Hermiona na Harryho rozhořčeně křikla: "Ty máš ale nápady!" Natáhla ruku a strhla ho zpátky do křesla."A teď," zaburácel hlas Luda Pytlouna, "zvedněte prosím hůlky… a přivítejte maskoty irského národního mužstva!"V příštím okamžiku se na stadion svištivě vřítilo cosi jako veliká zelenozlatá kometa. Když obletěla jednou celé hřiště, rozdělila se na dvě menší komety, které okamžitě vyrazily k brankám. Nad stadionem se náhle rozklenula duha a obě světelné koule spojila. Diváci obdivně óchali a áchali jako při ohňostroji. Pak duha zmizela, obě světelné koule se opět spojily a splynuly a vzápětí vytvořily veliký mihotavý trojlístek, který se vznesl k obloze a plul nad tribunami. Vypadalo to, jako by z něj padal zlatý déšť…"Výborně!" vykřikl Ron, když trojlístek doplul nad ně. Pršely z něj těžké zlaté mince a odrážely se jim od hlav i od křesel. Harry rychlým pohledem zjistil, že ve skutečnosti sestává z tisíců malých vousatých mužíčků v červených vestách, z nichž každý drží v ruce maličkou zlatou nebo zelenou svítilnu."To jsou leprikóni, ostrovní skřítkové!" vysvětloval pan Weasley přes bouřlivý potlesk diváků. Mnozí diváci se teď navzájem strkali nebo horečně hledali pod sedadly, aby jim neunikla ani jediná mince."Tady máš!" halekal šťastně Ron a vtiskl Harrymu do ruky plnou dlaň zlata. "To je za ten všechnohled! A teď už to neplatí, že mi nebudeš muset koupit dárek k Vánocům, chacha!"Pak se veliký trojlístek rozplynul, leprikóni se snesli na opačnou stranu hřiště, než stály víly, a usedli se zkříženýma nohama, aby sledovali zápas."A nyní, dámy a pánové, prosím, uvítejte je - famfrpálové národní družstvo Bulharska! Nastupuje - Dimitrov!"Ze vchodu hluboko dole vyrazil na hřiště hráč v ohnivě červeném hábitu, který se na koštěti pohyboval tak rychle, až vypadal jako rozmazaná šmouha. Uvítal ho bouřlivý potlesk bulharských fanoušků."Ivanovová!"Nad hřiště se strmě vznesla další hráčka v ohnivě červeném hábitu."Zograf! Levski! Vulčanov! Volkov! A a a a… a Krum!""To je on, to je on!" zavřeštěl nadšeně Ron a sledoval ho všechnohledem. Harry si spěšně zaostřil svůj, aby se také podíval.Viktor Krum byl hubený a černovlasý a měl sinalou pleť, velký křivý nos a husté černé obočí. Vypadal jako přerostlý dravý pták. Dalo se těžko uvěřit, že je mu teprve osmnáct."A nyní prosím pozdravte - famfrpálové národní družstvo Irska!" křičel Pytloun. "Nastupují - Connolly! Ryan! Troy! Mulletová! Moranová! Quigley! A a a a a Lynch!"Nad hřištěm se přehnalo sedm rozmazaných zelených skvrn. Harry otočil kotoučkem po straně svého všechnohledu a zpomalil si hráče natolik, že na košťatech dokázal přečíst Kulový blesk a viděl jména, která měli hráči stříbrem vyšitá na zádech."A nyní rozhodčí, který k nám vážil cestu až z Egypta - proslulý předseda Mezinárodního famfrpálového svazu, kouzelník Hasan Mustafa!"Na hřiště rázným krokem vešel malý, vychrtlý kouzelník, úplně holohlavý, zato však s knírem, s nímž by mohl soutěžit i se strýcem Vernonem, a v hábitu z ryzího zlata, který ladil s barvou stadionu. Zpod kníru mu vyčuhovala stříbrná píšťalka a pod paží držel velkou dřevěnou bednu; v druhé ruce si nesl koště. Harry přetočil kotouč na všechnohledu na normální rychlost a bedlivě sledoval, jak se Mustafa vyhoupl na koště a kopnutím otevřel bednu, z níž okamžitě vyrazily vzhůru čtyři míče: ohnivě červený Camrál, dva černé Potlouky a maličká, okřídlená Zlatonka; tu však zahlédl jenom na zlomek vteřiny, než závratnou rychlostí zmizela z dohledu. Mustafa hlasitě pískl a vznesl se vzhůru za míči."A už jsou ve vzduchůůůů!" křičel Pytloun. "Camrál má Mulletová! Troy! Moranová! Dimitrov! Znovu Mulletová! Troy! Levski! Moranová!"Takový famfrpál Harry v životě neviděl. Tiskl si všechnohled k očím, až se mu brýle zařezávaly do kořene nosu. Hra byla neuvěřitelně rychlá - střelci házeli Camrál jeden druhému tak bleskově, že Pytloun stačil vykřikovat jen jejich jména. Harry znovu otočil kotoučem vpravo na "Pomalu" a nahoře stiskl tlačítko "Hod po hodu". Od té chvíle viděl vše zpomaleně: zatímco po objektivu letěla zářivě rudá písmena, ušní bubínky mu div nepraskly, jak diváci křičeli.Útočná formace Jestřábí hlava - přečetl si a sledoval tři irské střelce, kteří se řítili vpřed těsně vedle sebe, Troy uprostřed a trochu před Mulletovou a Moranovou, a střemhlav zaútočili na Bulhary. Chitin chyták - ohlásil další nápis, když Troy naznačil, že s Camrálem poletí vzhůru. Odlákal tak bulharskou střelkyni Ivanovovou a pak míč upustil, aby ho mohla chytit Moranová. Volkov, jeden z bulharských odrážečů, svou malou pálkou s rozmachem udeřil do Potlouku, který letěl kolem, a srazil ho Moranové do cesty; ta se přikrčila, aby se mu vyhnula, a Camrál upustila, takže ho chytil Levski, který letěl pod ní -"TROY DÁVÁ GÓL!" zařval Pytloun a stadion zaburácel potleskem a nadšeným křikem. "Deset nula pro Irsko!""Cože?" vyjekl Harry a divoce se rozhlížel všechnohledem. "Camrál měl přece Levski!""Harry, jestli to budeš sledovat ve zpomalených záběrech, nejspíš ti leccos ujde!" křikla na něj Hermiona, poskakovala nahoru dolů a mávala rukama, zatímco Troy obletěl čestné kolo. Harry spustil všechnohled po nose, kvapně se podíval přes něj a viděl, že leprikóni, kteří utkání sledovali za postranní čarou, se znovu vznesli do vzduchu a vytvořili veliký, zářivý trojlístek; na protilehlé straně hřiště víly jen rozmrzele přihlížely.Harry na sebe dostal vztek a otočil kotoučem na normální rychlost; už se zase hrálo. O famfrpálu toho věděl dost, aby mu bylo jasné, že irští střelci jsou opravdu vynikající. Byli dokonale sehraní a podle toho, jak si nalétávali, budili dojem, že si snad navzájem čtou myšlenky. A tak růžice, kterou měl Harry na prsou, neustále kvikavě opakovala jejich jména: Troy - Mulletová - Moranová! Během deseti minut Irsko vstřelilo ještě dva góly, takže už vedlo třicet nula a stadion se otřásal hromovým řevem a potleskem zeleně oděných fanoušků.Hrálo se ještě rychleji než předtím, ale také surověji. Volkov a Vulčanov, bulharští odrážeči, odpalovali Potlouky proti irským střelcům tak prudce, jak jen mohli, a několikrát Irům zabránili uplatnit jejich nejlepší nacvičené akce. Dvakrát se museli rozlétnout, až konečně Ivanovová přece jen mezi nimi pronikla, oklamala brankáře Ryana a vstřelila první gól Bulharů."Zacpěte si uši!" křikl pan Weasley, když se víly pustily do oslavného tance. Harry dokonce zamhouřil i oči; nechtěl myslet na nic jiného než na zápas. Když se po několika vteřinách odvážil pohlédnout na hřiště, víly už tančit přestaly, a Camrál měli znovu Bulhaři."Dimitrov! Levski! Dimitrov! Ivanovová - no tohle!" hřímal Pytloun.Sto tisíc kouzelníků a čarodějek užasle vyjeklo, když oba chytači, Krum i Lynch, proletěli mezi střelci střemhlav dolů takovou rychlostí, jako kdyby právě vyskočili bez padáku z letadla. Harry všechnohledem sledoval, jak padají, a šilhal po Zlatonce -"Vždyť se rozmlátí o zem!" zaječela vedle něj Hermiona.Měla napůl pravdu - Viktor Krum v poslední vteřině svůj střemhlavý let srovnal a zamířil pryč; stoupal přitom a klesal jako ve spirále. Lynch však narazil na zem, až to zadunělo na celý stadion, a irské tribuny svorně zaúpěly."Hlupák jeden!" zabědoval pan Weasley. "Krum to na něj nahrál!""Oddechový čas!" zařval Pytloun. "Školení lékouzelníci okamžitě na hřiště - prohlédněte Aidana Lynche!""Bude zas v pořádku, jenom se potloukl!" uklidňoval Charlie malou Ginny, která visela přes okraj lóže celá vyděšená. "I když právě o tohle Krumovi šlo…"Harry spěšně stiskl tlačítka "Přehrávání" a "Hod po hodu", otočil kotoučem rychlosti a znovu přiložil všechnohled k očím.Ve zpomaleném záběru znovu sledoval, jak Krum a Lynch padají dolů. Vronského fintaneboli nebezpečný chytačský uskok - sdělovala zářivě rudá písmena na objektivu. Viděl, jak se Krumovi samým soustředěním zkřivil obličej, když svůj střemhlavý let v posledním okamžiku vyrovnal, zatímco Lynch se rozplácl na zemi, a pochopil - Krum Zlatonku vůbec neviděl a nešlo mu o nic jiného, než aby ho Lynch napodobil. Harry ještě nikoho takhle létat neviděl: Krum jako by ani na koštěti neseděl a pohyboval se vzduchem tak lehce, jako kdyby nic nevážil a nic ho nemuselo nést. Přepnul si všechnohled zpátky na normální chod a zaostřil na Kruma. Létal teď v kruzích vysoko nad Lynchem, kterého lékouzelníci křísili šálky lektvarů. Harry zaostřil ještě víc, přímo na Krumův obličej, a viděl, jak bulharský chytač tmavýma očima těká po zemi sto stop pod sebou. Využíval chvíle, kdy Lynche křísili, aby se nerušeně mohl rozhlédnout po Zlatonce.Lynch se za hlasitého jásotu fanoušků v zeleném konečně postavil na nohy, nasedl na Kulový blesk, odrazil se a znovu se vznesl do vzduchu. Jeho návrat irskému družstvu dodal na odhodlanosti. Jakmile Mustafa odpískal znovuzahájení hry, vrhali se střelci do akcí s takovým nasazením, že Harry dosud nikdy nic tak úžasného neviděl.Během patnácti ještě dynamičtějších a zuřivějších herních minut dokázalo Irsko vstřelit dalších deset gólů. Irové teď vedli sto třicet bodů proti deseti, ale hrálo se čím dál nečistěji.A pak ve chvíli, kdy Mulletová opět vyrazila proti brankám, s Camrálem pevně pod paží, rozlétl se bulharský brankář Zograf proti ní. Ať už se stalo cokoli, udalo se to tak rychle, že to Harry nepostřehl, ale podle vzteklého řevu irských diváků a Mustafova dlouhého, pronikavého písknutí bezpečně poznal, že to byl faul."A Mustafa teď právem napomíná bulharského brankáře za strkání - příliš si pomáhal lokty!" ohlašoval Pytloun hlučícím divákům. "Ale počkat - no ano, opravdu, bude to trestné střílení pro Irsko!"Leprikóni, kteří se po nedovoleném zákroku na Mulletovou vznesli do vzduchu jako roj třpytivých sršňů, se teď zformovali do posměšného HA-HA-HA! Na protilehlé straně hřiště víly vyskočily, zlobně potřásly vlasy a znovu se roztančily.Harry i Weasleyovi chlapci si v tu ránu svorně zacpali uši. Hermiona to jediná neudělala, avšak za chvilku zatahala Harryho za ruku, a když se k ní otočil, netrpělivě mu odtrhla prsty z uší."Podívej se na rozhodčího!" vybídla ho a hihňala se.Harry pohlédl dolů na hřiště. Hasan Mustafa se snesl na zem přímo před tančící víly a počínal si věru podivně: protahoval si svaly a vzrušeně si uhlazoval mohutný knír."To tedy ne, takhle to nepůjde!" prohlásil Ludo Pytloun, i když z jeho hlasu bylo slyšet, že se dobře baví. "Vražte mu někdo jednu, ať se vzpamatuje!"Nějaký lékouzelník hbitě přeběhl hřiště, prsty si nechal jako ucpávku v uších, a důkladně kopl Mustafu do holeně. Rozhodčí jako by v tu chvíli přišel k sobě. Harry, který se opět chopil všechnohledu, na něm viděl, že vypadá velice rozpačitě a něco na víly křičí. Ty právě přestaly tančit, ale tvářily se vzpurně."A pokud se příliš nemýlím, Mustafa se pokouší vykázat maskoty bulharského týmu ze hřiště!" slyšel Pytlounův hlas. "Něco takového jsme tu ještě neměli… To by mohlo být dost ošklivé…"Měl pravdu: bulharští odrážeči, Volkov a Vulčanov, zrovna přistáli vedle rozhodčího, jeden zleva, druhý zprava, a pustili se s ním do zuřivé hádky. Posunky přitom ukazovali na leprikóny, kteří se teď zformovali do škodolibého HI-HI-HI. Na Mustafu však argumenty Bulharů očividně nezapůsobily: ukazoval prstem do vzduchu, aby se vznesli vzhůru, a když odmítli uposlechnout jeho výzvu, vzal píšťalku a dvakrát krátce pískl."Dvě trestná střílení pro Irsko!" hulákal Pytloun a bulharští fanoušci zařičeli vzteky. "A Volkov s Vulčanovem by udělali líp, kdyby konečně nasedli na ta svoje košťata… ano… Už je tady máme… Camrál drží Troy…Hra se teď rozjela s neuvěřitelnou zuřivostí, něco takového ještě nikdy nikdo neviděl. Odrážeči na obou stranách neznali v akcích slitování: zejména Volkov a Vulčanov se rozháněli pálkami tak divoce, jako by jim bylo lhostejné, zda zasáhnou jeden z Potlouků nebo některého z protihráčů. Dimitrov vyrazil přímo proti Moranové, která svírala Camrál, a málem ji shodil z koštěte."Faul!" zaburáceli irští fanoušci jako jeden muž, a jako veliká zelená vlna se zvedli ze sedadel."Faul!" jako ozvěna opakoval Ludo Pytloun hlasem, jenž čarovně získal na síle. "Dimitrov div nesrazil Moranovou dolů - úmyslně letěl tak, aby se s ní střetl - vypadá to na další trestné střílení - ano, soudce to už odpískal!"Leprikóni se znovu vznesli do vzduchu a tentokrát se zformovali v obrovskou ruku, která přes hřiště udělala na maskotky Bulharska velice neslušný posunek. To už se víly přestaly ovládat: vyrazily přes hřiště ke skřítkům a začaly po nich házet něčím, co vypadalo jako plné hrsti ohně. Harry, který to vše pozoroval všechnohledem, zjistil, že krásné víly už nejsou ani trochu krásné: obličeje se jim tak protáhly, že připomínaly špičaté ptačí hlavy s krutými zobany, a z ramen jim vyrůstala dlouhá, šupinatá křídla."Vidíte to, chlapci?" pan Weasley překřikoval vřavu, která k nim doléhala zdola. "Právě proto byste nikdy neměli soudit jenom podle vzhledu!"To už se na hřiště vyhrnuli kouzelníci z ministerstva a pokoušeli se víly a leprikóny od sebe oddělit, ale příliš se jim to nedařilo. Navíc bitka dole na hřišti se vůbec nedala srovnat s tím, co se dělo nahoře. Harry otáčel všechnohledem hned sem, hned zase tam, jak Camrál šel z ruky do ruky rychle jako kulka…"Levski - Dimitrov - Moranová -Troy - Mulletová - Ivanovová - znovu Moranová - Moranová - MORANOVÁ DÁVÁ GÓL!"Jásot irských fanoušků však bylo sotva slyšet přes kvílení vil, proti nimž teď z hůlek ministerských kouzelníků sršely plameny, a přes zuřivý řev Bulharů. Hrálo se okamžitě dál: Camrál měl Levski, po něm Dimitrov -Irský odrážeč Quigley se mocně rozmáchl po Potlouků letícím kolem a vší silou ho odpálil proti Krumovi, který už nestačil dost rychle uhnout, takže ho míč prudce zasáhl do obličeje.Tribuny ohlušivě zaúpěly: vypadalo to, že Krum má zlomený nos, všude bylo plno krve, Hasan Mustafa však faul neodpískal. Jeho pozornost odvedlo cosi jiného, a Harry mu to nevyčítal: jedna z vil po něm totiž mrskla hrstkou ohně a zapálila mu proutí koštěte.Harry si přál, aby někdo konečně pochopil, že Krum je zraněný; přestože fandil Irsku, byl to pro něj nejúžasnější hráč na hřišti. Ron na to měl zřejmě stejný názor."Vyhlašte oddechový čas! Dělejte, v tomhle stavu přece nemůže hrát, podívejte se na něj -""Koukni se na Lynche!" zaječel Harry.Chytač irského družstva totiž zamířil náhle střemhlav dolů a Harry si byl jistý, že to není žádná Vronského finta. Tohle bylo doopravdy…"Uviděl Zlatonku!" křikl Harry. "Určitě ji viděl! Podívej se na něj!"Polovina diváků si zřejmě uvědomila, co se děje - irští fanoušci se zvedli jako veliká zelená vlna a povzbuzovali svého chytače pokřikem… Krum mu ale byl v patách. Harry neměl tušení, jak vidí, kam vlastně letí, vždyť ve vzduchu za ním zůstávaly krvavé cákance. Krum však už Lynche doháněl a oba se řítili dolů -"Vždyť se rozmlátí o zem!" vřískla Hermiona."To víš, že ne!" zařval Ron."Lynch ano!" vyjekl Harry.Měl pravdu - Lynch už podruhé v šílené rychlosti dopadl na hřiště a hned poté se přes něj přehnal houf rozběsněných vil."A co Zlatonka, kde je Zlatonka?" zařval kousek dál v řadě Charlie."Chytil ji - Krum ji chytil - je konec utkání!" hulákal nadšeně Harry.Krum v červeném hábitu skropeném krví, jež mu tekla z nosu, pomalu stoupal vzhůru. Zvedal přitom pěst a v dlani se mu lesklo něco zlatého.
BULHARSKO 160
IRSKO 170
Takové skóre právě ohlašovala světelná tabule divákům, kteří jako by si neuvědomovali, co se vlastně stalo. Potom se pomalu, jako když túruje motory obří tryskové letadlo, řev irských fanoušků rozburácel, nabýval víc a víc na síle a proměnil se v radostný jekot."IRSKO VÍTĚZÍ!" vykřikl Pytloun, kterého stejně jako Iry nečekaný konec zápasu očividně zaskočil. "KRUM CHYTIL ZLATONKU - ALE ZVÍTĚZILO IRSKO - můj ty Bože, tak s tímhle nikdo z nás určitě nepočítal!""Prosím tě, proč ji ale chytil?" zařval Ron mezi poskoky a tleskáním s rukama nad hlavou. "Vždyť ten zápas ukončil ve chvíli, kdy Irsko vedlo o sto šedesát bodů, blbec jeden!""Věděl, že nemají šanci nás dohnat," snažil se Harry překřičet všechen ten kravál a také hlasitě tleskal. "Irští střelci byli příliš dobří… chtěl prostě, aby zápas skončil po jeho, o nic jiného už mu nešlo…""Byl opravdu statečný, že?" řekla Hermiona a vykláněla se z lóže, aby viděla Kruma, jak přistane, a celý houf lékouzelníků, jak se prodírají mezi zápasícími leprikóny a vílami, aby se ke Krumovi dostali. "Podívejte se, jak je zřízený…"Harry si znovu přitiskl k očím všechnohled. Nebylo snadné zjistit, co se dole děje, protože leprikóni rozjařeně létali nad celým hřištěm, přece však se mu Kruma, obklopeného lékouzelníky, podařilo najít. Vypadal ještě nevrleji než obvykle, a nedovolil, aby mu z obličeje otřeli krev. Jeho spoluhráči ho obklopili, kroutili hlavami a vypadali sklesle. Sotva několik kroků od nich irští hráči vesele tančili v záplavě zlata, kterým je zasypávali jejich maskotové. Po celém stadionu vlály vlajky a ze všech stran se halasně ozývala irská národní hymna. Také vílám se už vracel do tváří jejich obvyklý půvab, i když vypadaly zdrceně a zoufale."Nó, bójovali sme státečně," ozval se za Harryho zády zasmušilý hlas. Ohlédl se: to promluvil bulharský ministr kouzel."Vy umíte po našem?" zeptal se Popletal dotčeně. "A celý den jste mě nechal, abych vám všecko vysvětloval posunky!""Jó, byla to docéla psína," řekl bulharský ministr a pokrčil rameny."A zatímco irské družstvo, doprovázeno svými maskoty, oblétá čestné kolo, do nejvyšší lóže už přinášejí pohár pro mistry světa ve famfrpálu!" ryčel Pytloun.Harryho najednou oslnilo oslepující bílé světlo: to se nejvyšší lóže zázračně rozzářila, aby všichni na tribunách viděli dovnitř. Okosem pohlédl ke vchodu a spatřil dva zadýchané kouzelníky, kteří přinesli do lóže obrovský zlatý pohár a předali ho Korneliusovi Popletalovi, pořád ještě nazlobenému, protože celý den zbytečně používal posunkovou řeč."A teď - opravdu upřímně zatleskejme těm, kdo sice prohráli, ale prohráli chrabře a se ctí - potlesk pro Bulharsko!" křikl Pytloun.Po schodech vzhůru vystoupilo do lóže sedm poražených bulharských hráčů a zástupy diváků jim uznale tleskaly. Harry viděl, jak nejvyšší lóži zabírají tisíce blikajících všechnohledů.Bulhaři procházeli jeden po druhém mezi řadami křesel v lóži a Pytloun uváděl jméno každého z nich, když si podávali ruce se svým bulharským ministrem a potom s Popletalem. Krum šel poslední, a ačkoli vypadal opravdu zle, v zakrváceném obličeji mu jasně zářily černé oči. Zlatonku stále držel v ruce. Harry si všiml, že se na zemi nepohybuje zdaleka tak ladně jako ve vzduchu: měl trochu kachní chůzi a dost kulatá záda. Když však Pytloun ohlásil jeho jméno, celý stadion zabouřil mocným, ohlušujícím pokřikem.Potom bylo představeno irské družstvo. Aidana Lynche podpírali Connolly a Moranová: po svém druhém pádu na zem vypadal Lynch dosud jako v mrákotách a očima těkal sem tam. I on se však šťastně usmíval, když Troy a Quigley zdvihli pohár nad hlavu a zástupy diváků zaburácely nadšením. Harry už od samého tleskání necítil ruce.A na závěr, když irští hráči lóži opustili, aby na košťatech obletěli ještě jedno čestné kolo (Aidan Lynch seděl za Connollym, pevně se ho držel kolem pasu a nepřítomně se usmíval), zamířil Pytloun hůlkou na své hrdlo a zamumlal "Quietus"."O tomhle zápasu se bude mluvit hodně dlouho," řekl chraplavě, "takový zvrat jsem vážně nečekal… Škoda jen, že to netrvalo déle… Ach ano… ano, kolik jsem vám to dlužen?"V tu chvíli totiž přelezli svá křesla Fred s Georgem a postavili se před Ludem Pytlounem s širokým úsměvem ve tváři a s nastavenými dlaněmi.
2024 ©