"Nesváděj to pořád na ní."
"Nesvádím, kdyby mě schválně nepolíbila, tak jsme spolu. Záviděla ti všechno. Přátele a tak."
"Wendy na mě byla vždy hodná. Dokud se neodstěhovala do Rumunska."
"Protože viděla, že se nevzdám a tam si našla přítele."
"Jo."
"Už toho nech. Prostě ti pomůžu si vzpomenout."
"Co když nechci."
"Chceš ale nejde to." Otočil mě k sobě.
"Siriusi, už to nech být, najdi si někoho normálního a ne na vozíku, někoho k sobě."
"Nechci, chci tebe a je mi úplně jedno, že si na vozíku."
"Ale mě to jedno není."
"Podívej, byli jsme spolu rok a půl. Klapalo nám to a oba jsme byli šťastní. ……."
Snažila jsem si něco vybavit a podařilo se. Vzpomínky se valily z tajného úkrytu a já stále hleděla do jeho očí.
"…… S Wendy jsem se scházel, protže tě nejlépe znala a já jí žádal o radu, jak….."
Zpozorněla jsem, ten tón jsem poznávala.
"…. Jak tě požádat o ruku. Jenže ona se na mě pak vrhla, aby ti překazila tvé štěstí."
"Ty si mě chtěl požádat o ruku? To byl v té černé krabičce prstýnek co si ji ukazoval?"
"Ano,…" usmál se "… vidíš, že si umíš vzpomenout."
"Harry, Ron a Hermiona mi nedali pokoj a pořád mě nutili ať si s tebou promluvím."
"Jo, jenže na to si moc tvrdohlavá."
"Ublížilo mi to tak se nediv."
"Takže si vzpomínáš na vše?"
"Ne na vše ne, ale dostatek ano."
"Pořád mi budeš tvrdit, že ke mně nic necítíš?"
"Siriusi, nech to téma být. Koukni se na mě. Jsem na vozíku, neschopna se sama pohnout, uložit do postele a další."
"Mě nepřemluvíš."
"Odvez mě, prosím, domů."
"Dobře."
******
Dny byly příliš dlouhé a on zase přišel po třech dnech.
"Přišel Sirius, děvče."
"Dědečku, už toho nechte. Já ho nechci vidět."
"Ale ano a já ho přivedu."
"Ne dědečku. Opravdu to nechce být."
"Trápíš se o on taky."
"Já se netrápím, moc si na něj nepamatuji."
"Patric říkal něco jiného."
"Mě je jedno co říkal Patric, nechte ho odejít." Řekla jsem a odjela jsem s vozíkem pod deštník.
Bylo příliš silné sluníčko, ale mě se venku líbilo. Patric měl pravdu vzpomněla jsem si téměř na vše. Ale pamatovat jsem si to nechtěla, přála jsem si znovu zapomenout. Sírius si nedal pokoj. Ne nebral jako odpověď a Patric ho v tom podporoval a teď se přidal i děda. Co na tom, že sem leze a že mě má rád. Já to nechci, ne když jsem upoutána na vozík. Zavřela jsem oči a vychutnávala si to ticho. Slyšela jsem někoho slabě našlapávat.
2024 ©