5. Šišlavá Nákaza (1.část)

Napsal potterharry (») 15. 11. 2010 v kategorii HP a princ dvojí krve kniha, přečteno: 394×
harry-potter-a-princ-dvoji-krve.jpg

Harry s Brumbálem zamířili k zadním dveřím Doupěte, kde se všude kolem povalovala známá změť starých gumových holínek a rezivých kotlíků. Ze vzdáleného kurníku doléhalo k Harrymu tiché kvokání ospalých slepic. Brumbál třikrát zaklepal a Harry viděl, jak se za kuchyňským oknem něco pohnulo."Kdo je?" ozval se nervózní hlas, v němž poznal paní Weasleyovou. "Co jste zač?""To jsem já, Brumbál, a vedu Harryho."Dveře se okamžitě otevřely. Stála v nich paní Weasleyová, malá baculatá žena ve starém zeleném županu."Harry, drahoušku! Propánakrále, Albusi, vy jste mě ale vyděsili! Říkal jste přece, že vás nemám čekat dřív než ráno!""Měli jsme štěstí," vysvětloval Brumbál a strkal Harryho přes práh. "Křiklan se dal přesvědčit mnohem snadněji, než jsem čekal. A je to samozřejmě Harryho zásluha. Á, zdravíčko, Nymfadoro!"Harry se rozhlédl a zjistil, že paní Weasleyová navzdory pozdní hodině není sama. U kuchyňského stolu seděla mladá čarodějka s bledým oválným obličejem a špinavě hnědými vlasy a v rukou držela velký hrnek."Zdravíčko, pane profesore," pozdravila. "Nazdar, Harry.""Ahoj, Tonksová."Harry si uvědomil, že vypadá vyčerpaně, možná dokonce nemocně, a do úsměvu jako by se musela nutit. Rozhodně nepůsobila nijak exoticky, když teď neměla vlasy barvy růžové žvýkačky, jak byl zvyklý."Tak já už raději půjdu," vyhrkla, zvedla se od stolu a přehodila si přes ramena plášť. "Díky za čaj i za účast, Molly.""Kvůli mně prosím neodcházejte," ozval se zdvořile Brumbál. "Nezdržím se, musím projednat jisté naléhavé záležitosti s Rufusem Brouskem.""Ne, ne, opravdu už musím jít," zahučela Tonksová, do očí se mu však nepodívala. "Dobrou noc…""Zlatíčko, co kdybys přišla o víkendu na večeři, čekám Remuse a Pošuka -""Ne, vážně nemůžu, Molly… ale díky za pozvání… Dobrou noc vespolek."Tonksová chvatně prošla kolem Brumbála a Harryho na dvorek, několik kroků za prahem se otočila na místě a zmizela, jako by se do země propadla. Harry si všiml, že se paní Weasleyová tváří ustaraně."Tak tedy, uvidíme se v Bradavicích, Harry," rozloučil se Brumbál. "Dávej na sebe pozor. Služebník, Molly."Uklonil se paní Weasleyové, vyšel ven za Tonksovou a zmizel na stejném místě jako ona. Paní Weasleyová zavřela dveře na opuštěný dvorek, popadla Harryho za ramena a odvedla ho do plného světla lampy na stole, aby si ho důkladně prohlédla."Jsi na tom úplně jako Ron," povzdechla si, když ho přejela pohledem od hlavy k patě. "Vypadáte oba, jako by se do vás někdo strefil natahovací kletbou. Přísahám, že za tu dobu, co jsem Ronovi posledně kupovala školní hábit, se vytáhl o deset centimetrů. Nemáš hlad, Harry?""Jo, to mám," odpověděl. Teprve teď si uvědomil, že je vyhladovělý jako vlk."Tak se posaď, drahoušku. Něco ti ukuchtím."Když se Harry posadil, vyskočil mu na kolena chlupatý zrzavý kocour s pomačkaným čumákem, usadil se mu v klíně a začal příst."Takže Hermiona už je tu taky?" zeptal se spokojeně a pošimral Křivonožku za uchem."No jistě, ta dorazila předevčírem," přisvědčila paní Weasleyová a poklepala hůlkou na velký železný hrnec. Železňák zahlomozil, skočil na kamna a okamžitě se z něj začalo kouřit. "Všichni jsou samozřejmě v posteli, nečekali jsme tě ještě celé hodiny. Tak tady máš…"Znovu klepla na hrnec, ten se vznesl do vzduchu, přelétl k Harrymu a naklonil se. Paní Weasleyová pod něj zručným pohybem strčila misku právě včas, aby zachytila proud husté, horké cibulové polévky."Chléb, drahoušku?""Děkuji, paní Weasleyová."Mávla hůlkou přes rameno a na stůl elegantně doplachtil bochník chleba i s nožem. Zatímco se z bochníku sám odkrojil krajíc a hrnec s polévkou se vrátil na kamna, paní Weasleyová si sedla proti Harrymu."Tak ty jsi Horacia Křiklana přesvědčil, aby tu práci vzal?"Harry jen přikývl, protože měl plnou pusu horké polévky a odpovědět nemohl."Učil mě i Artura," vzpomínala paní Weasleyová. "Byl v Bradavicích celou věčnost, myslím, že začínal přibližně ve stejnou dobu jako Brumbál. Jak se ti líbil?"Teď měl Harry zase plná ústa chleba, takže jen pokrčil rameny a nic neříkajícím gestem škubl hlavou."Vím, jak to myslíš," přikývla rozvážně paní Weasleyová. "Samozřejmě dokáže být nesmírně milý, když chce, ale Arturovi se moc nezamlouval. Ministerstvo je doslova plné bývalých Křiklanových oblíbenců, vždycky jim uměl zajistit tu správnou protekci, ale o Artura se nikdy zvlášť nezajímal - zřejmě si nemyslel, že má předpoklady dotáhnout to dost vysoko. No, aspoň se ukázalo, že i Křiklan se může občas mýlit. Nevím, jestli ti to Ron v nějakém dopise napsal - je to vlastně úplná novinka - ale Artura povýšili!"Bylo nad slunce jasnější, že se paní Weasleyová nemohla dočkat, až mu to sdělí. Harry spolkl obrovskou lžíci strašně horké polévky a měl pocit, že mu v krku naskakují puchýře."To je báječné!" zachraplal."Ty jsi tak hodný chlapec!" rozzářila se paní Weasleyová, která si slzy v jeho očích nejspíš vyložila jako známku dojetí. "Ano, Rufus Brousek v rámci řešení současné situace vytvořil několik nových oddělení a Artur je vedoucím oddělení pro odhalování a konfiskaci falešných obranných kouzel a ochranných předmětů. Je to vysoká funkce, má teď deset podřízených!""A co přesně -""Totiž, abys věděl, kvůli té panice, která vznikla kolem Ty-víš-koho, se všude najednou objevují na prodej všemožné podivné věci, předměty, které by tě údajně měly ochránit před Ty-víš-kým a před Smrtijedy. Nejspíš si umíš představit, co je to za krámy - takzvané ochranné lektvary jsou ve skutečnosti jen omáčka s trochou vymačkaných dýmějových hlíz, nebo různé návody na obranné kletby, a když tu kletbu použiješ, upadnou ti uši… No a většinou to rozšiřují lidi jako Mundungus Fletcher, kteří v životě nestrávili jediný den poctivou prací a využívají prostě toho, jaký mají dnes všichni strach. Občas se ale objeví něco doopravdy ošklivého. Zrovna nedávno Artur zabavil celou bednu zakletých lotroskopů, které mezi lidi skoro určitě vypustil některý Smrtijed. Takže jak vidíš, je to nesmírně důležitá práce a já mu říkám, že je prostě blázen, když se mu pořád stýská po tom jeho hračičkování, po zapalovacích svíčkách, opékačích topinek a ostatních mudlovských nesmyslech." Když to paní Weasleyová dořekla, přísně se na Harryho podívala, kdyby snad chtěl namítnout, že záliba v zapalovacích svíčkách je zcela přirozená."Pan Weasley je ještě v práci?" zeptal se."Ano, ještě nepřišel. Vlastně už má trošičku zpoždění… říkal, že přijde kolem půlnoci…"Otočila se a podívala se na velké hodiny, nešikovně položené na hromadě prostěradel v prádelním koši na konci stolu. Harry je okamžitě poznal: měly devět ručiček, z nichž každá nesla jméno jednoho člena rodiny, a dřív byly normálně pověšené na zdi Weasleyovic obývacího pokoje. To, že teď ležely na koši, jasně napovídalo, že si paní Weasleyová navykla nosit je s sebou po celém domě. Momentálně všech devět ručiček ukazovalo na značku Smrtelné nebezpečí."Takhle už nějakou dobu ukazují pořád," poznamenala paní Weasleyová rádoby nenuceně. "Vlastně od toho dne, kdy se Ty-víš-kdo znovu objevil na veřejnosti. Řekla bych, že dnes je nejspíš ve smrtelném nebezpečí každý… nemyslím, že by to platilo jen pro naši rodinu… Až na to, že neznám nikoho, kdo by podobné hodiny měl, takže si to nemůžu ověřit. Ááá!"Najednou vykřikla a ukázala na ciferník. Ručička pana Weasleyho přeskočila na Cestování."Už jde!"A skutečně, o chviličku později se ozvalo zaklepání na zadní dveře. Paní Weasleyová vyskočila a honem se k nim rozběhla. S jednou rukou na klice a s tváří přimáčknutou k dřevěné výplni tiše zavolala: "To jsi ty, Arture?""Ano," ozval se unavený hlas pana Weasleyho. "To bych ale tvrdil, i kdybych byl Smrtijed, drahá. Tak se zeptej!""Ale prosím tě…""Molly!""No dobrá, dobrá… Po čem ze všeho nejvíc toužíš?""Dozvědět se, jak se letadla udrží ve vzduchu."Paní Weasleyová přikývla a zmáčkla kliku, pan Weasley ji však z druhé strany držel tak pevně, že dveře zůstaly zavřené."Molly! Ještě se musím zeptat já!""Ale Arture, to je přece taková pitomost…""Jak vždycky chceš, abych ti říkal, když jsme spolu sami?"Dokonce i v matném světle lampy Harry viděl, že paní Weasleyová zčervenala, jako by ji polil barvou. I on sám pocítil, jak mu náhle zahořelo kolem krku a uší, a honem do sebe začal házet polévku a co nejhlasitěji přitom cinkal lžící o misku."Mollinko šmudlinko," zašeptala ve smrtelných rozpacích paní Weasleyová do škvíry u dveřní zárubně."Správně," potvrdil pan Weasley. "Teď mě můžeš pustit dovnitř."Paní Weasleyová otevřela a ve dveřích se objevil její manžel, hubený kouzelník s řidnoucími rudými vlasy. Na nose měl brýle s kostěnou obrubou a na sobě dlouhý uprášený cestovní plášť."Nikdy nepochopím, proč musíme hrát tu komedii pokaždé, když se vracíš," stěžovala si ještě celá zrůžovělá a pomáhala manželovi z pláště. "Smrtijed by tě přece mohl přinutit, abys mu tu odpověď prozradil, než by se za tebe vydával.""Já vím, drahá, ale je to ministerstvem doporučený postup a já musím jít příkladem. Něco tady voní - cibulová polévka?"Pan Weasley se s výrazem radostného očekávání otočil ke stolu."Harry! Čekali jsme tě až ráno!"Potřásli si rukama a pan Weasley se posadil na židli vedle něj, zatímco paní Weasleyová postavila před muže také misku s polévkou."Díky, Molly. Mám za sebou náročný večer. Nějaký pitomec začal prodávat přepodobňovací přívěsky. Kdo si je pověsí kolem krku, může podle libosti měnit svoji podobu. Sto tisíc převleků, a to všechno za deset galeonů.""A co se vážně stane, když si je někdo dá kolem krku?""Ve většině případů se přebarví na takovou dost ohavnou oranžovou, pár lidem ale po celém těle naskákaly navíc bradavice s malými chapadly. Jako by u svatého Munga neměli už tak dost práce!""To skoro vypadá jako nějaká legrácka Freda a George," hlesla váhavě paní Weasleyová. "Víš jistě, že - ?""Samozřejmě že ne!" zahlaholil pan Weasley. "Něco takového by chlapci v téhle době neudělali, dnes, když se lidi tak zoufale shánějí po opravdové ochraně!""A proto jsi přišel pozdě, kvůli těm přepodobňovacím přívěskům?""Ne, dostali jsme avízo o dost ošklivé samoničicí kletbě v hospodě U slona a hradu, ale než jsme se tam dostali, už to naštěstí vyřídil Sbor pro prosazování kouzelnických zákonů…"Harry skryl rukou zívnutí."A do postele!" nařídila mu ihned paní Weasleyová, kterou tím manévrem neoklamal. "Připravila jsem ti Fredův a Georgeův pokoj, budeš ho mít jen pro sebe.""Copak oni tu nejsou?""Ne, jsou v Příčné ulici, přespávají v tom bytečku nad obchodem, protože mají hrozně moc práce," vysvětlovala paní Weasleyová. "Musím říct, že jsem byla zpočátku proti, ale zdá se, že opravdu mají podnikatelského ducha! Tak pojď, drahoušku, kufr už máš nahoře.""Dobrou noc, pane Weasley," rozloučil se Harry a odstrčil židli. Křivonožka mu lehce seskočil z klína a vyběhl z kuchyně."Dobrou noc, Harry," popřál mu pan Weasley.Když odcházeli z kuchyně, všiml si Harry, že se paní Weasleyová opět podívala na hodiny na prádelním koši. Všechny ručičky už zase ukazovaly na Smrtelné nebezpečí.Fredova a Georgeova ložnice byla v prvním patře. Paní Weasleyová ukázala hůlkou na lampu na nočním stolku, ta se okamžitě rozsvítila a zalila místnost příjemným zlatavým světlem. Přestože na stole před malým oknem stála velká váza s květinami, nedokázala jejich vůně přebít pozůstatky pachu čehosi jiného, čím byl podle Harryho střelný prach. Značnou část podlahy zabíralo obrovské množství neoznačených zapečetěných lepenkových krabic, mezi nimiž stál jeho školní kufr. Ložnice vypadala, jako by si z ní někdo udělal dočasné skladiště.Hedvika, která seděla na horní desce velké skříně, Harryho uvítala radostným zahoukáním a pak vylétla oknem ven. Harrymu bylo jasné, že čekala, aby se s ním mohla pozdravit, než se vydá na lov. Popřál dobrou noc paní Weasleyové, navlékl si pyžamo a zalezl do jedné z postelí. Na polštáři pod povlakem nahmatal něco tvrdého. Sáhl dovnitř a vytáhl krabičku s kouskem lepkavého červenooranžového cukroví, v němž poznal dávivý dortíček. Usmál se, převalil se na bok a okamžitě usnul.O několik vteřin později - tak mu to alespoň připadalo - ho probudilo cosi jako kanonáda a dveře se rozlétly dokořán. Vyletěl zpod pokrývky, posadil se a zaslechl šustění závěsů, které někdo odtahoval z oken. Do očí ho jako nože bodly oslepující sluneční paprsky. Zakryl si je jednou rukou a druhou bezvýsledně šmátral po brýlích."Sssoseděje?""Nevěděli jsme, že už jsi tady!" zaburácel jako hrom něčí vzrušený hlas a zároveň ho něco prudce udeřilo do temene."Netluč ho, Rone!" ozval se káravý dívčí hlas.Harryho ruka nahmatala brýle. Rychle si je nasadil, přestože světlo bylo tak pronikavé, že ani s nimi prakticky nic neviděl. Na okamžik se před ním třaslavě zamihotal jakýsi dlouhý a vysoký stín; zamžikal a stín se proměnil v Rona Weasleyho, který nad ním stál a šklebil se na něj."Jsi v pohodě?""V životě mi nebylo líp," ujistil ho Harry, promnul si temeno a padl zpátky na polštář. "A ty?""Není to nejhorší," prohlásil Ron, přitáhl si jednu lepenkovou krabici a posadil se na ni. "Kdys dorazil? Mamka nám o tobě řekla teprve teď.""Asi v jednu ráno.""Jak bylo u mudlů? Zacházeli s tebou slušně?""Jako vždycky," odpověděl Harry a sledoval, jak si Hermiona sedá na okraj jeho postele. "Moc toho se mnou nenamluvili, ale to mi naopak vyhovuje. Jak se máš, Hermiono?""Ale jo, mám se dobře," ujistila ho a prohlížela si ho tak důkladně, jako by na něm hledala příznaky nějaké choroby.Uvědomil si, že tuší, co za tím je, a protože zrovna ani v nejmenším neměl chuť bavit se o Siriusově smrti ani o ničem podobně skličujícím, zeptal se: "Kolik je hodin? Nezmeškal jsem snídani?""Neměj strach, mamka už ti nese nahoru podnos. Tvrdí, že vypadáš podvyživeně," obrátil Ron oči v sloup. "Tak povídej, co s tebou bylo?""Nic zvláštního, vždyť jsem celou tu dobu trčel u tety a u strýce.""Ale nevykládej!" nedal se odbýt Ron. "Byli jste někde s Brumbálem!""To nebylo nic zajímavého. Chtěl jen, abych mu pomohl přesvědčit jednoho starého učitele v důchodu, aby zase přišel učit. Jmenuje se Horacio Křiklan.""Ach tak," zatvářil se zklamaně Ron. "Mysleli jsme -"Hermiona po něm střelila varovným pohledem a Ron bleskurychle otočil."Mysleli jsme si, že půjde o něco takového.""Vážně?" usmál se pobaveně Harry."Jasně že… přece teď, když Umbridgeová odešla, potřebujeme nového učitele obrany proti černé magii, ne? No… hmm… a jaký je?""Vypadá trochu jako mrož a býval ředitelem Zmijozelu," odpověděl Harry. "Děje se něco, Hermiono?"Hermiona ho pozorovala tak bedlivě, jako by čekala, že se u něj každým okamžikem začnou projevovat nějaké obzvlášť podivné příznaky. Rychle svoji netaktnost zamaskovala nepřesvědčivým úsměvem."Ne, samozřejmě že ne! No a… hmm… myslíš, že bude Křiklan dobrý učitel?""To nevím," zaváhal Harry. "Horší než Umbridgeová snad být nemůže, ne?""Já bych věděla o někom, kdo je horší než Umbridgeová," ozval se od dveří popuzený hlas. Do pokoje se vploužila Ronova mladší sestra. "Ahoj, Harry.""Co je s tebou?" zajímal se Ron."To ona," zabručela Ginny a sesula se na Harryho postel. "Dohání mě k šílenství.""Co zase provedla?" otázala se účastně Hermiona."Štve mě, jak se mnou mluví - jako by mi byly tři!""Já vím," přitakala Hermiona a ztišila hlas. "Je soustředěná jen a jen na sebe."Harry ztuhl úžasem, když slyšel Hermionu takhle mluvit o paní Weasleyové, a vůbec se Ronovi nedivil, že na děvčata zlostně vyštěkl: "Copak jí vy dvě nemůžete dát ani na vteřinu pokoj?""No jasně, jen se jí zastávej!" odsekla Ginny. "Všichni víme, že jsi z ní úplně na větvi!"To Harrymu připadalo hodně zvláštní, takhle se vyjadřovat o Ronově matce. Stále více cítil, že mu něco uniká, a zeptal se: "O kom to vlastně - ?"Odpověď však přišla dřív, než stačil svou otázku dokončit. Dveře ložnice se znovu rozletěly a Harry si instinktivně přitáhl pokrývku až pod bradu tak prudce, že Hermiona s Ginny sklouzly na podlahu.Ve dveřích stála mladá žena - žena tak úchvatně krásná, až mu připadalo, že se z pokoje nějakým divným způsobem vytratil všechen vzduch. Byla vysoká, štíhlá a pružná, měla dlouhé plavé vlasy a vyzařoval z ní jakoby matný, stříbřitý svit. S těžce naloženým podnosem se snídaní působila dojmem dokonalosti."Arry," zapředla hrdelním hlasem, "táák dlouho jsme se neviděli!"Když přeplula přes práh a zamířila k němu, objevila se v patách za ní paní Weasleyová a tvářila se poněkud podrážděně."Nemusela ses s tím podnosem tahat, zrovna jsem ho sem chtěla odnést sama!""To prro mě není prroblém," ujistila ji Fleur Delacourová, položila podnos Harrymu na kolena, pak se k němu sklonila a políbila ho na obě tváře. Měl pocit, že v místech, kde se ho dotkla její ústa, mu kůže hoří plamenem. "Hrrozně jsem se na něho těšila! Pamatuješ se na moji sestrru, na Gabrrielu? Porršád jen mluví o Arrym Potterrovi. Nemůše se dočkat, ašš tě zas uvidí.""Vážně…? Ona je tu taky?" zakrákal Harry."Ale ne, ty hlupášku," rozesmála se zvonivě Fleur. "Já myslela pršíští léto, ašš se budeme… Ale ty o tom ješště nevíšš!"Její velké modré oči se rozšířily a vyčítavě pohlédly na paní Weasleyovou, která odsekla: "Ještě jsme neměli čas mu to říct."Fleur se znovu otočila k Harrymu, pohodila stříbřitým závojem svých vlasů a švihla jimi paní Weasleyovou přes obličej."Bill a já se budeme brrát!""Aha," hekl tupě Harry. Nemohlo mu ujít, jak si paní Weasleyová, Hermiona i Ginny úporně dávají záležet na tom, aby se po sobě nepodívaly. "No jo! Tak to ti… gratuluju!"Znovu se k němu sklonila a políbila ho."Bill má teď prrávě straššně napilno, prracuje od rrána do večera, a já dělám jen na částešný úvazek u Grringottových, abych si slepčila angličtinu, tak mě sem na párr dnů prršivezl, abych se poršádně seznámila s jeho rrodinou. Moc rráda jsem slyšela, še pršijedeš - tady není šádná velká sábava, kdyšš nepočítáš varšení a slepice! Tak dobrrou chuť, Arry!"Poté se ladně otočila, proplula vzduchem ven na chodbu a zavřela za sebou dveře."Pf!" ulevila si paní Weasleyová."Mamka ji nesnáší," ozvala se tiše Ginny."To není pravda!" ohradila se paní Weasleyová šeptem. "Jen si myslím, že to zasnoubení trochu uspěchali, to je všechno!""Znají se už rok," namítl Ron, který civěl na zavřené dveře jako mátoha."No to zas není tak dlouho! Já samozřejmě vím, proč to šlo tak rychle. Může za to všechna ta nejistota, když se teď Vy-víte-kdo vrátil. Lidé si říkají, že zítra už třeba nebudou naživu, a tak uspěchávají všechna možná rozhodnutí, která by si jinak důkladněji rozmysleli. Když byl Vy-víte-kdo naposledy na vrcholu sil, bylo to stejné, zamilovaní vyváděli a prchali spolu…""Včetně tebe a taťky," poznamenala zlomyslně Ginny."No prosím, ano, jenže váš otec a já jsme byli stvořeni jeden pro druhého, tak jaký mělo smysl čekat?" argumentovala paní Weasleyová. "Zatímco Bill a Fleur… no… co mají vlastně společného? Bill je takový pracovitý, domácky založený člověk, kdežto ona je…""Kráva," přikývla Ginny. "Až na to, že Bill zas tak domácky založený není. Je to odeklínač, ne? Dělá mu dobře trocha dobrodružství, trocha pozlátka… proto se taky zakoukal do Šišly.""Přestaň jí tak říkat, Ginny," napomenula ji přísně paní Weasleyová, zatímco Harry s Hermionou se rozesmáli. "No, tak já už půjdu … Sněz si ta vajíčka, Harry, dokud jsou teplá."S ustaraným výrazem odešla z ložnice. Ron pořád ještě vypadal trochu omámeně - právě zatřásl hlavou, jako když si chce pes vytřepat vodu z uší."Copak si na ni nezvykneš, když s tebou bydlí pod jednou střechou?" zeptal se Harry."To ano," přitakal Ron, "když ale takhle znenadání vyjukne jako teď…""Ty chudinko!" vyjela na něj naštvaně Hermiona, odkráčela až ke zdi, otočila se čelem k němu a založila si ruce."To bys doopravdy chtěl, aby tady zůstala napořád?" zeptala se nevěřícně Ginny. Když Ron jen pokrčil rameny, prohlásila: "No, mamka jim to stejně zatrhne, jestli bude moct, to se vsadím, o co chceš.""Jak to dokáže?" zapochyboval Harry."Pořád přemlouvá Tonksovou, aby k nám přišla na večeři. Myslím, že doufá, že se Bill do Tonksové zakouká a Šišlu nechá. Kéž to vyjde, tu bych měla v rodině mnohem radši.""Jo, to určitě vyjde," ušklíbl se ironicky Ron. "Hele, chlap, co má všech pět pohromadě, se nikdy nezakouká do Tonksové, když je vedle ní Fleur. Jasně, Tonksová docela ujde, když zrovna nevyvádí psí kusy s těmi svými vlasy a s nosem, ale…""Je daleko milejší než Šišla," prohlásila Ginny."A taky inteligentnější, je to bystrozorka!" ozvala se z kouta Hermiona."Fleur není hloupá, je dost dobrá, když se dostala do turnaje tří kouzelníků," připomněl Harry."Ještě ty začínej!" utrousila hořce Hermiona."Asi ti učarovalo, jak Šišla říká 'Arry', co?" ušklíbla se pohrdlivě Ginny."To ne," bránil se Harry a litoval, že vůbec něco řekl. "Jen jsem říkal, že Šišla… chci říct Fleur…""Mnohem radši bych měla v rodině Tonksovou," opakovala Ginny. "S tou je aspoň psina.""Poslední dobou s ní moc psina není," poznamenal Ron. "Pokaždé, když ji teď vidím, mi čím dál víc připomíná Ufňukanou Uršulu.""To od tebe není fér!" rozčilila se Hermiona. "Pořád ještě se nevyrovnala s tím, co se stalo… však víš… Vždyť to byl její bratranec!"Harrymu náhle ztěžklo srdce - přece jen přišla řeč na Siriuse. Popadl vidličku a začal se ládovat míchanými vajíčky. Doufal, že se tak nenechá vtáhnout do rozhovoru."Tonksová a Sirius se přece skoro neznali!" podotkl Ron. "Sirius strávil půlku jejího života v Azkabanu a předtím se jejich rodiny neznaly vůbec…""O to nejde," skočila mu do řeči Hermiona. "Vzala si do hlavy, že zemřel její vinou!""Jak na něco takového přišla?" neudržel se Harry."No, bojovala přece s Belatrix Lestrangeovou, ne? Mám dojem, že si myslí, že kdyby ji byla vyřídila, Belatrix by nemohla zabít Siriuse.""To je pitomost," namítl Ron."Není. Je to pocit viny člověka, který zůstal naživu," opravila ho Hermiona. "Vím, že se jí to Lupin pokoušel rozmluvit, ona je ale pořád v hrozné depresi. Má dokonce problémy s metamorfózami.""S čím?""Nedokáže měnit svůj vzhled, jako to dokázala dřív," vysvětlovala Hermiona. "Myslím, že její schopnosti nějak ovlivnil šok, nebo něco takového.""Nevěděl jsem, že to se taky může stát," poznamenal Harry."Ani já ne," přikývla Hermiona, "ale říkám si, že když má člověk opravdovou depresi…"Dveře se opět otevřely a do pokoje strčila hlavu paní Weasleyová."Ginny," zašeptala, "pojď dolů a pomoz mi s obědem.""O něčem se tady bavíme!" utrhla se na ni nakvašeně Ginny."Hni sebou!" sykla paní Weasleyová a zmizela."Chce, abych za ní šla, jen aby tam nemusela být s Šišlou sama!" durdila se Ginny. Pak pohodila dlouhými rudými vlasy tak, že zdařile napodobila Fleur, a přetančila pokojem s rukama nataženýma do stran jako baletka."Doufám, že vy se tam dole taky brzy objevíte," řekla na odchodu.Harry využil chvilkového mlčení a spořádal ještě něco z toho, co dostal k snídani. Hermiona nakukovala do Fredových a Georgeových krabic, přitom však každou chvíli vrhala kradmé pohledy po Harrym. Ron, který si mezitím posloužil jednou topinkou z Harryho přídělu, pořád zíral jako ve snách na dveře.

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel jedna a osm