"Co je tohle?" zeptala se nakonec Hermiona a zvedla cosi jako malý dalekohled."To nevím," zavrtěl hlavou Ron. "Jestli to tu ale nechali Fred s Georgem, pak to nejspíš nemají ještě dotažené, aby to mohli dát do prodeje, radši si dávej pozor.""Vaše mamka říkala, že si s tím obchodem vedou dobře," poznamenal Harry. "Tvrdila, že Fred i George mají vážně podnikatelského ducha.""To je ještě hodně skromně řečeno," rozjasnil se Ron. "Galeony se jim jen sypou! Nemůžu se dočkat, až ten krám konečně uvidím. Ještě jsme v Příčné nebyli, protože mamka říká, že tam taťka musí jít s námi, aby zajistil zvláštní bezpečnostní opatření, a taťka má hroznou spoustu práce. Ale podle toho, co jsem slyšel, to tam musí být fantastické.""A co Percy?" vzpomněl si Harry. Třetí nejstarší ze sourozenců Weasleyových se s rodinou rozkmotřil. "Už s vašimi mluví?""Ne," zamračil se Ron."Teď už mu přece musí být jasné, že měl váš taťka pravdu, když celou dobu tvrdil, že se Voldemort vrátil…""Brumbál říká, že je mnohem snazší odpustit tomu, kdo se mýlil, než tomu, kdo měl pravdu," ozvala se Hermiona. "Zaslechla jsem ho, když o tom mluvil s tvou mamkou, Rone.""Jo, to je přesně jedna z těch věcí na hlavu, co si v nich Brumbál tak libuje," zabručel Ron."Bude mi v příštím ročníku dávat soukromé hodiny," oznámil Harry.Ron se málem udusil topinkou a Hermiona překvapeně vyjekla."A to jsi nám neřekl?!" rozčiloval se Ron."Teprve teď jsem si na to vzpomněl," přiznal popravdě Harry. "Pověděl mi to včera večer ve vašem přístřešku na košťata.""No páni - soukromé hodiny s Brumbálem!" žasl Ron, na kterého to zjevně udělalo obrovský dojem. "To by mě zajímalo, proč -"Náhle zrozpačitěl a Harry si všiml, jak si vyměnil pohled s Hermionou. Odložil příbor; na to, že seděl jen v posteli a nehýbal se, mu srdce bušilo jako o závod. Brumbál mu přece radil, aby jim to řekl… tak proč to neudělat hned teď? Zavrtal se očima do vidličky, která se třpytila ve slunečních paprscích dopadajících mu do klína, a začal. "Nevím úplně přesně, proč se mi chystá dávat soukromé hodiny, ale řekl bych, že to má něco společného s tou věštbou."Ron ani Hermiona nereagovali. Harrymu připadalo, že snad oba zkameněli, a dál se zarytě díval na vidličku."Víte, kterou myslím - tu, co ji chtěli ukrást z ministerstva," pokračoval."Nikdo přece neví, co v ní bylo," vyhrkla Hermiona. "Rozbila se.""I když ve Věštci se psalo -" ozval se Ron, ale Hermiona ho umlčela rozčileným syknutím."Věštec měl tentokrát pravdu," řekl Harry a s vynaložením obrovského úsilí zvedl k oběma oči. Hermiona se tvářila vystrašeně a Ron užasle. "Ta skleněná koule, co se rozbila, neobsahovala jediný záznam té věštby. Poslechl jsem si ji celou v Brumbálově pracovně, byl to on, před kým byla ta věštba pronesena, takže mi ji mohl zopakovat. Podle toho, co jsem slyšel," Harry se zhluboka nadechl, "jsem zřejmě tím, kdo musí Voldemorta zlikvidovat… alespoň se v ní říká, že ani jeden z nás nemůže žít, pokud ten druhý zůstává naživu."Všichni tři na sebe chvíli mlčky zírali. Pak se ozvala ohlušující rána a Hermionu zahalil oblak černého kouře."Hermiono!" vykřikli Harry s Ronem a tác se snídaní s rachotem spadl na podlahu.Hermiona se vynořila z kouře, kašlala, v ruce držela dalekohled a na jednom oku měla obrovskou červenočernou modřinu."Zmáčkla jsem to a ono - ono mě to praštilo!" lapala po dechu.A skutečně, teď si všimli, že z konce dalekohledu vyčnívá maličká pěst na dlouhé pružině."S tím se netrap," utěšoval Hermionu Ron, na němž bylo vidět, že má co dělat, aby se nerozesmál. "To mamka spraví, na drobná zranění ona je už odbornice…""Ale prosím tě, to je teď přece jedno!" zarazila ho popuzeně Hermiona. "Harry, ach, Harry…!"Znovu se posadila na kraj jeho postele."Přemýšleli jsme o tom všem, když jsme se vrátili z ministerstva… pochopitelně jsme ti nechtěli nic říkat, ale podle toho, co o té věštbě tvrdil Lucius Malfoy, že se v ní mluví o tobě a o Voldemortovi… No, napadlo nás, že by to mohlo být něco takového… Ach, Harry…" Třeštila na něj oči a pak zašeptala: "Máš strach?""Už ne takový, jako jsem měl ze začátku," usmál se. "Když jsem si to poslechl poprvé, měl jsem strach… teď mi ale připadá, jako bych to věděl odjakživa, že se mu jednou budu muset postavit…""Když jsme se dozvěděli, že si tě Brumbál jde osobně vyzvednout, napadlo nás, že ti možná chce povědět nebo ukázat něco, co s tou věštbou souvisí," spustil nedočkavě Ron. "A vlastně jsme tak nějak měli pravdu, ne? Nedával by ti přece hodiny, kdyby si myslel, že je s tebou konec, nemarnil by s tebou pro nic za nic čas… takže je určitě přesvědčený, že máš šanci!""To je pravda," přidala se Hermiona. "Zajímalo by mě, co tě asi bude učit, Harry? Nejspíš nějaká doopravdy pokročilá kouzla… nějaké mocné protikletby… ochranu proti nebezpečným zaklínadlům…"Harry ji pořádně neposlouchal. Celým tělem se mu rozlévalo teplo, které nemělo nic společného se slunečními paprsky, a těžké závaží, které ho tlačilo na prsou, jako by někam mizelo. Věděl, že Rona i Hermionu šokoval víc, než na sobě dávají znát, ale už jen to, že s ním zůstali, neobratně hledají slova útěchy a neodvracejí se od něj, jako kdyby byl nebezpečný nebo poznamenaný nějakou nakažlivou chorobou, pro něj mělo větší cenu, než jim vůbec dokázal říct."… a všeobecně různé úhybné kouzelné manévry," dokončila svoje úvahy Hermiona. "No, aspoň už víš o jednom předmětu, na který budeš v tomhle ročníku chodit, což je o jeden víc než Ron a já. A kdypak konečně dostaneme výsledky NKÚ?""Určitě brzy přijdou, vždyť už je to měsíc," usuzoval Ron."No jasně!" vyhrkl Harry, který si vzpomněl na svůj noční rozhovor s Brumbálem. "Brumbál myslím říkal, že výsledky našich NKÚ by měly dorazit dnes!""Dnes!" vypískla Hermiona. "Dnes? Tak proč jsi… ach můj bože… měl jsi nám říct…"Skokem byl na nohou."Jdu se podívat, jestli nepřiletěly nějaké sovy…"Když ale Harry deset minut nato sešel dolů, s prázdným podnosem od snídaně v rukou, zastihl Hermionu sedět u stolu. Byla strašně rozčilená a paní Weasleyová se s ní snažila něco udělat, aby tolik nepřipomínala nevlastní sestru pandy."Prostě to nechce zmizet," omlouvala se znervóznělá paní Weasleyová. Stála nad Hermionou, v jedné ruce držela hůlku a v druhé Lexikon léčitele, otevřený na stránce Modřiny, boule a oděrky. "Přitom to zatím pokaždé zabralo.""Takhle si nejspíš Fred s Georgem představují opravdu povedený žertík. Dali si záležet, aby to nešlo odstranit," prskala Ginny."Musím se toho ale nějak zbavit," naříkala Hermiona. "Přece takhle nemůžu chodit!""Však nebudeš, drahoušku, my na to protikouzlo přijdeme, neměj strach," chlácholila ji paní Weasleyová."Bill mi ršíkal, še s Frredem a Šóršem je obrrovská legrrace," usmála se andělsky Fleur."Jo, je - však se taky chechtám, div se nepotrhám!" štěkla Hermiona.Vyskočila a s propletenými prsty začala přecházet sem a tam po kuchyni."Víte jistě, ale jistojistě, paní Weasleyová, že dnes ráno nepřiletěla žádná sova?""Ovšem, drahoušku, toho bych si byla všimla," ubezpečila ji trpělivě paní Weasleyová. "Vždyť je sotva devět, ještě je spousta času…""Starodávné runy jsem pokazila, to vím bezpečně," mumlala horečnatě Hermiona. "Stoprocentně jsem udělala přinejmenším jednu závažnou chybu v překladu. A praktické cvičení z obrany proti černé magii se mi vůbec nevyvedlo. Přeměňování mi tehdy připadalo docela dobré, ale když se na to teď dívám z odstupu…""Hele, sklapni, Hermiono, nejsi sama, kdo je tady nervózní!" okřikl ji Ron. "A až dostaneš všech svých deset vynikajících NKÚ…""Mlč, mlč, mlč!" ječela Hermiona a hystericky mávala rukama. "Já vím, že jsem ze všeho propadla!""Co se vlastně stane s tím, kdo propadne?" zeptal se Harry neadresně celé místnosti, byla to ale opět Hermiona, kdo mu odpověděl."Musí si o dalších možnostech promluvit s ředitelem své koleje, ptala jsem se na to koncem minulého školního roku profesorky McGonagallové."Harry cítil, jak se mu křečovitě sevřel žaludek, a litoval, že tak bohatě posnídal."V Krrásnohůlkách," ozvala se nevzrušeně Fleur, "to chodilo trrošičku jinak. Ršekla bych, še to tak bylo lepšší. Skouššky jsme skládali ašš po ššesti letech studia, ne po pěti, a potom -"Fleuřina slova přehlušilo pronikavé zavřeštění. Hermiona ukazovala kuchyňským oknem ven. Na obloze byly zřetelně vidět tři černé skvrny, které se každým okamžikem zvětšovaly."To jsou jasně sovy," zachraplal Ron, vyskočil a stoupl si před okno k Hermioně."A jsou tři," dodal Harry a postavil se vedle Hermiony z druhé strany."Jedna pro každého z nás," zašeptala vystrašeně Hermiona. "Ach ne… ne… ne…"Pevně se chytila Harryho i Rona za lokty.Sovy letěly přímo k Doupěti. Byli to tři nádherní puštíci, a když se snesli níž, nad cestičku k domu, bylo vidět, že každý nese velkou obdélníkovou obálku."Ach ne!" zapištěla Hermiona.Paní Weasleyová se kolem nich protlačila a otevřela okno, sovy jedna po druhé prolétly dovnitř a přistály na stole. Vyrovnané úhledně v řadě zvedly všechny tři pravou nohu.Harry k nim vykročil. Dopis adresovaný jemu měl přivázaný na noze prostřední puštík a Harry začal obálku roztřesenými prsty odvazovat. Ron vlevo od něj se pokoušel dostat ke svým výsledků a Hermioně vpravo se tak třásly ruce, že se její sova celá klepala.V kuchyni nikdo neřekl ani slovo. Konečně se Harrymu podařilo obálku uvolnit. Rychle ji rozřízl, vytáhl pergamen a rozložil jej.
VÝSLEDKY ZKOUŠEKNÁLEŽITÉ KOUZELNICKÉ ÚROVNĚ
Vyhovující klasifikační stupně:Vynikající (V)Nad očekávání (N)Přijatelné (P)
Nevyhovující klasifikační stupně:Mizerné (M)Hrozné (H)Troll (T)
HARRY JAMES POTTERBYL HODNOCEN NÁSLEDOVNĚ:
Astronomie PPéče a kouzelné tvory NKouzelné formule NObrana proti černé magii
VJasnovidectví MBylinkářství NDějiny čar a kouzel HLektvary NPřeměňovaní N
Harry si zprávu pročetl několikrát a při každém dalším čtení se mu dýchalo o něco volněji. Dopadlo to dobře - že propadne z jasnovidectví, to mu bylo jasné od samého začátku, a v dějinách čar a kouzel neměl sebemenší šanci uspět, vždyť se v polovině zkoušky zhroutil. Zato ve všech ostatních předmětech uspěl! Přejel prstem po sloupci známek… v přeměňování i v bylinkářství dopadl dobře a dostal dokonce nad očekávání z lektvarů! A nejlepší ze všeho bylo, že byl hodnocen vynikající v obraně proti černé magii!Podíval se po ostatních. Hermiona seděla otočená zády k němu se sklopenou hlavou, Ron se ale tvářil potěšeně."Propadl jsem jen z jasnovidectví a z dějin čar a kouzel, a na těch nikomu nezáleží," oznámil šťastně Harrymu. "Pojď si to prohodit, ať se mrknem."Harry přeletěl Ronovy známky pohledem: žádnou vynikající mezi nimi nezahlédl…"Já věděl, že budeš z obrany proti černé magii nejlepší," ušklíbl se Ron a uštědřil Harrymu herdu do ramene. "Celkem jsme to zvládli, co říkáš?""Dobrá práce!" pyšně pochválila syna paní Weasleyová a zcuchala mu vlasy. "Sedm NKÚ, to je víc, než mají Fred s Georgem dohromady!""Hermiono?" ozvala se opatrně Ginny, protože Hermiona se k nim dosud neotočila. "Jak jsi dopadla?""No… ujde to," pípla Hermiona tiše."Hele, nelakuj nás!" vyjel na ni Ron, vrhl se k ní a vytrhl jí vysvědčení z ruky. "No jasně, devětkrát vynikající a z obrany proti černé magii nad očekávání." Sklonil se k ní s napůl pobaveným a napůl podrážděným výrazem. "Ty jsi ještě ke všemu zklamaná, přiznej se!"Hermiona zavrtěla hlavou, ale Harry se rozesmál."A je to, teď už studujeme na OVCE," ušklíbl se Ron. "Nezbyly náhodou nějaké klobásy, mamko?"Harry se ještě jednou podíval na svoje hodnocení. Bylo tak dobré, že v lepší ani doufat nemohl. Bodal ho jediný malinký osten lítosti… znamenalo to konec jeho ambic stát se bystrozorem. Nedosáhl požadované známky z lektvarů. Bylo mu samozřejmě od začátku jasné, že to tak dopadne, přesto ho v žaludku zastudil drobný chladný kamínek, když znovu pohlédl na to malé černé N.Bylo to doopravdy zvláštní, když vzal v úvahu, že to byl zamaskovaný Smrtijed, kdo mu jako první řekl, že by z něj mohl být dobrý bystrozor. Harrymu se ale ta představa zalíbila a žádnou jinou, čím by chtěl být, si nedělal. Navíc mu to připadalo jako správné poslání poté, co před měsícem vyslechl onu věštbu… Ani jeden nemůže žít, jestliže druhý zůstává naživu - třeba by ji naplnil a sám sobě lépe zajistil šanci přežít, kdyby se připojil k těm speciálně vyškoleným kouzelníkům, jejichž úkolem je vypátrat a zabít Voldemorta.
2024 ©