28. Návrat pana Skrka (2.část)

Harry zavrtěl hlavou a soustředěně zíral na místo, kde předtím zaznamenal pohyb. Zároveň zajel rukou do hábitu a vytáhl hůlku.Vzápětí se zpoza vysokého dubu kdosi vypotácel. Harry ho v první chvíli nepoznal… poté si však uvědomil, že je to pan Skrk.Vypadal, jako když je už kolik dnů na cestě: na kolenou měl hábit potrhaný a zakrvácený, kdovíjak dlouho už se neholil a tvář, zšedlou vyčerpáním, měl samý škrábanec. Jeho obvykle vzorně upravené vlasy a knírek potřebovaly umýt a učesat. Vypadal opravdu podivně, to ovšem ještě nebylo nic proti tomu, jak se choval. Neustále si cosi mumlal a dělal posunky, jako by mluvil s někým, koho viděl jedině on; živě tím Harrymu připomněl starého tuláka, kterého potkal kdysi dávno, když jel s Dursleyovými na nákup: ten také vzrušeně rozmlouval s někým, koho ostatní neviděli. Teta Petunie tenkrát chytila Dudleyho za ruku a odtáhla ho přes ulici na druhou stranu, jen aby se tulákovi vyhnuli, a strýc Vernon pak před celou rodinou dlouho hartusil, jak by se s takovými žebráky a pobudy nejraději vypořádal on sám."A nébyl von v pórotě?" zeptal se Krum a třeštil oči na pana Skrka. "Néni z vášeho mínisterstva?"Harry přikývl a po vteřince váhání zvolna vykročil k panu Skrkovi, který se na něj ani nepodíval a dál mluvil ke stromu, u něhož stál: "… a až s tím budete hotov, Weatherby, pošlete sovu Brumbálovi a potvrďte mu, kolik studentů z Kruvalu na turnaj přijede. Karkarov právě oznámil, že jich bude dvanáct…""Pane Skrku?" oslovil ho opatrně Harry."…a potom ještě pošlete sovu madame Maxime, protože i ona možná bude chtít zvýšit počet studentů, které přiveze, když to teď Karkarov zvedl na celý tucet… zařídíte to, Weatherby? Mohu se na vás spolehnout…?" panu Skrkovi div nevylezly oči z důlků. Stál, zíral na strom a tlumeně na něj mumlal. Náhle zavrávoral stranou a padl na kolena."Pane Skrku?" promluvil Harry hlasitěji. "Jste v pořádku?"Skrk koulel očima sem tam. Harry se obrátil ke Krumovi, který šel mezi stromy za ním a teď na pana Skrka zděšeně zíral."Có to s nim je?""Nemám tušení," zamumlal Harry. "Asi by bylo dobře, kdybys šel a někoho sehnal -""Brumbála!" zasípěl pan Skrk. Natáhl ruku, popadl Harryho za hábit a přitáhl si ho k sobě, třebaže oči třeštil někam za jeho hlavu. "Musím… mluvit… s Brumbálem…""Dobře, dobře," chlácholil ho Harry. Jestli vstanete, pane Skrku, můžeme jít spolu do -""Já udělal… hroznou hloupost…" supěl pan Skrk. Vypadal jako naprostý šílenec. Koulel očima, poulil je a po bradě mu stékaly sliny. Každé pronesené slovo ho stálo nesmírné úsilí. "Musím… říct… Brumbálovi…""Vstaňte, pane Skrku!" zřetelně křikl Harry. "Vstaňte, a já vás k Brumbálovi odvedu!"Pan Skrk konečně stočil zrak na něj."A vy… vy jste kdo?" ztlumil hlas."Jsem student zdejší školy," vysvětlil mu Harry a otočil se ke Krumovi. Byl by od něj potřeboval pomoc, nervózní kruvalský šampión se však držel zpátky."Ale vy… vy nepatříte k němu?" hlesl Skrk a poklesla mu brada."Ne," potvrdil Harry, i když neměl sebemenší tušení, o čem to Skrk mluví."Patříte k Brumbálovi?""Přesně tak," přisvědčil Harry.Skrk si ho přitahoval k sobě stále těsněji. Harry se pokusil z jeho sevření uvolnit, ale držel ho za hábit příliš pevně."Musíte… musíte Brumbála varovat…""Jestli mě pustíte, seženu ho," ujišťoval ho. "Hlavně mě pusťte, pane Skrku, a já už ho seženu…""Děkuji vám, Weatherby, a až s tím budete hotov, dal bych si šálek čaje. Moje žena a syn už tu musí být každou chvíli; dnes večer jdeme s Popletalovými na koncert." Skrk už zas plynně promlouval k nějakému stromu a očividně si ani v nejmenším neuvědomoval chlapcovu přítomnost. Harryho to natolik překvapilo, že si ani nevšiml, kdy ho Skrk konečně pustil. "Ano, můj syn nedávno získal dvanáct NKÚ, takže jsem nesmírně spokojen. Ano, děkuji vám, ano, jsem na něj opravdu hrdý. Buďte tak laskav a přineste mi to memorandum od andorského ministra kouzel, myslím, že teď budu mít čas na to, abych připravil koncept odpovědi."Zůstaň tu s ním," požádal Harry Kruma. "Pro Brumbála dojdu já. To bude rychlejší, vím, kde má pracovnu -""Ten je úplně šilény," řekl Krum nedůvěřivě a nespouštěl z pana Skrka oči, protože pořád něco vykládal stromu před sebou. Zřejmě byl přesvědčen, že je to Percy."Prostě tu s ním zůstaň," znovu ho požádal Harry a začal se zvedat. Jeho pohyb však u pana Skrka vyvolal další nečekanou změnu: chytil Harryho pevně kolem kolen a stáhl ho zpátky na zem."Nenechávejte… mě… tady!" šeptal a oči mu poznovu vylézaly z důlků. "Já jim utekl… potřebuji… potřebuji mluvit s Brumbálem… musím ho varovat… musím mu všechno říct… je to má vina… všechno jen má vina… Berta… ona je po smrti… všechno jen má vina… a můj syn… má vina… povězte Brumbálovi… Harry Potter… Pán zla… on je silnější… Harry Potter…""Jestli mě pustíte, pane Skrku, tak Brumbála seženu!" ujišťoval ho Harry a vztekle se otočil na Kruma: "Pomoz mi konečně - můžeš?!"Krum k nim přistoupil s výrazem plným úzkosti a dřepl si vedle pana Skrka."Prostě ho hlídej, aby tu zůstal," řekl Harry a vyprostil se ze Skrkova sevření. "Za chvíli jsem tu s Brumbálem zpátky.""Ále pospjéš si, áno?" křikl za ním ještě, zatímco Harry už upaloval z lesa a hnal se vzhůru po ztemnělých školních pozemcích. Byly liduprázdné - Pytloun, Cedric i Fleur už zmizeli. Harry se vyřítil po kamenných schodech, proběhl dubovou hlavní bránou a hnal se dál po mramorovém schodišti do druhého poschodí.Pět minut nato tryskem dorazil ke kamennému chrliči v polovině prázdné chodby."Citró-citrónová zmrzlina!" zasupěl bez dechu.To bylo heslo k tajnému schodišti, jež vedlo k Brumbálově pracovně - nebo to tak aspoň bylo před dvěma lety. Mezitím se však heslo očividně změnilo, neboť kamenný chrlič neožil a neuskočil stranou - trčel tu dál jako přimrazený a zlovolně na Harryho civěl."No tak!" křikl na něj Harry. "Pohni se už!"Nic v Bradavicích se ovšem nikdy nepohnulo jen proto, že jste na to křičeli: Harry věděl, že mu to nepomůže. Rozhlížel se temnou chodbou nahoru dolů. Co když je Brumbál ve sborovně? Rozběhl se ke schodišti, jak nejrychleji uměl -"POTTERE!"Harry se smykem zastavil a otočil se.Z tajného schodiště za kamenným chrličem se vynořil Snape. Stěna za jeho zády se ještě ani nestačila zavřít, profesor však už kýval na Harryho, aby se k němu vrátil. "Co tady děláte, Pottere?""Musím mluvit s profesorem Brumbálem!" křikl Harry, rozběhl se chodbou zpátky a před Snapem prudce zabrzdil. Jde o pana Skrka… právě se objevil… je v Zapovězeném lese… a chce -""Co je to zas za nesmysly?" hřímal Snape a černé oči se mu jen leskly. "O čem to tu vykládáte?""O panu Skrkovi!" rozkřikl se Harry. "O tom z ministerstva! Je nemocný nebo něco takového - a je v lese, a chce mluvit s Brumbálem! Prostě mi řekněte heslo, ať můžu -""Pan ředitel teď nemá čas, Pottere," řekl Snape a úzké rty se mu zkřivily nepříjemným úsměvem."Ale já to Brumbálovi říct musím!" vyjekl Harry."Neslyšel jste, co jsem říkal, Pottere?"Harrymu bylo jasné, že z toho má Snape potěšení, když mu může odmítnout právě ve chvíli, kdy panikaří."Podívejte se," řekl rozčileně. "Skrk je na tom zle - není - myslím, že není - při smyslech… říká, že chce Brumbála varovat -"Kamenná stěna za Snapeovými zády se rozevřela. Brumbál v dlouhém zeleném hábitu tam stál s lehce zvědavým výrazem."Copak, děje se něco?" zeptal se a střídavě hleděl na Harryho a Snapea."Pane profesore!" vyhrkl Harry a obešel Snapea, ještě než stačil promluvit. Je tu pan Skrk - tam dole v lese - chce s vámi mluvit!"Myslel si, že se ho ředitel začne vyptávat, a ulevilo se mu, že Brumbál nic takového neudělal. "Zaveď mě k němu!" vybídl ho a ihned kvapně vykročil chodbou za ním. Snape zůstal stát u chrlíce a tvářil se dvakrát tak zle než obvykle."Co pan Skrk říkal, Harry?" zeptal se Brumbál, když spěšně scházeli po mramorovém schodišti."Říkal, že vás chce varovat… že udělal něco hrozného… mluvil o svém synovi… o Bertě Jorkinsové… a - o Voldemortovi… něco jako že Voldemort je silnější než dřív…""To jsem si mohl myslet," zamumlal Brumbál a zrychlil, jakmile vykročili do černé tmy venku."Vůbec se nechová normálně," sděloval mu Harry a pospíchal vedle něj. Jako když ani neví, kde je. Pořad mluví, jako by si myslel, že je s ním Percy Weasley, ale pak to změní a říká, že chce mluvit s vámi… Nechal jsem ho tam s Viktorem Krumem.""Cože?" zbystřil Brumbál a začal dělat tak dlouhé kroky, že Harry musel běžet, aby mu stačil. "Nevíš, jestli ho viděl ještě někdo jiný?""Ne," odpověděl Harry. "Povídali jsme si s Krumem. Předtím nám pan Pytloun vysvětlil, jak to bude s třetím úkolem, a my jsme se zdrželi vzadu, a pak jsme viděli, jak z lesa vyšel pan Skrk -""Kde vůbec jsou?" zeptal se Brumbál, když se ze tmy před nimi vynořil krásnohůlský kočár."Tamhle," řekl Harry. Šel teď před Brumbálem a mezi stromy mu ukazoval cestu. Skrkův hlas už sice neslyšel, věděl však, kam míří; bylo to jen pár kroků za krásnohůlským kočárem… někde tady…"Viktore?" křikl do tmy.Nikdo neodpověděl."Jsou tady," ujišťoval profesora. "Určitě jsou tu někde blízko…""Lumos," řekl Brumbál, rozsvítil svoji hůlku a zvedl ji.Uzounký paprsek putoval od jednoho tmavého kmene ke druhému a osvětloval zem. A pak dopadl na pár ležících nohou.Harry s Brumbálem se tam okamžitě vrhli. Na lesní půdě s nohama i rukama rozhozenýma ležel Krum. Nejspíš byl v bezvědomí. Po panu Skrkovi nebylo ani stopy. Brumbál se k ležícímu sklonil a opatrně mu nadzvedl oční víčko."Někdo ho omráčil," řekl tichým hlasem. V záři hůlky se zatřpytily jeho půlměsícové brýle, jak zapátral mezi okolními stromy."Mám pro někoho dojít?" zeptal se Harry. "Třeba pro madame Pomfreyovou?""Ne," odmítl Brumbál spěšně. "Zůstaň tady."Zvedl hůlku do vzduchu a nastavil ji směrem k Hagridově boudě. Harry viděl, jak z ní vystřelilo cosi stříbrného a řítilo se to mezi stromy pryč jako nějaký přeludný pták. Potom se Brumbál znovu sklonil ke Krumovi, tentokrát namířil hůlkou na něj a zamumlal "Enervate".Krum otevřel oči. Vypadal omámeně. Když spatřil Brumbála, pokusil se posadit, ten mu však položil ruku na rameno a přiměl ho, aby zůstal ležet."On mě nápadl!" zašeptal Krum a sáhl si rukou na hlavu. "Ten stáry blázen mě nápadl! Rózhližel jsem se, abych víděl, kam Potter vlastně šél, a on mě nápadl zézadu!""Zůstaňte ještě chvilku ležet," vyzval ho Brumbál.Ozval se zvuk dunivých kroků a vzápětí k nim dorazil udýchaný Hagrid s Tesákem v patách. V ruce držel samostříl."Pane profesore Brumbále!" vytřeštil užasle oči. "Harry - co se to tady -""Potřebuji, Hagride, abys došel pro profesora Karkarova," sdělil mu Brumbál. "Na jeho studenta někdo zaútočil. A až to vyřídíš, zburcuj profesora Moodyho -""To nebude třeba, Brumbále," zafuněl kdosi bručivě. "Už jsem tady." S rozsvícenou hůlkou se k nim belhal Moody a opíral se o hůl."Zatracená noha!" vztekal se. "Nebýt jí, byl bych tu dřív… co se tu stalo? Snape říkal něco o Skrkovi -""O Skrkovi?" opakoval Hagrid nechápavě."Tak jdi už pro toho Karkarova, Hagride!" vybídl ho Brumbál ostře."Jo… už běžím, pane profesore," řekl Hagrid, otočil se a zmizel ve tmě mezi stromy. Tesák klusal za ním."Nevím, kde Barty Skrk je," řekl Brumbál Moodymu, "ale je nutné, abychom ho našli.""Taky už ho hledám," zavrčel Moody, vytáhl svou hůlku a odkulhal do Zapovězeného lesa. Brumbál ani Harry pak nepromluvili jediné slovo, dokud nezaslechli nezaměnitelné zvuky, ohlašující Hagridův a Tesákův návrat. V závěsu za nimi spěchal Karkarov. Měl na sobě plášť z hladkých stříbrných kožešin a z rozčilení byl celý bledý."Co to má znamenat?" vykřikl, když spatřil Kruma na zemi a Brumbála i Harryho vedle něj. "Co se to tu děje?""Ón na mě záutočil!" řekl Krum. Právě se posadil a třel si rukama hlavu. "Ten pán Skrk nébo jak se ménuje -""Skrk že na tebe zaútočil? Opravdu na tebe zaútočil Skrk? Člen poroty v turnaji tří kouzelníků?""Igore," začal Brumbál, ale Karkarov se napřímil, přitáhl si těsněji kožešinový plášť a v obličeji zesinal vzteky."To je zrada!" rozkřikl se a ukazoval prstem na Brumbála. "To je spiknutí! Vy a to vaše ministerstvo kouzel jste mne sem vlákali pod falešnou záminkou, Brumbále! Tohle není rovná soutěž! Nejdřív propašujete do turnaje Pottera, ačkoli ještě není plnoletý! A teď se jeden z vašich přítelíčků na ministerstvu pokouší dostat ze hry mého šampióna! Cítím z toho všeho obojetnost a úplatnost - a pokud jde o vás, Brumbále, s těmi vašimi řečičkami o mezinárodním sblížení mezi kouzelníky, o tom, jak musíme obnovit staré svazky a zapomenout na staré sváry - tak o vás si myslím tohle!"Karkarov plivl Brumbálovi pod nohy. Vzápětí ho Hagrid jediným pohybem uchopil za klopy kožešinového pláště, vyzvedl ho do vzduchu a přirazil na nejbližší strom."Okamžitě se omluvte!" zavrčel na něho vztekle, mohutnou pěst mu tlačil na hrdlo, až Karkarov lapal po dechu, a nohy se mu klátily ve vzduchu."Tohle ne, Hagride!" rozkřikl se Brumbál a v očích se mu zablesklo.Hagrid odtáhl ruku, kterou tiskl Karkarova ke stromu, a kruvalský ředitel se svezl po kmeni dolů a zůstal ležet na hromádce mezi kořeny; na hlavu mu ještě spadlo několik větviček a listů."Buď tak laskav a odveď Harryho zpátky do hradu, Hagride," přikázal mu Brumbál.Hagrid ztěžka oddechoval a ještě vrhl na Karkarova zlostný pohled. "Možná bych tu radši měl zůstat, pane řediteli…""Odvedeš Harryho zpátky do školy, Hagride," opakoval Brumbál rázně. Jdi s ním až nahoru do nebelvírské věže. A ty, Harry - chci, aby ses odtamtud nehnul. Cokoli, co bys chtěl udělat - třeba sovy, které bys chtěl poslat - to všechno počká do rána, rozumíš?""Ehm - ano," přislíbil Harry a upřeně se na něj zadíval. Jak mohl Brumbál vědět, že právě uvažuje o tom, že okamžitě pošle Papušíka k Siriusovi, aby mu oznámil, co se stalo?"Nechám vám tu Tesáka, pane řediteli," prohlásil Hagrid a dál vrhal výhružné pohledy na Karkarova, který dosud ležel pod stromem, zapletený do kožešin a kořenů. "Tesáku, zůstaň. Pojď, Harry."Mlčky prošli kolem krásnohůlského kočáru a vydali se nahoru k hradu."Co se to vopovažuje?" vrčel Hagrid, když šli po břehu jezera. Jak se vopovažuje takhle Brumbála vobviňovat? Jako kdyby Brumbál moh něco takovyho províst. Jako kdyby Brumbál vůbec stál vo to, aby ty ses toho turnaje zúčastnil! Vždyť je z toho celej ustaranej! Ani nepamatuju, kďy jsem ho viděl ustaranějšího než teď. A ty taky jako bys vůbec neměl rozum!" osopil se na svého oblíbence tak nečekaně, že k němu Harry jen zaraženě vzhlédl. "Co tě to napadlo, někde se toulat s tím zatraceným Krumem? Je přeci z Kruvalu, Harry! Klidně tě tam moh někde uhranout! Copak tě Moody nic nenaučil? Když si pomyslím, že ses vod něj nechal takhle vylákat, úplně sám -""Krum takový není!" odsekl Harry, zatímco vystupovali po schodech do vstupní síně. "A nepokoušel se mě uhranout, chtěl se mnou jen mluvit o Hermioně -""Tak s tou si to taky vyříkám," hartusil Hagrid zamračeně a dusal do schodů. "Čím míň si budete se všema těma cizákama začínat, tím líp pro vás. Žádnýmu z nich nemůžete věřit.""Co já vím, ty jsi snad s madame Maxime vycházel docela dobře, ne?" namítl Harry dotčeně."Tak vo tý mně nic nepovídej!" utrhl se na něj Hagrid a jistou chvíli vypadal až děsivě. "Vo ty už vím, co je zač! Až teďka si to u mě snaží vyžehlit - moc by chtěla, abych jí řek, co vobnáší ten třetí úkol. Žádnýmu z nich se nedá věřit!"Hagrid měl tak špatnou náladu, že Harry docela uvítal, když se s ním před Buclatou dámou rozloučil. Prolezl otvorem v podobizně do společenské místnosti a spěchal rovnou do kouta, kde seděli Ron s Hermionou, aby jim vylíčil, co se stalo.