Články od potterharry

... číst dál

Chomáče stejné studené mlhy, která se tlačila do oken ministerského předsedy, se o mnoho mil dál vznášely nad špinavou řekou, jejíž proud se klikatil mezi zarostlými břehy plnými odpadků. Tyčil se tu do výše obrovitý komín, temný a hrozivý pozůstatek jakési opuštěné továrny. Až na tichý klokot černé vody vládlo všude absolutní ticho. Jedinou známkou života byla vychrtlá liška, která se spustila po říčním břehu dolů k vodě a ve vysoké trávě na jejím okraji zvědavě očichávala starý odhozený papír od ryby a hranolků.Pak se ozvalo tlumené prásk a na samém břehu řeky se zčistajasna objevila štíh... číst dál

Pomalu se blížila půlnoc, ministerský předseda seděl ve své pracovně sám a četl rozvleklé vnitřní sdělení, jež mu proplouvalo mozkem, aniž by v něm zanechávalo sebemenší smysluplnou stopu. Čekal na telefonát prezidenta jisté vzdálené země, netrpělivě přemítal, kdy ten zatracený chlap konečně zavolá, a úporně se snažil potlačit nepříjemné vzpomínky na vleklý, únavný a obtížný týden. Na nic jiného už mu v hlavě prakticky nezbývalo místo. Čím víc se pokoušel soustředit na text, který držel v ruce, tím zřetelněji viděl triumfálně se usmívající obličej jednoho ze svých politických oponentů. Konk... číst dál

Kouříte? Ano nebo ne?.. Jaký je na to Váš názor? Pište do komentářů.... číst dál

Popletal se jen podivně usmíval.Podíval se na Harryho, potom na Brumbála a zeptal se ho: "A vy - ehm - vy věříte tomu, co Harry říká, Brumbále?"Na okamžik zavládlo v místnosti ticho, které porušil jen Sirius - černý pes zavrčel, naježil srst a vycenil na Popletala zuby."Ovšemže Harrymu věřím," prohlásil Brumbál a v očích mu vztekle zaplálo. "Slyšel jsem Skrkovo doznání a slyšel jsem, jak Harry líčil, co se stalo, když se Poháru dotkl. Obojí to do sebe zapadá a dohromady se tím vysvětluje všechno, co se udalo od minulého léta, kdy zmizela Berta Jorkinsová."Popletal se podivně usmíval dál. Je... číst dál

Skrkův syn otevřel oči. Tvář měl ochablou a nepřítomně zíral do neznáma. Brumbál si před něj klekl, takže měli obličeje přímo proti sobě."Slyšíš mě?" zeptal se klidným hlasem Skrka.Muž pohnul očními víčky."Ano," zamumlal."Chci, abys nám řekl," pokračoval Brumbál tiše, "jak ses sem dostal. Jak se ti podařilo z Azkabanu uniknout?"Skrk se zhluboka nadechl, až všechny přítomné zamrazilo, a pak jednotvárným, bezvýrazným hlasem spustil: "Zachránila mě matka. Věděla, že umírá, a přiměla otce, aby mě vysvobodil. Byla to poslední laskavost, kterou jí ještě mohl prokázat. Miloval ji tak, jako mě nikd... číst dál

Brumbál vstal. Okamžik ještě s odporem hleděl na Bartyho Skrka, potom však znovu zvedl hůlku. Vyletěly z ní provazy, které se kolem Skrka ovinuly a pevně ho spoutaly.Potom se obrátil k profesorce McGonagallové. "Minervo, mohl bych vás požádat, abyste tu zůstala hlídat, než Harryho odvedu nahoru?""Samozřejmě," přisvědčila profesorka McGonagallová. Vypadala, jako když je jí trochu špatně od žaludku; jako kdyby se právě dívala, jak někdo zvrací. Když však vytáhla hůlku a namířila ji na Bartyho Skrka, ruka se jí ani trochu nezachvěla."Severusi," obrátil se Brumbál k profesoru Snapeovi, "řekněte... číst dál

Cítil, že dopadl na zem jak široký tak dlouhý; tváří se zabořil do trávy a nos měl plný její vůně. Celou cestu Přenášedlem nechal oči zavřené a neotevřel je ani teď. Nehýbal se; měl pocit, že mu snad někdo vyrazil dech, a hlava se mu točila tak ošklivě, až se mu zdálo, že se země pod ním houpá jako paluba lodi. Aby se udržel na místě, stiskl co nejpevněji hladké, chladné ucho Poháru tří kouzelníků i Cedrikovo zápěstí. Bál se, že kdyby jedno či druhé pustil, propadl by se do houstnoucí tmy, která se stahovala kolem jeho mysli. Ležel otřesený a vyčerpaný, vdechoval vůni trávy a čekal… čekal, ... číst dál

Voldemort se přestal dívat na Harryho a začal si prohlížet své vlastní tělo. Jeho ruce připomínaly veliké bledé pavouky a on si dlouhými bílými prsty zálibně hladil hruď, paže i obličej. Jeho rudé oči s úzkými zorničkami, které vypadaly jako kočičí, zářily teď do tmy ještě jasněji. Zvedl ruce a s nadšeným, vítězným výrazem zahýbal prsty. V nejmenším si nevšímal ani Červíčka, který se svíjel a krvácel na zemi, ani velkého hada, který se připlazil zpátky a s hlasitým syčením teď kroužil kolem Harryho. Voldemort vnořil jednu ruku s nepřirozeně dlouhými prsty do hluboké kapsy a vytáhl z ní hůlk... číst dál

Červíček přistoupil k Harrymu, který se namáhavě zvedl, aby unesl vlastní tělo, až mu rozváže pouta. Červíček zvedl svou novou stříbrnou ruku, vytáhl mu z úst kus látky, který mu v nich vězel jako roubík, a pak jediným máchnutím přeřízl provazy, jež poutaly chlapce k náhrobku.Na zlomek vteřiny Harry dokonce zauvažoval, zda nemá uprchnout; zraněná noha však pod ním podklesla, jak stál na zarostlém hrobě, a mezitím se Smrtijedi semkli kolem něj a Voldemorta v těsnějším kruhu než předtím, takže zaplnili i mezery, kde měli být ti, kteří chyběli. Červíček vystoupil z kruhu, zamířil tam, kde leže... číst dál

Hůlka se otočila jednou kolem dokola a pak ukázala vpravo, kde byl neprostupný živý plot. Bylo to směrem k severu a Harry věděl, že ke středu bludiště musí jít na severozápad. Nejlepší proto bylo jít po pěšině, která vedla doleva, a jakmile to bude možné, zamířit zase vpravo.Stezka před ním byla také opuštěná, a když došel k zatáčce vpravo a vydal se tím směrem, zjistil, že mu opět nestojí nic v cestě. Nevěděl dost dobře proč, byl však stále nervóznější z toho, že se dosud nesetkal s žádnou překážkou. Nepochybně už měl přece na nějakou narazit? Napadlo ho, že se v něm bludiště nejspíš pokou... číst dál

Prudce dopadl nohama na zem, zraněná noha se mu podlomila a Harry spadl na kolena a na ruce; prsty mu konečně sklouzly z Poháru tří kouzelníků. Zvedl hlavu."Kde to jsme?" zeptal se.Cedric potřásl hlavou. Vstal, pomohl na nohy i Harrymu, a oba se rozhlíželi kolem.Vůbec nebyli v Bradavicích. Očividně urazili celé míle - možná i stovky mil - poněvadž zmizely i hory, které hrad obklopovaly. Namísto toho stáli na jakémsi temném, zarostlém hřbitově; za velkým tisem napravo uviděli černé obrysy malého kostelíku. Nalevo od nich se tyčil vysoký kopec a na jeho úbočí Harry jen s námahou rozeznal krás... číst dál

Skrk vstal. Pohlédl na čtveřici před sebou a v jeho obličeji se zračila čirá nenávist."Stanuli jste zde před Kouzelnickým soudním dvorem," pronesl jasně slyšitelným hlasem, "aby nad vámi vynesl rozsudek za zločin tak odporný -""Otče," ozval se do toho chlapec se slámově žlutými vlasy. "Otče… prosím…""- že jsme o podobném u tohoto soudu slýchali jen vzácně," Skrk zesílil hlas, aby syna přehlušil. "Vyslechli jsme důkazy proti vám. Všichni čtyři jste obviněni, že jste zajali bystrozora Franka Longbottoma a použili proti němu kletbu Cruciatus, neboť jste se domnívali, že ví, kde se nachází váš ... číst dál

Takže i Brumbál si myslí, že Ty-víš-kdo nabývá na síle?" ptal se ho Ron šeptem.Harry se už svěřil jemu a Hermioně se vším, co spatřil v Myslánce, a téměř se vším, co mu pak Brumbál řekl a ukázal - a samozřejmě to sdělil i Siriusovi, kterému poslal sovu, hned jak odešel z ředitelovy pracovny. Toho večera všichni tři seděli ve společenské místnosti opět dlouho do noci a probírali vše znovu a znovu. Harrymu se z toho až začala točit hlava - pochopil, proč Brumbál říkal, že člověk může mít hlavu tak plnou myšlenek, že se mu uleví, když je může odsát.Ron upřeně zíral do krbu. Harrymu připadalo, ... číst dál

Dveře do pracovny se otevřely."Nazdar, Pottere," řekl Moody. "Tak pojďte dál."Harry vstoupil. V Brumbálově pracovně už jednou byl; byla to velice krásná kruhová místnost, na jejíchž stěnách visely podobizny bývalých bradavických ředitelů a ředitelek, kteří vespolek tvrdě spali a prsa se jim lehce zvedala a klesala.Vedle Brumbálova psacího stolu stál Kornelius Popletal ve svém obvyklém proužkovaném obleku a v ruce držel světlezelenou buřinku."Harry!" oslovil ho ministr bodře a vykročil mu vstříc. Jak se máš?""Skvěle," zalhal Harry."Právě jsme mluvili o tom večeru, kdy se objevil na školních ... číst dál