7. Křikův Klub (1. část)

Značnou část posledního prázdninového týdne hloubal Harry nad tím, co mělo znamenat Malfoyovo chování v Obrtlé ulici. Nejvíc ze všeho mu vrtal hlavou uspokojený výraz, s nímž Malfoy vyšel z krámu. Ať už ho potěšilo cokoli, rozhodně to nemohlo být nic dobrého. Harryho navíc popuzovalo, že v Ronovi ani v Hermioně Malfoyovo počínání nevzbuzovalo takovou zvědavost jako v něm; zdálo se alespoň, že po několika dnech je už nebavilo věčně se o něm bavit."No ano, vždyť pořád říkám, že to vypadalo divně," prohlásila poněkud netrpělivě Hermiona. Seděla na okenním parapetu v pokoji dvojčat, nohy měla položené na lepenkové krabici a jen neochotně odtrhla oči od nové učebnice Překladů run pro pokročilé."Neříkali jsme ale taky, že to může mít spoustu různých vysvětlení?""Třeba se mu rozbila ta jeho ruka slávy," poznamenal bez valného zájmu Ron, který se právě pokoušel narovnat zohýbané ocasní větvičky svého koštěte. "Vzpomínáš na tu scvrklou ruku, co Malfoy měl?""Jenže co potom mělo znamenat to jeho: A tohleto nezapomeňte pořádně schovat!?" zeptal se už bůhví pokolikáté Harry. "To mi připadalo, jako by Borgin k té rozbité věci měl ještě jednu a že Malfoy by je chtěl obě.""Myslíš?" utrousil Ron, který se teď snažil oškrábat z násady koštěte nějakou špínu."Jo, myslím," zabručel Harry. Když Ron ani Hermiona neodpověděli, pokračoval: "Malfoyův otec je v Azkabanu. Nemyslíte, že by se Malfoy rád pomstil?"Ron vzhlédl a zamrkal."Malfoy že by se chtěl pomstít? Jak by to asi udělal?""To je právě to, co nevím!" postěžoval si rozčileně Harry. "Určitě má ale něco za lubem a my bychom to neměli podceňovat. Jeho otec je Smrtijed a -"Harry náhle vytřeštil oči a s otevřenými ústy zažíral na okno za Hermionou. Právě ho cosi napadlo a vyrazilo mu to dech."Harry?" zneklidněla Hermiona. "Co se děje?""Nebolí tě zas ta tvoje jizva?" znervózněl Ron."On je Smrtijed," soukal ze sebe Harry. "Dal se k Smrtijedům místo otce!"Nastalo ticho a pak se Ron rozchechtal."Malfoy? Vždyť je mu šestnáct, Harry! Myslíš, že Ty-víš-kdo by o něho stál?""To mi připadá hodně nepravděpodobné," prohlásila Hermiona a zjevně jen stěží ovládala hlas. "Proč si myslíš, že -""Totiž, tam u madame Malkinové - ještě se ho ani nedotkla a on na ni začal hulákat a honem schovával ruku, když mu chtěla vyhrnout rukáv. Byla to levá ruka. Má na ní vypálené Znamení zla!""Já tedy nevím," zavrtěl Ron nepřesvědčeně hlavou."Řekla bych, že odtamtud prostě chtěl vypadnout, Harry," přidala se Hermiona."Ukazoval Borginovi něco, co jsme neviděli," trval Harry tvrdohlavě na svém. "Něco, co Borgina doopravdy vyděsilo. Bylo to Znamení zla, já to prostě vím - ukazoval Borginovi, s kým má tu čest, a sami jste viděli, že ho Borgin bral zatraceně vážně!"Ron s Hermionou se po sobě znovu podívali."Nejsem si jistá, Harry…""Jo, i já pořád tvrdím, že Ty-víš-kdo by Malfoye mezi Smrtijedy nepřijal…"Harry, navztekaný, ale absolutně přesvědčený o své pravdě, popadl hromadu špinavých famfrpálových hábitů a vypadl z pokoje: paní Weasleyová jim už několik dnů připomínala, aby nenechávali praní a balení na poslední chvíli. Na odpočívadle schodiště narazil na Ginny, která se vracela do svého pokoje s plnou náručí čerstvě vyžehleného šatstva."Být tebou, do kuchyně bych zrovna teď nechodila," varovala ho. "Je tam silně přešišláno.""Dám si pozor, abych se nenakazil," usmál se.A skutečně, když vešel do kuchyně, zjistil, že u stolu sedí Fleur a barvitě líčí všechny přípravy své a Billovy svatby. Paní Weasleyová dohlížela na hromadu růžičkové kapusty, která se právě sama loupala, a značně se škaredila."…ušš jsme se s Billem prrakticky rrozhodli, šše budeme mít jen dvě drrušičky, Ginny a Gabrriela budou spolu vypadat prrostě úšasně! Ršíkala jsem si, šše bychom je mohli obléknout do svědě zlaté - rrůšová by se ssamozršejmě s Ginninými vlasy prršíšerně tloukla…""Á, Harry!" uvítala ho hlučně paní Weasleyová a nemilosrdně uťala Fleuřin monolog. "Dobře, žes přišel, chci ti vysvětlit bezpečnostní opatření na zítřejší cestu do Bradavic. Dostaneme zase auta od ministerstva a na nádraží budou čekat bystrozorové -""Bude tam taky Tonksová?" zeptal se Harry a podal jí svoji famfrpálovou výbavu."Ne, nejspíš ne, podle toho, co Artur říkal, je přidělená jinam.""Úplně o sebe prrsestála dbát, tahle Tonksová," zapřemítala Fleur a prohlížela si svůj oslnivý odraz na vypouklé straně čajové lžičky. "To je obrrovská chyba, abyste věděli můj názorr…""Ano, díky," skočila jí paní Weasleyová poněkud kousavě znovu do řeči. "Už bys asi měl běžet, Harry, byla bych ráda, kdybyste měli sbaleno pokud možno dnes večer, abychom se vyhnuli všem známým zmatkům na poslední chvíli."A následujícího dne ráno proběhl jejich odjezd skutečně spořádaněji než obvykle. Když ministerská auta dorazila, všichni už stáli před Doupětem - kufry měli sbalené, Hermionin kocour Křivonožka ležel bezpečně zavřený v cestovním košíku a Hedvika, Ronova sovička Papušík i Ginnyina nová zářivě rudá trpaslenka Arnold byly v klecích."Au revoir, Arry," zahrčela Fleur a políbila ho na rozloučenou. Ron s nadějí ve tváři okamžitě vyrazil za ním, Ginny mu ale nastavila nohu, takže zakopl a svalil se u Fleuřiných nohou do prachu. Navztekaný, zrudlý a ušpiněný se zvedl a bez rozloučení upaloval k autu.Tentokrát je nečekal usměvavý Hagrid. Místo něj byli na nádraží King's Cross dva zachmuření vousatí bystrozorové v tmavých mudlovských oblecích, a jen co auta zastavila u chodníku, připojili se k odjíždějícím každý z jedné strany a beze slova je doprovodní do nádražní budovy."Tak honem, honem, projděte tou přepážkou!" volala paní Weasleyová, kterou strojové jednání bystrozorů zjevně vyvádělo z míry. "Harry by měl jít první a s ním -"Tázavě pohlédla na jednoho bystrozora, který krátce kývl, uchopil Harryho v nadloktí a chystal se ho odvést k přepážce mezi nástupišti devět a deset."Chodit umím sám, díky!" ohradil se podrážděně Harry a vytrhl se mu z pevného sevření. Rozjel se s vozíkem přímo proti masivní přepážce, svého mlčícího společníka ignoroval a vteřinu nato už stál na nástupišti devět a tři čtvrtě, kde čekal zářivě červený bradavický spěšný vlak a pufal do davu oblaka páry.Během několika dalších vteřin se k Harrymu připojila Hermiona i Weasleyovi. Aniž by čekal na pokyn podmračeného přísného bystrozora, pustil se dál po nástupišti a mávl na Rona a Hermionu, aby mu pomohli najít volné kupé."Teď nemůžeme, Harry," pohlédla na něj omluvně Hermiona. "Nejdřív musíme s Ronem zajít do prefektského vagónu a pak chvíli hlídkovat na chodbách.""No jasně, já zapomněl," přikývl Harry."Raději si všichni rovnou nastupte, za pár minut to odjíždí," vybídla je paní Weasleyová, když se podívala na hodinky. "Tak ať se ti letos daří, Rone…""Pane Weasley mohl bych s vámi minutku mluvit?" odhodlal se nečekaně Harry."Samozřejmě," přitakal pan Weasley poněkud překvapeně, přesto však zamířil za ním do ústraní, aby je nikdo neslyšel.Harry, který si všechno důkladně promyslel, dospěl k závěru, že má-li o té věci někomu povědět, bude pan Weasley tou nejvhodnější osobou. Za prvé pracuje na ministerstvu, a má tudíž nejlepší podmínky pro další šetření, a za druhé u něj sotva hrozí nebezpečí, že by ho vzteky trefil šlak.Když odcházeli stranou, všiml si, jak po nich paní Weasleyová i podmračený bystrozor podezřívavě loupli očima."Když jsme byli v Příčné -""Chceš říct, že se konečně dozvím, kam jste se s Ronem a s Hermionou ztratili, když jste údajně byli vzadu ve Fredově a Georgeově krámku?" ušklíbl se pan Weasley."Jak jste to -""Harry, prosím tě! Mluvíš přece s člověkem, který vychovával Freda a George.""Ehm… no jo, máte pravdu, tam vzadu jsme nebyli.""No tak fajn, a teď vyklop to nejhorší.""Totiž, stopovali jsme Draca Malfoye. Schovali jsme se pod mým neviditelným pláštěm.""A měli jste nějaký konkrétní důvod, nebo to bylo jen tak z rozmaru?""Měl jsem podezření, že Malfoy chystá nějaký podraz," vysvětloval Harry a nevšímal si střídavě podrážděného a pobaveného výrazu pana Weasleyho. "Utekl matce a já chtěl vědět proč.""To chápu," přikývl smířeně pan Weasley. "No a? Co jste zjistili?""Zapadl k Borginovi a Burkesovi," sdělil Harry, "a naléhal na toho chlapa, co to tam vede, na Borgina, aby mu pomohl něco opravit. A taky chtěl, aby mu Borgin nechal nějakou věc, co si zamluvil, u sebe v krámě. Podle toho, jak o ní mluvil, si myslím, že to byla stejná věc jako ta, kterou potřeboval opravit. Jako by šlo o pár. A…"Harry se zhluboka nadechl."A ještě něco. Viděli jsme, jak Malfoy vyskočil málem až do stropu, když mu madame Malkinová chtěla sáhnout na levou ruku. Řekl bych, že na ní má vypálené Znamení zla. Že se dal k Smrtijedům místo otce."Pan Weasley se zatvářil zaraženě. Teprve po chvíli řekl: "Pochybuji, Harry, že by Ty-víš-kdo dovolil, aby šestnáctiletý -""A ví někdo doopravdy, co Vy-víte-kdo dovolí nebo nedovolí?" odsekl rozhořčeně Harry. "Promiňte, pane Weasley, ale tohle by přece chtělo prošetřit! Jestli Malfoy potřebuje něco opravit a nutí k tomu Borgina vyhrožováním, jde nejspíš o něco z černé magie, nebo o něco nebezpečného, nezdá se vám?""Mám-li být upřímný, tak o tom pochybuji, Harry," odpověděl rozvážně pan Weasley. "Podívej, když byl Lucius Malfoy zatčen, provedli jsme v jeho domě prohlídku. Zabavili jsme všechno, co nám připadalo nebezpečné.""Myslím, že vám něco ušlo," trval Harry umíněně na svém."Což, možné to je," připustil pan Weasley, Harry na něm ale viděl, že to říká, jen aby ho nerozladil.Za zády se jim ozval hvizd píšťalky. Skoro všichni už byli ve vlaku a dveře se zavíraly."Raději už běž," vybídl ho pan Weasley a paní Weasleyová křikla: "Honem, Harry!"Prudce vyrazil a oba Weasleyovi mu pomohli naložit kufr."Poslyš, drahoušku, na Vánoce přijedeš k nám! S Brumbálem jsme všechno domluvili, takže se zas brzy uvidíme," sdělovala mu ještě oknem paní Weasleyová, když za sebou zabouchl dveře a vlak se dal pomalu do pohybu. "Dávej na sebe pozor a…"Vlak nabíral rychlost."Chovej se slušně a…"Paní Weasleyová už musela běžet, aby vlaku stačila."Ať se ti nic nestane!"Harry mával, dokud vlak nenajel do zatáčky a pan a paní Weasleyovi se mu neztratili z dohledu. Pak se otočil, aby zjistil, kam se všichni poděli. Ron s Hermionou trčeli nejspíš v prefektském vagónu, ale kousek od sebe na chodbičce zahlédl Ginny, která se bavila s několika kamarády. Prodral se k ní a kufr táhl za sebou.Ti, které míjel, na něj hleděli s bezostyšnou zvědavostí. Někteří dokonce tiskli nosy na sklo svých kupé, aby na něj lépe viděli. Harry se sice smířil s tím, že po všech těch žvástech o "vyvoleném", které otiskl Denní věštec, ho bude spousta lidí okukovat a vyvalovat na něj oči, přesto se mu tenhle pocit, že stojí jakoby přímo v záři silného reflektoru, ani trochu nezamlouval. Poklepal Ginny na rameno."Nepůjdeme si najít kupé?""Já nemůžu, Harry, slíbila jsem Deanovi, že pojedeme spolu," omluvila se rozveselená Ginny. "Tak zatím!""Jasně," přikývl. Pocítil zvláštní podrážděné bodnutí, když od něj odcházela a zavlál za ní závoj dlouhých rudých vlasů. Přes léto si natolik zvykl na její každodenní přítomnost, že málem zapomněl, že ve škole Ginny nemá ve zvyku trávit čas s ním, s Ronem a s Hermionou. Zamrkal a rozhlédl se - kolem bylo plno děvčat, která na něj zírala jako uhranutá."Ahoj, Harry!" ozval se za ním známý hlas."Neville!" vydechl úlevou, když spatřil, jak se k němu prodírá mladík s kulatým obličejem."Nazdar, Harry," pozdravila dívka s dlouhými vlasy a velkýma zamlženýma očima, jež kráčela Nevillovi v patách."Ahoj, Lenko, jak se máš?""Báječně, díky za optání," odpověděla. K hrudi si tiskla časopis, jehož obálka velkým písmem hlásala, že uvnitř jsou jako dárek strašibrýle."Tak Jinotaj si pořád vede dobře, co?" poznamenal Harry, který k časopisu pociťoval jisté sympatie od té doby, co s ním v loňském roce udělal exkluzivní rozhovor."No jasně, náklad pořád stoupá," pochválila si spokojeně Lenka."Pojďte si najít místo k sezení," vybídl je Harry a všichni tři se vydali chodbičkami a proplétali se mezi tiše zírajícími studenty. Konečně našli prázdné kupé a Harry vděčně vklouzl dovnitř."Koukají dokonce i po nás," poznamenal Neville a ukázal na sebe a na Lenku, "jen proto, že jsme s tebou!""Koukají po vás, protože jste taky byli na ministerstvu," opravil ho Harry, když zvedal kufr do přihrádky zavazadlového prostoru. "Toho našeho malého dobrodružství byl plnýDenní věštec, určitě jste to taky viděli.""Ano," přitakal Neville. "Já si nejdřív myslel, že se babička bude kvůli všemu tomu humbuku zlobit, ale naopak ji to náramně potěšilo. Říkala, že se konečně začínám aspoň trochu vybarvovat po tátovi. Koupila mi novou hůlku, podívej!"Vytáhl ji a ukázal Harrymu."Třešňové dřevo a vlas z hřívy jednorožce," oznámil pyšně. "Myslíme si, že to byla jedna z posledních hůlek, které Ollivander prodal, protože hned druhý den zmizel… No tak, Trevore, pojď pěkně zpátky!"A Neville se vsoukal pod sedadlo, aby chytil svého žabáka, který právě podnikl jeden z mnoha pravidelných pokusů o útěk."Budeme letos zase dělat schůzky BA, Harry?" zeptala se Lenka, která právě zprostředJinotaje vytahovala křiklavě pestrobarevné brýle."To už snad nemá smysl, když jsme se zbavili Umbridgeové, ne?" odpověděl a posadil se. Neville se uhodil do hlavy o sedadlo, když zpod něj vylézal, a tvářil se zklamaně."Mně se BA líbila! Naučil jsem se tam s vámi spoustu věcí!""Já ty schůzky taky měla ráda," pokojně se k němu přidala Lenka. "Bylo to jako mít kamarády."Zase vyslovila jednu z těch častých a znepokojivých poznámek, při nichž Harry míval smíšené pocity lítosti a rozpaků. Než ale stačil zareagovat, vyrušil je jakýsi šum u dveří jejich kupé. Pár dívek ze čtvrtého ročníku si za sklem něco špitaly a tiše se chichotaly."Tak se ho zeptej!""Já ne, ty!""Tak jo!"A jedna z nich, kurážně působící dívka s velkýma tmavýma očima, výraznou bradou a dlouhými černými vlasy, se protlačila do dveří."Ahoj, Harry, já jsem Romilda, Romilda Vaneová," zahalasila sebevědomě. "Co kdyby sis přesedl k nám, do našeho kupé? Nemusíš přece sedět s nimi," dodala šeptem, který zasyčel po celém kupé, a ukázala na Nevillův zadek vytrčený zpod sedadla (Neville opět honil Trevora) a na Lenku, která s dárkovými strašibrýlemi připomínala bláznivou sovu hrající všemi barvami kolem očí."To jsou moji kamarádi," odtušil chladně Harry."Ach tak," hlesla dívka a zatvářila se nadmíru překvapeně. "Tak to jo. Jasně."Vycouvala z kupé a zavřela za sebou posuvné dveře."Čeká se od tebe, že budeš mít úžasnější kamarády, než jsme my," ozvala se Lenka a znovu dokázala, jak umí být trapně upřímná."Vy jste úžasní," ujistil ji stručně Harry. "Nikdo z nich nebyl na ministerstvu. Nebojovali spolu se mnou.""To je od tebe moc hezké, že to říkáš," rozzářila se Lenka, posunula si strašibrýle výš ke kořenu nosu a ponořila se do četby Jinotaje."Nebojovali jsme ale s ním," poznamenal Neville, který se vynořil zpod sedadla s vlasy plnými smetí a prachu a s odevzdaně se tvářícím Trevorem v ruce. "To tys s ním bojoval. Měl bys slyšet, jak o tobě mluví babička. Tenhle Harry Potter má víc kuráže než celé ministerstvo kouzel dohromady! Dala by za to bůhvíco, kdyby mohla mít za vnuka tebe…"Harry se rozpačitě usmál a při první možné příležitosti převedl hovor na výsledky zkoušek NKÚ. Zatímco mu Neville odříkával svoje známky a uvažoval nahlas, jestli bude smět pokračovat ve studiu přeměňování na OVCE, když dostal jen přijatelnou, Harry ho sice sledoval, doopravdy ale neposlouchal.Voldemort poznamenal Nevillovi dětství stejně neblaze jako Harrymu, Neville však neměl sebemenší tušení, jak málo stačilo, aby jej potkal Harryho osud. Věštba se mohla týkat jednoho či druhého z nich, Voldemort ovšem z nevyzpytatelných důvodů usoudil, že tím, o kom promlouvala, je Harry.Kdyby si byl vybral Nevilla, byl by to teď Neville, sedící proti Harrymu, kdo by měl na čele jizvu ve tvaru blesku a na bedrech by nesl tíhu věštby… či snad ne? Byla by Nevillova matka také zemřela, aby ho zachránila, jako se Lily obětovala pro Harryho? Určitě by to byla udělala… Co kdyby se ale mezi svého syna a Voldemorta nestačila postavit? Mohlo se stát, že by v takovém případě neexistoval vůbec žádný "vyvolený? Bylo by tu místo Nevilla jen prázdné sedadlo a naproti by seděl Harry bez jizvy, kterého by na rozloučenou políbila jeho vlastní, a ne Ronova matka?"Není ti něco, Harry? Vypadáš divně," staral se Neville.Harry sebou škubl."Promiň - jen jsem…""Nepřepadl tě strachopud?" zeptala se soucitně Lenka a hleděla na něj přes obroučky obrovských barevných brýlí."Co… cože?""Strachopud… Jsou neviditelní, proplují ti ušima do hlavy a úplně ti zamlží mozek," vysvětlovala. "Mám dojem, že jsem cítila, jak tady jeden poletuje."Zamávala rukama ve vzduchu, jako by odháněla velké neviditelné můry. Harry a Neville se po sobě podívali a honem se začali bavit o famfrpálu.Venku za okny bylo stejně mizerné počasí jako to, které panovalo celé léto. Projížděli dlouhými pásy lezavě chladné mlhy, z níž se jen tu a tam vynořili do zářivého, ale slabého slunečního svitu. Byli právě v jednom z jasných úseků a slunce jim stálo téměř nad hlavou, když k nim do kupé konečně vešli Ron s Hermionou."Už aby tu byl vozík s obědem, padám hlady," zatoužil Ron, svezl se redle Harryho a mnul si žaludek. "Ahoj, Neville, ahoj, Lenko. - Chceš něco slyšet?" otočil se k Harrymu. "Malfoy dlabe na svoje prefektské povinnosti! Klidně si sedí v kupé s ostatními zmijozelskými, viděli jsme ho, když jsme šli kolem."Harry sebou trhl a napřímil se. Ronovo sdělení ho zaujalo. Malfoyovi se vůbec nepodobalo, že by promeškal příležitost ohánět se svou pravomocí prefekta, které s obrovskou chutí zneužíval celý předchozí rok."Co udělal, když vás viděl?""To, co obvykle," odpověděl lhostejně Ron a naznačil rukou neslušné gesto. "Jako by to ale ani nebyl on, co? Totiž… v tomhle ano," zopakoval gesto ještě jednou, "ale proč není na chodbičce a nevopruzuje prváky?""To nevím," zahučel Harry, mozek mu ale pracoval na plné obrátky. Nenasvědčovalo to snad tomu, že Malfoy myslí na důležitější věci, než je otravování prváků?"Možná mu víc vyhovoval vyšetřovatelský sbor," mínila Hermiona. "Možná mu prefektská práce připadá po sboru až příliš fádní.""To bych neřekl," zavrtěl hlavou Harry. "Myslím, že -"Než však stačil svoji teorii rozvinout, dveře se otevřely znovu a do kupé vešla zadýchaná studentka třetího ročníku."Mám tohle doručit Nevillu Longbottomovi a Harrymu P-Potterovi," zakoktala se, když se její pohled střetl s Harryho očima, a zčervenala rozpaky. Podávala jim dvě roličky pergamenu převázané fialovou stuhou. Harry s Nevillem si od ní užasle vzali roličky se svými jmény a dívka vyklopýtala z kupé."Co je to?" chtěl vědět Ron, když Harry svůj pergamen rozvinul."Pozvánka," odpověděl Harry.
Harry,velice by mě potěšilo, kdybyste se ke mněpřipojil na malý oběd v kupé C.S úctouProfesor H. E. T. Křiklan
"Co je to zač, ten profesor Křiklan?" zajímal se Neville a nechápavě hleděl na svoji pozvánku."Nový učitel," vysvětloval Harry. "No, nejspíš tam budeme muset jít, co?""Proč ale zve mě?" vyptával se nervózně Neville, jako by čekal, že dostane školní trest."Nemám ponětí," prohlásil Harry, což nebyla tak docela pravda, jen dosud neměl žádný důkaz, že je jeho domněnka správná. "Poslyš," dodal ještě, protože náhle dostal skvělý nápad. "Co kdybychom se tam vydali pod neviditelným pláštěm? Aspoň bychom se cestou mohli pořádně podívat na Malfoye a zjistit, co má za lubem."Ukázalo se však, že svůj nápad nemohou uskutečnit: projít pod pláštěm chodbičkami plnými lidí, kteří vyhlíželi vozík s občerstvením, bylo absolutně nemožné. Harry plášť lítostivě strčil do kapsy a říkal si v duchu, že by bylo báječné mít ho na sobě už jen proto, aby se vyhnul všem zvědavým pohledům, kterých snad od chvíle, kdy vlakem procházel poprvé, ještě přibylo. Několikrát studenti dokonce vyběhli z kupé, aby si ho mohli lépe prohlédnout. Jedinou výjimkou byla Cho Changová, která se naopak ve svém kupé schovala, jakmile ho viděla přicházet. Když míjel její dveře, viděl, jak se tvrdošíjně baví se svou kamarádkou Mariettou. Ta si udělala neobyčejně silný mejkap, ale přesto jím zcela nezakryla podivný pruh pupínků, jež jí dosud hyzdily obličej. Harry se škodolibě pousmál a pokračoval v cestě.Když došli do kupé C, okamžitě viděli, že nejsou jedinými pozvanými, přestože podle srdečnosti hostitelova uvítání to vypadalo, že Harry je ten, z jehož přítomnosti má profesor Křiklan největší radost."Harry, chlapče drahý!" rozzářil se, jakmile ho uviděl, a vyskočil, až se zdálo, že jeho obrovské břicho zahalené v sametu zabírá všechen zbývající prostor v kupé. Lesklá lysá hlava a mohutný stříbrný knír se ve slunečních paprscích třpytily stejně oslnivě jako zlaté knoflíky na profesorově vestě. "Rád vás vidím, moc rád vás vidím. A vy musíte být pan Longbottom!"Neville přikývl a zatvářil se polekaně. Na Křiklanův pokyn se usadili proti sobě na jediných dvou zbývajících volných sedadlech nejblíž u dveří. Harry se rozhlédl po ostatních hostech. Poznal jednoho studenta Zmijozelu ze svého ročníku, vysokého černošského chlapce s vystouplými lícními kostmi a protáhlýma šikmýma očima. Byli tam také dva chlapci ze sedmého ročníku, které Harry neznal, a přimáčknutá v koutě se vedle Křiklana krčila Ginny, která se tvářila, jako by si nebyla zcela jistá, jak se tam vlastně dostala."Jestlipak se znáte se všemi?" zeptal se Křiklan Harryho a Nevilla. "Blaise Zabini je samozřejmě z vašeho ročníku…"Zabini nedal najevo, že by je poznával, a neměl se ani k pozdravu; Harry s Nevillem si počínali stejně. Mezi studenty Nebelvíru a Zmijozelu už ze zásady panovala vzájemná nevraživost."Tohle je Cormac McLaggen, možná už jste se někdy potkali… Ne?"McLaggen, urostlý mladík s rozježenými vlasy, zvedl ruku na pozdrav a Harry s Nevillem mu odpověděli pokývnutím.