Když jsem se probudila později. Byla u mé postele matka, otec a dědeček se bavil s doktorem.
"Pane doktore, probudila se." Řekla mamka.
"Výborně. … Jak Vám je, slečno."
"Jsem trochu zmatená a bolí mě hlava." Zamumlala jsem.
"To je v pořádku. Teď zkusím jak reagujete." Řekl doktor.
Nechápala jsem co tím myslí a divila jsem se co to tam provádí s mýma nohama, ale nic jsem necítila.
"Tohle není dobré." Řekl otec.
"Drahý, nech toho." Okřikla ho.
"Tohle nevypadá dobře. Máte hodně slabé svaly. Musíme udělat nějaké testy, abychom zjistili zda to bude trvalé."
"to znamená, že nebudu chodit?" Zeptala jsem se, ta představa mě děsila.
"To znamená, že je tu ta možnost." Řekl doktor a odešel společně s rodiči.
"Dědečku, jak dlouho jsem tu ležela?"
"Přes měsíc, drahá. Báli jsme se, že se neprobudíš. Chodil sem za tebou i Sírius, kdyby ses probudila, aby ti to mohl vysvětlit."
"Sírius? Kdo je to?"
"Sírius Black, drahá, pohádali jste se těsně před narozeninami."
"Já nevím o kom to mluvíš."
"Sírius Black, kmotr Harryho." Strachoval se děda.
"Já opravdu nevím kdo to je. Naposledy si pamatuji jak jsem mamce pomáhala péci koláče a pak ten pád ze schodů."
"Začínáš mi dělat ještě větší starosti." Řekl dědeček a šel z místnosti. ….
******
Seděla jsem na zahradě ve svém kolečkovém křesle. Zvykla jsem si na něj, ale byla jsem od té doby jiná. Neměla jsem nic než Patrica, dědečkova pečovatele jež pečoval i o mě, dědečka, zahradu a to pitomé kolečkové křeslo. Rodiče zemřeli a nikdo nevěděl jak a já jsem si to často kladla za vinu.
"Zlato, převezu tě do stínu nebo dostaneš úpal." Řekl dědeček a přesunul mě pod plážový deštník.
"Dědečku, máte telefon." Řekl Patric.
"Díky, Patriku."
"Cho, nebuď tak smutná. Koukni svítí sluníčko. Ty jsi pořád uzavřená v tom svém světě. Už z něj vylez. Sírius chce s tebou mluvit."
"Já s ním ne, ani nevím kdo to je."
"A není na čase to zjistit? Je jediný koho si nepamatuješ."
"Není jediný, jen se to týká převážně jeho."
"Ano, třeba to je ten důvod, proč tvé nohy nechtějí chodit. Doktor říkal, že je vše v pořádku, ale ty si musíš vzpomenout."
"Takhle to neříkal. Já toho člověka nechci vidět. Zřejmě byl důvod proč jsem na něj zapomněla."
"Znám tě dost dlouho, abych věděl, že je to pro tebe dobré."
"Já ho nechci vidět! Kolikrát ti to mám říkat!!!!" Zařvala jsem na něj.
2024 ©