10. Rodina Gauntů (2.část)

Z kouta vedle otevřeného okna se ozval nějaký šramot a Harry si uvědomil, že v místnosti je ještě jedna osoba - dívka, jejíž potrhané šaty měly tutéž popelavou barvu jako umolousaná kamenná zeď za ní. Stála u velkého kouřícího hrnce na špinavých černých kamnech a přehrabovala se v hromadě nevábného nádobí na polici nad sebou. Vlasy měla bez lesku a zplihlé a v nevýrazném bledém obličeji se jí usadila sklíčenost. Stejně jako bratrovi jí každé oko šilhalo jiným směrem.Zdála se být o maličko čistší než oba muži, Harry si ale pomyslel, že ještě v životě neviděl takové vtělení bídy a utrpení."Moje dcera Meropa," představil ji neochotně Gaunt, když na ni Ogden tázavě pohlédl."Dobré ráno," pozdravil ji.Dívka neodpověděla, jen pohlédla vystrašenýma očima na otce, otočila se k místnosti zády a dál přerovnávala nádobí na polici."Tak tedy, pane Gaunte," rozhovořil se Ogden, "půjdu přímo k věci. Máme důvod domnívat se, že váš syn Morfin včera v pozdních večerních hodinách použil kouzla v přítomnosti mudly."Místností se rozlehl ohlušující třesk. Meropa upustila jeden z hrnců na podlahu."Koukej to zvednout!" zařval na ni Gaunt. "No jasně, to je ono, lez po zemi jako nějaká špinavá mudla! K čemu máš asi hůlku, ty nemožná bečko hnoje?""Pane Gaunte, prosím vás!" zaprotestoval šokovaný Ogden, zatímco Meropě naskákaly na tvářích rudé skvrny rozpaků. Znovu hrnec upustila, roztřesenou rukou vytáhla z kapsy hůlku, namířila na něj a hlasem tak tichým, že ji vůbec nebylo slyšet, zamumlala jakési zaklínadlo. Hrncem to smýklo po podlaze opačným směrem, takže narazil na protější zeď a rozpadl se na dva kusy.Morfin propukl v šílený kdákavý smích a Gaunt zaječel: "Sprav to, ty nevohrabaný dřevo, okamžitě to sprav!"Meropa klopýtavě zamířila k hrnci, než však stačila zvednout hůlku, Ogden namířil tu svoji a pevným hlasem pronesl: "Reparo." Oba kusy hrnce se v okamžení znovu spojily.Chvíli to vypadalo, že se Gaunt na Ogdena vztekle osopí, pak si to však zjevně rozmyslel a posměšně na dceru křikl: "Ještě štěstí, že je tady takovej hodnej pán z ministerstva, že jo? Třeba si tě vezme s sebou a konečně se tě zbavím, třeba mu nevaděj špinavý motáci…"Meropa se na nikoho z přítomných nepodívala ani nepoděkovala Ogdenovi, třesoucíma se rukama zvedla hrnec z podlahy a vrátila ho na polici. Pak zůstala nehybně stát opřená zády o zeď mezi špinavým oknem a kamny, jako by si ze všeho na světě nejvíc přála vmáčknout se do kamene a zmizet."Pane Gaunte," začal znovu Ogden, "jak už jsem říkal, účelem mé návštěvy -""Já vás slyšel hned napoprvý!" vyštěkl Gaunt. "A co má bejt? Morfin dal prostě nějakýmu mudlovi jen to, co mu patřilo - a co jako?""Morfin porušil kouzelnické zákony," prohlásil přísně Ogden."Morfin porušil kouzelnický zákony," zesměšnil Gaunt Ogdena nadutým a monotónním hlasem. Morfin se opět rozkdákal smíchy. "Dal špinavýmu mudlovi za vyučenou, to se snad dneska nesmí?""Ne," zavrtěl hlavou Ogden, "obávám se, že se to skutečně nesmí."Vytáhl z náprsní kapsy malý svitek pergamenu a rozvinul ho."A co má zase bejt tohle, rozsudek nebo co?" vyprskl rozčileně Gaunt."To je předvolání na ministerstvo, k disciplinárnímu řízení…""Předvolání? Předvolání? Kdo si myslíte, že jste, že si dovolíte mýho syna někam předvolávat?""Jsem náčelníkem odboru pro uplatňování kouzelnických zákonů," vysvětlil Ogden."A nás považujete za mizernou verbež, co?" zařval Gaunt. Stoupl si teď přímo před Ogdena a špinavým prstem se zažloutlým nehtem ho šťouchal do prsou. "Za verbež, na kterou stačí písknout, aby se honem honem rozběhla na ministerstvo? Víš vůbec, s kým máš tu čest, ty smradlavej mrňavej mudlovskej šmejde?""Domníval jsem se, že mluvím s panem Gauntem," odpověděl Ogden. Tvářil se obezřetně, ale neustoupil ani o krok."Taky že jo!" zaburácel Gaunt. Harry měl na okamžik dojem, že naznačuje rukou nějaké oplzlé gesto, pak si ale uvědomil, že Ogdenovi ukazuje ošklivý prsten s černým kamenem, který měl navlečený na prostředníčku, a zuřivě jím mává Ogdenovi před očima. "Vidíš tohle? Vidíš to? Víš, co to je? Víš, odkud to pochází? Máme to v rodině už celejch několik století, abys věděl, tak starej je náš rod, a po všechny ty generace stoprocentně čistokrevnej! Víš, kolik mi za tenhle prsten nabízeli - za to, že je v tom kameni vyřezanej erb Peverellů?""To doopravdy netuším," přiznal Ogden a zamrkal, když mu prsten prolétl snad jen centimetr kolem nosu, "a také je mi to úplně jedno, pane Gaunte. Váš syn se dopustil -"Gaunt rozzuřeně zavyl a rozběhl se ke své dceři. Harry se na zlomek vteřiny obával, že ji chce uškrtit, protože mu ruka vylétla k jejímu hrdlu; v příštím okamžiku už Gaunt táhl Meropu k Ogdenovi za zlatý řetěz, který jí visel kolem krku."Vidíš tohle?" rozkřikl se na Ogdena a zatřásl těžkým zlatým medailonem tak prudce, že se Meropa rozkašlala a lapala po dechu."Vidím, vidím!" přitakal honem Ogden."To patřilo Zmijozelovi!" zařval Gaunt. "Salazaru Zmijozelovi! Jsme jeho poslední žijící potomci! Co ty na to, he?""Pane Gaunte, vaše dcera!" zvolal úzkostlivě Ogden, Gaunt už ji však mezitím pustil. Odpotácela se zpátky do kouta, mnula si krk a chraptivě lapala po dechu."Tak vidíš!" ušklíbl se vítězoslavně Gaunt, jako by právě prokázal svoji nezpochybnitelnou pravdu v nějaké složité diskuzi. "Neopovažuj se s náma mluvit jako se špínou na svejch botách! Celý generace stoprocentně čistokrevnejch kouzelníků - to je určitě víc, než vo sobě můžeš říct ty!"A odplivl si na podlahu, Ogdenovi k nohám. Morfin se znovu kdákavě zachechtal. Meropa, schoulená u okna s hlavou skloněnou a s obličejem zahaleným zplihlými vlasy, neřekla ani slovo."Obávám se, pane Gaunte," pokračoval tvrdošíjně Ogden, "že vaši ani moji předkové nemají se záležitostí, kvůli níž tady jsem, vůbec nic společného. Jsem tu kvůli Morfinovi. Kvůli němu a kvůli tomu mudlovi, kterého včera pozdě večer napadl. Podle našich informací," nahlédl do svitku pergamenu ve své ruce, "použil Morfin proti řečenému mudlovi nějaké kouzlo či kletbu a způsobil, že se ten nešťastník osypal velice bolestivou vyrážkou."Morfin se zahihňal."Buď zticha, kluku!" sykl na něj hadím jazykem Gaunt a Morfin opět zmlkl."A co z toho, jestli to dovopravdy udělal?" vyjel na Ogdena vzdorovitě Gaunt. "Předpokládám, že už jste tomu mudlovi ten jeho špinavěj ksicht vyčistili a k tomu paměť navíc -""O to tu sotva jde, pane Gaunte, nemyslíte?" namítl Ogden."Šlo o nevyprovokovaný útok na bezbranného -""No ovšem, jen co jsem vás zmerčil, hned mi bylo jasný, že jste jeden z těch, co by mudly samou láskou sežrali," odfrkl si pohrdlivě Gaunt a znovu plivl na podlahu."Tahle diskuze k ničemu nevede," prohlásil rozhodným tónem Ogden. "Z chování vašeho syna je zcela zřejmé, že svého činu ani v nejmenším nelituje." Opět nahlédl do pergamenového svitku. "Obžalovaný Morfin se dne čtrnáctého září dostaví k disciplinárnímu řízení, kde se bude zodpovídat z přečinu použití kouzel před mudlou, čímž řečenému mudlovi způsobil tělesnou i duševní újmu a -"Ogden se zarazil v polovině věty. Otevřeným oknem do místnosti dolehl klapot koňských kopyt a cinkot postrojů, hlasitý hovor a smích. Klikatá cesta do vesnice se táhla v těsné blízkosti hájku, v němž stál Gauntův dům. Gaunt ztuhl, vypoulil oči a naslouchal. Morfin zasyčel a s hladovým výrazem se otočil po zvuku. Meropa zvedla hlavu. Harry si všiml, že je v obličeji bílá jako křída."Můj ty bože, to je ale ostudná barabizna!" zazvonil dívčí hlásek slyšitelný otevřeným oknem tak zřetelně, jako by dívka stála přímo vedle nich. "Copak nemůže tvůj otec nechat tu hrůzu strhnout, Tome?""Nepatří nám," odpověděl mladý mužský hlas. "Všechno na protější straně údolí je naše, ale tahle chatrč patří nějakému Gauntovi, takovému starému pobudovi, a jeho dětem. Syn je úplný cvok, měla bys slyšet aspoň pár historek, co se o něm vykládají po vsi…"Děvče se zasmálo. Klapot a cinkot stále sílil. Morfin sebou škubl, jako by chtěl vstát z křesla."Zůstaň sedět," sykl na něj varovně otec hadím jazykem."Tome?" zazněl opět dívčin hlas, teď natolik zblízka, že oba mladí lidé museli být přímo u domu. "Možná se mýlím, ale - není tam na těch dveřích přibitý had?""Bože dobrý, máš pravdu!" přisvědčil mužský hlas. "To určitě udělal ten jeho syn, říkal jsem ti, že to nemá v hlavě v pořádku. Nedívej se na to, Cecílie, drahoušku."Cinkavé a klapavé zvuky se teď pomalu vzdalovaly."Drahoušku," zašeptal Morfin hadím jazykem a pohlédl na sestru. "Říkal jí drahoušku. Ták vidíš, že o tebe by stejně nestál!"Meropa byla tak bílá, že byl Harry přesvědčen, že každou chvíli omdlí."Co to slyším?"vyjel ostře Gaunt rovněž hadím jazykem a přelétal zkoumavým pohledem mezi synem a dcerou. "Cos to říkal, Morfine?""Moc ráda na toho mudlu kouká," žaloval Morfin a díval se škodolibě na sestru, která se teď tvářila absolutně vyděšeně. "Vyklání se z okna vždycky, když jede kolem, a kouká na něj živým plotem, že je to tak? A včera večer -"Meropa sebou škubla a prosebně se zadívala na bratra, Morfin s ní však neměl slitování."Vyklání se z okna a čeká, až pojede domů, viď že jo?""Vyklání se z okna a kouká po nějakým mudlovi?" opakoval tiše Gaunt.Všichni tři Gauntové zjevně zapomněli na Ogdena, kterého nová záplava nesrozumitelných syčivých a skřehotavých zvuků mátla a zároveň dráždila."Je to pravda?" sykl Gaunt smrtícím tónem a postoupil o krok nebo o dva blíž k vyděšené dívce. "Moje dcera… čistokrevnej potomek Salazara Zmijozela… pokukuje po špinavým mudlovi s nečistou krví?"Meropa zakroutila divoce hlavou a přitiskla se ke zdi, zjevně neschopná jediného slova."Já ho ale dostal, otče!" zachechtal se Morfin. "Dostal jsem ho, když šel kolem, a nevypadal už tak k nakousnutí, když mu všude naskákala vyrážka, co říkáš, Meropo?""Ty nechutná malá motácká mrcho, špinavá mrňavá krvezrádkyně!" běsnil Gaunt, který ztratil i zbytek sebeovládání a oběma rukama sevřel dceři hrdlo."Ne!" zaječeli jedním hlasem Harry i Ogden; v tomtéž okamžiku Ogden napřáhl hůlku a vykřikl Relashio! Gaunta kouzlo odmrštilo od dcery dozadu, zakopl přitom o židli a svalil se na záda. Morfin vztekle zaryčel, vyskočil z křesla a rozběhl se k Ogdenovi, mával zkrvaveným nožem a vystřeloval na něj z hůlky jednu kletbu za druhou.Ogden vzal nohy na ramena, aby zachránil holý život. Brumbál Harrymu naznačil, že by ho měli následovat, a Harry, uši plné Meropina kvílení, uposlechl.Ogden jako střela prosvištěl pěšinou a s rukama nad hlavou se vyřítil na hlavní cestu. Tam vrazil přímo do koně s leskle vyhřebelcovanou kaštanovou srstí, jenž nesl v sedle velice pohledného tmavovlasého mladíka. On i jeho hezká společnice, která jela vedle něj na šedém hřebci, se při pohledu na Ogdena hlasitě rozesmáli. Ogden odpálil od koňského boku v bezhlavém úprku a šosy kabátu za ním vlály. Uháněl celý uprášený cestou vzhůru, jako by ho všichni čerti honili."Myslím, že to už by stačilo, Harry," poznamenal Brumbál, uchopil ho za loket a zatáhl. V příštím okamžiku se oba jako bez tíže vznášeli v temnotě, dokud nedopadli přímo na podlahu Brumbálovy nyní už potemnělé pracovny."Co se stalo s tou dívkou z chalupy?" začal se ihned vyptávat Harry, zatímco Brumbál lehce švihl hůlkou a rozsvítil několik dalších lamp. "S tou Meropou, nebo jak že se jmenovala?""Inu, Meropa to přežila," odpověděl Brumbál, posadil se za stůl a pokynul Harrymu, aby si také sedl. "Ogden se přemístil zpátky na ministerstvo a během čtvrthodiny se ke Gauntům vrátil s posilami. Morfin a jeho otec se pokusili postavit na odpor, byli ale přemoženi, odvedeni z domu a následně postaveni před Starostolec. Morfina, který už měl v rejstříku několik napadení mudlů, poslali na tři roky do Azkabanu. Rojvol, který kromě Ogdena zranil i několik dalších zaměstnanců ministerstva, dostal šest měsíců.""Rojvol?" opakoval užasle Harry."Přesně tak," přikývl s pochvalným úsměvem Brumbál. "Rád vidím, že si to jméno pamatuješ.""Ten starý chlap byl - ?""Voldemortův děd, ano," přisvědčil Brumbál. "Rojvol, jeho syn Morfin a dcera Meropa byli posledními žijícími z rodu Gauntů, velice staré kouzelnické rodiny, známé sklonem k duševní nevyrovnanosti a násilí. Tento sklon se u nich projevoval po celé generace a vznikl v důsledku jejich zvyku uzavírat sňatky s vlastními bratranci a sestřenicemi. Nedostatek zdravého rozumu a nezřízená záliba v přepychu vedly k tomu, že promrhali veškeré rodinné zlato už několik generací předtím, než se narodil Rojvol. Jak jsi sám viděl, zdědil jen bídu s nouzí a velice ošklivou povahu, obrovskou nadutost a pýchu a několik málo rodinných šperků, kterých si cenil stejně jako syn a podstatně víc než dcera.""Takže Meropa," uvažoval Harry, předklonil se v křesle a upřeně se na Brumbála zadíval, "Meropa byla… pane profesore, znamená to, že byla… Voldemortovou matkou?""Ano, znamená," potvrdil Brumbál. "A čirou náhodou se stalo, že jsme na okamžik zahlédli i Voldemortova otce. Zajímalo by mě, jestli sis ho všiml?""Toho mudly, kterého Morfin napadl? Toho, co jel kolem na koni?""Velice správně," rozzářil se Brumbál. "Ano, to byl Tom Raddle starší, ten pohledný mudla, který měl ve zvyku projíždět kolem Gauntovy chatrče a k němuž Meropa Gauntová zahořela vášnivou tajnou láskou.""A tihle dva se nakonec vzali?" vyhrkl užasle Harry, který si nedokázal představit méně pravděpodobný zamilovaný pár."Nejspíš zapomínáš," připomněl mu Brumbál, "že Meropa byla čarodějka. Řekl bych, že dokud ji otec terorizoval, její kouzelnické schopnosti neměly možnost se plně projevit. Jakmile ale byli Rojvol i Morfin bezpečně odklizeni do Azkabanu, jakmile poprvé v životě zůstala sama a svobodná, jsem si jistý, že svému nadání dokázala plně popustit uzdu a naplánovat si, jak se osvobodí od toho zoufalého života, který osmnáct let vedla.Nenapadá tě snad nic, co mohla Meropa podniknout, aby přiměla Toma Raddlea, že zapomněl na svoji mudlovskou společnici a zamiloval se do ní?""Kletba Imperius?" zkusil to Harry. "Nebo nějaký nápoj lásky?""Výborně. Osobně se spíš kloním k názoru, že použila nápoj lásky. Nepochybuji o tom, že by jí takové řešení připadalo romantičtější, a nemyslím, že by pro ni bývalo příliš obtížné Raddlea někdy za horkého dne, když si vyjel sám bez doprovodu, přesvědčit, aby se osvěžil douškem vody od ní. Každopádně je pravda, že jen několik měsíců po scéně, jíž jsme právě byli svědky, se vesnička Malý Visánek stala dějištěm obrovského skandálu. Umíš si asi představit, jakou to vyvolalo vlnu klepů, když syn místního urozeného pána utekl s pobudovou dcerou Meropou.Šok vesničanů nebyl ovšem ničím proti tomu, jak to zapůsobilo na Rojvola. Vrátil se z Azkabanu a předpokládal, že na něj dcera poslušně čeká s teplým jídlem na stole. Místo toho našel několikacentimetrovou vrstvu prachu a dopis na rozloučenou, v němž mu sdělila, co udělala.Podle všeho, co jsem dokázal zjistit, od toho dne až do smrti nikdy nevyslovil její jméno a nezmínil se o její existenci. Je možné, že šok z jejího útěku přispěl i k jeho brzké smrti - druhou možností je, že se prostě nikdy nenaučil sám se o sebe postarat a nakrmit se. Pobyt v Azkabanu Rojvola velice oslabil, takže Morfinova návratu domů už se nedožil.""A Meropa? Ta… ta přece zemřela, ne? Nevyrůstal snad Voldemort v sirotčinci?""Ano, to je pravda," přikývl Brumbál. "Tady si musíme několik věcí domyslet, domnívám se ovšem, že není příliš těžké správně si vyvodit, co se stalo. Abys totiž věděl, několik měsíců po oné tajné svatbě a útěku se Tom Raddle v rodinném sídle v Malém Visánku opět objevil, už ale bez manželky. V okolí se proslýchalo, že on sám prý tvrdí, že byl 'ošálen' a 'nevybíravě přinucen'. Tím měl nepochybně na mysli, že byl pod vlivem kouzla, které mezitím přestalo působit, i když si dovolím tvrdit, že určitě nepoužíval přesně těchto slov, protože měl strach, aby ho lidé nepovažovali za šílence. Když ale vesničané slyšeli, co o tom všem Tom Raddle říká, mysleli si, že mu Meropa lhala, namluvila mu, že s ním čeká dítě, a že se s ní Tom právě z toho důvodu oženil.""Ale ona s ním přece doopravdy měla dítě.""To sice ano, jenže to přišlo na svět až rok po svatbě. Tom Raddle manželku opustil ještě před jeho narozením.""Co se pokazilo?" zajímal se Harry. "Proč ten nápoj lásky přestal působit?""I tady se můžeme jen dohadovat," vysvětloval Brumbál. "Domnívám se ale, že Meropa, která svého muže hluboce milovala, nesnesla déle pomyšlení, že si ho zotročila kouzelnými prostředky. Myslím, že se vědomě rozhodla a přestala mu ten nápoj podávat. Možná byla natolik zmámená láskou, že sama sebe přesvědčila, že za tu dobu, kterou spolu strávili, by se do ní zamiloval i sám od sebe. Možná se domnívala, že s ní zůstane kvůli dítěti. Pokud tomu tak bylo, mýlila se v obojím. Opustil ji, nikdy ji už nespatřil a nikdy se ani nenamáhal zjistit, co se stalo s jeho synem."Obloha za okny byla inkoustově černá a Harrymu připadalo, že lampy v Brumbálově pracovně září jasněji než předtím."Myslím, že pro dnešní večer to bude stačit, Harry," prohlásil Brumbál po chvilce mlčení."Ano, pane," přikývl Harry.Vstal, ale neměl se k odchodu."Pane profesore… je důležité, abych tohle všechno o Voldemortově minulosti věděl?""Myslím, že je to velice důležité," ujistil ho Brumbál."A má to… má to něco společného s tou věštbou?""S tou věštbou to má společné úplně všechno.""Jasně," přikývl Harry, kterého to trochu zmátlo, zároveň ale také uklidnilo.Otočil se k odchodu, napadla ho však ještě jedna otázka, a proto se zase vrátil."Pane profesore, smím všechno, co jste mi pověděl, prozradit Ronovi a Hermioně?"Brumbál si ho chvíli zamyšleně prohlížel a teprve pak promluvil. "Ano, řekl bych, že pan Weasley a slečna Grangerová už prokázali, že jim můžeš důvěřovat. Musím tě ale požádat, Harry, aby sis je zavázal slibem, že nic z toho neřeknou před nikým jiným. Nebylo by dobré, kdyby se mezi lidmi rozneslo, kolik toho vím - nebo se domnívám, že vím - o tajemstvích lorda Voldemorta.""Ne, pane, postarám se, aby to věděli jen oni dva. Dobrou noc."Znovu se otočil k odchodu a až téměř u dveří to spatřil: na jednom ze stolků na pavoucích nohách, které byly plné křehkých stříbrných přístrojů, ležel ošklivý zlatý prsten s velkým prasklým černým kamenem."Pane profesore," ozval se a oči neodtrhl od stolku. "Ten prsten…""Ano?" řekl Brumbál."Měl jste ho na ruce ten večer, kdy jsme navštívili profesora Křiklana.""To je pravda," připustil."Není to ale… pane, není to ten prsten, co ukazoval Rojvol Gaunt Ogdenovi?"Brumbál sklonil hlavu."Ten a žádný jiný.""Jak je ale možné…? Máte ho odjakživa?""Ne, získal jsem ho teprve velice nedávno," odpověděl Brumbál. "Vlastně jen pár dnů předtím, než jsem si pro tebe přišel k tetě a ke strýčkovi.""To znamená někdy v té době, kdy jste si poranil ruku, pane?""Ano, Harry, někdy v té době."Harry zaváhal. Brumbál se usmíval."Pane profesore, jak vlastně -""Už je pozdě, Harry! Tohle si vyslechneš někdy jindy. Dobrou, noc.""Dobrou noc, pane."