6. Draco v Obrtlé (2.část)

"Koukni, Patentované kouzelné vzdušné zámky…"Hermioně se podařilo proklestit si cestu k velké vitríně vedle pultu a četla si právě návod na zadní straně krabice, na jejímž víku byl pestrobarevný obrázek pohledného mladíka a zamilovaně se tvářící dívky na palubě pirátské lodi."Stačí jednoduché zaklínadlo a ocitnete se ve vysoce realistickém třicetiminutovém snu nejvyšší kvality, který se snadno vměstná do průměrné školní hodiny a je neodhalitelný (k vedlejším účinkům patří jen tupý výraz a nepatrné slintání). Neprodejné osobám mladším šestnácti let. - Poslyš," otočila se Hermiona k Harrymu, "to jsou vážně pozoruhodná kouzla!""Za tohle ocenění, Hermiono," zaznělo za nimi, "si můžeš vybrat jedno zdarma."Před nimi stál s širokým úsměvem ve tváři Fred ve fialovém hábitu, který se výrazně tloukl s jeho ohnivě rudými vlasy."Jak se daří, Harry?" Potřásli si rukama. "A co se ti to stalo s okem, Hermiono?""Za to může váš boxovací dalekohled," odpověděla zkroušeně."A hrome, na ty jsem úplně zapomněl," omlouval se Fred. "Počkej…"Vytáhl z kapsy jakýsi kelímek a podal jí ho. Když obezřetně odšroubovala víčko, ukázal se hustý žlutý krém."Kapku si ho na to dej a za hodinku bude modřina pryč," ujistil ji Fred. "Museli jsme vynalézt účinný odstraňovač modřin, protože většinu svých výrobků testujeme sami na sobě."Hermiona se zatvářila nejistě. "Je to bezpečné, že ano?""Samozřejmě," ubezpečil ji suverénně Fred. "Pojď, Harry, všechno ti to tady ukážu."Harry se odpojil od Hermiony, která si potírala monokl krémem, a šel za Fredem do zadní části obchodu, kde ho zaujal stojan s karetními a provazovými triky."To jsou mudlovská kouzla," vysvětloval nadšeně Fred a ukazoval na ně. "Pro cvoky, jako je taťka, co mají rádi mudlovské věci. Moc to sice nenese, ale po pár kouscích se prodávají pořád a je to originální… Ááá, tady je George…"Fredův bratr potřásl Harrymu energicky rukou."Provádíš ho po krámu? Pojď se mnou dozadu, Harry, tam máme věci, na kterých teď fakt rejžujeme… Hej ty tam! Strč něco do kapsy a zaplatíš za to víc než jen galeony!" křikl na malého chlapce, který chvatně stáhl ruku z kelímku s etiketou:
Jedlá Znamení zla - zvednou žaludekzaručeně každému!
George odhrnul závěs vedle mudlovských kouzel a Harrymu se naskytl pohled do temnější a méně přeplněné místnosti. Obaly na zboží, které tu leželo vyrovnané na regálech, působily střízlivěji."Právě začínáme přecházet na tohle serióznější zboží," vysvětloval Fred. "Legrační je, jak k tomu došlo…""Nevěřil bys, kolik lidí, dokonce i takových, co dělají na ministerstvu, pořádně neumí štítové kouzlo," skočil mu do řeči George. "To víš, neměli možnost učit se od tebe, Harry.""Přesně… Tak tedy: úplně na začátku byly štítové klobouky a my si mysleli, že to bude jen taková legrácka. Víš, jak to myslím? Řekneš kámošovi, ať tě zkusí uřknout, a máš ten klobouk na hlavě. To se nasměješ, jak se bude tvářit, když se od tebe jeho formule neškodně odrazí. Jenže ministerstvo jich koupilo pět set - pro všechen svůj pomocný personál. A obrovské objednávky nám chodí pořád dál!""No a tak jsme ke kloboukům přidali ještě štítové pláště, štítové rukavice…""…tedy, proti kletbám, které se nepromíjejí, by ti upřímně řečeno moc platné nebyly, ale proti méně až středně závažným kletbám a uřknutím…""A pak nás napadlo, že bychom mohli obsáhnout celou oblast obrany proti černý magii, protože tam se točí obrovský prachy," vysvětloval nadšeně George. "Paráda, hele. Třeba tenhle rychlozatmívací prášek, dovážíme ho z Peru. Moc užitečná věcička, když chceš prásknout do bot.""A naše děsivé dělobuchy - ty seskakují samy z regálů, koukni," vyzval ho Fred a ukázal na několik prapodivně vyhlížejících černých předmětů. Poněkud připomínaly klakson a skutečně se pokoušely tiše zmizet. "Když potřebuješ, stačí jeden nenápadně upustit na zem, on odběhne stranou, a když je z dohledu, tak pěkně řachne a přitom od tebe odláká pozornost.""Šikovné," ocenil Harry."Tumáš," George jich pár popadl a hodil mu je.Mezi závěsy k nim nakoukla hlava jakési mladé čarodějky s krátce zastřiženými plavými vlasy. Harry si všiml, že na sobě má také fialový hábit prodavačky."Mám tady zákazníka, který shání nějaký žertovný kotlík, pane Weasley a pane Weasley," sdělila.Harrymu připadlo hrozně zvláštní, že někdo oslovuje Freda a George "pane Weasley", dvojčata to ale vzala jako naprostou samozřejmost."Momentíček, Verity, hned jsem tam," odpověděl bez váhání George. "A ty si klidně vyber, co chceš, Harry, rozumíš? Máš to zadarmo.""To přece nemůžu!" protestoval Harry, který už vytáhl váček s penězi, aby zaplatil děsivé dělobuchy."Ty u nás neplatíš!" prohlásil energicky Fred a mávnutím ruky Harryho zlato odmítl."Ale -""Dal jsi nám přece půjčku do začátku, nezapomněli jsme na to," pokáral ho přísně George. "Vezmi si, co chceš, jen nezapomeň lidem povědět, kdes to sehnal, kdyby se tě ptali."George zmizel za závěsem, aby pomohl s obsluhováním zákazníků, a Fred se vrátil s Harrym do hlavní prodejní místnosti. Tam našli Hermionu a Ginny, které si ještě pořád prohlížely Patentované kouzelné vzdušné zámky."Tak co, holky, ještě jste neobjevily naši speciální nabídku pro čarokrásné čarodějky?" zeptal se Fred. "Račte za mnou, dámy…"Kousek od výlohy byla vystavena řada křiklavě růžových věciček, kolem nichž se tlačil hlouček vzrušených a nadšeně se chichotajících dívek. Hermiona i Ginny se ostražitě držely několik kroků zpět."Tady, dámy!" oznámil pyšně Fred. "Bohatší výběr nápojů lásky nikde nenajdete."Ginny pochybovačně zvedla obočí. "A zabírá to?""Samozřejmě že zabírají, až na čtyřiadvacet hodin nepřetržitě, podle váhy příslušného chlapce…""…a podle přitažlivosti děvčete," doplnil ho George, který se náhle znovu objevil vedle nich. "Vlastní sestřičce je ale neprodáme," dodal a zatvářil se nečekaně přísně, "protože ta už i tak chodí asi s pěti klukama, podle toho, co jsme -""Nevím, co vám Ron napovídal, ale je to jen velká nestydatá lež," ujistila ho klidně Ginny, natáhla se a sebrala z regálu malý růžový kelímek. "Co je tohle?""Zaručený desetivteřinový čistič pleti," odpověděl Fred. "Vynikající na všechno od nejmenších uhru až po zhnisané beďary, ale nesnaž se to zamluvit! Copak není pravda, že momentálně chodíš s nějakým Deanem Thomasem?""Jo, to je pravda," přisvědčila Ginny. "A když jsem ho naposledy viděla, byl jen jeden, nebylo jich pět. A tohle je co?" Ukazovala na hromádku malých kuliček s načechranými chlupy v různých odstínech růžové a červené, které se kutálely na dně velké klece a vydávaly vysoké pištivé zvuky."Trpaslenky," ujal se zase slova George. "Miniaturní kluběnky. Jdou tak na dračku, že se ani nestačí množit. A co ten Michael Corner?""Toho jsem pustila k vodě, nestál za nic," utrousila Ginny, prostrčila prst mřížemi klece a sledovala, jak se k němu trpaslenky hrnou. "Jsou vážně miloučké!""Ano," připustil Fred, "docela přítulné potvůrky. Nezdá se ti, že ty kluky střídáš nějak rychle?"Ginny se k němu otočila s rukama založenýma v bok. Rozzuřeným výrazem v obličeji se tolik podobala paní Weasleyové, že Harryho překvapilo, jaktože se Fred bázlivě nepřikrčil."Do toho ti nic není! A tobě bych byla vděčná," střelila naštvaným pohledem po Ronovi, který se právě objevil s plnou náručí zboží vedle George, "kdybys o mně těmhle dvěma nevykládal žádné báchorky!""To dělá tři galeony, devět srpců a jeden svrček," spočítal Fred, když si prohlédl hromadu krabic v Ronově náruči. "Koukej zaplatit.""Vždyť jsem váš bratr!""A tohle je naše zboží, co chceš štípnout. Tři galeony a devět srpců. Ten jeden svrček ti slevím.""Já ale tři galeony a devět srpců nemám!""Tak to koukej všechno vrátit zpátky a dej si záležet, ať to dáš na správné regály."Ron několik krabic upustil, zaklel a rukou udělal na Freda neslušné gesto. Přesně v tom okamžiku se objevila paní Weasleyová a naneštěstí si toho všimla."Ještě jednou tě uvidím něco takového dělat a zakouzlím ti na prstech uzel!" napomenula ho přísně."Mohla bych dostat trpaslenku, mamko?" zaškemrala okamžitě Ginny."Cože chceš?" zeptala se podezřívavě paní Weasleyová."Podívej, jsou tak sladké…"Paní Weasleyová poodešla stranou, aby si trpaslenky prohlédla, a Harrymu, Ronovi a Hermioně se na okamžik naskytl absolutně nezakrytý výhled ven. Po ulici právě někam chvátal Draco Malfoy, úplně sám. Když míjel Kratochvilné kouzelnické kejkle, ohlédl se přes rameno. O několik vteřin později ho ztratili z dohledu."To bych rád věděl, kde nechal mámu," zamračil se Harry."Vypadá to, že se jí zdejchnul," poznamenal Ron."Ale proč?" uvažovala Hermiona.Harry na to nereagoval, sám přemýšlel na plné obrátky. Narcisa Malfoyová svého drahocenného synáčka rozhodně nepustila dobrovolně, Malfoy musel určitě vynaložit značné úsilí, aby se vysvobodil z jejích spárů. A protože Harry Malfoye znal a nenáviděl, nepochyboval o tom, že má za lubem nějakou lumpárnu.Rozhlédl se. Paní Weasleyová a Ginny se skláněly nad trpaslenkami. Pan Weasley se rozplýval nad balíčkem mudlovských hracích karet. Fred a George se věnovali zákazníkům. Venku před skleněnou výlohou stál Hagrid zády k nim a bedlivě pozoroval obě strany ulice."Schovejte se sem, honem," sykl Harry a vytáhl z tlumoku neviditelný plášť."No… já nevím, Harry," zakoktala Hermiona a nejistě se podívala po paní Weasleyové."Tak dělej!" pobídl ji Ron.Hermiona ještě vteřinku váhala, než se skrčila k Harrymu a Ronovi pod plášť. Nikdo si jejich zmizení nevšiml, všichni byli příliš zaujati Fredovým a Georgeovým zbožím. Harry, Ron a Hermiona se hbitě propletli mezi zákazníky ke dveřím a vyběhli z krámku, na ulici ale zjistili, že Malfoy zmizel stejně úspěšně jako oni."Šel támhletím směrem," zašeptal Harry tak tiše, aby je Hagrid, který si pobrukoval nějakou písničku, neslyšel. "Pojďte."Rozběhli se, rozhlíželi se doprava i doleva, nakukovali do výloh i do dveří, až konečně Hermiona ukázala před sebe."To je on, ne?" šeptla. "Jak zahýbá doleva?""Tomu říkám překvapení," špitl Ron.Malfoy se totiž rozhlédl, nenápadně vklouzl do Obrtlé ulice a zmizel z dohledu."Rychle, nebo ho ztratíme," pobídl ostatní Harry."Budou nám vidět nohy!" varovala ustrašeně Hermiona, když jim plášť začal pleskat kolem kotníků. Bylo už pro ně mnohem obtížnější než kdysi schovat se pod něj všichni tři."To je jedno," odbyl ji netrpělivě Harry. "Teď hlavně musíme švihat!"Jenže Obrtlá, postranní ulička zasvěcená černé magii, se zdála být zcela liduprázdná. Dívali se do výkladních skříní, které míjeli, vypadalo to ale, že ani v jednom z krámů nejsou žádní zákazníci. Harry usuzoval, že v těchto nebezpečných časech plných podezíravosti se svým způsobem prozradí každý, kdo si kupuje výtvory černé magie - či přinejmenším každý, kdo je viděn, jak si je kupuje.Hermiona ho bolestivě štípla do paže."Au!""Psst! Podívej! Támhle je!" hlesla mu do ucha.Došli právě k jedinému obchodu v Obrtlé ulici, ve kterém Harry kdysi byl: krámek Borgin & Burkes nabízel široký sortiment zlověstných předmětů. Uvnitř, mezi vitrínami plnými lebek a starých lahví, stál zády k nim Draco Malfoy a skoro ho nebylo vidět vedle obrovské černé skříně, té samé, v níž se kdysi Harry schoval, aby se vyhnul setkání s ním a s jeho otcem. Podle toho, jak Malfoy šermoval rukama, se dalo předpokládat, že se něčeho horlivě dožaduje. Majitel obchodu pan Borgin, shrbený muž s mastnými vlasy, stál za pultem a v obličeji měl zvláštní výraz, v němž se mísila nevole se strachem."Kdybychom tak věděli, o čem spolu mluví," povzdechla si Hermiona."To můžeme!" vyhrkl Ron. "Počkejte chviličku - sakra!"Vzápětí upustil pár krabic, se kterými se vláčel, a přehraboval se v největší z nich."Koukněte, ultradlouhé uši!""Fantastické!" zajásala Hermiona, když Ron rozmotal pár dlouhých růžových provázků a začal je soukat k prahu krámku. "Doufám jen, že ty dveře nejsou očarované proti vyrušení…""Nejsou!" tiše triumfoval Ron. "Poslouchejte!"Dali hlavy k sobě a dychtivě poslouchali na konci provázků, kterými k nim doléhal Malfoyův hlas stejně zřetelně, jako by pustili rádio."…víte, jak to spravit?""Možná ano," přisvědčil Borgin tónem, kterým dával najevo, že není ochoten nic jednoznačně slíbit. "Budu ovšem muset tu věc vidět. Proč jste ji nepřinesl s sebou?""To nejde," odpověděl Malfoy. "Musí zůstat, kde je. Potřebuji jen, abyste mi vysvětlil jak na to."Harry viděl, jak si Borgin nervózně olízl rty."No, musím říct, že takhle to bude velice nesnadné, když to nevidím, možná to ani nepůjde. Vůbec nic vám nezaručuju.""Ne?" opáčil Malfoy a Harrymu podle tónu jeho hlasu bylo jasné, že se posměšně šklebí. "Tohle vám možná pomůže trochu pozvednout sebevědomí."Přistoupil k Borginovi blíž, takže ho skříň skryla jejich očím. Aby na něj přece jen dohlédli, posunuli se Harry, Ron a Hermiona kousíček stranou, i nadále však viděli pouze Borgina, který se tvářil absolutně vyděšeně."Jestli to někomu povíte," pokračoval Malfoy, "vyřídím si to s vámi. Znáte Fenrira Šedohřbeta? Je to náš rodinný přítel, občas k vám zaskočí, aby se přesvědčil, jestli se tomu plně věnujete.""Nepotřebuju žád…""O tom rozhodnu já," zarazil ho Malfoy. "No, budu už muset jít. A tohleto nezapomeňte pořádně schovat, budu to potřebovat.""Nechtěl byste si to tedy rovnou odnést?""Ovšemže ne, vy pišišvore jeden natvrdlá. Jak bych s tím vypadal před lidmi na ulici? Prostě to není na prodej.""Jistěže… pane."Borgin se uctivě uklonil, stejně hluboko jako tenkrát, když ho Harry viděl klanět se Luciusi Malfoyovi."Nikomu ani slovo, Borgine - a tím myslím i vaši matku, rozumíte?""Spolehněte se, spolehněte," zamumlal Borgin a znovu se uklonil.Hned nato cinkl zvonek nade dveřmi a Malfoy s nesmírně samolibým úsměvem opatrně vyšel z obchodu. Prošel tak těsně kolem Harryho, Rona a Hermiony, až cítili, jak se jim plášť znovu zatřepotal u kolenou. Borgin v krámku zůstal jako přimražený. Podlézavý úsměv z jeho tváře zmizel, vystřídalo jej znepokojení."Co to má znamenat?" zašeptal Ron a přitahoval ultradlouhé uši."Nevím," zavrtěl hlavou Harry a usilovně přemýšlel. "Chce něco opravit… a taky si u Borgina něco zamlouval… neviděli jste, na co ukazoval, když říkal tohleto?""Ne, za tou skříní na něho nebylo vidět…""Zůstaňte tady, vy dva," zašeptala Hermiona."Co to vy…?"Ale Hermiona už vyklouzla zpod neviditelného pláště. V odrazu ve výloze si upravila vlasy a pak energicky vstoupila do obchodu, nad jehož dveřmi se znovu rozcinkal zvonek. Ron honem nacpal ultradlouhé uši zpátky pod práh a jeden provázek podal Harrymu."Dobrý den přeji, to je dnes ale hrozné ráno, viďte?" šveholila Hermiona. Borgin neodpověděl, pouze si ji měřil podezřívavým pohledem, zatímco si spokojeně pobrukovala a bloumala mezi nepřehlednou změtí vystaveného zboží."Tenhle náhrdelník je na prodej?" zastavila se před zasklenou vitrínou."Pokud máte půl druhého tisíce galeonů," odpověděl chladně Borgin."No… hmm… tolik tedy vážně nemám," mávla rukou Hermiona a šla dál. "A co tahleta roztomilá… hmm… lebka?""Šestnáct galeonů.""Takže tu byste mi prodal, viďte? Nemá ji… nemá ji nikdo zamluvenou?"Borgin si ji prohlížel přimhouřenýma očima. Harry měl nepříjemný dojem, že přesně vytušil, o co jí jde. Také Hermiona vycítila, že ji Borgin prokoukl, protože náhle hodila veškerou opatrnost za hlavu."Věc se má tak… hmm… ten chlapec, který tu před chviličkou byl, Draco Malfoy… totiž, je to můj kamarád a já bych mu ráda koupila nějaký dárek k narozeninám. Jestli si už u vás ale něco zamluvil, nechtěla bych mu koupit totéž, takže… no…"Pěkně průhledné, pomyslel si Harry a Borgin byl zjevně téhož mínění."Ven!" vyštěkl ostře. "A honem!"Hermiona nečekala, až jí řekne dvakrát, a rozběhla se ke dveřím. Borgin za ní, a jakmile zvonek znovu zacinkal, přibouchl dveře a vyvěsil na ně ceduli ZAVŘENO."A je vymalováno," povzdechl Ron a vtáhl Hermionu pod plášť. "Za pokus to stálo, ale šla jsi na to trošičku okatě…""Jasně, příště mi ukaž, jak to mám dělat, ty mistře tajností!" vyštěkla na něj.Takhle na sebe prskali celou zpáteční cestu ke Kratochvilným kouzelnickým kejklím. Tam s tím museli přestat, aby mohli nepozorovaně proklouznout kolem silně znepokojené paní Weasleyové a Hagrida, kteří si jejich nepřítomnosti očividně povšimli. Jakmile byli uvnitř, Harry shodil neviditelný plášť, schoval ho do tlumoku a připojil se k Hermioně a Ronovi, kteří na výtky paní Weasleyové reagovali tvrzením, že byli celou dobu v zadní místnosti a že se po nich určitě pořádně nepodívala.