31. Třetí úkol (1.část)

Takže i Brumbál si myslí, že Ty-víš-kdo nabývá na síle?" ptal se ho Ron šeptem.Harry se už svěřil jemu a Hermioně se vším, co spatřil v Myslánce, a téměř se vším, co mu pak Brumbál řekl a ukázal - a samozřejmě to sdělil i Siriusovi, kterému poslal sovu, hned jak odešel z ředitelovy pracovny. Toho večera všichni tři seděli ve společenské místnosti opět dlouho do noci a probírali vše znovu a znovu. Harrymu se z toho až začala točit hlava - pochopil, proč Brumbál říkal, že člověk může mít hlavu tak plnou myšlenek, že se mu uleví, když je může odsát.Ron upřeně zíral do krbu. Harrymu připadalo, že se jeho kamarád trochu třese, třebaže byl vlahý večer."A Snapeovi důvěřuje?" navázal Ron. "Doopravdy mu důvěřuje, i když ví, že patřil k Smrtijedům?""Ano," přisvědčil Harry.Hermiona už dobrých deset minut nepromluvila. Seděla s hlavou v dlaních, s očima upřenýma na svá kolena. Harry si v duchu říkal, že i jí by se taková Myslánka docela hodila."Rita Holoubková," zamumlala nakonec."Prosím tě, jak si teď můžeš dělat starosti kvůli té ženské?" kroutil hlavou nevěřícně Ron."Vůbec si kvůli ní nedělám starosti," prohlásila s očima dál upřenýma na svá kolena. Jenom přemýšlím… vzpomínáte si, co mi řekla tenkrát U Tří košťat? ,O Pytlounovi vím věci, ze kterých by ti vstávaly vlasy na hlavě.' To měla na mysli zřejmě tohle, ne? Psala o jeho procesu a věděla, že předával informace Smrtijedům. A Winky zrovna tak, jen si vzpomeňte… ,Pan Pytloun je špatný kouzelník.' Pan Skrk určitě zuřil, když z toho Pytloun vyvázl, mluvil o tom doma.""Ano, ale Pytloun ty informace přece nepředával vědomě, nemyslíš?"Hermiona pokrčila rameny."A Popletal si myslí, že na Skrka zaútočila Madame Maxime?" zeptal se Ron a otočil se k Harrymu."Ano," přisvědčil Harry, "jenže to říká jen proto, že Skrk zmizel blízko krásnohůlského kočáru.""Na tu jsme vůbec nepomysleli, že?" pronesl Ron pomalu. "Něco vám řeknu: určitě v sobě má obří krev, ale nechce to připustit -""Samozřejmě že nechce," vybuchla Hermiona a zvedla hlavu. "Podívej, jak dopadl Hagrid, když se Rita dozvěděla o jeho matce. A podívej, jak ukvapené závěry dělá kvůli jeho částečně obřímu původu Popletal. Co je to za hloupé předsudky? Nejspíš bych taky tvrdila, že mám jen velké kosti, kdybych věděla, co mě čeká, když řeknu pravdu."Podívala se na hodinky."Dneska jsme vůbec necvičili!" vyhrkla zděšeně. "Měli jsme přece zkoušet to překážecí kouzlo! Zítra se do toho už opravdu musíme dát! Tak pojď, Harry, potřebuješ se trochu vyspat."Oba chlapci pomalu vyšli nahoru do své ložnice. Když si Harry oblékal pyžamo, pohlédl tam, kde stála Nevillova postel. Dodržel slib, který Brumbálovi dal, a o jeho rodičích svým kamarádům nic neřekl. Sundal si brýle, uložil se do postele s nebesy a představoval si, jak musí Nevillovi být, když jeho rodiče jsou sice naživu, ale nepoznávají ho. Jemu samotnému se už stalo mnohokrát, že ho litovali úplně cizí lidé kvůli tomu, že je sirotek. Když tak naslouchal Nevillovu chrápání, uvědomil si najednou, že ten chlapec si zaslouží soucit daleko víc než on. Ležel ve tmě zahlcený návalem hněvu a nenávisti vůči těm, kdo mučili Longbottomovy rodiče… vzpomněl si na urážlivé posměšky diváků, když mozkomorové vlekli Skrkova syna a jeho společníky ze soudní síně… pochopil, co přitom cítili… a pak si připomněl mléčně bílou tvář toho kvílícího mladíka a uvědomil si, že o rok později zemřel…Za tím vším stál Voldemort, říkal si v duchu a ve tmě hleděl na nebesa své postele, to všechno Voldemorta připomínalo… to on rozvrátil ty rodiny a všem těm lidem zničil život…
Ron i Hermiona si vlastně měli opakovat ke zkouškám, které končily právě v den třetího úkolu, místo toho ale většinu času věnovali Harrymu, aby mu pomohli připravit se na něj."Tyhle starosti pusť z hlavy," odsekla Hermiona, když jim Harry připomněl jejich povinnosti a podotkl, že by přece mohl někdy cvičit i sám. "Aspoň dostaneme nejlepší známky z obrany proti černé magii. O všech těch zaklínadlech bychom se při vyučování vůbec nedozvěděli.""A je to dobrá průprava, aby z nás mohli být bystrozorové," dodal Ron vzrušeně a vyzkoušel si překážecí kouzlo na vose, která s hlasitým bzučením vletěla do místnosti a on ji ve vzduchu zastavil.Jakmile začal červen, zavládla na hradě opět vzrušená, napjatá atmosféra; všichni se už těšili na třetí úkol, který se měl uskutečnit týden před koncem školního roku. Harry si nacvičoval zaklínadla v každé volné chvíli, kterou dokázal vyšetřit. Tentokrát si věřil mnohem víc než při obou předchozích úkolech. Věděl, že i ten třetí bezpochyby bude obtížný a nebezpečný, Moody však měl pravdu: Harry přece dokázal všelijaké obludné netvory i kouzelné zábrany obejít už dřív a teď aspoň tušil, co ho čeká, takže se na to mohl připravit.Profesorku McGonagallovou už přestalo bavit, že na ty tři věčně a všude naráží, a dovolila Harrymu v poledních přestávkách používat k nácviku prázdnou učebnu přeměňování. Zanedlouho zvládl překážecí kouzlo, které mělo zdržet každého, kdo by ho napadl, a postavit se mu do cesty, zmenšovací kletbu, s jejíž pomocí mohl odstranit pevné předměty, které by mu bránily jít dál, a užitečné čtyřsměrné kouzlo, které objevila Hermiona a při němž jeho hůlka ukazovala k severu, takže si v bludišti mohl ověřit, zda jde správným směrem. Stále měl ovšem potíže se štítovým kouzlem, které kolem něj mělo vytvořit dočasnou neviditelnou stěnu, schopnou odrazit méně účinná kouzla; Hermiona ji však dokázala překonat dobře zacíleným sulcovým zaklínadlem. Harry pak dobrých deset minut kulhal na zrosolovatělých nohách po místnosti, než nalistovala účinné protikouzlo."Stejně si ale vedeš dobře, opravdu," řekla Hermiona povzbudivě, když procházela svůj seznam a odškrtávala zaklínadla, která už zvládli. "Některá z nich se ti určitě budou hodit.""Pojďte se podívat!" vyzval je Ron, který stál u okna a díval se na školní pozemky. "Co to ten Malfoy dělá?"Harry a Hermiona se zvedli a přistoupili k oknu. Malfoy s Crabbem a Goylem stáli pod stromem. Crabbe a Goyle vypadali, jako kdyby drželi hlídku, a přihlouple se uculovali. Malfoy si přidržoval ruku u úst a cosi do ní říkal."Jako když má přenosnou vysílačku," zavrtěl Harry hlavou."To není možné," zavrhla jeho domněnku Hermiona. "Přece jsem vám už říkala, že takové věci v Bradavicích nefungují. Pojď, Harry," dodala rázně, otočila se od okna a vrátila se doprostřed učebny. "Zkusíme si ještě jednou to štítové kouzlo."
Sirius mu teď denně posílal sovy. Stejně jako Hermiona se zřejmě rozhodl soustředit na to, aby Harry zvládl poslední úkol, než se budou moci zabývat něčím jiným. V každém dopisu mu připomínal, že ať se za zdmi bradavického hradu bude dít cokoli, Harry za to nenese odpovědnost a nemůže to nijak ovlivnit.
Jestliže Voldemort opravdu nebývá znovu na síle, je pro mě ze všeho nejdůležitější, aby se ti nic nestalo. Dokud jsi pod Brumbálovou ochranou, nemá šanci vztáhnout na tebe ruku, přesto nesmíš riskovat. Soustřeď se na to, abys bezpečně prošel tím bludištěm, potom se budeme moci zabývat jinými věcmi.
Jak se blížil dvacátý čtvrtý červen, byl Harry den ze dne nervóznější, zdaleka však ne tolik jako před prvním a druhým úkolem. Dobře věděl, že tentokrát udělal všechno, co bylo v jeho silách, aby se připravil, a navíc to byla poslední překážka - ať už si povede dobře nebo špatně, turnaj tím skončí a jemu se nesmírně uleví.
V den, kdy se konal třetí úkol, bylo u nebelvírského stolu velice rušno už při snídani. Když dorazily poštovní sovy, dostal Harry od Siriuse lístek s přáním štěstí. Byl to jen přeložený kousek pergamenu, na němž byl zepředu špinavý otisk psí pracky, Harry to však ocenil. Před Hermionou přistál výreček a jako obvykle jí přinesl ranní vydání Denního věštce. Hned noviny roztáhla, podívala se na titulní stránku - a celou ji poprskala dýňovou šťávou, kterou měla v puse."Co se děje?" zeptali se Harry s Ronem zároveň a zvědavě na ni civěli."Ale nic," odpověděla pohotově a pokusila se Věštce schovat, Ron jí ho však vytrhl.Pohlédl na titulek a prohlásil: "Tak to ne. A už vůbec ne dneska! Ta stará kráva…""Copak?" opakoval Harry. "Už zase Rita Holoubková?""Ale ne," odpověděl vyhýbavě Ron a stejně jako Hermiona se pokusil noviny schovat."To píše o mně, co?" zeptal se Harry."Ale ne," řekl nepřesvědčivým tónem.Než se však Harry začal dožadovat, aby mu to ukázali, křikl na něj od zmijozelského stolu přes celou Velkou síň Draco Malfoy:"Hej, Pottere! Pottere! Co ta tvoje hlava? Je v pořádku? Nedostaneš třeba záchvat a nevrhneš se na nás?"Malfoy také držel v ruce Denního věštce. Celý zmijozelský stůl se pochechtával a všichni se na židlích otáčeli, aby viděli, jak na to Harry zareaguje."Ukaž," vyzval Rona. "Dej to sem."Ron mu se zdráháním nakonec noviny podal. Harry je otočil a uviděl svoji fotografii a nad ní titulek přes celou šířku stránky:
HARRY POTTER "NARUŠENÝ A NEBEZPEČNÝ
Chlapec, jenž přemohl Toho, jehož jméno nesmíme vyslovit, je psychicky labilní a může být i nebezpečný! (Toto sdělení nám poskytla naše zvláštní dopisovatelka Rita Holoubková.) V poslední době vyšla najevo znepokojivá fakta o podivném chování Harryho Pottera, vzbuzující pochyby, zda je vůbec schopen zúčastnit se tak náročné soutěže, jako je turnaj tří kouzelníků, a zda vůbec může studovat školu v Bradavicích.Denní věštec exkluzivně pro vás odhalil, že se Potter ve škole už několikrát zhroutil a často si stěžuje, že ho bolívá jizva na čele (památka na zaklínadlo, jímž se ho Vy-víte-kdo pokusil zabít). Minulé pondělí byla reportérka Denního věštce při hodině jasnovidectví svědkem toho, jak se Potter vyřítil z učebny a tvrdil, že ho jizva tak strašně bolí, že nemůže dál zůstat na hodině.Jak říkají přední odborníci z Nemocnice svatého Munga pro kouzelnické choroby a úrazy, nelze vyloučit, že Potterův mozek byl při útoku Vy-víte-koho trvale poškozen, a lze se též domnívat, že Potterova opakovaná tvrzení, že ho jizva čas od času pobolívá, jsou projevem niterného zmatku, který jej stravuje."Může to dokonce předstírat," prohlásil jeden z odborníků, "aby na sebe upoutal pozornost."Denní věštec odhalil znepokojivá fakta, jež Albus Brumbál, ředitel bradavické školy, před kouzelnickou veřejností pečlivě zatajoval."Potter umí mluvit hadí řečí, "prozradil nám student čtvrtého ročníku Draco Malfoy. "Před dvěma roky tu došlo k celé řadě útoků proti studentům a většina lidí se domnívala, že za nimi stojí právě on - to když viděli, jak se na Soubojnickém klubu neovládl a poštval na jednoho svého spolužáka hada. Všechno se to ale ututlalo. Potter se přátelí také s vlkodlaky a s obry. Myslíme si, že by udělal cokoli, jen aby získal aspoň špetku moci."Hadí řeč - schopnost rozmlouvat s hady - se už dávno považuje za součást černé magie. Nejznámější Hadí jazyk našich časů není koneckonců nikdo jiný než sám Vy-víte-kdo. Jeden z členů Ligy na obranu proti mocnostem zla, který si nepřál být jmenován, nám řekl, že podle jeho názoru by každého kouzelníka, jenž umí mluvit hadí řečí, "měli patřičně prověřit. Já osobně bych ani v nejmenším nedůvěřoval nikomu, kdo dokáže rozmlouvat s hady, poněvadž se jich často používá v těch nejhorších odnožích černé magie, a historicky jsou spojováni se zločinci". Právě tak "každý, kdo vyhledává společnost čarodějných tvorů, k jakým patří vlkodlaci a obři, má nejspíš sklon k násilnostem".Albus Brumbál by rozhodně měl zvážit, zda se někdo jako Potter vůbec může zúčastnit turnaje tří kouzelníků. Někteří lidé se dokonce obávají, že v zoufalé snaze v turnaji zvítězit by se Potter mohl dnes večer při plnění třetího úkolu uchýlit k černé magii.
"Tedy - ta se do mě pustila, co?" řekl Harry pobaveně a noviny zase složil.U zmijozelského stolu na protější straně se mu Malfoy, Crab-be i Goyle posmívali: ťukali si prstem na čelo, dělali na něj pitvorné obličeje a kmitali jazykem jako hadi."Jak se mohla dozvědět, že tě ta jizva při jasnovidectví rozbolela?" podivoval se Ron. "Dovnitř se přece dostat nemohla ani nemohla slyšet…""Bylo otevřené okno," namítl Harry. "Otevřel jsem ho, abych mohl dýchat.""Jenže jsi byl v nejvyšší části severní věže!" namítla Hermiona. "Přece tě nemohlo být slyšet až dolů!""Podívej, co já vím, na kouzelnické způsoby odposlouchávání jsi tu přece odborník ty!" prohlásil Harry. "Takže mi pověz, jak to dokázala!""Dělám,co můžu!" řekla Hermiona. "Mně ale…ale…"Vtom se jí ve tváři objevil podivný, nepřítomný výraz. Pomalu pozvedla ruku a prohrábla si vlasy."Poslyš, jsi v pořádku?" zachmuřil se Ron."Jasně že jsem," odpověděla bez dechu. Znovu si prsty prohrábla vlasy a pak si přidržela ruku u úst, jako by mluvila do neviditelné vysílačky. Harry s Ronem se na sebe podívali."Něco mě napadlo," řekla Hermiona a třeštila oči do prázdna. "Myslím, že jsem na to přišla, jak to udělala… V tom případě by ji totiž opravdu nikdo neviděl… ani Moody ne… a klidně by se dostala na okenní římsu… i když se to nesmí… v žádném případě se to nesmí… Myslím, že jsme ji dostali! Skočím si na chviličku do knihovny… jen abych se ujistila!"Popadla v rychlosti školní brašnu a vyřítila se z Velké síně ven."Počkej!" křikl za ní Ron. "Za deset minut nám začíná zkouška z dějin čar a kouzel! Tedy," otočil se zpátky k Harrymu, "ta ale musí tu Holoubkovou nenávidět, když kvůli ní riskuje, že zmešká začátek zkoušky. A co ty budeš na Binnsovi dělat - zase si budeš vzadu v lavici číst v kouzelnických příručkách a opakovat si, co ses naučil pro třetí úkol?""Nejspíš," přisvědčil Harry; v tu chvíli však za ním k ne-belvírskému stolu přišla profesorka McGonagallová."Pottere, po snídani se šampióni sejdou v komnatě vedle Velké síně," oznámila mu."Ale úkol přece začíná až večer!" zaprotestoval Harry a nechtě se potřísnil míchanými vajíčky, protože se polekal, že si popletl hodinu."Já vím, Pottere," řekla profesorka. "Ale na poslední úkol jsme pozvali rodiny šampiónů, takže se teď s nimi můžete pozdravit."Poté zamířila pryč. Harry se za ní díval s otevřenou pusou."Přece si nemyslí, že by za mnou Dursleyovi přijeli?" obrátil se zaraženě na Rona."Co já vím," řekl mu. "Už musím běžet, Harry, abych nepřišel na Binnse pozdě. Tak ahoj."Než Harry dosnídal, Velká síň se téměř vyprázdnila. Viděl, jak Fleur Delacourová vstala od havraspárského stolu, připojila se k Cedrikovi a oba společně vstoupili do komnaty vedle Velké síně. Posléze se za nimi shrbeně vydal i Krum, Harry však zůstal sedět u stolu. Vlastně o to vůbec nestál, aby tam šel. Žádnou rodinu neměl - tedy aspoň žádnou, která by se přijela podívat, jak riskuje život. Když konečně přece jen vstal, říkal si, že by raději mohl zajít do knihovny a zopakovat si ještě pár zaklínadel. Vtom se ale otevřely dveře postranní komnaty, z nichž vystrčil hlavu Cedric."Tak pojď, Harry, vždyť na tebe čekají!"Harry vstal, úplně vyvedený z míry. Že by Dursleyovi vážně přijeli? Přešel Velkou síň a otevřel dveře komnaty.Cedric a jeho rodiče stáli hned u dveří. Viktor Krum si rychle bulharsky drmolil se svými černovlasými rodiči v koutě a Harry si všiml, že hákovitý nos zdědil po otci. Na druhé straně komnaty Fleur brebentila francouzsky s matkou a její malá sestra Gabriela se držela maminky za ruku. Fleur mu zamávala a Harry jí to oplatil. A pak před krbem uviděl stát paní Weasleyovou a Billa a oba se na něj zářivě usmívali."To jsi nečekal, viď?" zvolala paní Weasleyová celá natěšená, když se Harry široce usmál a zamířil k nim. "Řekli jsme si, že se na tebe přijedeme podívat, Harry!" Sklonila se a políbila ho na tvář."Tak co, všechno v pořádku?" zeptal se Bill, zazubil se na něho a potřásl mu rukou. "Charlie chtěl přijet taky, ale nedostal volno. Říkal, že s tím maďarským trnoocasým jsi to zvládl přímo fantasticky."Harry si všiml, že se Fleur Delacourová dívá matce pres rameno a prohlíží si Billa s neskrývaným zájmem. Jeho dlouhé vlasy ani náušnice s kančím zubem jí očividně nevadily."To je od vás milé," zamumlal Harry. "Maličkou chviličku jsem si říkal - že by Dursleyovi?""Ehm," sešpulila paní Weasleyová ústa. Nikdy si nedovolila mluvit před Harrym o Dursleyových špatně, vždycky se jí však v očích zablesklo, když padlo jejich jméno."Je to paráda, být zase tady," prohlásil Bill a rozhlížel se kolem dokola (Violeta, přítelkyně Buclaté dámy, na něj zamrkala z rámu). "Nebyl jsem tady už pět let. Máte tu ještě ten obraz bláznivého rytíře? Myslím sira Cadogana.""No jasně," přikývl Harry, který se s Cadoganem setkal loni."A co Buclatá dáma?" vyptával se Bill."Ta tu bývala už za mě," řekla paní Weasleyová. Jak ta mě jednou sjela, když jsem se vracela do ložnice až ve čtyři ráno -""A co jsi prosím tě dělala, že jsi ve čtyři ráno nebyla ještě v posteli?" vytřeštil Bill užaslé oči na matku.Paní Weasleyová se zeširoka usmála a v očích jí zahrály jiskřičky."Vyšli jsme si s tvým otcem na takovou malou noční toulku," řekla, "a nachytal nás Apollyon Pringle, tehdejší školník - tvůj otec na to má dodnes památku.""Co kdybys nás tu trochu provedl, Harry?" navrhl Bill."Tak dobře," souhlasil Harry a zamířili ke dveřím do Velké síně.Když míjeli Amose Diggoryho, zvedl Cedrikův otec hlavu. "Tak co, Harry?" změřil si ho od hlavy k patě. "Počítám, že už nevypínáš hlavu tak vysoko, když má Cedric stejně bodů jako ty?""Prosím?" podivil se Harry."Nech ho být," šeptl mu Cedric a zamračeně na otce zazíral. "Od té doby, co Rita Holoubková otiskla svůj článek o turnaji tří kouzelníků, chodí pořád nabroušený - to proto, že to vyznívá, jako bys byl jediný šampión bradavické školy.""A namáhal se snad Harry ji opravit? Nenamáhal, co?" poznamenal Amos Diggory dost nahlas, aby to zaslechl i Harry, který právě mínil vyjít s paní Weasleyovou a s Billem z komnaty ven. "Ale stejně… ty mu ukážeš, Cede. Přece jsi ho už jednou porazil!""Rita Holoubková dělá co může, aby vyvolávala rozmíšky Amosi!" řekla mu paní Weasleyová rozzlobeně. "Myslela jsem, že to snad víš, když pracuješ na ministerstvu!"Pan Diggory se zatvářil, jako že teď od něj uslyší něco nepěkného, ale jeho žena mu stiskla paži, a tak jen pokrčil rameny a odvrátil se.Harry strávil s Billem a s paní Weasleyovou velice příjemné dopoledne: procházeli se po školních pozemcích ozářených sluncem a ukázal jim kočár z Krásnohůlek i kruvalskou loď. Paní Weasleyovou fascinovala Vrba mlátička, kterou tu zasadili až po jejím odchodu ze školy, a dlouze vzpomínala na hajného Ogga, který tu sloužil před Hagridem."Jak se má Percy?" zeptal se Harry, když procházeli kolem skleníků."Nijak zvlášť," odpověděl Bill."Je dost vynervovaný," přiznala paní Weasleyová, ztlumila hlas a opatrně se rozhlédla. "Ministerstvo se snaží zmizení pana Skrka ututlat, ale Percyho si předvolali a vyptávali se ho, jak je to s pokyny, které mu pan Skrk posílá. Zřejmě mají podezření, že je možná ve skutečnosti nepíše on. Percy je teď pod velkým tlakem. Ani mu nedovolili, aby dnes večer zastoupil pana Skrka jako pátý porotce; místo něj bude v porotě Kornelius Popletal."Pozvolna se vraceli do hradu na oběd."Mamko - Bille!" vyhrkl užasle Ron, když přišel k nebelvírskému stolu. "Kde se tady berete?""Přijeli jsme se podívat na Harryho, jak se bude činit při posledním úkolu!" vysvětlila paní Weasleyová se zářivým úsměvem. "A řeknu vám, je to příjemná změna, když jednou nemusím vařit Jak jsi dopadl u zkoušky, Rone?""Ehm… dobře," odpověděl Ron. Jen jsem si nedokázal vzpomenout na jména všech těch buřičských skřetů, ale pár jsem si jich vymyslel. To nic," dodal, naložil si na talíř masovou pastičku zapečenou v těstě a vůbec si nevšímal, jak přísně se jeho matka tváří. "Stejně se všichni jmenují Bodrod Braďatý nebo Šour Špinavec, takže to nebylo nijak těžké."Mezitím si k nim přisedli i Fred, George a Ginny a Harry se bavil stejně dobře, jako kdyby byli u nich v Doupěti. Úplně přestal myslet na to, co ho čeká večer, a teprve když se v půli oběda objevila Hermiona, vzpomněl si, že ráno přišla na něco, co se týkalo Rity Holoubkové."Tak co nám povíš…?"Hermiona však varovně zakroutila hlavou a zároveň pohlédla na paní Weasleyovou."Nazdar, Hermiono," pozdravila ji na rozdíl od dřívějška značně upjatě."Dobrý den," řekla Hermiona, ale když viděla chladný výraz paní Weasleyové, vytratil se jí úsměv z tváře.Harry přeletěl pohledem z jedné na druhou a potom řekl: "Paní Weasleyová, doufám, že jste neuvěřila těm žvástům, co Rita Holoubková napsala v Týdeníku čarodějek? Hermiona a já spolu totiž nechodíme.""Cože?" řekla paní Weasleyová. "Ale ne - samozřejmě že ne!"Od té chvíle se však chovala k Hermioně mnohem vlídněji.Harry, Bill a paní Weasleyová strávili příjemné odpoledne dlouhou procházkou kolem hradu, po níž se vrátili do Velké síně až na večerní hostinu. Za učitelským stolem právě spolu usedli Ludo Pytloun a Kornelius Popletal. Pytloun byl zřejmě v dobré míře, zato ministr, který z druhé strany seděl vedle madame Maxime, se tvářil přísně a mlčel jako zařezaný. Madame Maxime se dívala do talíře a Harrymu připadalo, že má zarudlé oči. Hagrid na ni vrhal přes stůl jeden pohled za druhým.Podávalo se víc chodů než obvykle, ovšem Harry, který teď začínal být opravdu nervózní, toho moc nesnědl. Když potom kouzelný strop nad nimi začal z modři nachovět soumrakem, Brumbál se za učitelským stolem postavil a v síni se rozhostilo ticho."Dámy a pánové, během pěti minut vás požádám, abyste přešli na famfrpálové hřiště, kde se bude konat třetí a poslední úkol turnaje tří kouzelnických škol. Prosím šampióny, aby se odebrali spolu s panem Pytlounem na stadion."Harry se zvedl. Všichni u nebelvírského stolu mu tleskali; Weasleyovi i Hermiona mu popřáli mnoho štěstí, a pak už s Cedrikem, Fleur a Krumem vyšel z Velké síně."Jak je, Harry?" zeptal se ho Pytloun, když kráčeli po kamenných schodech. "Myslíš, že to zvládneš?""Jsem v pohodě," odpověděl Harry. Svým způsobem to byla pravda: byl nervózní, cestou si však opakoval všechna zaklínadla a kouzla, která si nacvičil, a když si ověřil, že nic z toho nezapomněl, cítil se hned líp.Došli na famfrpálové hřiště, které teď vůbec nebylo k poznání. Po jeho okraji se kolem dokola tyčil živý plot, vysoký šest metrů. Přímo proti nim zela v plotě mezera, vchod do rozlehlého bludiště; cestička do něj byla temná a naháněla strach.O pět minut později se tribuny začaly zaplňovat: ze všech stran bylo slyšet vzrušené hlasy a dusot stovek nohou, jak se studenti hrnuli na svá místa. Obloha teď byla sytě tmavomodrá a objevovaly se na ní první hvězdy. Na stadion právě dorazili Hagrid, profesor Moody, profesorka McGonagallová a profesor Kratiknot a připojili se k Pytlounovi a k šampiónům. Měli na čapkách veliké zářící červené hvězdy, až na Hagrida, který ji měl na zádech své spratkové vesty."Budeme hlídat venku před bludištěm," vysvětlila šampiónům profesorka McGonagallová. "Kdybyste měli nějaké problémy a potřebovali byste, abychom vás ochránili, vystřelíte do vzduchu červené jiskry a někdo z nás si vás najde, rozumíte?"Šampióni přikývli."Takže zaujměte všichni svá místa!" vybídl Pytloun s úsměvem čtyři dohlížitele."Hodně štěstí, Harry," zašeptal mu Hagrid, než se všichni čtyři rozešli každý jiným směrem, aby se rozestavili kolem bludiště. Poté si Pytloun zamířil hůlkou na hrdlo, zamumlal "Sonorus" a jeho kouzlem zesílený hlas se rozlehl po tribunách."Dámy a pánové, za okamžik začne třetí a poslední úkol turnaje tří kouzelnických škol! Dovolte, abych vám připomněl, jak si v tuto chvíli stojí jednotliví šampióni: O první místo se dělí - oba s pětaosmdesáti body - pan Cedric Diggory a pan Harry Potter ze školy v Bradavicích!" Jásot a potlesk byl takový, že ptáci ze Zapovězeného lesa polekaně vzlétli do temnějící oblohy. "Na druhém místě je s osmdesáti body pan Viktor Krum z Institutu čar a kouzel v Kruvalu!" Další potlesk. "A na třetím - slečna Fleur Delacourová, z Akademie v Krásnohůlkách!"Harry jen stěží rozeznal v polovině tribuny paní Weasleyovou, Billa, Rona a Hermionu, kteří Fleur zdvořile tleskali. Zamával jim, oni zamávali jemu a povzbudivě se na něj usmívali."Takže… Harry a Cedriku, pozor, až zapískám!" řekl Pyt-loun. "Tři - dva - jedna -"Krátce foukl do píšťalky a vzápětí Harry i Cedric kvapně vyrazili do bludiště.Mohutné živé ploty vrhaly na stezku černé stíny - a ať už proto, že byly tak vysoké a husté, nebo že byly očarované - od chvíle, kdy vešli do bludiště, hučení diváků na tribunách přestalo být slyšet. Harrymu to málem připadalo, jako kdyby byl zase pod vodou. Vytáhl hůlku, zamumlal "Lumos" a slyšel, jak Cedric za ním udělal totéž.Po necelých padesáti metrech dorazili na rozcestí. Pohlédli na sebe navzájem."Tak ahoj," řekl Harry a zamířil vlevo, zatímco Cedric se vydal vpravo.Vzápětí uslyšel, jak Pytloun zapískal podruhé: to do bludiště vešel Krum. Harry přidal do kroku. Stezka, kterou si zvolil, se zdála úplně opuštěná. Zahnul doprava a hnal se kupředu; hůlku přitom držel vysoko nad hlavou, aby dohlédl co nejdál, nic však před sebou neviděl.Z dáli se Pytlounova píšťalka ozvala potřetí. Teď už byli v bludišti všichni čtyři šampióni.Harry se co chvíli ohlédl: opět měl onen známý pocit, že ho někdo pozoruje. V bludišti byla minutu po minutě větší tma, obloha nad ním pomalu černala. Dorazil na druhé rozcestí."Ukaž mi cestu," šeptl hůlce a položil si ji na dlaň.