6. Přenášedlo

Harry měl pocit, že sotva se v Ronově pokoji uložil k spánku, už s ním paní Weasleyová třásla, aby ho probudila."Vstávej, musíte jet, drahoušku Harry," zašeptala a šla vzbudit také Rona.Harry tápavě nahmatal brýle, nasadil si je na nos a posadil se. Venku byla ještě tma. Ron jen nezřetelně mumlal, když ho matka probudila, a v nohách své matrace Harry uviděl dvě velké rozcuchané postavy, jak vylézají ze zmuchlaných přikrývek."To už vážně máme vstávat?" zaskuhral Fred.Mlčky se ustrojili, příliš rozespalí, než aby se zmohli na slovo, a pak všichni čtyři zamířili dolů do kuchyně. Cestou ještě zívali a protahovali se.Paní Weasleyová stála u sporáku a něco míchala ve velkém hrnci, její manžel seděl u stolu a znovu kontroloval hromádku velkých pergamenových vstupenek. Jakmile chlapci vešli, vzhlédl a rozpřáhl ruce, aby líp viděli, co má na sobě. Oblékl si na cestu cosi jako golfový svetr a velice staré džínsy, které mu byly poněkud velké a přidržoval je silný kožený opasek."Co tomu říkáte?" vyhrkl dychtivě. "Máme se přestrojit, aby nás nikdo nepoznal - vypadám jako mudla, Harry?""Jo," usmál se Harry, "určitě.""A kde jsou Bill, Charlie a Per-Per-Percy?" zeptal se Geor-ge, kterému se nepodařilo potlačit hlasité zívnutí."Ti se tam přece přemístí," vysvětlila paní Weasleyová, přinesla velký hrnec na stůl a sběračkou jim nakládala do misek ovesnou kaši. "Proto si můžou ještě chvíli poležet."Harry věděl, že kouzlo přemisťování je velice obtížné; znamenalo to odněkud zmizet a téměř okamžitě se objevit jinde."Takže oni jsou ještě v posteli?" dotazoval se Fred nevrle a přitáhl si misku s kaší. "A proč se nemůžeme přemístit taky?""Poněvadž ještě nejste dospělí a nesložili jste zkoušku," odsekla paní Weasleyová. "A kam se poděly ty holky?"Vyřítila se z kuchyně a slyšeli ji, jak jde po schodech nahoru."Aby se někdo mohl přemisťovat, musí napřed složit zkoušku?" zeptal se Harry."Jistě," přisvědčil pan Weasley a pečlivě si zastrčil vstupenky do zadní kapsy džínsů. "Odbor pro kouzelnou přepravu musel nedávno uložit pokutu dvěma mladým lidem za to, že se přemisťovali bez povolení. Přemisťování není totiž nijak snadné, a když se neprovede tak, jak se patří, může to mít ošklivé následky. Ti dva, o kterých mluvím, se rozlomili."Až na Harryho sebou všichni u stolu trhli.Jak - rozlomili?" nechápal Harry."Polovička jejich těla zůstala na místě," vysvětlil mu pan Weasley a lžící si nakládal na kaši vrchovatě sirupu. "Takže byli v pěkné bryndě, to je jasné. Nemohli sem ani tam. Museli čekat na útvar pro nápravu nevydařených kouzel, aby je z toho dostal. A řeknu vám, bylo s tím strašně moc papírování, protože spousta mudlů viděla, co po nich zbylo.Harry si náhle zřetelně představil pár nohou a oční bulvu, jak leží opuštěně na chodníku v Zobí ulici."A zachránili je?" zeptal se poděšeně."Ano, jistě," řekl pan Weasley věcně. "Dostali ovšem velikou pokutu, a myslím, že to hned tak nebudou zkoušet znovu. S přemisťováním si člověk nesmí zahrávat. Spousta dospělých kouzelníků se s přemisťováním vůbec nenamáhá. Dávají přednost košťatům - jsou pomalejší, ale bezpečnější.""Ale Bill, Charlie a Percy se přemisťovat umějí?""Charlie na zkoušku z přemisťování musel dvakrát," zašklebil se Fred. "Napoprvé se mu to nepovedlo. Přemístil se o pět mil jižněji, než měl v úmyslu, a rovnou na záda nějaké staré nebožačky, která šla na nákup, pamatujete?""Napodruhé ale zkoušku udělal," prohlásila paní Weasleyová, která se vrátila do kuchyně, právě když se rozesmáli."Percy ji složil teprve před čtrnácti dny," podotkl George. "A od té doby se každé ránopřemisťuje dolů, jen aby dokázal, že to umí."Z chodby se ozvaly kroky a do kuchyně vešly Hermiona a Ginny, obě ještě bledé a ospalé."Proč vlastně musíme vstávat tak brzy?" reptala Ginny, protírala si oči a posadila se ke stolu."Protože kus musíme jít pěšky," vysvětlil jí otec."Pěšky?" podivil se Harry. "My na to mistrovství půjdeme pěšky?""Ne, to je příliš mnoho mil odtud," usmál se pan Weasley. "Nás čeká jenom krátká cesta. Je totiž velice těžké, aby se takové množství kouzelníků shromáždilo na jednom místě a nevzbudilo přitom pozornost mudlů. Dokonce i za těch nejpříhodnějších okolností musíme být velice opatrní, když někam cestujeme, a když se nás má sejít tolik jako na mistrovství světa ve famfrpálu -""Georgi!" vyjela náhle jeho žena, až všichni nadskočili."Co je?" zeptal se George nevinným hlasem, který nikoho neoklamal."Co to máš v kapse?""Nic!""Nelži mi tady!"Paní Weasleyová namířila hůlkou na synovu kapsu a pronesla: "Accio!"V tu ránu Georgeovi vyletělo z kapsy několik malých, pestrobarevných předmětů. Chňapl po nich, ale nechytil je, takže přistály přímo v matčině nastavené ruce."Přece jsme vám řekli, ať je dáte pryč!" vztekala se paní Weasleyová. To, co teď měla v dlani, byly nepochybně další karamely Jazyk jako jelito. "Říkali jsme vám, ať je všechny vyhodíte! Všechno z kapes ven, oba dva, a rychle!"Byl to nepříjemný výstup: dvojčata se očividně pokoušela propašovat těch karamel z domu co možná nejvíc, a paní Weasleyová je všechny dokázala objevit, protože použila přivolávací kouzlo."Accio! Accio! Accio!" vykřikovala znovu a znovu, a karamely vyletovaly z těch nejnetušenějších míst, třeba i z podšívky Georgeovy bundy a ze záložek Fredových džínsů."Trvalo nám půl roku, než se doopravdy povedly!" zařval na ni Fred, když karamely vyhodila."To je mi pěkné, strávit takovým způsobem půl roku!" vřeštěla jeho matka. "Teď už se nedivím, že jste nedostali víc NKÚ!"Při odchodu nepanovala v domě právě nejvlídnější nálada. Paní Weasleyová byla ještě nasupená, když líbala manžela na tvář, ale rozhodně míň než oba kluci, kteří si hodili batohy na záda a vyšli ven, aniž se s ní rozloučili."Tak si to užijte," popřála dvojčatům paní Weasleyová, "a chovejte se slušně!" křikla ještě za nimi. Viděla z nich už jen záda, oni se však po ní neohlédli ani jí neodpověděli. "Billa, Charlieho a Percyho za vámi pošlu kolem poledne," řekla manželovi, který se už spolu s Harrym, Ronem, Hermionou a Ginny vydal přes temný dvůr za oběma kluky.Bylo chladno a dosud svítil měsíc. Jedině neurčitý, zelenavý nádech vpravo na obzoru ohlašoval, že už se blíží úsvit. Harry, který myslel na tisíce kouzelníků, kteří v tu chvíli spěchají na mistrovství světa ve famfrpálu, přidal do kroku, až se octl po boku pana Weasleyho."A jak se tam všichni dostanou, aniž by to mudlové postřehli?" zeptal se."To byl obrovský organizační problém," vzdychl pan Weasley. "Na mistrovství světa totiž přijede na sto tisíc kouzelníků, a my prostě nemáme tak velké utajené prostranství, aby se tam všichni vešli. Samozřejmě jsou místa, kam se mudlové nedostanou, ale představ si, že bys chtěl směstnat sto tisíc kouzelníků na Příčnou ulici nebo na nástupiště devět a tři čtvrtě. Museli jsme tudíž najít pěkné opuštěné vřesoviště a všemožně ho zajistit proti mudlům. Celé ministerstvo se tím zabývalo pěkných pár měsíců. Především jsme museli zařídit, aby nedorazili všichni najednou: ti, kteří mají levnější vstupenky, museli přijet už čtrnáct dnů předem. Určitý počet našich lidí dokonce používá mudlovské dopravní prostředky, nemůžeme ovšem připustit, aby jejich vlaky a autobusy kvůli tomu byly najednou přecpané - nezapomeň, že kouzelníci se sjíždějí z celého světa. Někteří samozřejmě použijí kouzlo přemisťování, ovšem i pro ně jsme museli zřídit bezpečná stanoviště, kde se objeví, patřičně daleko od mudlů; myslím, že pro ně k tomu účelu našli příhodný les. Těm, kteří nechtějí nebo nemohou použít kouzlo přemisťování, poslouží Přenášedla: to jsou předměty, kterých se používá k přepravě kouzelníků z jednoho místa na druhé v předem stanovenou dobu. Pokud je to potřeba, je možné přepravit i velké skupiny najednou. Takže jsme na strategických bodech po celé Británii rozmístili celkem dvě stě Přenášedel, a to nejbližší je na Kolčaví hůrce, kam právě teď jdeme."A pan Weasley ukázal dopředu, kde se nad vesnicí Vydrník svatého Drába zvedal mohutný temný kopec."A jak ta Přenášedla vypadají?" zeptal se Harry zvědavě."Vlastně to může být cokoli," vysvětloval pan Weasley. "Samozřejmě nic, co by budilo pozornost, aby to mudlové nesebrali a nehráli si s tím… zkrátka takové věci, o kterých si mohou myslet, že je někdo zahodil…"Klopýtali temným úvozem, kde nebylo vidět ani na krok, až dolů do vsi, a do ticha se rozléhaly jen jejich kroky. Když šli přes vesnici, obloha začala pozvolna světlat a nebyla už černá jako inkoust, nýbrž sytě modrá. Harryho zábly nohy i ruce a pan Weasley se pořád díval na hodinky.Při výstupu na Kolčaví hůrku nepromluvili ani slovo, aby vystačili s dechem; navíc každou chvíli šlápli do skryté králičí díry nebo uklouzli po tmavém, hustém trsu trávy. Vždycky když se Harry nadechl, pocítil na prsou řezavou bolest, a nohy se mu užuž začínaly podlamovat, než se zas konečně octl na rovné půdě."Uf," zasupěl pan Weasley, sundal si brýle a otíral si je o svetr. "Ale stihli jsme to - máme ještě deset minut…"Hermiona se vyškrábala nahoru jako poslední a držela se za bok, ve kterém ji píchalo."Teď už jen musíme najít Přenášedlo," řekl pan Weasley, nasadil si brýle a zašilhal po zemi kolem sebe. "Nebude to nic velkého… no tak, do toho…"Rozptýlili se po vrcholu hůrky a dali se do hledání. Rozhlíželi se však sotva minutu nebo dvě, když do ticha někdo zakřičel:"Pojďte sem, Arture! Pojď, kamaráde, už ho máme!"Na opačném konci vrcholu se proti hvězdné obloze rýsovaly dvě vysoké postavy."Nazdar, Amosi!" řekl pan Weasley a s úsměvem vykročil k muži, který na něj zavolal. Ostatní mu šli v patách.Pan Weasley potřásal rukou jakémusi kouzelníkovi s brunátným obličejem a ježatou hnědou bradkou, který v druhé ruce držel starou holínku, jež držela jen taktak pohromadě."Představuji vám Amose Diggoryho," oznámil pan Weasley. "Pracuje v odboru pro dohled nad kouzelnými tvory. Jeho syna Cedrika nejspíš všichni znáte?"Cedric Diggory byl neobyčejně hezký chlapec. Mohlo mu být přibližně sedmnáct a v Bradavicích byl kapitánem a chytačem famfrpálového družstva mrzimorské koleje."Ahoj," řekl Cedric a rozhlížel se po příchozích. Všichni mu odpověděli "Ahoj" až na Freda a George, kteří jen kývli hlavou. Ještě pořád mu neodpustili porážku svého nebelvírského kolejního družstva v prvním famfrpálovém zápasu v minulém školním roce."Měli jste to daleko, Arture?" zeptal se Cedrikův otec."Nebylo to nic hrozného," odpověděl pan Weasley. "Bydlíme hned na druhé straně tamhleté vesnice. A co vy?""My jsme museli vstávat už ve dvě hodiny, viď, Cede? Řeknu ti, že budu rád, až složí zkoušku z přemisťování. Ne že bych si chtěl stěžovat… mistrovství světa ve famfrpálu bych si nedal ujít ani za celý váček galeonů, a ty lístky stály skoro tolik. Hm, teď ale mám dojem, že jsem to ještě pořídil lacino…" a Amos Diggory se dobromyslně rozhlédl po třech Weasleyových chlapcích, Harrym, Hermioně a Ginny. "To jsou všechno tvoje. Arture?""Ne, jen ty rudovlasé," a pan Weasley mu ukázal své děti. "Tohle je Hermiona, Ronova kamarádka - a Harry, další jeho kamarád -""Při bradě kouzelníka Merlina!" Amos Diggory vytřeštil oči. "Harry? Myslíš Harry Porter?""Ehm - ano," přisvědčil Harry. Už si zvykl na to, že si ho všichni zvědavě prohlíželi, když se s ním seznámili, i na to, jak okamžitě sklouzli pohledem k jizvě ve tvaru blesku, kterou měl na čele, vždycky se však přitom cítil nesvůj."Cedric o tobě samozřejmě mluvil," přikývl Amos Diggory. "Vypravoval nám, jak proti tobě loni hrál… a já mu na to řekl, takhle jsem to řekl - Cedě, o tom jednou budeš vyprávět svým vnoučatům, to rozhodně… že jsi porazil Harryho Pottera!"Harryho nenapadlo nic, co by odpověděl, a raději mlčel. Fred a George se znovu zaškaredili. Cedric se tvářil poněkud rozpačitě."Harry tenkrát spadl z koštěte, tati," zamumlal. "Přece jsem ti to říkal… byla to nešťastná náhoda.""Jistě, ale ty jsi nespadl, že ne?" zahalekal Amos bodře a popleskal syna po zádech. "Vždycky je tak skromný, ten náš Ced, a vždycky ohleduplný… Ale vyhrál ten lepší a Harry by to jistě potvrdil, že? Jeden spadne z koštěte, a druhý na něm zůstane. Není zas až tak těžké posoudit,kdo z těch dvou létá líp!""Už je skoro čas," řekl pan Weasley spěšně a znovu vytáhl hodinky. "Nevíš, jestli čekáme ještě na někoho, Amosi?""Ne, Lovegoodovi už jsou týden tam, a Fawcettovi nesehnali lístky," řekl pan Diggory. "A nikdo další už tu snad nebydlí?""Co já vím, nikdo," přisvědčil pan Weasley. "Ano, zbývá už jen minuta… musíme se připravit…"Podíval se na Harryho a na Hermionu. "Prostě se musíte dotýkat Přenášedla, to je všechno, stačí jen jedním prstem -"Objemné batohy jim sice dost překážely, nakonec se jich však shluklo všech devět kolem staré holínky, kterou Amos Diggory držel před sebou.Stáli v sevřeném kruhu na vrcholu kopce, kde vál chladný vítr. Nikdo nepromluvil ani slovo a Harryho náhle napadlo, jak by se asi té podívané podivil nějaký mudla, kdyby sem teď vkročil… Devět lidí, z toho dva dospělí, a všichni se v pološeru drží ubohé staré holínky a čekají…"Tři…" zamumlal pan Weasley a jedním okem stále hleděl na hodinky, "dva… jedna…"Odehrálo se to v mžiku: Harry měl pocit, jako kdyby mu těsně za pupíkem zarazili hák, a někdo s ním náhle nesmírnou silou trhl. Vznesl se do vzduchu; po jednom boku měl Rona, po druhém Hermionu, oba do něj vráželi rameny a všichni se řítili vpřed, v kvílení větru a ve víru barev. Ukazováček měl jako přibitý k holínce, která ho jako by magneticky táhla vpřed, a potom…Prudce dopadl nohama na zem. Zároveň do něj narazil Ron a Harry upadl. Přenášedlo hlasitě žuchlo vedle něj, těsně u jeho hlavy.Podíval se, jak jsou na tom ostatní: pan Weasley, pan Diggory a Cedric ještě stáli na nohou, i když vypadali, jako by se přes ně právě přehnala smršť; všichni ostatní leželi na zemi."Pět hodin sedm minut - z Kolčaví hůrky," pronesl čísi hlas.