být chudý," dodal.Harry s Hermionou se na sebe podívali; ani jeden nevěděl, co na to říct."Je to všechno na draka," hartusil Ron a zíral na nabodnutý brambor. "Vůbec Fredovi a Georgeovi nevyčítám, že si chtějí přivydělat nějaké peníze. Co bych za to dal, kdybych to taky dovedl. Takový hrabák by mi bodl.""Aspoň víme, co ti dát příště k Vánocům," poznamenala Hermiona s úsměvem, a když se Ron mračil dál, dodala ještě: "No tak, Rone, mohlo by to být i horší. Ty aspoň nemáš prsty samý hnis." S nožem a vidličkou jí to šlo těžko, měla prsty ztuhlé a oteklé. Jak já tu Holoubkovou nenávidím! vybuchla divoce. "Tohle si s ní ale vyřídím, i kdyby to mělo být poslední, co v životě udělám!"
Celý příští týden chodily Hermioně výhružné dopisy dál, a i když se řídila Hagridovou radou a neotvírala je, několik jejích nepřátel jí poslalo Huláky, které vybuchly u nebelvírského stolu a vykřikovaly na ni urážky, které samozřejmě slyšela celá síň. Dokonce i ti, kdo nečetli Týdeník čarodějek, teď už o domnělém trojúhelníku Harry - Krum - Hermiona věděli všechno. Harryho už unavovalo kdekomu vysvětlovat, že s Hermionou fakt nechodí."Ono to zas utichne," snažil se přesvědčit Hermionu, "když si toho prostě nebudeme všímat… to, co o mně napsala naposled, nakonec lidi taky začalo nudit…""Ráda bych věděla, jak může odposlouchávat, co si spolu lidi povídají, když má na školní pozemky vstup zakázaný!" rozčilovala se Hermiona.Na příští hodině obrany proti černé magii se zdržela ve třídě pod záminkou, že se profesora Moodyho potřebuje na něco zeptat. Všichni ostatní se už nemohli dočkat, až budou smět odejít; Moody se na ně vytasil s tak přísnou zkouškou na odvracení zaklínadel, že si nejeden z nich ošetřoval oděrky a škrábance. Harryho postihlo takové cukání ušima, že si na nich musel držet ruce, když odcházel ze třídy."Teď aspoň víme, že neviditelný plášť Rita určitě nepoužívá!" zasupěla Hermiona, když je pět minut poté dohnala ve vstupní síni a odtáhla Harrymu ruku z pleskajícího ucha, aby ji vůbec slyšel. "Moody říká, že ji při druhém úkolu neviděl ani u stolu porotců, ani nikde u jezera!""Hermiono, prosím tě, má vůbec smysl tě přesvědčovat, abys to pustila z hlavy?" zeptal se jí Ron."Ne!" prohlásila Hermiona zarytě. "Chci vědět, jak mohla vyslechnout, co jsme si s Viktorem povídali! A jak se dozvěděla o Hagridově mamince!""Možná si na tebe pořídila nějaké štěnice," nadhodil Harry."Štěnice?" zeptal se Ron nechápavě. "Co tím jako myslíš - ty přece štípou, nebo ne?"Harry mu vysvětlil, že se tak říká skrytým mikrofonům a nahrávacím zařízením, a vyložil mu, jak fungují.Rona to strašně zaujalo, Hermiona je však přerušila: "Copak vy dva si nikdy nepřečteteDějiny bradavické školy?""A proč?" namítl Ron. "Ty je přece umíš nazpaměť, stačí, když se tě zeptáme.""Všechny ty náhražky kouzel, které mudlové používají - elektřina a počítače, radar a takové ty věci - tady kolem Bradavic nefungují, protože tu je ve vzduchu příliš mnoho kouzel a čárů. Rita rozhodně používá nějaké kouzlo, aby všechno potajmu odposlouchávala… kdyby se mi tak podařilo zjistit, jaké… A jestli je to něco nezákonného, postarám se, aby si to odskákala…""Copak už takhle nemáme starostí dost?" otočil se na ni Ron. "To musíme ještě vyhlásit krevní mstu Ritě Holoubkové?""Já přece nechci, abyste mi pomáhali!" vyštěkla Hermiona. "S tou si to vyřídím sama!"Vypochodovala nahoru po mramorovém schodišti, aniž se ohlédla. Harry si byl jistý, že míří do knihovny."Pojď se vsadit, že se vrátí s krabicí odznaků Nenávidím Ritu Holoubkovou!" navrhl Ron.Hermiona však nepožádala ani jednoho z nich, aby jí v jejím tažení proti zákeřné reportérce pomohli, a oba jí za to byli vděční; jak se blížily velikonoční prázdniny, všichni učitelé jim totiž nakládali pořád víc úkolů. Harry upřímně žasl, že Hermiona kromě všeho ostatního, co museli dělat, ještě stihla studovat kouzelné způsoby odposlouchávání. Sám dřel do úmoru, aby vůbec zvládl všechny domácí úkoly, ovšem nezapomínal také pravidelně posílat Siriusovi do jeho horské jeskyně balíčky s jídlem. Po tom, co zažil loni v létě, věděl, jaké to je, když někdo celé dny hladoví. Připisoval mu k balíčku vzkazy, že se nic mimořádného nestalo a že pořád ještě čekají na odpověď od Percyho.Hedvika se vrátila až na konci velikonočních prázdnin. Percyho dopis přišel v balíčku velikonočních vajec, která jim poslala paní Weasleyová. Harryho i Ronovo byla veliká jako od draka a plná domácích karamel, ale to Hermionino bylo menší než slepičí, a když to viděla, protáhl se jí obličej."Rone, nečte tvoje mamka náhodou Týdeník čarodějek?" zeptala se potichu."Čte," přikývl Ron s ústy plnými karamel. "Odebírá ho kvůli receptům."Hermiona se smutně dívala na svoje maličké vajíčko."Nechceš se podívat, co píše Percy?" honem se jí zeptal Harry.Percyho dopis byl krátký a podrážděný.
Zas a znovu vysvětluji Dennímu věštci, že si pan Skrk užívá zaslouženého odpočinku a že mi pravidelně posílá sovy s pokyny. Ne, neviděl jsem ho, snad mi ale můžete důvěřovat, že znám písmo svého nadřízeného. Mám v tuto chvíli opravdu dost práce, než abych se ještě pokoušel vyvracet všechny ty směšné pověsti. Buďte tak laskaví a už mě neobtěžuje, pokud nepůjde o něco opravdu důležitého.Přeji vám veselé Velikonoce.
Konec velikonočních prázdnin by jindy pro Harryho znamenal, že by usilovně trénoval na poslední famfrpálový zápas ve školním roce; letos však se musel připravit na třetí, závěrečný úkol v turnaji tří kouzelnických škol a ještě pořád netušil, co ho vůbec čeká. Až v posledním květnovém týdnu si ho profesorka McGonagallová na konci hodiny přeměňování konečně přivolala."Dnes večer v devět hodin máte přijít na famfrpálové hřiště," oznámila mu. "Bude tam pan Pytloun a řekne vám, jaký dostanete třetí úkol."Večer o půl deváté tudíž nechal Rona a Hermionu v nebelvírské věži a vydal se dolů. Právě když procházel vstupní síní, vyšel z mrzimorské společenské místnosti také Cedric."Co myslíš, že to bude?" zeptal se Harryho, když společně scházeli po kamenném schodišti do podmračného večera. "Fleur pořád něco vykládá o podzemních chodbách, myslí si, že budeme hledat poklad.""To by nebylo nejhorší," mínil Harry a v duchu si řekl, že by prostě požádal Hagrida o nějakého hrabáka, aby to udělal za něj.Sešli po temné louce až k famfrpálovému stadionu, zahnuli do uličky mezi tribunami a vyšli na hřiště."Co to tu provedli?" pohoršil se Cedric a zůstal stát na místě.Famfrpálové hřiště už nebylo hladké a rovné; vypadalo to, že na něm od jednoho konce až na druhý někdo vystavěl dlouhé, nízké zdi, které se na všech stranách kroutily a křižovaly."To jsou přece živé ploty!" řekl Harry, sehnul se a prohlížel si ten nejbližší."Tak pojďte, vy dva, vítám vás!" pozdravil je okázale srdečný hlas.Uprostřed hřiště stál Ludo Pytloun s Krumem a s Fleur. Harry a Cedric zamířili k nim a přelézali jeden plot za druhým. Fleur se na Harryho zářivě usmála, když přišel blíž; od té doby, co vytáhl z jezera její sestru, se její chování k němu úplně změnilo."Tak co tomu říkáte?" zeptal se Pytloun spokojeně, když Harry a Cedric přelezli poslední živý plot. "Ty ale rostou, co? Dejte jim ještě měsíc a Hagrid se postará, aby byly vysoké dvacet stop. Nemusíte si ale dělat starosti," dodal s úsměvem, když si všiml nepříliš nadšeného výrazu v Harryho i Cedrikově obličeji. Jakmile třetí úkol skončí, bude vaše famfrpálové hřiště zase úplně normální! A teď už byste snad mohli uhádnout, co tu stavíme?"Malou chvíli všichni mlčeli. A potom -"Bludiště," zavrčel Krum."Naprosto správně!" potvrdil Pytloun. "Ano, bludiště. Třetí úkol je vlastně velice jednoduchý: Pohár tří kouzelníků bude stát uprostřed bludiště a šampión, který se ho dotkne první, dostane nejvyšší známku.""Stačí, kdyšš tím bloudišštěm prrojdeme?" zeptala se Fleur."Samozřejmě tam budou překážky," řekl Pytloun rozverně a pohupoval se na chodidlech. "Hagrid dodá nějaké nestvůry… a budete se muset postavit nějakým kouzlům a zaklínadlům, která tam budou… prostě samé takové věcičky, rozumíte. Jako první se vydají do bludiště šampióni, kteří mají nejvíc bodů," a zazubil se na Harryho a na Cedrika. "Potom půjde pan Krum… a nakonec slečna Delacourová. Všichni ovsem budete mít šanci uspět, podle toho, jak se vyrovnáte s překážkami. Měla by to být docela legrace, co říkáte?"Harry, který až příliš dobře věděl, jaké nestvůry Hagrid pro takovou soutěž může dodat, si v duchu řekl, že to moc velká legrace nebude. Přesto zdvořile přikývl, stejně jako ostatní šampióni."Výtečně… pokud nemáte žádné dotazy, vrátíme se do hradu, co říkáte… je tu dost chladno…"Jakmile se vymotali z rostoucího bludiště ven, Pytloun se hned připojil k Harrymu. Ten si pomyslel, že mu nejspíš začne znovu nabízet pomoc, když vtom mu poklepal na rameno Krum."Mužu s tebou mlúvit?""Jo, jistě," přisvědčil Harry poněkud překvapeně."A šel bys se mnou?""No ovšem," řekl Harry zvědavě.Pytloun se zatvářil poněkud rozpačitě. "Já tu na tebe počkám, Harry, chceš?""Ne, to nebude nutné, pane Pytloune," odmítl a potlačil úsměv. "Děkuji vám, ale do hradu snad ještě trefím sám."Oba chlapci odešli ze stadionu společně, Krum však nezamířil ke kruvalské lodi; místo toho vykročil k Zapovězenému lesu."Proč jdeme zrovna sem?" zeptal se Harry, když minuli Hagridovu hájenku a zářivě osvětlený kočár z Krásnohůlek."Že aby nás níkdo neposluchál," vysvětlil mu Krum.Když konečně dorazili na klidné místo poblíž oploceného výběhu, kde byli krásnohůlští koně, Krum zůstal stát ve stínu stromů a obrátil se k Harrymu."Chci se zeptat," pronesl nasupeně, "co je mezi tebou a Hermi-iou-nou."Harry, který očekával něco daleko závažnějšího, podle toho, jak tajnůstkářsky se Krum choval, na něj jen užasle pohlédl."Vůbec nic," odpověděl. Krum se však na něj zamračil, a Harry, znovu užaslý nad tím, jak je jeho soupeř vysoký, ještě dodal: Jsme jenom kamarádi. Nechodíme spolu a nikdy jsme spolu nechodili. To všecko jsou jenom výmysly té ženské Holoubkové.""Ale Hermi-iou-na o tebe mlúvi velíce částo," namítl Krum a podezíravě se na něj podíval."No jasně," přisvědčil Harry, "vždyť jsme kamarádi."Ani se mu věřit nechtělo, že takhle mluví s Viktorem Krumem, proslulým reprezentantem Bulharska ve famfrpálu. Jako by si osmnáctiletý Krum opravdu myslel, že on, Harry, se mu může rovnat - být mu opravdu sokem."Takže tys nigdy - tys ne -""Ne," potvrdil rázně.Krum se zatvářil o poznání klidněji. Pár vteřin ještě na Harryho zíral, potom ale řekl: "Lítaš oprávdu dobře. Podívál se na tébe při prvnim ukólu.""Díky," řekl Harry, zeširoka se usmál a najednou si sám připadal o dost větší. "Já jsem tě zase viděl na mistrovství světa. Tu Vronského fintu jsi opravdu -"Vtom se mezi stromy za Krumovými zády něco pohnulo a Harry, který už měl svoje zkušenosti s tvory, kteří se plížili po Zapovězeném lese, bezděky Kruma uchopil za ruku a obrátil ho."Có je?"