12. Stříbro a Opály

Kde byl Brumbál a co dělal? V následujících několika týdnech zahlédl Harry ředitele pouze dvakrát. U jídla se objevoval jen zřídkakdy a Harry si byl jistý, že se Hermiona nemýlí, když se domnívá, že školu často opouští i na několik dnů vcelku. Že by zapomněl na hodiny, které mu slíbil dávat? Tvrdil přece, že ho mají dovést k něčemu, co souvisí s onou věštbou. Harrymu to dodalo odvahu a uklidnilo zároveň, teď ale cítil trochu zklamání.Na polovinu října připadl první výlet do Prasinek. Vzhledem ke stále přísnějším bezpečnostním opatřením byl Harry zvědavý, jestli budou tyto výlety povoleny i v letošním školním roce, a s potěšením zjistil, že se s nimi počítá. Vždycky bylo příjemné alespoň na pár hodin vyměnit pozemky školního hradu za jiné prostředí.V den výletu se Harry probudil brzy ráno, které se předvedlo bouřlivým počasím, a čas před snídaní si krátil čtením Příprav lektvarů pro pokročilé. Neměl ve zvyku válet se v posteli a číst si v učebnicích - jak to správně charakterizoval Ron, dělat něco takového byla zvrhlost u každého kromě Hermiony, která byla prostě v tomto směru trochu umanutá. Harry měl ovšem pocit, že tyhle Přípravy lektvarů pro pokročilé, které kdysi patřily princi dvojí krve, lze stěží považovat za učebnici. Čím víc času nad nimi trávil, tím jasněji si uvědomoval, kolik mu ta kniha dává - a nebyly to jen šikovné rady a jednodušší způsob přípravy lektvarů, díky nimž si u Křiklana vysloužil pověst premianta, ale také nápadité drobné kletby a zaklínadla načmáraná po stranách. Podle častých škrtů a přepisování si byl Harry jistý, že to byly objevy samotného prince.O několik kouzel z princovy kuchyně už se dokonce sám pokusil. Byla to například kletba, po níž začnou postiženému růst děsivou rychlostí nehty na nohou (jednou ji na chodbě vyzkoušel na Crabbem - to byla psina!), nebo kouzlo, které přilepí jazyk k patru úst (s tím dvakrát sklidil uznání všech přihlížejících, když je použil na nic netušícího Arguse Filche). Ovšem nejužitečnější bylo pravděpodobně zaklínadlo Ševelissimo: to totiž zaplnilo uši nevysledovatelným šumem všem nežádoucím osobám v okolí, takže bylo možné dlouze se před nimi ve třídě vybavovat bez obav, že by to někdo zaslechl. Jediná Hermiona nepovažovala tato kouzla za zábavná. Zásadně na ně reagovala přísně nesouhlasným pohledem, a pokud Harry na někoho použil zaklínadlo Ševelissimo, zarputile odmítala promluvit.Harry se v posteli posadil a pootočil učebnici tak, aby si mohl důkladněji prostudovat načmáraný návod k zaklínadlu, které zřejmě princi působilo určité potíže. Byla v něm spousta škrtanců a přepisů, avšak na konci, v úplném růžku stránky, se sotva čitelně krčilo:
Levicorpus (n. z.)
Do oken neúprosně bubnoval vítr a studený déšť, Neville hlasitě chrápal a Harry zamyšleně hleděl na písmena v závorce. N. z. - to určitě znamená neverbální zaklínadlo. O tom, že se mu právě tohle kouzlo povede, dost pochyboval; s neverbálními zaklínadly měl stále ještě problémy, na což Snape s oblibou poukazoval při každé hodině obrany proti černé magii. Na druhou stranu byla ovšem pravda, že princ se zatím projevoval jako mnohem šikovnější učitel než Snape.Harry namířil hůlku jen tak do neurčita, lehce jí švihl vzhůru a v duchu přikázal:"Levicorpus!""Ááááááá!"Vyšlehl záblesk světla a ložnice se zaplnila hlasy - Ron se rozječel a všechny probudil. Harry se tak polekal, že mu učebnice lektvarů vyletěla z ruky. Ron visel ve vzduchu hlavou dolů, jako by byl za kotník pověšený na neviditelném háku."Promiň!" vykřikl Harry, zatímco Dean a Seamus se prohýbali smíchy a Neville se sbíral z podlahy, kam se svalil z postele. "Vydrž - hned tě spustím dolů -"Nahmatal učebnici, polekaně v ní listoval a hledal správnou stránku. Po chvíli ji konečně našel a pod zaklínadlem rozluštil další, drobounkým písmem poznamenané slovo. Modlil se v duchu, aby to bylo správné protikouzlo, a soustředěně si pomyslel: "Liberacorpus!"Znovu se jasně zablesklo - a Ron jak široký tak dlouhý dopadl na matraci."Promiň," hlesl ještě jednou Harry do neustávajícího Deanova a Seamusova řehotu."Zítra," ozval se Ron přidušeným hlasem, "raději nařiď budíka."Než se oblékli, což znamenalo natáhnout si několik ručně pletených svetrů od paní Weasleyové a přes ně si vzít ještě pláště, šály a rukavice, Ron se ze svého šoku vzpamatoval a usoudil, že to Harryho nové zaklínadlo je vlastně ohromná legrace - dokonce taková legrace, že sotva se usadili k snídani, hned začal svůj zážitek líčit Hermioně."…a pak se znova zablesklo a já spadl zpátky na postel!" ušklíbl se a naložil si na talíř párky.Hermioně se během jeho vyprávění neobjevil ve tváři ani náznak úsměvu - a teď se otočila k Harrymu a sjela ho mrazivě nesouhlasným pohledem."Nebylo to náhodou další zaklínadlo z té tvé učebnice lektvarů?" zeptala se.Harry se na ni zamračil."Vždycky myslíš hned na to nejhorší, co?""Tak bylo nebo ne?""No… jasně že bylo, a co jako?""Ty sis prostě usmyslel, že vyzkoušíš úplně neznámé, jenom rukou psané zaklínadlo, abys viděl, co se stane?""Co ti na tom vadí, že bylo psané rukou?" odsekl Harry a na druhou část otázky raději neodpověděl."To, že nejspíš není schválené ministerstvem," odpověděla Hermiona. "A taky to," dodala, když Harry i Ron obrátili oči v sloup, "že mi ten princ začíná připadat tak trochu podezřelý."Harry i Ron se na ni okamžitě obořili."Byla to sranda!" odporoval jí Ron a převrátil si na párky láhev kečupu. "Sranda a nic víc, Hermiono!""Zvednout někoho za kotník do vzduchu a nechat ho viset hlavou dolů?" protestovala Hermiona. "Kdo by na vymýšlení takových zaklínadel plýtval časem a námahou?""Fred s Georgem," pokrčil rameny Ron. "To je přesně v jejich stylu. A třeba -""Můj táta," ozval se Harry. Právě si totiž vzpomněl."Cože?" vykřikli užasle Ron i Hermiona."To zaklínadlo používal můj táta," opakoval Harry. "Viděl… říkal mi to Lupin."Teď Harry nemluvil tak úplně pravdu; ve skutečnosti on viděl, jak jeho otec zaklínadlo použil - proti Snapeovi; nikdy se ale Ronovi ani Hermioně s touhle konkrétní výpravou do myslánky nesvěřil. Vtom ho ale napadla báječná myšlenka: Je snad možné, že tím princem dvojí krve byl…?"Možná ho tvůj otec opravdu někdy použil, Harry," připustila Hermiona, "nebyl ale sám. Viděli jsme, jak ho použila celá jedna horda. Copak jsi na to už zapomněl, jak zvedli spící lidi do vzduchu a nechali je tam bezmocně viset?"Harry na ni vyvalil oči. Teď si i on sklíčeně připomněl počínání Smrtijedů na mistrovství světa ve famfrpálu. Ron mu však přispěl na pomoc."Tohle bylo něco jiného," ujistil Hermionu rozhodně. "Tam toho zaklínadla zneužili, zatímco Harry a jeho taťka to dělali pro pobavení. Máš na prince vztek, Hermiono," ukázal na ni přísně párkem, "protože je v lektvarech lepší než ty…""To s tím vůbec nesouvisí!" ohradila se Hermiona a tváře jí zčervenaly. "Myslím si jen, že je strašlivě nezodpovědné začínat si s nějakými zaklínadly, když ani nevíš, k čemu vlastně jsou. A přestaňte o majiteli té učebnice mluvit, jako by to byl opravdový princ! Vsadím se, že je to jen pitomá přezdívka, a řekla bych, že to nebyl moc dobrý člověk!""Nechápu, jak jsi na to přišla," čertil se Harry. "Kdyby to byl nějaký budoucí Smrtijed, určitě by se nevychloubal, že je dvojí krve, nemyslíš?"Harry ještě ani nedořekl, když si v duchu připomněl, že jeho otec byl čistokrevný čaroděj, honem tu myšlenku ale zahnal. Tím si může lámat hlavu někdy jindy…"Všichni Smrtijedi nemohou být čistokrevní," trvala tvrdohlavě na svém Hermiona. "Tolik čistokrevných kouzelníků už ani na světě není. Řekla bych, že většinou jsou to lidé smíšeného původu, kteří se za čistokrevné pouze vydávají. Nenávidí jen ty, kteří pocházejí z mudlovských rodin, tebe a Rona by mezi sebe klidně vzali.""Mě by Smrtijedem nenechali být ani náhodou!" bránil se Ron tak rozhořčeně, že mu z vidličky, kterou Hermioně hrozil, odlétl kus párku a trefil Ernieho Macmillana do hlavy. "Celá moje rodina jsou krvezrádci! Ti jsou Smrtijedům stejně odporní jako kouzelníci z mudlovských rodin!""A o mě by se určitě přímo poprali," dodal ironicky Harry. "Byli by z nás tutoví kámoši, kdyby se mě ovšem v jednom kuse nesnažili zabít."Tomu se Ron hlasitě zasmál. Dokonce i Hermiona se zdráhavě pousmála, a právě v tu chvíli se objevila a vyrušila je Ginny."Ahoj, Harry. Tohle ti mám předat."Byl to svitek pergamenu, na němž stálo známým úzkým a tenkým písmem Harryho jméno."Díky, Ginny… to je další hodina s Brumbálem!" oznámil Harry Ronovi a Hermioně, rozvinul pergamen a rychle si přečetl jeho obsah. "V pondělí večer!" Náhle si připadal bezstarostný a šťastný. "Nepůjdeš s námi do Prasinek, Ginny?" zeptal se."Jdu s Deanem - třeba se tam uvidíme," odpověděla, všem třem mávla a odešla.Filch jako obvykle stál u dubové hlavní brány a každého kontroloval podle jména, zda má povolení k návštěvě Prasinek. Trvalo to ještě déle než jindy, protože každého třikrát prohledával čidlem tajemství."Proč se stará o to, jestli nepronášíme nějaké pomůcky k černé magii VEN?" rozčiloval se Ron a sledoval dlouhé a tenké čidlo tajemství nervózníma očima. "Spíš by měl přece kontrolovat, co přinášíme DOVNITŘ, ne?"Svou drzou poznámkou si vysloužil několik šťouchnutí čidlem navíc a stále ještě se bolestně šklebil, když vyšli ven do větru a plískanice.Jít do Prasinek nebylo nijak příjemné. Harry si zabalil obličej až po nos do šály; horní polovina, vystavená chladnému vzduchu, ho brzy rozbolela a ztuhla. Cestu do vesnice zaplnili studenti. Šli zlomení v pase, jak zápolili se štiplavým větrem.Harry si několikrát pomyslel, že by možná bývalo lepší, kdyby zůstali v teple společenské místnosti, a když konečně doklopýtali do Prasinek a zjistili, že Taškářovy žertovné rekvizity jsou zavřené a zatlučené prkny, jen ho to utvrdilo v přesvědčení, že tentokrát si na výletě moc zábavy neužijí. Ron ukázal rukou v tlusté rukavici k Medovému ráji, který byl naštěstí otevřený, a Harry s Hermionou vrávoravě vešli do přeplněného krámu za ním."Díky bohu," oklepal se Ron v teplém vzduchu provoněném sladkostmi. "Tady bychom měli zůstat celé odpoledne.""Harry, chlapče drahý!" ozval se za nimi dunivý hlas."Ale ne!" zahučel Harry. Všichni tři se otočili a pohlédli na profesora Křiklana, který měl na hlavě obrovitou kožešinovou čepici a pod ní zimní kabát se stejným kožešinovým límcem. V ruce držel velký sáček ananasových lupínků a zabíral přinejmenším čtvrtinu obchodu."Už jste promeškal tři moje malé večeře, Harry!" vyčetl mu a šťouchl ho rozverně do prsou. "Takhle to nepůjde, chlapče, musím vás k sobě prostě přilákat. Slečna Grangerová si to vždycky náramně užije, nemám pravdu?""Ano," přikývla bezmocně Hermiona, "je to tam opravdu -""Tak proč někdy také nepřijdete, Harry?" dorážel Křiklan."Totiž, chodil jsem trénovat famfrpál, pane profesore," omlouval se Harry, kterému skutečně pokaždé vyšel naplánovaný trénink přesně na dobu, na kterou mu Křiklan poslal pozvánku zdobenou fialovými stužkami. Touto strategií zajistil, že si Ron nepřipadal přehlížený, a ještě se obvykle s Ginny bavili představou, jak je Hermiona zavřená v jedné místnosti s McLaggenem a Zabinim."No, to tedy rozhodně očekávám, že po tak usilovné dřině první zápas vyhrajete!" zahlaholil Křiklan. "Trocha relaxace ale ještě nikdy nikomu neuškodila. Takže co byste říkal pondělku večer, v tomhle počasí určitě žádný trénink nechystáte…""To nemůžu, pane profesore. Mám už… no - mám na ten večer dohodnutou schůzku s profesorem Brumbálem.""Zase mám smůlu!" zabědoval dramaticky Křiklan. "No, co se dá dělat… Věčně se mi ale vyhýbat nemůžete, Harry!"A s královsky vznešeným zamáváním na rozloučenou kolébavě vyšel z obchodu. Ronovi přitom věnoval přibližně stejnou pozornost jako vystavené sklenici drcených švábů."Já nevěřím svým uším, ty ses vykroutil z dalšího večírku," vrtěla užasle hlavou Hermiona. "Ale nebývá to tam zase až tak hrozné… někdy je s nimi i docela legrace…" Pak si všimla, jak se tváří Ron. "No ne, podívejte - mají obří cukrové brky, ty vydrží celé hodiny!"Harryho potěšilo, že Hermiona změnila téma, a projevil o nové extra dlouhé cukrové brky mnohem větší zájem než za normálních okolností, Ron se však dál tvářil nabručeně, a když se ho Hermiona zeptala, kam by chtěl ještě zajít, jen lhostejně pokrčil rameny."Pojďme ke Třem košťatům," navrhl Harry. "Tam budeme v teple."Znovu si omotali šály kolem obličeje a vyšli z cukrárny. Po nasládle teplé atmosféře Medového ráje je rezavý vítr zasáhl do tváří jako nabroušený nůž. Na ulici nebylo příliš živo - lidé se nezastavovali, aby spolu poklábosili, každý kvapně mířil za svým cílem. Jedinou výjimkou byli dva muži kousek před nimi, kteří stáli přímo přede dveřmi Tří košťat. Jeden byl neobvykle vysoký a hubený; když na něj Harry zamžoural přes brýle zmáčené deštěm, poznal v něm hostinského z druhé hospody v Prasinkách, která se jmenovala U Prasečí hlavy. Když se Harry, Ron a Hermiona víc přiblížili, přitáhl si hostinský plášť těsněji ke krku, zamířil pryč a nechal na místě menšího muže, který se potýkal s čímsi, co držel oběma rukama. Byli už jen pár kroků od něj, když si Harry uvědomil, kdo to je."Mundungusi!"Zavalitý muž s křivýma nohama a dlouhými urousanými zrzavými vlasy sebou polekaně škubl a upustil prastarý kufr, ten se rozletěl dokořán a vysypala se z něj záplava předmětů, které by zaplnily celou výlohu vetešnictví."A hele, nazdárek, Harry!" pozdravil Mundungus Fletcher rádoby bezstarostně, vyznělo to však zcela nepřesvědčivě. "Jen běž, se mnou se nezdržuj."A sklonil se k zemi a honem začal sbírat rozsypaný obsah kufru. Působil dojmem člověka, který by hrozně rád co nejrychleji zmizel."Jdeš ty krámy prodat?" zeptal se Harry a sledoval, jak Mundungus šátrá po zemi a sbírá tu svou roztodivnou veteš."No jo, nějak se člověk živit musí, viď," zabručel Mundungus. "Strč to sem!"Ron se sehnul a sebral cosi stříbrného."Počkej moment," řekl pomalu. "Tohle je mi nějak povědomé -""Dík!" vyštěkl Mundungus, vytrhl Ronovi z ruky velký pohár a nacpal ho do kufru. "Tak já běžím, uvidíme se… AU!"Harry popadl Mundunguse pod krkem a přimáčkl ho ke zdi hostince. Jednou rukou ho pevně tiskl a druhou vytáhl hůlku."Harry!" vyjekla Hermiona."Tohle jsi štípnul ze Siriusova domu!" rozkřikl se Harry a vrazil Mundungusovi nos skoro do obličeje, takže ho ovanul nepříjemný pach zvětralého tabáku a alkoholu. "Je na tom erb rodu Blacků.""Já - ne - co - ?" zalykal se Mundungus a v obličeji pomalu brunátněl."Co to má znamenat? Vrátil ses tu noc, co zemřel, a vykradls to tam!" zavrčel Harry."Já - ne -""Dej to sem!""Harry, to nesmíš!" zavřeštěla Hermiona, protože Mundungus už začínal modrat.Vtom se ozvala hromová rána a Harry cítil, jak mu ruce z Mundungusova hrdla odlétly. Mundungus chrčel a s námahou lapal po dechu, popadl převržený kufr a - PRÁSK! -přemístil se."VRAŤ SE, TY ZLODĚJI ZLODĚJ…""To nemá smysl, Harry."Kde se vzala tu se vzala, stála vedle něj Tonksová. Špinavě hnědé vlasy měla celé zmáčené plískanicí."Teď už bude Mundungus nejspíš v Londýně. Nemá smysl, abys tu hulákal.""Štípnul Siriusovy věci! Štípnul je!""Ano, ale stejně bys měl jít do tepla," domlouvala mu Tonksová. Tahle informace ji zjevně ani trochu nevyvedla z míry.Dávala pozor, jak vcházejí do dveří hostince. Hned uvnitř Tří košťat Harry rozčileně vybuchl: "Štípnul Siriusovy věci!""Já vím, Harry, ale nekřič, prosím tě. Všichni se po nás ohlížejí," zašeptala Hermiona. "Běž se posadit, přinesu ti něco k pití."Harry stále ještě pěnil vzteky, když se o několik minut později objevila u jejich stolu se třemi láhvemi máslového ležáku."Copak Řád nedokáže Mundunguse udržet na uzdě?" prskal Harry na své dva společníky rozzuřeným šepotem. "Nemohou mu aspoň zabránit v tom, aby nerozkradl všechno, co není přišroubované, když je v hlavním štábu?""Psst!" tišila ho zoufale Hermiona a rozhlížela se kolem, jestli je někdo neposlouchá. Blízko nich seděli dva čarodějové, kteří na Harryho civěli s obrovským zaujetím, a jen o kousek dál se o trám nedbale opíral Zabini. "Mě by to taky naštvalo, Harry. Vím, že jsou to tvoje věci, co krade -"Harry se málem zalkl douškem máslového ležáku; momentálně totiž úplně zapomněl, že majitelem domu číslo dvanáct na Grimmauldově náměstí je on."No jasně, jsou to moje věci!" přikývl. "Není divu, že mě nerad viděl! No prosím, povím o tom, co se děje, Brumbálovi, - to je jediný člověk, ze kterého má Mundungus nahnáno.""Dobrý nápad," pochválila ho šeptem Hermiona, kterou zjevně těšilo, že se Harry uklidňuje. "Na co tak civíš, Rone?""Na nic," odbyl ji Ron a honem odtrhl oči od baru, Harrymu ale bylo jasné, že se na sebe pokoušel přilákat pozornost madame Rosmerty, kypré a přitažlivé číšnice, pro kterou měl už dlouho slabost."Mám dojem, že to tvoje 'nic' šlo dozadu pro další ohnivou whisky," poznamenala uštěpačně Hermiona.Ron předstíral, že si jejího rýpnutí nevšiml, upíjel ležák a dle vlastního mínění zřejmě zachovával důstojné mlčení. Harry myslel na Siriuse a na to, že jeho kmotr ty stříbrné poháry stejně nenáviděl. Hermiona bubnovala prsty do stolu a těkala očima mezi Ronem a barovým pultem."Tak co, nezabalíme už to tady a nevrátíme se do školy?" ozvala se ve chvíli, kdy Harry dopil z láhve posledních pár kapek.Oba dva mlčky přikývli. Tenhle výlet se jim moc nevydařil a navíc se každým okamžikem zhoršovalo počasí. Znovu se proto důkladně zabalili do svých plášťů, omotali si kolem obličeje šály a natáhli si rukavice, potom vyšli z hostince za Katií Bellovou a nějakou její kamarádkou a vydali se po hlavní ulici zpět. Když se pak namáhavě brodili zmrzlou břečkou k Bradavicím, zatoulal se Harry v myšlenkách k Ginny. Vůbec ji v Prasinkách nezahlédli a Harry nepochyboval o tom, že se s Deanem zašila do čajovny madame Pacinkové, oblíbeného útočiště šťastných párů. Zamračeně sklonil hlavu proti dorážející plískanici a plahočil se dál.Chvíli mu trvalo, než si uvědomil, že hlasy Katie Bellové a její kamarádky, které k němu donášely poryvy větru, zničehonic pronikavě zesílily. S přimhouřenýma očima se zadíval na nezřetelné obrysy obou dívek. Patrně se hádaly - asi kvůli něčemu, co Katie držela v ruce."S tebou to nemá vůbec nic společného, Leanno!" zaslechl Katiin hlas.Došli k místu, kde se cesta stáčela, zabočili a zmrzlý déšť je udeřil přímo do obličeje. Harrymu se zamlžily brýle. Zvedl ruku v rukavici, aby si je otřel, a právě v tu chvíli se Leanna pokusila vytrhnout Katii balíček z ruky. Katie se s ní začala přetahovat a balíček spadl na zem.Najednou se Katie vznesla do vzduchu - ne ale tak jako Ron, který zůstal komicky zavěšený za kotník, nýbrž elegantně, s rozpaženýma rukama, jako by se chystala vzlétnout. Přesto bylo na její póze něco nedobrého, něco přízračného… Vlasy jí v prudkém větru poletovaly kolem tváří, oči ale měla zavřené a obličej prázdný, bez jakéhokoli výrazu. Harry, Ron, Hermiona i Leanna zůstali stát jako přimražení a dívali se na ni.A pak, ve dvou metrech nad zemí, vyrazila Katie děsivý výkřik. Otevřela oči, ať ale viděla nebo cítila cokoli, zjevně jí to působilo strašlivé utrpení. Ječela, jako by nikdy neměla přestat. Leanna se také dala do křiku, popadla ji za kotníky a pokoušela se ji stáhnout na zem. Harry, Ron a Hermiona se jí rozběhli na pomoc, sotva ale stačili chytit Katii za nohy, zřítila se přímo na ně. Harrymu a Ronovi se podařilo ovinout ji rukama, svíjela se ale tak divoce, že ji stěží udrželi. Proto ji raději stáhli na zem, kde sebou zmítala ze strany na stranu a vřeštěla; očividně nikoho nepoznávala.Harry se rozhlédl - kolem dokola nikde nikdo."Zůstaňte tady!" houkl na ostatní, aby překřičel vyjící vítr. "Doběhnu pro pomoc!"Tryskem vyrazil ke škole. Ještě nikdy neviděl nikoho, kdo by si počínal jako právě teď Katie, a vůbec ho nenapadalo, čím mohlo být její chování způsobeno. Aniž by zpomalil, prohnal se zatáčkou a srazil se s něčím, co vypadalo jako obrovitý medvěd na zadních."Hagride!" zasípěl a vymotal se z živého plotu, do kterého zapadl."Harry!" zvolal Hagrid, který měl obočí i vousy plné zmrzlého deště a sněhu a oblečený byl ve svém velikánském chlupatém bobřím kožichu. "Zrovinka jsem se byl podívat za Drápem, ani bys nevěřil, jaký dělá pokroky -""Hagride, támhle kousek za námi se něco stalo, nějaká kletba nebo co -""Cože?" Hagrid se sklonil, aby Harryho přes zuřící vichr slyšel."Nějaká kletba!" zařval Harry."Kletba? Koho prokleli? Snad ne Rona? Nebo Hermionu?""Ne, ani jednoho z nich, je to Katie Bellová… poběž…"Společně se rozběhli po cestě zpět a zakrátko dorazili ke skupince skloněné nad Katií. Stále ještě se svíjela na zemi a křičela. Ron, Hermiona a Leanna se ji snažili utišit."Ustupte!" houkl Hagrid. "Ať se na ni můžu kouknout!""Něco se jí stalo!" vzlykala Leanna. "Nevím, co to bylo -"Hagrid si chviličku Katii prohlížel, pak se k ní bez jediného slůvka sklonil, vzal ji do náruče a rozběhl se s ní k hradu. Během několika vteřin se její kvílení ztratilo v dáli a bylo slyšet jen burácení větru.Hermiona se honem přitočila ke Katiině naříkající kamarádce a objala ji kolem ramen."Ty jsi Leanna, že ano?"Dívka přikývla."Jak se to stalo - úplně nečekaně, nebo…""Stalo se to přesně ve chvíli, kdy se roztrhl ten balíček," vzlykla Leanna a ukázala na balíček v promáčeném hnědém papíru, který ležel roztržený na zemi. Něco se v něm zeleně třpytilo. Ron se sehnul a natahoval po něm ruku, Harry ho ale odtáhl zpět."Nesahej na to!"Přikrčil se. Z balíčku vykukoval zdobný opálový náhrdelník."Tuhle věcičku už jsem viděl," prohlásil a důkladně si náhrdelník prohlížel. "Kdysi dávno ve vitríně u Borgina a Burkese. Bylo u něj napsáno, že je zakletý. Katie se ho určitě dotkla." Zvedl oči k Leanně, která se mezitím neovladatelně roztřásla. "Jak k tomu Katie přišla?""No, právě kvůli tomu jsme se hádaly. Vrátila se U Tří košťat z toalety, držela ten balíček v ruce a říkala, že to má být překvapení pro někoho v Bradavicích a ona že mu to má donést. Vypadala tak nějak divně, když to říkala… ach ne, ne, určitě si ji někdo zotročil kletbou Imperius a mně to nedošlo!"Leanna se znovu roztřásla pláčem. Hermiona ji jemně poplácala po rameni."Nepověděla ti, kdo jí to dal, Leanno?""Ne… nechtěla mi to prozradit… a já jí říkala, že je hloupá, že by to do školy neměla nosit, jenže ona mě vůbec neposlouchala a… a pak jsem jí ten balíček chtěla sebrat… jenže - jenže -" Leanna žalostně zakvílela."Asi bychom se raději měli vrátit do školy," prohlásila Hermiona a dál objímala Leannu kolem ramen, "tam se aspoň dozvíme, jak jí je. Tak pojďte…"Harry na okamžik zaváhal, pak si odmotal z obličeje šálu, mlčky přešel Ronovo vyděšené vyjeknutí, opatrně šálu obalil kolem náhrdelníku a zvedl ho."Budeme ho muset ukázat madame Pomfreyové," dodal na vysvětlenou.Když kráčeli za Hermionou a Leannou vzhůru k hradu, Harry horečně přemýšlel. Právě došli na školní pozemky, když konečně promluvil, protože už si svoje myšlenky nedokázal nechat pro sebe."Malfoy o tom náhrdelníku věděl. Před čtyřmi lety ho u Borgina a Burkese měli ve vitríně a já viděl, jak důkladně si ho prohlíží, když jsem se tam schovával před ním a před jeho tátou. To je ta věc, kterou si kupoval ten den, co jsme ho sledovali! Vzpomněl si na něj a vrátil se tam pro něj!""No - já nevím, Harry," ozval se váhavě Ron. "K Borginovi a Burkesovi chodí spousta lidí… a neříkala ta holka, že Katie ten náhrdelník dostala na dámské toaletě?""Říkala, že ho měla, když se vrátila z toalety, to ale neznamená, že ho dostala právě na toaletě -""McGonagallová!" sykl varovně Ron.Harry vzhlédl. Profesorka McGonagallová skutečně sbíhala po kamenném schodišti, spěchala jim vířící plískanicí naproti."Hagrid říkal, že jste vy čtyři viděli, co se stalo Katii Bellové, okamžitě prosím běžte nahoru do mého kabinetu! Co to máte v ruce, Pottere?""To je ta věc, které se dotkla," vysvětloval Harry."Bože můj!" zhrozila se profesorka McGonagallová, zatvářila se vyděšeně a honem si náhrdelník od Harryho vzala. "Ne, ne, Filchi, ti jdou se mnou!" dodala honem, když viděla, že se k nim přes vstupní síň horlivě šourá Filch s napřaženým čidlem tajemství. "Okamžitě tenhle náhrdelník odneste profesoru Snapeovi, ale dejte pozor, ať se ho nedotknete, nechte ho zabalený v té šále!"Všichni čtyři následovali profesorku McGonagallovou po schodech nahoru do jejího kabinetu. Plískanicí zacákaná okna rachotila v rámech a v místnosti byla lezavá zima, přestože v krbu praskal oheň. Profesorka McGonagallová zavřela dveře, přešla ke svému stolu a otočila se k Harrymu, Ronovi, Hermioně a dosud vzlykající Leanně."Tak povídejte!" vyzvala je ostře. "Jak to všechno bylo?"Leanna přerývaným hlasem a s mnoha přestávkami, během nichž se snažila ovládnout záchvaty pláče, vylíčila profesorce McGonagallové, jak si Katie U Tří košťat odskočila na toaletu a vrátila se s neoznačeným balíčkem v ruce, jak jí připadala tak nějak divná a jak se potom spolu pohádaly, jestli je rozumné propůjčovat se k přenášení a doručování neznámých věcí. Jejich hádka nakonec vyvrcholila tahanicí o zmíněný balíček, který se přitom roztrhl. V té chvíli přemohl Leannu pláč natolik, že už z ní nedostali jediné slovo."Tak dobrá," přikývla nikoli nevlídně profesorka McGonagallová. "Zajděte si na ošetřovnu, Leanno, a požádejte madame Pomfreyovou, ať vám dá něco na uklidnění."Když Leanna odešla z kabinetu, obrátila se profesorka McGonagallová znovu k Harrymu, Ronovi a Hermioně."Co se dělo pak, když se Katie toho náhrdelníku dotkla?""Vznesla se do vzduchu," odpověděl Harry dřív, než stačili promluvit Ron nebo Hermiona. "A pak se dala do křiku a zhroutila se. Paní profesorko, mohl bych si prosím promluvit s profesorem Brumbálem?""Ředitel tu není a vrátí se až v pondělí, Pottere," odpověděla profesorka McGonagallová a zatvářila se překvapeně."Není tu?" opakoval po ní rozčileně Harry."Ne, Pottere, není!" ujistila ho kousavě. "Jsem si ale jistá, že víte-li něco o téhle strašlivé záležitosti, můžete to klidně říct mně!"Harry na zlomek vteřiny zaváhal. Profesorka McGonagallová nebyla typem učitelky, které by se studenti ochotně svěřovali. Z Brumbála šel sice v mnoha směrech větší strach, přesto však spíš působil dojmem člověka, který žádnou teorii, byť jakkoli nepravděpodobnou, neodbude mávnutím ruky. Tentokrát ale šlo o záležitost života a smrti, takže nebylo na místě se obávat, že se vystaví posměchu."Myslím, že Katii ten náhrdelník dal Draco Malfoy, paní profesorko."Když domluvil, Ron si ve zjevných rozpacích mnul nos a Hermiona zašoupala nohama, jako by měla sto chutí poodstoupit od Harryho stranou a dělat, že k němu nepatří."To je závažné obvinění, Pottere," prohlásila profesorka McGonagallová po chvíli šokovaného mlčení. "Máte nějaký důkaz?""Nemám," přiznal Harry, "ale…" A vylíčil jí, jak Malfoye sledovali k Borginovi a Burkesovi a co vyslechli z rozhovoru mezi ním a Borginem.Profesorka McGonagallová se po jeho sdělení tvářila poněkud zmateně."Malfoy k Borginovi a Burkesovi přinesl něco, co potřeboval opravit?""Ne, paní profesorko, chtěl jen, aby mu Borgin poradil, jak to spravit, neměl tu věc u sebe. O to ale nejde, důležité je, že tam zároveň něco koupil, a já myslím, že to byl ten náhrdelník -""A vy jste viděl Malfoye z obchodu odcházet s nějakým takovým balíčkem?""Ne, paní profesorko, požádal Borgina, aby mu to nechal u sebe v krámě -""Ale Harry," skočila mu do řeči Hermiona, "Borgin se ho přece ptal, jestli si to chce odnést, a Malfoy řekl, že ne -""Protože se toho přirozeně nechtěl dotknout!" odsekl nakvašeně Harry."Přesně řekl tohle: Jak bych s tím vypadal před lidmi na ulici?" opravila ho Hermiona."No, s náhrdelníkem by doopravdy vypadal trochu hloupě," vložil se do hovoru Ron."Prosím tě, Rone," protočila zoufale oči Hermiona, "měl by ho přece zabalený, takže by se ho dotýkat vůbec nemusel, a snadno by si ho mohl schovat pod pláštěm, aby ho nikdo neviděl! Myslím, že to, co si u Borgina a Burkese zamluvil, nejspíš dělalo rámus nebo to bylo moc velké a neskladné, něco, co by k němu určitě upoutalo pozornost, kdyby to nesl po ulici… a každopádně," zvýšila hlas, aby ji Harry nepřerušil, "jsem se přece Borgina na ten náhrdelník ptala, vzpomínáš? Když jsem byla uvnitř, pokoušela jsem se zjistit, co si u něj Malfoy rezervoval, a viděla jsem ho tam. A Borgin mi klidně pověděl cenu, neřekl, že by už byl prodaný, ani nic podobného…""No jistě, protože hned poznal, o co ti jde! Asi tak po pěti vteřinách pochopil, že to na něj jen hraješ, takže ti samozřejmě nechtěl nic prozradit - a Malfoy si pro něj od té doby mohl někoho poslat -""To by stačilo!" zarazila je profesorka McGonagallová, když viděla, že Hermiona užuž otevírá pusu, aby něco vztekle odsekla. "Vážím si toho, že jste mi to řekl, Pottere, ale nemůžeme pana Malfoye obvinit čistě jen proto, že navštívil obchod, kde byl tenhle náhrdelník možná zakoupen. Totéž pravděpodobně platí pro stovky dalších lidí…""…přesně jak jsem říkal," zahučel Ron."…a každopádně jsme v letošním školním roce zavedli přísná bezpečnostní opatření a nevěřím, že by se ten náhrdelník mohl do školy dostat bez našeho vědomí…""…ale…""…a navíc vám musím sdělit," dodala nesmlouvavě profesorka McGonagallová, "že pan Malfoy dnes v Prasinkách vůbec nebyl."Harry na ni vykuleně zíral a jeho rozhořčený výraz se pomalu vytrácel."Jak to víte, paní profesorko?""Protože si v mém kabinetu odpykával školní trest. Už dvakrát za sebou totiž nepřinesl domácí úkol z přeměňování. Takže vám děkuji, že jste mi sdělil svá podezření, Pottere," řekla a zamířila kolem nich ke dveřím, "teď ale musím zajít na ošetřovnu, podívat se na Katii Bellovou. Přeji vám všem pěkný den."Přidržela dveře kabinetu otevřené a jim nezbývalo nic jiného než vyjít na chodbu.Harry měl vztek, že se Ron i Hermiona přidali na stranu McGonagallové, přesto ale cítil, že nemůže nic neříct, když začali mluvit o tom, co se stalo."Komu myslíte, že měla Katie ten náhrdelník vlastně dát?" zeptal se Ron, když stoupali po schodech do společenské místnosti."Bůhví," pokrčila rameny Hermiona. "Ať to ale byl kdokoli, měl obrovské štěstí. Nikdo nemohl ten balíček otevřít a na náhrdelník přitom nesáhnout.""Mohl být určený spoustě lidí," přemítal Harry. "Brumbálovi - Smrtijedi by se ho hrozně rádi zbavili, takže je nepochybně na jednom z prvních míst. Nebo Křiklanovi - Brumbál si myslí, že měl Voldemort o jeho služby doopravdy velký zájem, takže je určitě nepotěšilo, když se přidal k Brumbálovi. Nebo -""Nebo tobě," dořekla Hermiona s ustaranou tváří."To určitě ne," odporoval Harry, "jinak by se byla Katie tam na cestě prostě otočila a dala mi ho, nemyslíš? Šel jsem přece celou dobu od Tří košťat přímo za ní. Když teď Filch prohledává každého, kdo jde dovnitř i ven, bývalo by mnohem logičtější, kdyby mi ten balíček předala mimo Bradavice. Rád bych věděl, proč jí Malfoy nařídil, aby ho donesla do hradu.""Malfoy přece v Prasinkách nebyl, Harry!" vyjela na něj Hermiona a rozčilením si dupla."V tom případě tam musel poslat nějakého komplice," nedal se vyvést z míry Harry. "Crabbeho nebo Goyla… nebo, když o tom tak přemýšlím, nějakého dalšího Smrtijeda. Teď, když se k nim přidal, bude mít spolehlivější kumpány než Crabbeho a Goyla -"Ron s Hermionou si vyměnili pohled, který jasně vyjadřoval, že nemá cenu se s ním hádat."Koprová čalamáda!" nahlásila energicky Hermiona, když došli k Buclaté dámě.Portrét se rozevřel a vpustil je do společenské místnosti. Byla už dost zaplněná a páchlo to v ní vlhkým šatstvem; hodně studentů se zřejmě z Prasinek kvůli mizernému počasí vrátilo dřív než obvykle. O tom, co se přihodilo Katii, se zjevně ještě nedoslechli - nešumělo to mezi nimi vzrušenými obavami nebo spekulacemi."Když se nad tím člověk zamyslí, tak to vlastně žádný geniálně promyšlený útok nebyl," poznamenal Ron a jakoby mimochodem vyhodil z jednoho pohodlného křesla u krbu jakéhosi prvňáčka, aby se mohl sám posadit. "Vždyť se ta kletba ani nedostala do hradu. Podle mě to nezafungovalo, jak mělo.""Máš pravdu," přisvědčila Hermiona, nohou Ronovi zabránila usadit se a znovu nabídla křeslo vypuzenému prvňáčkovi. "Vůbec to nebylo dobře promyšlené.""Odkdy Malfoye považujete za jednoho z geniálních světových myslitelů?" zabručel Harry.Ron ani Hermiona mu neodpověděli.