4. Zpátky do Doupěte

V neděli v poledne měl už Harry složené v kufru všechny školní věci i svůj nejcennější majetek - neviditelný plášť, který zdědil po otci, koště, jež dostal od Siriuse, a kouzelnou mapu Bradavic, kterou mu loni dali Fred a George Weasleyovi. Ze skrýše pod uvolněným prknem v podlaze vybral všechny své jídelní zásoby, několikrát prohledal v ložnici každou škvíru a skulinu, aby mu tam nezůstala nějaká kouzelnická příručka nebo brky, a sundal ze stěny odpočítávadlo, ve kterém si s potěšením odškrtával den po dni, jež mu zbývaly do prvního září, kdy se vrátí do Bradavic.Ovzduší v domě číslo čtyři v Zobí ulici bylo mimořádně napjaté. Představa, že jim akutně hrozí vpád nějakých kouzelníků, Dursleyovy znervózňovala a dráždila, a když Harry oznámil strýci Vernonovi, že Weasleyovi přijedou ještě téhož dne v pět hodin, strýc se zatvářil přímo vyděšeně."Doufám, že jsi jim napsal, aby se pořádně oblékli!" utrhl se na něj okamžitě. "Já to viděl, co ten váš spolek nosí. Měli by mít aspoň tolik slušnosti a vzít si normální šaty, o nic víc mi nejde."Harry pocítil neurčitou, neblahou předtuchu. Málokdy viděl manžele Weasleyovy v něčem, co by jeho strýc a teta považovali za normální. Jejich děti se o prázdninách občas oblékaly do mudlovských šatů, ale rodiče obvykle nosili dlouhé hábity, víc nebo míň odřené a obnošené. Harrymu bylo jedno, co si pomyslí sousedé, dělalo mu však starosti, jak hrubě by se Dursleyovi k návštěvníkům mohli chovat, kdyby už svým zevnějškem potvrdili jejich nejhorší mínění o kouzelnících.Strýc Vernon si vzal svůj nejlepší oblek. Někdo by si to mohl vykládat jako projev zdvořilosti, Harry však věděl, že chce vypadat důležitě a nahnat Weasleyovým strach. Naopak Dudley najednou působil jako úplný drobeček. Ne snad že by jeho dieta konečně začala účinkovat, ale dostal strach. Ze svého posledního setkání s dospělým kouzelníkem si odnesl zakroucený prasečí ocásek, který mu vzadu čouhal z kalhot, a za to, aby mu ho v jedné soukromé londýnské nemocnici uřízli, museli rodiče zaplatit. Nebylo tedy nijak překvapující, že si bratránek každou chvíli nervózně přejížděl rukou po zadku a z pokoje do pokoje chodil pro jistotu bokem, aby nepříteli nenabízel lákavý cíl jako minule.Oběd snědli téměř mlčky. Dudley se dokonce zdržel svých obvyklých protestů (měli domácí sýr se strouhaným celerem). Teta Petunie nejedla vůbec. Seděla se založenýma rukama, rty našpulené, a vypadala, že si žvýká jazyk, jak v sobě dusila potoky zlostných slov, kterými by Harryho nejraději zahrnula."Samozřejmě přijedou autem?" vyštěkl strýc Vernon přes stůl."Ehm…" ozval se Harry.Na tohle nepomyslel. Jak vlastně ho Weasleyovi hodlají vyzvednout? Auto už přece nemají; starý Ford Anglia, který jim kdysi patřil, se teď potuloval na vlastní pěst po Zapovězeném lese v Bradavicích. Loni si pan Weasley ovšem vypůjčil auto od ministerstva kouzel; možná že to dnes vyřeší stejně."Myslím, že ano," přisvědčil nakonec.Strýc Vernon cosi zafuněl do svého kníru. Jindy by se určitě zeptal, jakým vozem pan Weasley jezdí. Měl sklon posuzovat lidi podle toho, jak velká a drahá mají auta, Harry však pochyboval, že by se mu pan Weasley zamlouval, i kdyby jezdil s Ferrari.Většinu odpoledne strávil Harry u sebe v pokoji; nedokázal se dívat na tetu, která každých pět vteřin vyhlédla tylovými záclonkami ven, jako kdyby v rádiu varovali před uprchlým nosorožcem. Ve tři čtvrti na pět se vrátil dolů do obývacího pokoje.Teta Petunie urovnávala polštáře, jako by ji k tomu cosi neustále znovu nutkalo. Strýc Vernon předstíral, že si čte noviny, jeho malá očka se však ani nepohnula a Harry si byl jist, že ve skutečnosti špicuje uši, jak nejvíc může, aby zaslechl přijíždějící auto. Dudley se zavrtal do křesla a baňatýma rukama si pevně tiskl zadek. Harry to napětí nevydržel; vyšel z obýváku a posadil se na schody v předsíni. Oči měl na stopkách a srdce mu prudce bušilo vzrušením a nervozitou.Už bylo pět hodin, a pořád nic. Strýc Vernon, který se v obleku poněkud potil, otevřel domovní dveře, rozhlédl se po ulici na obě strany a hned zase stáhl hlavu zpátky."Už tady měli být!" osopil se na synovce."Já vím," řekl Harry. "Třeba je moc velký provoz nebo tak něco."Pět hodin deset… potom čtvrt na šest… Také on si už začal dělat starosti. O půl šesté zaslechl, jak spolu strýc a teta v obývacím pokoji polohlasem mluví."Neberou vůbec žádné ohledy!""Přece jsme se mohli na něčem konkrétně dohodnout.""Třeba si říkají, že je pozveme na večeři, když přijedou pozdě.""To tedy rozhodně ne," prohlásil strýc Vernon a Harry slyšel, jak vstal a přechází po pokoji. "Kluka si vezmou a pojedou, žádné vysedávání. Pokud ovšem vůbec přijedou. Nejspíš si popletli den. Myslím, že ten jejich spolek na přesnosti moc nebazíruje. Buď to, anebo jedou nějakou kraksnou, která se jim cestou roz… AAAARRRGH!"Harry nadskočil. Z obývacího pokoje se ozval dupot, jak se všichni tři Dursleyovi polekaně hnali na druhou stranu, a vzápětí Dudley vyběhl zděšeně ven."Co se děje?" zeptal se Harry. "Co se stalo?"Dudley se však nezmohl na slovo. S rukama pořad přitisknutýma na zadku se odkolébal do kuchyně, jak nejrychleji dokázal. Harry se vřítil do obývacího pokoje.Z krbu, který pan Dursley kdysi zatloukl prkny a před nímž stálo elektrické ohniště zapojené do zásuvky a napodobující hořící uhlí, se ozývalo hlasité bouchání a škrabavé zvuky."Co je to?" vyjekla teta Petunie, která se tiskla zády ke zdi a zděšeně třeštila oči na oheň. "Co to je, Vernone?"Ani ne za vteřinu však jejich nejistota byla tatam. Ze zabedněného krbu zaslechli hlasy."Au! Ne, Frede, ne, vrať se - to je nějaký omyl - a pověz Georgeovi, ať se - AU! Ne, Georgi, sem se nevejdeš, rychle se vrať a řekni Ronovi -""Možná nás Harry slyší, tati - třeba nás dokáže pustit ven -"Do prken za elektrickým ohništěm začal někdo hlasitě bušit pěstmi."Harry? Harry, slyšíš nás?"Dursleyovi se postavili vedle Harryho jako dva rozzuření rosomáci."Co to má znamenat?" zavrčel strýc. "Co se to děje?""Chtěli - chtěli se k nám dostat pomocí prášku Letax," vysvětlil Harry a potlačoval touhu bláznivě se rozchechtat. "Dovedou cestovat z jednoho krbu do druhého - jenže vy jste ho zabednili - počkejte -"Přistoupil ke krbu a zavolal dovnitř."Pane Weasleyi! Slyšíte mě?"Lomození ustalo. "Sst!" sykl kdosi uvnitř krbu."Pane Weasleyi, to jsem já… Tohleto ohniště je zabedněné, tudy se dovnitř nedostanete.""Krucinál fagot!" ozval se hlas pana Weasleyho. "Co je to proboha za nápad, zatloukat krb prkny?""Mají elektrické ohniště," vysvětloval Harry."Opravdu?" vyhrkl pan Weasley vzrušeně. "Oni mají eklektické topení? Na zástrčku?Proboha, to musím vidět… moment… AU, Rone!"Ronův hlas se teď připojil k ostatním."Co tady děláme? My jsme něco popletli?""Ne, Rone, vůbec ne," ozval se Fredův hlas velice uštěpačně. Jsme právě tam, kam jsme se chtěli dostat.""Jo, vysloveně si tu lebedíme," Georgeův hlas zněl přidušeně, jako by byl přimáčknutý na zeď."No tak, chlapci…" řekl pan Weasley neurčitě. "Přemýšlím, co bychom měli podniknout… ano… to je jediný způsob… uhni trochu, Harry."Harry ustoupil k pohovce, zato strýc Vernon vyrazil vpřed."Počkejte!" zařval do krbu. "Co vlastně chcete udě…"PRÁSK!Elektrické ohniště vystřelilo na druhou stranu místnosti, jak se zabedněný krb roztrhl, a ve smršti rozbitých cihel a dřevěných štěpin z něj vyletěli pan Weasley, Fred, George a Ron. Teta Petunie zavřeštěla a kácela se po zádech přes konferenční stolek k zemi. Strýc Vernon ji ještě stačil zachytit, než sebou žuchla na podlahu, a němě zíral na Weasleyovy. Všichni byli zářivě rudovlasí a Fred s Georgem navíc byli od sebe až po tu poslední pihu zcela k nerozeznání."To už je lepší," zasupěl pan Weasley, vysoký, hubený a napůl plešatý. Oprašoval si dlouhý zelený hábit a narovnával si brýle. "Vy jste určitě Harryho teta a strýc!"Vykročil ke strýci Vernonovi a podával mu ruku, ten však o několik kroků ucouvl a tetu Petunii táhl s sebou. Úplně ztratil řeč. Svůj nejlepší oblek měl plný bílého prachu, který se mu usadil i ve vlasech a v kníru, takže vypadal, jako by najednou zestárnul o třicet let."Ach tak… hm… za tohle se ovšem omlouvám," řekl pan Weasley, spustil ruku a podíval se přes rameno na rozvalený krb. "Vinu za to beru na sebe, prostě mě nenapadlo, že bychom se na druhé straně nedostali ven. Dal jsem totiž váš krb připojit k letaxové síti - jenom na dnešní odpoledne, rozumíte, abychom si mohli vzít Harryho s sebou. Správně se mudlovské krby připojovat nemají - můj dobrý známý v ústředně letaxové sítě mi to ovšem zařídil. Vůbec si ale nedělejte starosti, za moment dám všechno do pořádku. Nejdřív rozdělám oheň a pošlu hochy zpátky, a pak vám ten krb opravím a přenesu sepryč."Harry byl ochoten vsadit se, že Dursleyovi z toho nepochopili ani slovo. Pořád jen na pana Weasleyho ohromeně zírali. Teta Petunie se vrávoravě postavila a schovala se strýci za záda."Ahoj, Harry," usmál se na něj pan Weasley. "Už máš sbalený kufr?""Je nahoře," odpověděl a také se zazubil."Dojdeme ti pro něj," nabídl se pohotově Fred, zamrkal na Harryho a vyběhl s Georgem z pokoje. Věděli, kde má svoji ložnici, protože ho z ní už jednou uprostřed noci vysvobodili. Harry si domyslel, že oba doufají, že cestou zahlédnou Dudleyho; o jeho bratránkovi už toho slyšeli opravdu hodně."Takže," řekl pan Weasley a mírně zamával rukama, jak se snažil najít slova, jimiž by prolomil nepříjemné ticho. "Ehm - máte to tady opravdu pěkné!"Obývací pokoj, jindy úzkostlivě čistý, byl v tu chvíli plný prachu a rozbitých cihel, takže jeho poznámka se Dursleyovým nemohla příliš líbit. Strýcův obličej opět zbrunátněl a teta Petunie si znovu začala žvýkat jazyk. Oba však byli očividně příliš zděšení, než aby cokoli dokázali říct.Pan Weasley se zvědavě rozhlížel. Měl totiž slabost pro všechno, co jakkoli souviselo s mudly. Harry na něm viděl, že má sto chutí jít si prohlédnout televizor a video."To všechno je na ekletřinu, že ano?" podotkl znalecky. "No, ovšem, už vidím zástrčky. Já je totiž sbírám," obrátil se teď k panu Dursleymu. "A baterie taky. Těch mám opravdu velikou sbírku. Moje žena si o mně myslí, že jsem blázen, ale víte přece, jak to chodí."Na strýci Vernonovi bylo vidět, že si o něm myslí totéž. Celou tu dobu se opatrně přesouval doprava a vlastním tělem přitom chránil tetu Petunii, kdyby náhodou pan Weasley náhle vyrazil a vrhl se na ně.V tu chvíli se v pokoji znovu objevil Dudley. Harry slyšel kodrcat svůj kufr po schodech dolů a pochopil, že bratránka ty zvuky z kuchyně vyhnaly. Dudloušek se plížil při zdi, zděšeně zíral na pana Weasleyho a pokusil se schovat za svými rodiči. Neměl ale štěstí: mohutný pan Dursley sice zvládl zakrýt kostnatou tetu Petunii, synáčka však opravdu schovat nemohl."Tak tohle je tvůj bratranec, že ano, Harry?" pan Weasley se znovu pokusil navázat rozhovor."Jo," přikývl Harry. "To je Dudley."Podívali se s Ronem na sebe a vzápětí honem uhnuli očima jinam. Měli co dělat, aby nevyprskli smíchy. Dudley si pořád přidržoval zadek, jako by měl strach, aby mu neupadl. Naopak v panu Weasleym vzbudilo Dudleyho podivné chování upřímnou starost. Když znovu promluvil, Harry s určitostí poznal, že pan Weasley považuje Dudleyho za stejně pomateného, jak si to Dursleyovi mysleli o něm. V panu Weasleym však bratránek vzbuzoval spíš soucit než strach."Tak co, Dudley, jak sis užil prázdniny?" zeptal se přívětivě.Tlouštík jen něco zakňučel a Harry viděl, jak si rukama ještě pevněji stiskl mohutný zadek.To už se vrátili Fred a George s Harryho školním kufrem. Hned ve dveřích se rozhlédli po místnosti, a když spatřili Dudleyho, oba se úplně stejně zlomyslně zašklebili."Á, výborně," řekl pan Weasley. "Takže jdeme na to."Vyhrnul si rukávy hábitu a vytáhl svoji hůlku. Harrymu neušlo, jak se všichni tři Dursleyovi rázem přitiskli ke zdi."Incendio!" řekl pan Weasley a namířil hůlkou do prasklé stěny za sebou.V tu chvíli v krbu vyšlehly plameny a vesele praskaly, jako by hořely už kolik hodin. Pan Weasley vytáhl z kapsy malý váček stažený zdrhovadlem, rozvázal ho, vzal zevnitř špetku prášku a hodil ho do plamenů, které najednou dostaly smaragdově zelenou barvu a vyšlehly ještě výš."První půjdeš ty, Frede," vyzval svého syna."Už jdu," řekl Fred. "Ne, počkejte -"Z kapsy mu vypadl sáček s cukrovím a to se rozkutálelo na všechny strany - veliké, tlusté mléčné karamely v pestrých obalech.Fred lezl po čtyřech po podlaze a strkal si je zpátky do kapsy; potom všem Dursleyovým vesele zamával, vykročil vpřed, zvolal "Doupě!" a vstoupil přímo do ohně. Teta Petunie potichu, ustrašeně vyjekla. Následoval svištivý zvuk a Fred zmizel."Teď ty, Georgi," řekl pan Weasley, "a kufr vezmi s sebou."Harry mu pomohl odnést kufr až do plamenů a obrátit ho nastojato, aby se mu líp držel. Hned nato uslyšeli další zasvištění, George vykřikl "Doupě!" a byl v tahu."Teď ty, Rone," řekl pan Weasley."Tak nashle," zahlaholil Ron na Dursleyovy. Ještě se zeširoka usmál na svého kamaráda, potom vkročil do ohně, křikl "Doupě!" a zmizel také.Teď už v obývacím pokoji zůstal s panem Weasleym jen Harry."No tak… sbohem," obrátil se na své příbuzné.Nikdo z nich ani nehlesl. Vykročil ke krbu, ale když užuž vstupoval dovnitř, pan Weasley natáhl ruku a zadržel ho; užasle přitom zíral na Dursleyovy."Harry vám přece řekl sbohem," připomenul jim. "Copak jste to neslyšeli?""Na tom nesejde," zamumlal Harry. Je mi to úplně jedno, namouduši."Pan Weasley však nespustil ruku z jeho ramene. "Vždyť svého synovce uvidíte zase až napřesrok," řekl jeho strýci poněkud rozhořčeně. "Přece se s ním rozloučíte, nebo snad ne?"Strýci Vernonovi se zkřivila tvář vztekem. Představa, že ten, kdo mu před chvílí v obývacím pokoji vyboural půlku stěny, by ho teď chtěl učit slušnému chování, mu zřejmě působila hotová muka.Pan Weasley však ještě stále držel v ruce svou hůlku a strýcova malá očka k ní na chvilku zabloudila. Hned nato nasupeně řekl: "Dobrá, tak tedy sbohem.""Na shledanou v létě," dodal Harry a jednou nohou stoupl do zelených plamenů. Jako kdyby ho ovanul příjemný, vlahý vánek. Vtom se však za jeho zády ozvalo cosi jako strašlivé dávení a teta Petunie začala ječet.Harry se prudce otočil. Dudley se už neschovával rodičům za zády. Klečel teď vedle konferenčního stolku, prskal kolem sebe zvratky a z úst mu viselo cosi tmavočerveného a slizkého, co měřilo dobrou stopu. Po chvíli si užasle uvědomil, že to dlouhé je Dudleyův jazyk a na zemi před ním že leží pestrobarevný obal z karamely.Teta Petunie se vrhla na podlahu vedle syna, chytila ho za špičku oteklého jazyka a snažila se vykroutit mu ho z úst; Dudley samozřejmě vřeštěl a prskal ještě víc a pokoušel se ji odstrčit. Strýc Vernon hulákal a mával rukama, a tak se pan Weasley musel rozkřiknout, aby ho vůbec slyšeli."Žádný strach, já to hned napravím!" křičel a blížil se k Dudleymu s napřaženou hůlkou. Teta Petunie se však rozječela ještě víc a padla na Dudleyho, aby ho zaštítila vlastním tělem."Ale no tak!" zvolal pan Weasley zoufale. "Je to docela prosté - hoch zřejmě spolkl tu karamelu - to náš Fred, na takové fórky si ho člověk užije - ale jde o prachobyčejné vykrmovací kouzlo, aspoň si myslím - to dokážu napravit, spolehněte se -"Dursleyovy však jeho slova neuklidnila ani v nejmenším, naopak jančili strachy ještě víc. Teta Petunie hystericky vzlykala a tahala Dudleyho za jazyk, jako by mu ho chtěla vytrhnout; Dudley se zřejmě dusil, jak mu opuchlý jazyk i vlastní matka bránily dýchat, a strýc Vernon, který se úplně přestal ovládat, popadl jednu z porcelánových sošek na příborníku a vší silou ji mrštil po panu Weasleym. Ten ale stačil uhnout, takže soška dopadla do rozvaleného krbu a roztříštila se na kusy."Prosím vás, co to děláte?" rozzlobil se pan Weasley a oháněl se hůlkou. "Já se vám přece snažím pomoct."Strýc Vernon však řičel jako poraněný nosorožec a chňapl po další sošce."Dělej, Harry! Už ať jsi pryč!" křikl pan Weasley a zamířil hůlkou na pána domu. Já to tu všechno dám zase do pořádku!"Harry o tu legraci nechtěl přijít, ale další soška, kterou strýc Vernon mrštil, jen těsně minula jeho levé ucho, a tak usoudil, že opravdu udělá nejlépe, když to nechá na panu Weasleym. Vkročil do ohně, vyslovil "Doupě!" a naposledy se ohlédl přes rameno. Letmo ještě zahlédl pana Weasleyho, jak svou hůlkou vyrazil strýci Vernonovi z ruky třetí sošku, tetu Petunii, která vřeštěla a ležela Dudleymu na zádech, a dlouhý bratránkův jazyk vlnící se na podlaze jako veliká slizká krajta. V příštím okamžiku se s ním všechno zatočilo a obývací pokoj u Dursleyových mu zmizel v záplavě smaragdově zelených plamenů.