9. Princ Dvojí Krve (2.část)

"Má rád kyselé bonbony?" žasl Ron, který si vzkaz přečetl Harrymu přes rameno a tvářil se zcela zmateně."To je heslo, abych prošel kolem chrliče před jeho pracovnou," vysvětlil mu polohlasně Harry. "No vida! Tohle Snapea nepotěší… na ten jeho školní trest nebudu mít čas!"Celou přestávku strávili s Ronem a s Hermionou úvahami o tom, co asi bude Brumbál Harryho učit. Ron považoval za nejpravděpodobnější, že to budou nějaké obzvlášť účinné kletby a zaklínadla, o jakých Smrtijedi nemají ani ponětí. Hermiona prohlásila, že něco takového by nebylo legální, a za mnohem pravděpodobnější považovala, že chce Brumbál Harryho učit pokročilá obranná kouzla. Po přestávce odešla na věštění z čísel, zatímco Harry s Ronem se vrátili do společenské místnosti a s neobyčejným odporem se pustili do domácích úkolů od Snapea. Ukázalo se, že jde o úkoly tak složité, že s nimi ještě nebyli hotoví, když se k nim na odpolední volnou hodinu připojila Hermiona (s ní ovšem s prací výrazně pohnuli). Sotvaže skončili, ozvalo se zvonění na odpolední dvouhodinovku lektvarů, a všichni tři vyrazili známou cestou do sklepní učebny, která dlouhá léta patřila Snapeovi.Na chodbě před učebnou zjistili, že ve studiu na OVCE pokračuje jen tucet lidí. Crabbemu ani Goylovi se zjevně nepodařilo dosáhnout u NKÚ požadovaného hodnocení, postoupili však čtyři jiní studenti Zmijozelu a mezi nimi i Malfoy. Další čtveřice byla z Havraspáru a doplňoval je mrzimorský Ernie Macmillan, kterého měl Harry přes jeho poněkud nafoukané způsoby docela rád."Ahoj, Harry," pozdravil afektovaně Ernie, když k němu Harry přicházel, a podával mu ruku. "Ani jsem dnes ráno neměl příležitost s tebou na obraně proti černé magii prohodit pár slov. Celkem ucházející hodina, řekl bych, i když štítová kouzla jsou pro nás veterány z BA obnošená vesta… A co vy, jak vy se máte… Rone, Hermiono?"Stačili mu odpovědět pouhé fajn, když se dveře sklepení otevřely a na chodbu se vyvalilo nejprve břicho a za ním i Křiklan. Usmíval se na vcházející studenty tak srdečně, až se mu jeho mohutný mroží knír zkřivil, a obzvlášť nadšeně se přivítal s Harrym a se Zabinim.Sklepení už bylo neobvykle prosyceno různými výpary a nezvyklými pachy. Harry, Ron i Hermiona zvědavě čichali, když procházeli kolem velkých bublajících kotlíků. Zmijozelská čtveřice se usadila k jednomu ze stolů a totéž učinili i čtyři havraspárští, takže k Harrymu, Ronovi a Hermioně se připojil Ernie. Vybrali si stůl nejblíž kotlíku se zlatavou tekutinou vydávající jednu z nejsvůdnějších vůní, jakou Harry v životě cítil - jakýmsi tajemným způsobem mu připomínala zároveň sirupové košíčky, dřevěnou vůni násady od koštěte a cosi květinového, co snad kdysi cítil v Doupěti. Uvědomil si, jak se zdlouha a zhluboka nadechuje a že ho výpary lektvarů zaplňují, jako by je pil. Zaplavila ho nezměrná spokojenost. Usmál se na Rona a Ron mu úsměv líně opětoval."Tak, tak, tak," pokyvoval hlavou Křiklan a monumentální obrysy jeho těla se chvějivě vlnily v oblacích mihotavých par. "Vyndejte si všichni váhy a soupravy s přísadami a nezapomeňte na Přípravy lektvarů pro pokročilé…""Pane profesore?" zvedl ruku Harry."Copak, Harry?""Nemám učebnici, váhy ani nic dalšího… a Ron taky ne… Totiž, neuvědomili jsme si, že budeme smět pokračovat na OVCE…""Ano, ano, profesorka McGonagallová mi říkala… nedělejte si starosti, drahý chlapče, s tím si vůbec nelamte hlavu. Dnes můžete používat přísady z naší školní skříně, určitě najdeme i nějaké váhy, které vám půjčíme, a máme tady také hromádku starých učebnic, ty vám budou stačit, než si napíšete do Krucánků a kaňourů…"Křiklan přešel ke skříni stojící v koutě, chvíli se v ní přehraboval a vytáhl dvě neskutečně ohmatané a potrhané učebnice Přípravy lektvarů pro pokročilé od Libaciuse Brutnáka, které dal Harrymu a Ronovi spolu s dvojími zašlými váhami."Tak tedy," ujal se znovu slova, vrátil se do čela učebny a nadmul svoji mohutnou hruď tak mocně, že mu z vesty div neodlétly všechny knoflíky, "připravil jsem na ukázku několik lektvarů, abyste si je mohli prohlédnout, čistě jen pro zajímavost, chápejte. Jsou to nápoje, které byste měli umět namíchat i vy, až složíte OVCE. Předpokládám, že i když jste je sami zatím nevyráběli, určitě jste o nich už slyšeli. Poví mi někdo, co je tohle?"Ukázal na kotlík stojící nejblíž zmijozelskému stolu. Harry se nepatrně nadzvedl na židli a viděl, že je v něm cosi, co vypadá jako obyčejná vařící voda.Hermionina nacvičená ruka vylétla do vzduchu dřív, než stačil zareagovat kdokoli z ostatních, a Křiklan na ni ukázal."To je veritasérum, bezbarvý lektvar bez jakéhokoli zápachu, který každého, kdo ho vypije, donutí mluvit pravdu," referovala Hermiona."Velmi dobře, velmi dobře!" pochválil ji spokojeně Křiklan. "A tohle," pokračoval a ukázal na kotlík u havraspárského stolu, "je velice známý nápoj… v poslední době byl zmíněn i v několika ministerských sděleních… kdo by mi - ?"Hermionina ruka byla opět nejrychlejší."To je mnoholičný lektvar, pane profesore," odpověděla.Harry také poznal onu pomalu klokotající bahnitou tekutinu v druhém kotlíku, nijak mu ale nevadilo, že si zásluhy za správnou odpověď připsala Hermiona - koneckonců to byla ona, komu se lektvar tehdy v druhém ročníku podařilo připravit."Výborně, výborně! A nyní k tomuhle… ano, drahá slečno?" Křiklan poněkud zaskočeně vyvalil oči, protože ještě ani nedořekl a Hermionina ruka už se zase třepetala ve vzduchu."To je Amorův šíp!""Ano, pravdaže. Je nejspíš pošetilé, že se vůbec ptám," dodal Křiklan, na kterého to zjevně učinilo obrovský dojem, "a předpokládám, že víte, k čemu se používá?""Je to nejúčinnější elixír lásky na světě!" přikývla Hermiona."Naprosto přesné! Poznala jste ho asi podle jedinečného perleťového lesku, že?""A podle výparů, které z něj stoupají v charakteristických spirálách," doplnila ho Hermiona zaníceně. "Říká se, že každému voní jinak - podle toho, co koho osobně přitahuje. Například já z něj cítím čerstvě posečenou trávu a nový pergamen a -"Vtom malinko zrůžověla a větu nedokončila."Smím se zeptat, jak se jmenujete, drahá slečno?" otázal se Křiklan a nevšímal si jejích rozpaků."Hermiona Grangerová, pane profesore.""Grangerová… Grangerová? Nejste náhodou příbuzná s Hektorem Dagworthem-Grangerem, zakladatelem Nejpozoruhodnější lektvarnické společnosti?""Ne, to asi ne, pane profesore. Pocházím totiž z mudlovské rodiny."Harry viděl, jak se Malfoy naklání k Nottovi a něco mu šeptá. Oba se uchichtli, Křiklana to ale ani v nejmenším nevyvedlo z míry - naopak se celý rozzářil a přelétl pohledem z Hermiony na Harryho, který seděl vedle ní."Aha! Jedna z mých nejlepších kamarádek je z mudlovské rodiny a je nejlepší z celého našeho ročníku! Předpokládám, že právě tohle je ta kamarádka, o které jste mluvil, Harry, není-liž pravda?""Ano, pane profesore," potvrdil Harry."Vida, vida! Odneste si dvacet zasloužených bodů pro Nebelvír, slečno Grangerová," usmál se srdečně Křiklan.Malfoy se zatvářil téměř stejně jako tenkrát, když dostal od Hermiony pěstí do nosu. Hermiona se s rozzářeným výrazem otočila k Harrymu a zašeptala: "Tys mu vážně řekl, že jsem nejlepší z ročníku? Ach, Harry!""No a? Co tě na tom tak udivuje?" usykl Ron a tvářil se bůhvíproč dotčeně. Jsi přece nejlepší z ročníku. Kdyby se zeptal mě, řekl bych mu to samé!"Hermiona se usmála, zároveň však Rona rázně umlčela, aby slyšeli, co Křiklan vykládá dál. Ron vypadal dost rozladěně."Amorův šíp samozřejmě neprobudí lásku doopravdy. Lásku je nemožné uměle vytvořit nebo napodobit. Ne, tento elixír pouze navozuje pocit silného poblouznění či přímo posedlosti. Je to pravděpodobně nejnebezpečnější a nejmocnější lektvar v této místnosti - ale ano, je to tak," dodal a vážně pokýval hlavou na Malfoye a Notta, kteří se pochybovačně ušklíbli. "Až nashromáždíte tolik životních zkušeností jako já, nebudete sílu posedlosti láskou podceňovat…A nyní," odvrátil se od nich, "je načase, abychom se pustili do práce.""Ještě jste nám neřekl, co je támhleto, pane profesore," ozval se Ernie Macmillan a ukázal na malý černý kotlík na Křiklanově stole. Lektvar v kotlíku vesele bublal a šplouchal; měl barvu roztaveného zlata a velké kapky vyskakovaly nad hladinu jako zlaté rybičky, ani trocha však nevyšplíchla mimo kotlík."Ahá!" protáhl znovu Křiklan. Harry si byl naprosto jistý, že profesor na lektvar nezapomněl, ale aby dosáhl dramatického efektu, vyčkal prostě, až se na něj někdo zeptá. "Ano, támhleto. Tak tedy, támhleto, dámy a pánové, je mimořádně roztomilý dryák zvaný felix felicis. Mám za to," otočil se a s úsměvem pohlédl na Hermionu, které unikl hlasitý vzdech, "že víte, jaké má felix felicis účinky, slečno Grangerová?""Je to tekuté štěstí," vydechla rozechvěle Hermiona. "Udělá z vás šťastlivce!"Celá třída jako by se na židlích viditelně napřímila. Harry v tom okamžiku viděl z Malfoye jen jeho ulíznutou blonďatou hlavu zezadu, protože Draco konečně věnoval Křiklanovi absolutní pozornost."Přesně tak, připište si dalších deset bodů pro Nebelvír. Ano, je to zvláštní lektvárek, tenhle felix felicis," rozpovídal se Křiklan. "Příprava je strašně ošemetná, a když něco pokazíte, může to mít katastrofální následky. Uvaříte-li ho ale správně, jako v tomto případě já, zjistíte, že uspějete v každém svém snažení… alespoň dokud jeho účinky nepominou.""Tak proč ho lidé nepijí pořád, pane profesore?" vyhrkl zapáleně Terry Boot."Protože při požití přílišného množství vyvolává bezstarostnost, lehkomyslnost a příliš nebezpečnou sebedůvěru," vysvětloval Křiklan. "Však to znáte, nic se nesmí přehánět… ve velkých dávkách je prudce jedovatý. Pijete-li ho ovšem střídmě a opravdu hodně zřídka…""Vy jste se ho někdy napil, pane profesore?" zeptal se s nesmírným zaujetím Michael Corner."Dvakrát v životě," odpověděl Křiklan. "Poprvé ve čtyřiadvaceti letech a podruhé v sedmapadesáti. Dvě polévkové lžíce při snídani. Dva dokonalé dny."Zasněně se zahleděl kamsi do dáli. Ať už to jen hraje nebo ne, pomyslel si Harry, působí opravdu přesvědčivě."A právě tento nápoj," dodal Křiklan, když se zjevně vrátil zpět mezi ně, "chci jednomu z vás nabídnout v dnešní hodině jako cenu."Rozhostilo se ticho, v němž jako by se každé zabublání a zaklokotání okolních lektvarů rozléhalo desetinásobně hlasitěji."Jedna nepatrná lahvička nápoje felix felicis," upřesnil Křiklan, vytáhl z kapsy miniaturní skleněnou nádobku se zátkou a ukázal ji kolem dokola, "představuje dostatečnou dávku na dvanáct hodin štěstí. Od svítání do soumraku se odměněnému bude dařit ve všem, o co se pokusí.Ovšem pozor, musím vás varovat! Felix felicis je v organizovaných soutěžích pokládán za zakázanou látku… například ve sportovním zápolení, při zkouškách nebo při volbách. Vítěz ho tedy smí použít jen za zcela obyčejného dne… a sám se přesvědčí, jak se z toho obyčejného dne stane den neobyčejný!Nuže tedy," přešel Křiklan náhle k odměřenému tónu, "jak můžete moji báječnou cenu získat? Prostě tak, že si nalistujete stranu deset Přípravy lektvarů pro pokročilé. Zbývá nám ještě něco přes hodinu, což by měl být dostatek času, abyste se pokusili připravit alespoň trochu slušný odvar živoucí smrti. Vím, že je složitější než všechno, co jste zkoušeli doposud, a nečekám také od nikoho úplně dokonalý výsledek. Ten, kdo uvaří nejlepší lektvar, ale vyhraje tady malého felixe. Tak do toho!"Ozvalo se šoupání a skřípění, jak k sobě každý přitahoval svůj kotlík, a několik hlasitých cvaknutí, když všichni začali na misky vah nakládat závaží. Nikdo však nepromluvil. Soustředění v učebně bylo téměř hmatatelné. Harry viděl, jak Malfoy horečně otáčí stránky svých Příprav lektvarů pro pokročilé - bylo nad slunce jasnější, že mu na získání toho šťastného dne doopravdy záleží. Harry se rychle sklonil nad otřepanou učebnici, kterou mu Křiklan půjčil.Znechuceně zjistil, že předchozí majitel všechny stránky počmáral, až byly jejich okraje stejně černé jako potištěný střed. S nosem doslova zabořeným do knihy pracně luštil jednotlivé přísady (i u nich si předchozí majitel udělal několik poznámek a občas dokonce něco vyškrtl) a pak se rozběhl ke školní skříni, aby si v ní vyhledal vše potřebné. Když spěchal zpět ke kotlíku, všiml si, že Malfoy jako o závod krájí kořínky baldriánu.Všichni se neustále rozhlíželi a sledovali počínání ostatních spolužáků - to byla na hodinách lektvarů výhoda a zároveň i nevýhoda, protože bylo těžké udržet vlastní práci v tajnosti. Během deseti minut celou učebnu zaplnily namodralé výpary. Vypadalo to, že nejdál to opět dotáhne Hermiona. Její lektvar už připomínal "hustou kapalinu barvy černého rybízu", kterou učebnice charakterizovala jako ideální polotovar.Když Harry dokrájel kořínky, znovu se sklonil ke knize. Už ho vážně začínalo dopalovat, jakou ho stojí námahu vyluštit potřebné pokyny pod všemi těmi pitomými čmáraninami předchozího majitele. Ten z jakéhosi neznámého důvodu nesouhlasil s doporučením, že se má fazolka dřímalky nakrájet, a zapsal si vlastní odlišný postup:Rozdrtit plochou čepelí stříbrné dýky! Získá se tak víc šťávy než při krájení."Pane profesore, myslím, že jste znal mého dědečka, Abraxase Malfoye, že?"Harry zvedl oči. Křiklan právě procházel kolem zmijozelského stolu."Ano," přisvědčil, na Malfoye se přitom ale ani nepodíval. "Zarmoutilo mě, když jsem slyšel, že zemřel, i když to samozřejmě nebylo nic neočekávaného. Dračí spalničky v jeho věku…"A s těmito slovy od Malfoyova stolu odešel. Harry se s potměšilým úsměvem opět shrbil nad svým kotlíkem. Malfoy zjevně očekával, že se k němu profesor zachová stejně jako k Harrymu nebo Zabinimu, a možná dokonce doufal, že u něho získá podobnou protekci, na jakou si zvykl od Snapea. Vypadalo to ale, že bude-li chtít vyhrát lahvičku s nápojem štěstí, nemůže se spoléhat na nic kromě vlastního nadání.Z krájení dřímalkové fazolky se vyklubal pořádně těžký úkol. Harry se otočil k Hermioně."Smím si půjčit tvůj stříbrný nůž?"Hermiona podrážděně přikývla a vůbec neodtrhla oči od svého lektvaru, který si stále držel tmavě nachovou barvu, ačkoli podle učebnice už měl pomalu přecházet ve světlefialový odstín.Harry fazolku rozmáčkl plochou čepelí nože. Užasl, kolik se z ní okamžitě uvolnilo šťávy, a vůbec nechápal, jak jí vůbec mohla jedna scvrklá fazolka obsahovat tak velké množství. Rychle všechnu šťávu přidal do kotlíku a s překvapením sledoval, jak obsah ihned bledne v přesně odpovídající odstín fialové, jaký popisovala učebnice.Harryho zlost na předchozího majitele učebnice jako zázrakem vyprchala. S přimhouřenýma očima teď luštil další řádku pokynů. Podle učebnice měl lektvar míchat proti směru hodinových ručiček, dokud nebude průzračný jako voda. Podle připsaných poznámek předchozího majitele měl ovšem po každém sedmém zamíchání proti směru hodinových ručiček přidat jedno po směru. Že by ten člověk měl pravdu i podruhé?Harry míchal proti směru hodinových ručiček, pak zatajil dech a zamíchal jednou opačným směrem. Účinek se dostavil okamžitě. Lektvar nabyl tu nejsvětlejší růžovou barvu."Jak to děláš?" vyzvídala rozčileně Hermiona, která už byla v obličeji úplně rudá a vlasy měla od výparů z kotlíku rozčepýřené jako vrabčí hnízdo. Její lektvar si tvrdošíjně zachovával nachovou barvu."Zamíchej jednou po směru hodinových ručiček…""Nene, v učebnici se píše proti směru!" vyštěkla.Harry pokrčil rameny a míchal dál po svém. Sedmkrát proti směru hodinových ručiček, jednou po směru, přestávka… sedmkrát proti směru, jednou po směru…Ron na protější straně stolu polohlasně květnatě klel - barva jeho lektvarů připomínala tekutou lékořici. Harry se rozhlédl. Pokud viděl, nikomu jinému lektvar nezesvětlal jako jemu. Pocítil příliv radostné pýchy, tedy něco, co ho ve zdejší sklepní učebně rozhodně ještě nikdy nepotkalo."A pozor - konec!" zvolal Křiklan. "Přestaňte míchat, prosím."Pomalu začal procházet mezi stoly a nahlížel do jednotlivých kotlíků. Nijak se k jejich obsahu nevyjadřoval, tu a tam ale některý lektvar zamíchal nebo k němu přičichl. Konečně dospěl ke stolu, u něhož seděli Harry, Ron, Hermiona a Ernie. Lítostivě se pousmál, když viděl Ronovu asfaltově černou břečku, Ernieho tmavomodrý odvar přešel bez povšimnutí a Hermionin lektvar ocenil uznalým pokývnutím. Pak spatřil Harryho dílo a po tváři se mu rozlil výraz nevěřícného potěšení."Jednoznačný vítěz!" zahlaholil na celé sklepení. "Výborně, Harry, výborně! Bože dobrý, je zcela zřejmé, že jste zdědil matčino nadání, ta to s lektvary vždycky uměla, ta naše Lily! Tady máte, berte - jedna lahvička nápoje felix felicis, jak jsem slíbil, a užijte ho moudře!"Harry si maličkou lahvičku zlatavé tekutiny zastrčil do náprsní kapsy a pocítil zvláštní směsici rozkoše, když viděl zuřivé výrazy zmijozelských, a provinilosti před zklamanou Hermionou. Ron prostě vyjeveně zíral."Jak jsi to dokázal?" vyptával se šeptem Harryho, když odcházeli ze sklepení."Nejspíš jsem měl štěstí," prohlásil, protože nedaleko, na doslech byl Malfoy.Jakmile však seděli u večeře ve spolehlivém ústraní nebelvírského stolu, cítil se Harry natolik v bezpečí, že to oběma přátelům prozradil. Hermionin obličej se ovšem s každým jeho slovem víc a víc měnil v kámen."Ty si nejspíš myslíš, že to byl podvod?" zeptal se jí ublíženě."No, nebyla to zrovna tvoje vlastní práce, co říkáš?" odsekla odměřeně."Jen se řídil jinými pokyny než my," poznamenal Ron. "Mohlo to taky skončit katastrofou, nemyslíš? Harry ale zariskoval a vyplatilo se mu to." Povzdechl si. "Taky mohl Křiklan dát tu učebnici mně, ale ne, já dostal jinou, do které nikdo nikdy nic nenapsal. Kterou někdo leda pozvracel, podle toho, jak vypadá stránka dvaapadesát, ale -""Tak moment!" zaznělo Harrymu těsně za levým uchem a zároveň také ucítil závan oné květinové vůně, kterou postřehl v Křiklanově sklepení. Ohlédl se a zjistil, že se k nim připojila Ginny. "Slyšela jsem správně? Ty se vážně řídíš příkazy, které někdo napsal do nějaké knihy, Harry?"Tvářila se vyplašeně a rozzlobeně. Harry okamžitě pochopil, na co si vzpomněla."To nic není," uklidňoval ji tlumeně. "Nejde o nic takového, jako byl Raddleův deník. Je to jen stará učebnice, do které někdo čmáral.""Ty ale děláš, co se v ní píše?""Vyzkoušel jsem jen pár rad napsaných na okraji stránek, vážně, Ginny, nejde o nic podezřelého…""Na tom, co Ginny říká, něco je," přerušila ho Hermiona a okamžitě ožila. "Měli bychom si ověřit, jestli se v ní neskrývá něco zlého. Všechny ty podivné rady - kdo ví, co za tím vězí?""Hele, nech toho!" vyjel na ni rozhorleně Harry, když mu z brašny vytáhla Přípravy lektvarů pro pokročilé a zvedla hůlku."Specialis revelio!" pronesla a prudce klepla na přední desku učebnice.Nestalo se vůbec nic. Stará učebnice prostě zůstala ležet na stole, pořád stejně ohmataná a s oslíma ušima."Už jsi skončila?" vyštěkl popuzeně Harry. "Nebo si chceš počkat, jestli nezačne dělat salta nazad?""Zdá se, že je v pořádku," připustila Hermiona, dál se ale na ni podezřívavě dívala. "Totiž, opravdu je to zřejmě jen… jen učebnice.""Fajn. Takže si ji zase vezmu," prohlásil Harry a popadl knihu ze stolu, ta mu ale vyklouzla a s rozevřeným hřbetem spadla na zem.Nikdo si toho nevšiml. Harry se sehnul, aby učebnici zvedl, a když se nad ní skláněl, všiml si, že dole na zadní straně desek je něco naškrábané stejným drobným, hustým písmem jako rady, díky nimž vyhrál felix felicis - lahvičku, kterou měl nyní bezpečně schovanou v páru ponožek ve svém kufru nahoře v ložnici.
Tato kniha je majetkemPrince dvojí krve